Koncert pro housle (Britten) - Violin Concerto (Britten) - Wikipedia
 | tento článek potřebuje další citace pro ověření. (Říjen 2015) (Zjistěte, jak a kdy odstranit tuto zprávu šablony) |
Benjamin Britten je Koncert pro housle, Op. 15, byl napsán v letech 1938 až 1939 a věnován Henry Boys, jeho bývalý učitel na Royal College of Music.[1] To mělo premiéru v New Yorku dne 29. března 1940 španělským houslistou Antonio Brosa s Newyorská filharmonie provádí John Barbirolli. Revidovaná verze koncertu se objevila v padesátých letech minulého století, včetně úprav sólové houslové části připravené za pomoci Manoug Parikian.
Instrumentace
Koncert je hodnocen pro sólové housle a orchestr tří flétn (druhá a třetí flétna zdvojnásobuje pikolu), dvou hobojů (druhý hoboj zdvojnásobuje cor anglais), dvou klarinetů, dvou fagotů, čtyř rohů, tří trubek, tří pozounů, tuby, tympánů , perkuse (zvonkohra, činely, trojúhelník, basový buben, boční buben, tenorový buben), harfa a struny.
Struktura
Koncert je napsán ve třech větách:
- Moderato con moto - Agitato - Tempo primo -
- Vivace - Animando - Largamente - Cadenza –
- Passacaglia: Andante lento (Un poco meno mosso)
Tato forma, i když ve třech větách, je velmi odlišná od formy koncertů z Klasický a Romantický éry. Nejprve použit v První houslový koncert z Sergej Prokofjev, tento design je také patrný v koncertech William Walton a později v Šostakovič je první houslový koncert, která má strukturu, která jasně připomíná Brittenův koncert.
Analýza
Práce začíná sérií úderů tympánů, což je možná připomínka Beethoven je Koncert pro housle. Rytmus je převzat fagotem a dalšími nástroji, přetrvávajícími jako ostinato po celou dobu práce. Housle vstupují s písničkovým nářkem a tyčí se nad orchestrem. Hudbu brzy přeruší militarističtější a perkusivnější sekundární téma.
Následná druhá věta, obsazení jako divoká, moto perpetuo scherzo, nepochybně připomíná Prokofjeva. Pohyb vyvrcholí působivou kadencí, která, když připomíná hudební materiál z první i druhé věty, působí jako organický článek přímo do finále.
Jako finále Britten používá a passacaglia: soubor variací na zemní bas v tradici baroka chaconnes podle Purcell a Bach. Pozemní bas, tonálně nestabilní, je zpočátku představen pozounem, protože housle připomínají jeho lyrické téma z první věty. Rozvíjejí se jednotlivé variace, které zabírají postavy písně, tance, capriccia a pochodu. Nakonec se zemní basy zredukují na vzpomínky podobné chorálu; orchestr zanechává náznaky nezaměnitelného akordu D dur, zatímco sólista je ponechán nerozhodně v trylku mezi notami F-natural a G flat.[2]
Diskografie
| Rok | Sólista | Dirigent Orchestr | Formát: Nahrávací štítek Katalogové číslo |
|---|---|---|---|
| 1952 | Antonio Brosa | Ian Whyte, Skotský orchestr BBC (9. dubna 1952) | Audio LP: Stereo Records & Tapes Kočka: SRT / Custom 009 (soukromé vydání) |
| 1964 | Nora Grumlíková | Peter Maag, Symfonický orchestr hl. M. Prahy (1964) | Audio CD: Supraphon Kočka: 1106532 (1991) |
| Sedmdesátá léta | Ruggiero Ricci | G.Brott, Sinfonie orchestr SWF (živě - pochybné místo konání, dirigent a orchestr) | Audio CD: Jedenáct Kočka: EPR-96020 (1996) |
| 1970 | Mark Lubotsky | Benjamin Britten, Anglický komorní orchestr | Audio CD: Decca Kočka: 417 308-2 |
| 1974 | Rodney Friend | John Pritchard, London Philharmonic Orchestra | Audio LP: EMI Kočka: CFP 40250 |
| 1977 | Ida Haendel | Paavo Berglund, Bournemouth Symphony Orchestra | Audio LP: EMI |
| 1981 | Boris Gutnikov | Alexander Dmitriev, Leningradský akademický filharmonický symfonický orchestr | Audio LP: Melodiya |
| 1996 | Sergej Azizian | Osmo Vänskä, Kodaňská filharmonie | Audio CD: Alt Kočka: BAX3661 (2013) |
| 1997 | Rebecca Hirsch | Takuo Yuasa, Skotský symfonický orchestr BBC | Audio CD: Naxos Kočka: 8,553882 |
| 2001 | Lydia Mordkovitch | Richard Hickox, Symfonický orchestr BBC | Audio CD: Chandos Kočka: ZMĚNA 9910 |
| 2003 | Maxim Vengerov | Mstislav Rostropovič, London Symphony Orchestra | Audio CD: EMI Classics Kočka: 0724355751027 |
| 2004 | Frank Peter Zimmermann | Manfred Honeck, Symfonický orchestr švédského rozhlasu | Audio CD: Sony Kočka: S70316C 88697439992 |
| 2005 | Daniel Hope | Paul Watkins, Symfonický orchestr BBC | Audio CD: Warner Classics Kočka: 2564-60291-2 |
| 2009 | Janine Jansen | Paavo Järvi, London Symphony Orchestra | Audio CD: Decca Kočka: 000289 478 1530 3 |
| 2011 | Wanda Wiłkomirska | Witold Rowicki, Varšavská filharmonie | Audio CD: CD orchestrálních koncertů Kočka: CD12 / 2011 |
| 2012 | Anthony Marwood | Ilan Volkov, Skotský symfonický orchestr BBC | Audio CD: Hyperion Kočka: CDA67801 |
| 2013 | James Ehnes | Kirill Karabits, Bournemouth Symphony Orchestra | Audio CD: Onyx Kočka: BBX2835 (2012) |
| 2014 | Gil Shaham | Juanjo Mena, | Audio CD: Kanárská klasika, Kočka: CC12 |
| 2016 | Vilde Frang | James Gaffigan, | Audio CD: Warner Classics Kočka: 0825646009213 |
| 2017 | Arabella Steinbacher | Vladimír Jurowski, | Audio CD / SACD: Pentaton Kočka: PTC 5186625 |
Reference
- ^ Henry Boys - hudebník, učitel, spisovatel hudby
- ^ Paul Kildea, vyd. (2008). Britten on Music, str. 365. Oxford University Press, Oxford.
Kategorie | Tento článek o a koncert je pahýl. Wikipedii můžete pomoci pomocí rozšiřovat to. |