Pohraniční válka Mauritánie – Senegal - Mauritania–Senegal Border War
 | Tento článek má několik problémů. Prosím pomozte vylepši to nebo diskutovat o těchto problémech na internetu diskusní stránka. (Zjistěte, jak a kdy tyto zprávy ze šablony odebrat) (Zjistěte, jak a kdy odstranit tuto zprávu šablony)
|
| Pohraniční válka Mauritánie – Senegal | |||||||
|---|---|---|---|---|---|---|---|
 Obrázek NASA údolí řeky Senegal: Mauretánie se nachází na severu a Senegal na jihu. | |||||||
| |||||||
| Bojovníci | |||||||
 PODVOD |  Mauretánie | ||||||
| Velitelé a vůdci | |||||||
 Abdou Diouf | Maaouya Ould Sid'Ahmed Taya | ||||||
| Síla | |||||||
| 10,000[1] | 14,000[1] | ||||||
| Ztráty a ztráty | |||||||
| Stovky mrtvých | Stovky mrtvých | ||||||
| 250 000 vysídlených | |||||||
The Pohraniční válka Mauritánie – Senegal byl konflikt bojoval mezi Západoafrický země Mauretánie a Senegal podél jejich sdílená hranice v letech 1989–1991. Konflikt začal kolem sporů o tyto dvě země. Řeka Senegal hranice a pastevní práva „a na několik let vyústilo v přerušení diplomatických vztahů mezi oběma zeměmi, vytvoření tisíců uprchlíků z obou stran a významný dopad na domácí senegalskou politiku.
Pozadí
Mauritánský jih je většinou osídlen Fula /Toucouleur, Wolof, a Soninké. V Senegalu zatím dominují Wolofové.
Povodí řeky Senegal mezi Mauritánií a Senegalem bylo po staletí obýváno oběma černými populacemi, jako jsou Fula / Toucouleur, Wolof, Bambara a Soninké, a Arabové a Berberský národy. Období sucha v průběhu 80. let se zvyšovalo napětí na dostupné orné půdě, přičemž pánev se stala ještě důležitější z důvodu rozvoje pánve Organizace pour la mise en valeur du fleuve Sénégal (Úřad pro rozvoj povodí řeky Senegalu), který vybudoval přehrady, jako je ta v Djamě, které změnily rovnováhu mezi pastevci a zemědělci otevřením nových částí údolí zavlažování. Mauretánské pokusy o pozemkovou reformu v roce 1983 posílily roli státu a zároveň podkopaly tradiční zemědělství, což ještě více prohloubilo problém mnoha zemědělců na obou stranách hranice. Mauritánie i Senegal jsou bývalé francouzské kolonie; od své nezávislosti se však Mauritánie snažila posílit svou arabskou identitu, včetně posílení vztahů s arabským světem. Senegal zůstal ve srovnání s Mezinárodní organizace frankofonie, což má za následek stále odlišnější zahraniční politiku v obou zemích.
Tyto faktory vedly ke zhoršení vztahů mezi Mauritánií a Senegalem, přičemž obě země s každým dalším incidentem zpevňovaly své postoje vůči sobě. Tak vznikla výbušná situace, kterou rozvířily domácí zpravodajství obou zemí, která se silně zaměřovala na etnické dimenze konfliktu.[2]
Konflikt
Hraniční násilí a etnické střety
Dne 9. dubna 1989 Diawara, město v Bakelské oddělení východního Senegalu, byl dějištěm střetů pastevců Fulani s mauritánskými farmáři Soninke v Senegalu kvůli právům na pastvu. Mauritánská armáda také převzala kontrolu nad 1 000 km2 území Senegalu, čímž se dostala do de facto mauritánské kontroly. Velká část severního Senegalu byla zadržena a pod kontrolou Mauretánie poté, co Senegal Mauritánii vyprovokoval. Mauritánská pohraniční stráž zasáhla, vypálila a zabila dva senegalské rolníky a několik dalších vážně zranila, přičemž vzala tucet senegalských vězňů.[3] Výsledkem je, že lidé na jižním břehu Senegalu nepokoje. V Senegalu bylo mnoho obchodníků mauritánským a od 21. do 24. dubna byly obchody mauritánských obchodníků v Senegalu vypleněny a spáleny. Kromě toho se objevily zprávy o tom, že profesionální Mauritánci byli upáleni zaživa ve svých pecích pomocí rožně, zatímco jiní byli sťati.
