Heroides - Heroides

Poznamenejte si název Heroides sive Epistolae,
Hrdinové nebo dopisy.
The Heroides (Hrdinky),[1] nebo Epistulae Heroidum (Dopisy hrdinek), je sbírka patnácti epistolary básně složil Ovid v latinský elegické dvojverší a prezentovány, jako by byly napsány výběrem poškozených hrdinky z řecký a Římská mytologie na adresu svých hrdinských milenců, kteří je nějakým způsobem týrali, zanedbávali nebo opouštěli. Další soubor šesti básní, obecně známých jako Double Heroides a číslovaný od 16 do 21 v moderních vědeckých vydáních následuje tato jednotlivá písmena a představuje tři samostatné výměny spárovaných listů: po jedné od hrdinského milence po jeho nepřítomnou milovanou a od hrdinky na oplátku.
The Heroides byli literárními vědci dlouho v úctě[2] ale stejně jako ostatní Ovidova díla byla na konci 20. století přehodnocena pozitivněji.[3] Pravděpodobně některá z nejvlivnějších Ovidových děl (viz. níže ), jeden bod, který významně přispěl k jejich mystice - a k dozvukům, které vyvolaly ve spisech pozdějších generací - lze přímo přičíst samotnému Ovidiovi. Ve třetí své knize Ars Amatoria Ovidius tvrdí, že při psaní těchto fiktivních básní v personae slavných hrdinek, spíše než od a pohled z první osoby, vytvořil zcela nový literární žánr. Doporučuje části svého básnického výstupu jako vhodný materiál pro čtení předpokládané publikum římských žen, Ovidius psal o svých Heroides: "vel tibi composita cantetur Epistola voce: | ignotum hoc aliis ille novavit opus" (Ars Amatoria 3.345–6: „Nebo si nechte vycvičit hlas, který vám zazpívá List: ostatním neznámý, on [sc. Ovidius] vytvořil tento druh kompozice "). Celý rozsah Ovidiovy originality v této věci byl bodem vědeckého sporu: E. J. Kenney například konstatuje, že"novavit je nejednoznačný: buď „vynalezen“, nebo „obnoven“, rafinovaně zakrývající, aniž by výslovně zřekl se dluhu O [vid] Správnost ' Arethusa (4.3) pro původní nápad. “[4] Navzdory různým interpretacím Propertius 4.3, konsenzus přesto připouští Ovidiovi lví podíl na úvěru při důkladném zkoumání tehdejší vysoce inovativní poetické formy.
Datování a autentičnost
Přesné datování Heroides, stejně jako u celková chronologie ovidiánského korpusu, zůstává předmětem debaty. Jak poznamenává Peter E. Knox, „[není] zde shoda ohledně relativní chronologie tohoto [sc. raná] fáze kariéry O [vid], „pozice, která od doby, kdy byl tento komentář učiněn, výrazně nepokročila.[5] Přesnému datování brání nejen nedostatek důkazů, ale také skutečnost, že většina toho, co je vůbec známo, pochází z Ovidovy vlastní poezie. Jedna pasáž ve druhé Ovidově knize Amores (Dopoledne.) byl uveden obzvláště často v této souvislosti:
quod licet, aut artes teneri profitemur Amoris | Dělám, co mohu - buď vyznávám umění něžné lásky |
—Dopoledne. 2.18.19–26 |
Knox poznamenává, že „[jeho] pasáž ... poskytuje jediný vnější důkaz o datu složení Heroides zde uvedené. Jediná sbírka Heroides doloženo O [vid] proto antedatuje alespoň druhé vydání Amores (asi 2 př. n. l.) a pravděpodobně první (asi 16 př. n. l.) ... "[7] Z tohoto pohledu je nejpravděpodobnějším datem složení alespoň pro většinu sbírky singlů Heroides pohybuje se mezi c. 25 a 16 př vydání předcházelo vydání předpokládaného prvního vydání Amores v tom druhém roce.[8] Bez ohledu na absolutní datování důkazy přesto naznačují, že singl Heroides představují některé z prvních Ovidiových básnických snah.
