Odbory v Senegalu - Trade unions in Senegal

Odbory v Senegalu
Národní organizaceČNTS, UDTS, UNSAS
Hustota22% (2015)[1]
Globální index práv
4 Systematické porušování práv
Mezinárodní organizace práce
Senegal je členem ILO
Ratifikace úmluvy
Svoboda sdružování4. listopadu 1960
Právo na organizaci28. července 1961

Odborářství je mocnou silou v politice, ekonomice a kultuře Senegal, a byl jedním z prvních odborových hnutí, která se zformovala Frankofonní západní Afrika.

Dějiny odborářství v Senegalu

Senegal má dlouhou historii odborářského aktivismu a byl jedním z prvních center afrického odborového hnutí, přičemž malé odbory se vytvářely pod Francouzská koloniální vláda ve 20. letech 20. století. Během třicátých let Lidová fronta francouzské vlády byla omezená legalizace odborů rozšířena na francouzské subjekty v západní Africe. Senegal byl také domovem Four Communes, jediné oblasti francouzské západní Afriky, které si mohou dovolit obyvatele (Originaires) Francouzské občanství.[2]

V roce a půl po udělení omezených odborářských práv koloniálním subjektům i obyvatelům čtyř komun (od května do listopadu 1937) bylo v Senegalu vytvořeno 42 profesních svazů. Tento rychlý rozvoj zahrnoval vytvoření celoafrické odborové konfederace pro Dakar oblast v roce 1938.[3]

V roce 1947 pokračovali zaměstnanci železnice na několik měsíců stávkovat na Dakar-Niger železnice získat stejná práva jako francouzští železničáři. Úspěšná stávka byla oslavována jako zlom v antikoloniálním boji senegalským spisovatelem Ousmane Sembène ve svém románu z roku 1960 Les bouts de bois de Dieu.

Současné odborové hnutí

Základní senegalská pracovní legislativa vychází z francouzského zámořského zákoníku práce z roku 1952, který stanoví kolektivní smlouvy mezi zaměstnavateli a odbory, pro stanovení základních minimálních mezd vládou na základě doporučení poradních výborů. Kodex rovněž stanoví placenou dovolenou za kalendářní rok a přídavky na děti. Právo na stávku je uznáno zákonem a existují zvláštní pracovní soudy.

Největší odborovou organizací je Národní konfederace senegalských pracovníků, která je od roku 1970 oficiální unií přidruženou k vládnoucí PS. Jeho hlavním rivalem je Národní svaz autonomních odborových svazů v Senegalu. Průmyslová pracovní síla je téměř zcela odborová. I když je relativní počet členů odborů malý, mají značnou politickou moc díky své kontrole nad životně důležitými segmenty ekonomiky.

Minimální produktivní věk je 16 let, kdy mohou nezletilí pracovat v učňovském vzdělávání. Zákaz dětské práce je přísně prosazován ve formálním sektoru, ale o něco méně v neformálních a tradičních ekonomikách. Pracovní právo stanoví pracovní týden 40 až 48 hodin a minimální předpisy o bezpečnosti práce a ochraně zdraví. Tyto pracovní předpisy však nejsou účinně vymáhány mimo formální ekonomiku. Minimální mzda v roce 2001 činila 0,37 USD.

Hlavní odborové svazy a konfederace

  • Demokratická unie senegalských pracovníků Union Démocratique des Travailleurs de Sénégal (UDTS)
  • Národní konfederace senegalských pracovníků Confédération Nationale des Travailleurs du Sénégal (CNTS)
  • Dakar Dem Dikk Workers Democratic Union: Pracovníci veřejné dopravy Dakar, Union démocratique des travailleurs de Dakar Dem Dikk, (UDT-3D)
  • Národní konfederace senegalských pracovníků - síla změny Confédération Nationale des Travailleurs du Sénégal - Forces du Changemen (CNTS-FC)
  • Národní svaz autonomních odborových svazů v Senegalu Union Nationale des Syndicats Autonomes de Sénégal (UNSAS)
  • Senegalesská konfederace svobodných unií Confédération des syndicats autonomes du Sénégal (CSA)
  • Obecná konfederace administrativních a administrativních pracovníků Confédération générale des syndicats de cadres et du staff d'encadrement (KROJE)
  • Generální konfederace senegalských demokratických pracovníků Confédérations générale des travailleurs démocratiques du Sénégal (CGTDS)
  • Obecná federace senegalských pracovníků - tendence A Fédération générale des travailleurs du Sénégal - tendence A (FGTS)
  • Obecná federace senegalských pracovníků - tendence B Fédération générale des travailleurs du Sénégal - tendence B (FGTS)
  • Unie svobodných senegalských pracovníků Union des travailleurs libres du Sénégal (UTLS)
  • Svaz senegalských demokratických pracovníků Syndicat des travailleurs démocratique du Sénégal (STDS)