Otázky autenticity však často brzdily literární zhodnocení těchto básní.[9] Joseph Farrell identifikuje v tomto ohledu tři odlišné důležité body pro sbírku: (1) individuální interpolace v rámci jednotlivých básní, (2) autorství celých básní možným Ovidianským imitátorem a (3) vztah Double Heroides k singlům spojeným s autentičností této sekundární sbírky.[2] Diskuse o těchto otázkách byla zaměřena, i když tangenciálně, na mnoho způsobů léčby Heroides v nedávné paměti.
Jako příklad po těchto řádcích vědci po nějakou dobu debatovali o tom, zda tato pasáž z Amores—Zakládat pouze existenci Její. 1–2, 4–7, 10–11 a velmi pravděpodobně z 12, 13,[10] a 15 - lze citovat spravedlivě jako důkaz pro vautentičnost alespoň dopisů Briseis (3), Hermiony (8), Deianiry (9) a Hypermnestry (14), pokud ne také dopisů Medea (12), Laodamie (13) a Sappho (15).[11] Stephen Hinds však tvrdí, že tento seznam představuje pouze a poetický katalog, ve kterém nebylo nutné, aby Ovidius vyjmenoval každou jednotlivou epištolu.[12] Toto tvrzení bylo široce přesvědčivé a mezi vědeckými čteními pozdějších 90. let a následujících směřovala tendence k pečlivému a důkladnému literárnímu výkladu jednotlivých dopisů, buď za předpokladu, nebo s okem k prokázání Ovidianského autorství. Další studie, které se vyhýbají přímému zapojení do této problematiky ve prospěch zvýraznění důmyslnějších prvků - a tím prokázání vysoké hodnoty - jednotlivých básní ve sbírce, v podstatě zahrnovaly debatu o autentičnosti, implikující ji prostřednictvím tiché rovnice vysoké literární kvality s Ovidian autorství. Tento trend je patrný zejména v nejnovějších monografiích o Heroides.[13] Na druhou stranu se někteří vědci vydali úplně jinou cestou a připsali celou sbírku jedné[14] nebo dva[15] Ovidianští imitátoři (katalog v Dopoledne. 2,18, stejně jako Ars am. 3,345–6 a Epistulae ex Ponto 4.16.13–14, pak by byly zavedeny interpolace za účelem stanovení napodobenin jako autentických Ovid).
Sbírka
Spárovaná písmena Double Heroides zde nejsou uvedeny: viz příslušná část tohoto článku pro dvojité listy (16–21). Singl Heroides jsou psány z hlediska následujících hrdinek (a hrdinů). Zvýrazněné citace jsou úvodní dvojverší každé básně, podle nichž by každá byla identifikována ve středověkých rukopisech sbírky:
- I. Penelope píše svému slavnému manželovi, Odysseus, hrdina Trojská válka ke konci své dlouhé nepřítomnosti (předmět Homer Odyssey ).[16]
Epistula I.: Haec tua Penelope lento tibi mittit, Ulixe;
nil mihi rescribas attinet: ipse veni!To vám posílá vaše Penelope, příliš pomalý Ulysses;
Dopis na oplátku mi nepomůže; pojď sám!
- II. Phyllis, dcera Lycurgus, píše svému milenci Demophoon, syn Theseus, král Athény poté, co selhal ve svém slíbeném návratu ze své vlasti.
Epistula II: Hospita, Demophoon, tua te Rhodopeia Phyllis
ultra promissum tempus abesse queror!Já, vaše hostitelka, Demophoon - já, vaše Phyllis of Rhodope -
Stěžujte si: jste pryč mnohem déle, než jste slíbili!
- III. Briseis, dcera Briseus, píše Achilles, ústřední hrdina trojské války a ústřední postava Homera Ilias, nutit jej, aby ji přijal jako součást balíčku od Agamemnon, vůdce řeckých sil u Troy a vrátit se do boje proti trojským koním.
Epistula III: Quam legis, rapta Briseide littera venit,
vix bene barbarica Graeca notata manu.Co čtete - tento dopis pochází od vaší vychloubané Briseis,
Řecká pečlivě kopírovala svou necivilizovanou rukou.
- IV. Phaedra, manželka Theseus, píše svému nevlastnímu synovi, Hippolytus, vyznávající k němu svou polokouřovou a nedovolenou lásku.
Epistula IV: Quam nisi tu dederis, caritura est ipsa, salutem
mittit Amazonio Cressa puella viro.Jaká pohoda jí sama bude chybět, pokud jí ji nedáš
Krétská dívka pošle muži zrozenému z Amazonu.
- V. Nymfa Oenone, helénistickou tradicí Paříž „první manželka, píše Paříži, synovi Priam Král Troy poté, co ji opustil, aby se vydal na svou slavnou cestu do Sparty, a poté se vrátil s unesenými Helena Sparta jako manželka.
Epistula V: Nympha suo Paridi, quamvis suus esse recuset
mittit ab Idaeis verba legenda iugis.Nymfa posílá slova, která jste jí nařídil napsat,
Od Mount Idy po její Paříž, i když ji odmítáš jako svoji.
Epistula VI: Lemnias Hypsipyle Bacchi rod Aesone nato
dicit: et in verbis pars quota mentis erat?Hypsipyle z Lemnos, narozený z lidí Bacchus,
Mluví s Jasonem: kolik z vašeho srdce bylo skutečně ve vašich slovech?
Epistula VII: Accipe, Dardanide, moriturae carmen Elissae;
quae legis a nobis ultima verba legi.Dardanian, přijmi tuto píseň umírající Elissy:
To, co čtete, jsou poslední slova, která jsem napsal.
- VIII. Hermiona, dcera Menelaus, do Orestes, syn Agamemnon a Clytemnestra a naléhal na něj, aby ji zachránil před sňatkem Achilles ' syn, Pyrrhus
Epistula VIII: Alloquor Hermiona nuper fratremque virumque
nunc fratrem. nomen coniugis alter habet.Hermiona v poslední době promlouvá k jednomu svému bratranci a manželovi,
Nyní její bratranec. Manželka změnila jméno.[17]
- IX. Deianira, dcera Oeneus, král Aetolia, svému manželovi Herkules poté, co složil zbraně, aby mohl být s Iole, dcera Eurytus, král Oechalia
Epistula IX: Mittor ad Alciden a coniuge conscia mentis
littera si coniunx Deianira tua est.Dopis, který sdílí její pocity, zaslaný Alcidesovi
Vaše žena, pokud je vaše žena Deianira.
- X. Ariadne na Theseus poté, co ji na cestě zpět do Atén opustil na ostrově Naxos. On se neožení Phaedra až později (viz List IV).
Epistula X: Illa relicta feris etiam nunc, improbe Theseu
vivit. Et haec aequa mente tulisse velis?I teď, ponechaná na divoká zvířata, mohla žít, krutý Theseus.
Čekáte, že to také trpělivě snášela?
- XI. Canace, dcera Aeolus jejímu bratrovi a milenci, Macareus, než se zabila po smrti svého dítěte z rukou svého otce
Epistula XI: Aeolis Aeolidae quam non habet ipsa salutem
mittit et armata verba notata manu.Aeolid, která sama nemá zdraví, ji pošle do Aeolidu,
A ozbrojeni jsou tato slova napsána její rukou.
Epistula XII: Exul inops comtempta novo Medea marito
dicit, an regnis tempora nulla vacant?Pohrdal Medea, bezmocný vyhnanec, mluví se svým nedávným manželem,
určitě si můžete ušetřit čas ze svého královského majestátu?
- XIII. Laodamia, dcera Acastus, svému manželovi Protesilaus, naléhat na něj, aby při útoku Řeků příliš neriskoval Troy
Epistula XIII: Mittit et optat amans, quo mittitur, ire salutem
Haemonis Haemonio Laodamia viro.Ona, která to pošle, si přeje láskyplné pozdravy, ke kterým je odeslána:
Od Thesálie k Thesalímu pánovi, Laodamii k jejímu manželovi.
- XIV. Hypermnestra jejímu manželovi, Lynceus, volá po něm, aby ji zachránil před smrtí z rukou jejího otce, Danausi
Epistula XIV: Mittit Hypermestra de tot modo fratribus uni;
cetera nuptarum crimine turba iacet.Hypermestra pošle tento dopis svému bratranci z mnoha,
Zbytek leží mrtvý kvůli zločinu jejich nevěst.