Historické odbory

Reference

  1. ^ „Statistiky členství v odborech“. Ženeva: Mezinárodní organizace práce. Citováno 20. října 2019.
  2. ^ SENEGAL, Stav sociálního dialogu: Zpráva o účasti odborů na strategickém dokumentu o snižování chudoby v Senegalu: Světová banka.
  3. ^ SENEGAL, Stav sociálního dialogu: Zpráva o účasti odborů na strategickém dokumentu o snižování chudoby v Senegalu: Světová banka.

Další čtení

  • (francouzsky) Nicole Bernard-Duquenet, «Les débuts du syndicalisme au Sénégal au temps du Front populaire», Le Mouvement social, č. 101, octobre-décembre 1977, s. 37-59
  • (francouzsky) Ibrahima Camara, Syndicalisme, colonialisme et impérialisme au Sénégal, 1972
  • (francouzsky) Adrien Dioh, Les syndicats de travailleurs au Sénégal, Paříž; Budapešť; Torino, L'Harmattan, 2002, 400 s.ISBN  2-7475-2291-1
  • (francouzsky) Mar Fall L'État et la question syndicale au SénégalPaříž, L'Harmattan, 1989, 127 s.
  • (francouzsky) Omar Guèye, Le mouvement syndical au Sénégal přívěsek la deuxième guerre mondiale, Dakar, Université Cheikh Anta Diop, 1991, 43 s. (Mémoire de DEA)
  • (francouzsky) Magatte Lô, Sénégal: odpovědný syndicalisme et participation, L'Harmattan, 1987
  • (francouzsky) F. Mulot, «Syndicalisme et politique au Sénégal», Revue française d'études politiques africaines158, 1979, s. 63-90
  • (francouzsky) Birame Ndour, Éléments d'études sur le mouvement ouvrier dans les chemins de fer du Sénégal (1882–1938), Paříž, Université de Paris VII, 1981, 67 s. (Diplôme d'Etudes Approfondies)
  • (francouzsky) E. H. I. Niang, Le rôle du syndicalisme dans le développement économique: le cas du Sénégal, Université Laval, 1987 (M.A.)
  • (francouzsky) Luis C. Nunes, La Participation du syndicalisme à la construction nationale en Afrique: examples du Sénégal, Mali et Côte d'Ivoire, Genève, ed. Médecine et Hygiène, 1972
  • (francouzsky) Jean-Pierre Phan, Syndicalisme et mouvement de libération nationale au Sénégal jusqu'à l'indépendance, 1976
  • (francouzsky) Christian Roche, Le Sénégal à la conquête de son indépendance, 1939-1960. Chronique de la vie politique et syndicale, de l'Empire français à l'Indépendance, Paříž, Karthala, 2001, 286 s.
  • (francouzsky) Ousmane Kéba Sane, Le mouvement syndical enseignant au Sénégal: Du syndicat unique de l'enseignement laïc (S.U.E.L) au syndicat des enseignants du Sénégal (S.E.S), Dakar, Université Cheikh Anta Diop, 2002, 143 s. (Mémoire de Maîtrise)
  • (francouzsky) Djibril Alassane Sarr, L’UNTS: histoire d'une centrale syndicale (1962–1971), Dakar, Université de Dakar, 1986, 106 s. (Mémoire de Maîtrise)
  • (francouzsky) Ahmat Hadji Sidimi, Le mouvement ouvrier dans le chemin de fer 1917-1925. Genèse, évolution, Dakar, Université de Dakar, 1983, 126 s. + 4 str. (Mémoire de Maîtrise)
  • (francouzsky) Iba Der Thiam, L’évolution politique et syndicale du Sénégal Colonial de 1840 à 1936, Paris, Université de Paris I, 1983, 9 sv., 5 179 s. (Thèse d'État)
  • (francouzsky) Adrien Dioh, Les syndicats de travailleurs au Sénégal, Paříž; Budapešť; Torino: L'Harmattan, 2002, 400 s.ISBN  2-7475-2291-1

externí odkazy