Epistula XV: Ecquid, ut adspecta est studiosae littera dextrae,
Protinus est oculis cognita nostra tuis?Když jsou tyto dopisy z mé nedočkavé ruky zkoumány
Je někdo z vašich očí okamžitě známý jako můj?
Překlady a vliv
The Heroides byly popularizovány básníkem údolí Loiry Baudri z Bourgueilu na konci jedenáctého století a Héloïse použila je jako modely ve svých slavných dopisech Peter Abelard.[18] Překlad, Les Vingt et Une Epistres d'Ovide, bylo z tohoto díla vyrobeno na konci 15. století francouzským básníkem Octavien de Saint-Gelais, který se později stal Biskup Angoulême. Přestože překlad Saint-Gelaise plně neodpovídá originálu, představil mnoho nelatinských čtenářů fiktivním dopisům Ovidia a inspiroval mnoho z nich k vytvoření vlastních epištolek ve stylu hrdinů. Snad nejúspěšnější z nich byli Quatre Epistres d'Ovide (asi 1500) od André de La Vigne , přítel a kolega ze Saint-Gelais. Pozdější překlady a kreativní reakce na Heroides zahrnout Jean Lemaire de Belges je Premiéra Epître de l'Amant vert (1505), Fausto Andrelini veršované epištoly (1509–1511; psané na jméno Anne de Bretagne ), Michel d'Amboise Contrepistres d'Ovide (1546) a Juan Rodríguez de la Cámara je Bursario, částečný překlad Heroides.[19]
Učenec klasiky W. M. Spackman tvrdí Heroides ovlivnil vývoj evropského románu: o Helenině odpovědi na Paříž, píše Spackman, „jeho pouhých 268 řádků obsahuje v zárodku vše, co se od té doby vyvinulo v román pitvané motivace, která je jednou z našich sláv, od La Princesse de Clèves, Manon Lescaut a Les Liaisons Dangereuses Stendhalovi a Proustovi “.[20]
The Loeb Classical Library představuje Heroides s Amores v Ovidiu I. Knihy tučňáků poprvé publikován překlad Harolda Isbella v roce 1990. Isbellův překlad používá nerýmovaný dvojverší které se obecně střídají mezi jedenáctou a devátou slabiky. Překlad v rýmovaná dvojverší podle Daryl Hine objevil se v roce 1991.
To bylo inspirací pro 15 monologů s 15 samostatnými herci, 15 dramatiky na Jermynské pouliční divadlo v roce 2020.[21][22]
Poznámky
Všechny poznámky se vztahují k dílům uvedeným v Bibliografie níže.
- ^ Obvykle zkráceně Její. nebo H. v citacích Ovidových děl.
- ^ A b Farrell 1998.
- ^ Knox, Peter E (1995). „Review of: Ovid's Heroides: Select Epistles“. Klasická recenze Bryna Mawra. ISSN 1055-7660.
- ^ Kenney (1996) 1, č. 3.
- ^ Knox (1995) 3.
- ^ Čtenář chápe, že písmena číst Paříž, Macareus, Jason, Hippolytův otec a Hippolytus sám byli psaný od (v uvedeném pořadí) Oenone, Canace, Hypsipyle (a možná také Medea ), Ariadne, a Phaedra. „Žena milovaná aonské lyry“ odkazuje Sappho.
- ^ Knox (1995) 6. Poskytuje také (str. 6, č. 9) varovný list s odkazy na používání moderní terminologie, jako je vydání odkazovat na „okolnosti starověké knižní produkce a oběhu“.
- ^ Stejně jako mnoho dalších aspektů studií Ovidian, i to, co je známo o vydávání několika vydání Amores je odvozen téměř výhradně od samotného Ovidia, který tyto rané básně otevírá pomocí epigramatický předmluva:
Qui modo Nasonis fueramus quinque libelli,
tres sumus; hoc illi praetulit auctor opus.
ut iam nulla tibi nos sit legisse uoluptas,
ve společnosti levior demptis poena duobus eritMy, kteří jsme byli (ne tak dávno) pět malých Nasových knih
Jsou nyní tři; jejich autor upřednostňoval svou práci tímto způsobem před tím.
I když si nás teď můžete přečíst,
Když budou dvě knihy smeteny, vaše bolest bude lehčíS Ovidiovým slovem jako jediným životaschopným důkazem v této věci byla existence druhého vydání Amores je obecně považován za potenciálně sporný (srov. argumenty např. Holzberg [1997]).
- ^ Pro podrobnější přehled debat o autentičnosti, než jaké zde můžeme nabídnout, mimo jiné viz Lachmann (1876), Palmer (1898), Courtney (1965) a (1998), Anderson (1973), Reeve (1973), Jacobson ( 1974), Tarrant (1981), Knox (1986), (1995, zejména úvod), a (2002), Kennedy (2002) a Lingenberg (2003).
- ^ Dopoledne. 2.18.38 čte et comes extincto Laodamia viro („a Laodamia, společník jejího zesnulého manžela“), který by se mohl vztahovat pouze na předmět poezie Macer, který je osloven v Dopoledne. 2.18, nebo by se tak snadno mohlo vztahovat Macerovo dílo k Ovidovým vlastním skladbám, které by sloužilo jako důkaz pravosti Její. 13.
- ^ Někteří kritici tvrdili, že průchod dovnitř křižníky na řádku 26 - společně se svým partnerem na řádku 34 (det votam Phoebo Lesbis amata lyram - „žena Lesbos, milovaná na oplátku, může nabídnout Phoebusovi slíbenou lyru“) - je ve skutečnosti interpolací.
- ^ Hinds (1993) 30 f., Návrh citovaný vědci, protože téměř jako věc reflexu. Srov. také, na Její. 12, Knox (1986) a Heinze (1991–1993). Pro novější diskusi o širokých důsledcích této pasáže z Amores, viz Knox (2002) 118–21.
- ^ Srov. zejména nedávné disertační práce, z nichž se staly publikované monografie Lindheim (2003), Spentzou (2003) a Fulkerson (2005).
- ^ Zwierlein (1999).
- ^ Lingenberg (2003) považuje jednotlivá písmena za soudržně strukturované dílo jednoho autora, publikované nejpozději několik let po Ovidově smrti a považované za autentické Ovid již Seneca; dvojitá písmena jsou od jiného autora, ale pravděpodobně zhruba současná.
- ^ Viz zejména Kennedy (1984) a Hinds (1999).
- ^ Ovid: Hrdinové - VIII až XV, Anglicky, A. S. Kline
- ^ Peter Dronke, „Heloise,“ ve společnosti Spisovatelky středověku (Cambridge, 1984).
- ^ Yvonne LeBlanc, „Queen Anne in the Lonely, Tear-Soaked Bed of Penelope: Rewriting the Heroides ve Francii šestnáctého století, “in Pozdně středověký list, vyd. Carol Poster a Richard Utz (Evanston, IL: Northwestern University Press, 1996), s. 71–87.
- ^ O úpadku humanismu (Rutgers University Press, 1967), str. 96.
- ^ "15 hrdinek | Jermyn Street Theatre".
- ^ "15 Heroines: The Labyrinth review - vzdorné ženy povstávají z mýtů | Divadlo | The Guardian".
Vybraná bibliografie
Odkazy, které se konkrétně vztahují k danému tématu, najdete v příslušných dokumentech bibliografie Double Heroides.
Edice
- Dörrie, H. (ed.) (1971) P. Ovidi Nasonis Epistulae Heroidum (Berlín a New York)
- Showerman, G. (vyd. S anglickým překladem) a Goold, G. P. (2. vydání přepracováno) (1986) Ovidius, Heroides a Amores (Cambridge, MA a Londýn)
Komentáře
- Kenney, E. J. (ed.) (1996) Ovid Heroides XVI – XXI (Cambridge).
- Knox, P. E. (ed.) (1995) Ovid: Heroides. Vyberte epištoly (Cambridge).
- Roebuck, L. T. (ed.) (1998) Heroides I w / Notes & Comm. (Classical Association of New England)
Literární přehledy a textová kritika
- Anderson, W. S. (1973) „The Heroides", J. W. Binns (ed.) Ovid (Londýn a Boston): 49–83.
- Arena, A. (1995) „Ovidio e l'ideologia augustea: I motivi delle Heroides ed il loro significant ", Latomus 54.4: 822–41.
- Beck, M. (1996) Die Epistulae Heroidum XVIII und XIX des Corpus Ovidianum (Paderborn).
- Courtney, E. (1965) „Ovidian a Non-Ovidian Heroides", Bulletin Ústavu klasických studií University of London (BICS) 12: 63–6.
- ___. (1998) „Echtheitskritik: Ovidian a Non-Ovidian Heroides Znovu “, CJ 93: 157–66.
- Farrell, Joseph (1998). „Čtení a psaní hrdinů“. Harvardská studia klasické filologie. 98: 307–338. doi:10.2307/311346. ISSN 0073-0688. JSTOR 311346.
- Fulkerson, L. (2005) Ovidianská hrdinka jako autorka: čtení, psaní a komunita v EU Heroides (Cambridge).
- Heinze, T. (1991–1993) „Autentičnost Ovidia Heroides 12 přehodnoceno ", Bulletin Ústavu klasických studií University of London (BICS) 38: 94–8.
- Jacobson, H. (1974) Ovidius Heroides (Princeton).
- Kennedy, D. F. (2002) „Epistolarity: The Heroides", v P. R. Hardie (ed.) Cambridge společník Ovid (Cambridge): 217–32.
- Knox, P. E. (1986) „Ovid's Medea a autentičnost Heroides 12", Harvardská studia klasické filologie (HSCP) 90: 207–23.
- ___. (2002) „The Heroides: Elegiac Voices ", B. W. Boyd (ed.) Brillův společník Ovidovi (Leiden): 117–39.
- Lachmann, K. (1876) Kleinere Schriften zur classischen Philologie, Bd. 2 (Berlín).
- Lindheim, S. (2003) Mail and Female: Epistolary Narrative and Desire in Ovid's Heroides (Madison, WI).
- Lingenberg, W. (2003) Das erste Buch der Heroidenbriefe. Echtheitskritische Untersuchungen (Paderborn).
- Palmer, A. (ed.) [Vyplněno L.C. Purser (vyd.)] (1898) P. Ovidi Nasonis Heroides, s řeckým překladem Planudes (Oxford).
- Rahn, H. (1963) „Ovids elegische Epistel“, Antike und Abendland (A&A) 7: 105–120.
- Reeve, M. D. (1973) „Notes on Ovid's Heroides", Klasická čtvrtletní (CQ) 23: 324–338.
- Rosenmeyer, P. A. (1997) „Ovidius Heroides a Tristia: Voices from Exile ", Ramus 26,1: 29–56. [Přetištěno v Knox (ed.) (2006): 217–37.]
- Smith, R. A. (1994) „Fantasy, Myth, and Love Letters: Text and Tale in Ovid's Heroides", Arethusa 27: 247–73.
- Spentzou, E. (2003) Čtenáři a spisovatelé v Ovidii Hrdinové: Přestupky žánru a pohlaví (Oxford).
- Steinmetz, P. (1987) „Die literarische Form der Epistulae Heroidum Ovidy ", Tělocvična 94: 128–45.
- Stroh, W. (1991) „Heroides Ovidianae cur epistolas scribant“, G. Papponetti (ed.) Ovidio poeta della memoria (Řím): 201–44.
- Tarrant, R. J. (1981) „Pravost dopisu Sappho Phaonovi“, Harvardská studia klasické filologie (HSCP) 85: 133–53.
- Verducci, F. (1985) Ovidiova hračka srdce (Princeton).
Analýzy jednotlivých listů
- Barchiesi, A. (1995) Recenze Hintermeiera (1993), Journal of Roman Studies (JRS) 85: 325–7.
- ___. (2001) Mluvené svazky: Narativní a intertext v Ovidiu a dalších latinských básnících, eds. a trans. M. Fox a S. Marchesi (Londýn):
- „Kontinuity“, 9–28. [Přeloženo a přetištěno z Materiály a diskuse za l'analisi dei testi classici (MD) 16 (1986).]
- "Narativita a konvence v EU Heroides", 29–48. [Přeloženo a přetištěno z Materiály a diskuze o hodnocení klasifikace (MD) 19 (1987).]
- "Future Reflexive: Dva režimy narážky a Heroides", 105–28. [Dotisk od Harvardská studia klasické filologie (HSCP) 95 (1993).]
- Casali, S. (1992) „Enone, Apollo pastore, e l'amore immedicabile: giochi ovidiani su di un topos elegiaco“, Materiály a diskuse za l'analisi dei testi classici (MD) 28: 85–100.
- Fulkerson, L. (2002A) "Writing Your Death: Strategies of (Mis) reading in Heroides 2", Materiály a diskuze o hodnocení klasifikace (MD) 48: 145–65.
- ___. (2002b) "(Ne) sympatická magie: Studie o Heroides 13", Americký žurnál filologie (AJPh) 123: 61–87.
- ___. (2003) „Chain (ed) Mail: Hypermestra and the Dual Readership of Heroides 14", Transakce Americké filologické asociace (TAPA) 133: 123–146.
- Hinds, S. (1993) „Medea in Ovid: Scény ze života intertextuální hrdinky“, Materiály a diskuse za l'analisi dei testi classici (MD) 30: 9–47.
- ___. (1999) „First Among Women: Ovid, and the Traditions of‘ Exemplary 'Catalogue “, in milovat : romaBraun a R. Mayer (eds.), Sborník Cambridge filologické společnosti (PCPS) Supp. 22: 123–42.
- Hintermeier, C. M. (1993) Die Briefpaare v Ovids Heroides, Palingensia 41 (Stuttgart).
- Jolivet, J.-C. (2001) Allusion et fiction epistolaire dans Les Heroïdes: Recherches sur l'intertextualité ovidienne„Collection de l 'École Française de Rome 289 (Řím).
- Kennedy, D. F. (1984) „The Epistolary Mode and the First of Ovid's Heroides", Klasická čtvrtletní (CQ) n.s. 34: 413–22. [Reprinted in Knox (ed.) (2006): 69–85.]
- Lindheim, S. (2000) "Omnia Vincit Amor: Nebo proč by měl Oenone vědět, že to nikdy nevyjde (Báseň 10 a Heroides 5)", Materiály a diskuze o hodnocení klasifikace (MD) 44: 83–101.
- Rosati, G. (1991) „Protesilao, Paride, e l'amante elegiaco: un modello omerico in Ovidio“, Maia 43.2: 103–14.
- ___. (1992) „L'elegia al femminile: le Heroides di Ovidio (e altre heroides) ", Materiály a diskuze o hodnocení klasifikace (MD) 29: 71–94.
- Vessey, D. W. T. (1976) „Humor a lidskost v Ovidii Heroides", Arethusa 9: 91–110.
- Viarre, S. (1987) „Des poèmes d'Homère aux Hrdinové d'Ovide: Le récit épique et son interpretační élégiaque ", Bulletin de l'association Guillaume Budé Ser. 4: 3.
Stipendium tangenciálního významu
- Armstrong, R. (2005) Ovidius a jeho milostná poezie (Londýn) [zejm. chs. 2 a 4]
- Hardie, P. R. (2002) Ovidiova poetika iluze (Cambridge).
- Holzberg, N. (1997) „Hra s jeho životem: Ovidiovy„ autobiografické “odkazy“, Lampy 30: 4–19. [Reprinted in Knox (ed.) (2006): 51–68.]
- ___. (2002) Ovidius: Básník a jeho dílo, trans. G. M. Goshgarian (Ithaca, NY a Londýn).
- James, S.L. (2003) Učené dívky a mužské přesvědčování: Pohlaví a čtení v římské milostné elegii (Berkeley). [zejm. ch. 5]
- Kauffman, L. S. (1986) Discourses of Desire: Gender, Genre, and Epistolary Fictions (Ithaca, NY).
- Knox, P. E. (ed.) (2006) Oxfordské čtení v Ovidiu (Oxford a New York).
- Zwierlein, O. (1999) Die Ovid- und Vergil-Revision in tiberischer Zeit (Berlín a New York).
externí odkazy
- Latinský text na Latinská knihovna
- anglický překlad A. S. Kline
- Perseus / Tufts: Komentář k Heroides Ovidia
Heroides public domain audiokniha na LibriVox