Na konci dubna došlo v Nouakchottu a dalších mauritánských městech k nepokojům, při nichž byly zabity nebo jinak zraněny stovky Senegalců. Obě země začaly vyhošťovat státní příslušníky druhé země 28. dubna, což mělo za následek další odvetná opatření v obou zemích. V této době činil oficiální údaj o počtu obětí v konfliktu 60.
Vyhoštění
Repatriace byla provedena pomocí francouzských, alžírských, marockých a španělských letů.[4][5] V oblasti Dakaru byl zaveden výjimečný stav a zákaz vycházení, aby se zabránilo dalšímu násilí. Senegalský prezident Abdou Diouf použil senegalskou armádu k ochraně mauritánských státních příslušníků, kteří byli obklíčeni a vyhoštěni. U všech 160 000 Mauritánců, z nichž většina byla v Senegalu, byli repatriováni.
Lynch davy a policejní brutalita v Mauritánii vyústil v nucené vyhnanství asi 70 000 jižanů do Senegalu, přestože většina z nich nemá žádné vazby na zemi. Asi 250 000 lidí uprchlo ze svých domovů, protože obě strany prováděly přeshraniční nájezdy.[3] V obou zemích zemřely stovky lidí.[6]
Přerušení diplomatických vztahů
Senegalsko-mauritánská hranice se uzavřela a diplomatické vztahy mezi oběma zeměmi byly rozděleny dne 21. srpna 1989. The Organizace africké jednoty pokusil se vyjednat dohodu o opětovném otevření hranic, ale byla to nakonec iniciativa senegalského prezidenta Abdou Diouf což vedlo k a dohoda Smlouva byla podepsána 18. července 1991. Smlouva pomohla vést k obnovení vztahů, ke kterému došlo v dubnu 1992, a hranice byla znovu otevřena 2. května 1992.
Mauritánští uprchlíci během následujících let pomalu stékali zpět do země. Ozbrojené černé nacionalistické mauritánské hnutí Africké osvobozenecké síly Mauretánie sídlí v severním Senegalu.
Následky
Odchod obrovského počtu lidí vedl k neuvěřitelnému narušení rovnováhy v údolí řeky Senegal, což způsobilo pokles zemědělské produkce a zvýšení odlesňování. V Mauritánii také vyhošťováním trpěl stavební a rybářský průmysl, který tradičně zaměstnávali Senegalci. Voda, hygiena a obecná infrastruktura senegalského břehu řeky, která již fungovala na špičkové kapacitě, byla ohromena velkým počtem uprchlíků. Senegalská populační centra města Podor a Matam jejich populace rostla o 13,6%, respektive 12%. Populace některých dalších vesnic v Senegalu se zdvojnásobila.
Pokud jde o domácí politiku v Senegalu, konflikt mohl přispět ke vzestupu PDS a Abdoulaye Wade kvůli neschopnosti tehdejších vlád vyrovnat se se sociální krizí způsobenou přílivem obrovského počtu uprchlíků. Senegal byl po válce dále podkopán svými sousedy, což mělo problémy s vymezením hranice s Guinea-Bissau vznikly v důsledku konfliktu a potíží s Gambií, které vedly k rozpuštění Konfederace Senegambia v roce 1989. Období konfliktu mělo trvalý dopad také na vztahy mezi Mauritánií a Senegalem i na domácí vnímání sebe navzájem.
Repatriace uprchlíků
V červnu 2007 za vlády prezidenta Mauritánie Sidi Ould Cheikh Abdallahi zeptal se Úřad Vysokého komisaře OSN pro uprchlíky (UNHCR), aby jí pomohla repatriovat černé Mauritánce, kteří byli ve válce vytlačeni a žili v uprchlických táborech v Mali a Senegal. UNHCR pomohl 24 272 Mauritáncům žijícím v Senegalu s repatriací v období od ledna 2008 do března 2012, kdy program skončil.[7]
Podle odhadů UNHCR žilo v Mali od července 2007 6 000 uprchlíků[8] a 14 000 uprchlíků v Senegalu k říjnu 2012.[9]
Reference
- ^ A b Rone Tempest (3. června 1989). „V Senegalu a Mauritánii zuří mezi válkami etnický konflikt“. LA Times. Citováno 21. února 2013.
- ^ Institut Panos,Journalisme et conflits dans la vallée du fleuve Sénégal, 1996
- ^ A b „Mauitaniansko-senegalská pohraniční válka 1989-1991“. OnWar.com. 16. prosince 2000. Archivovány od originál dne 9. července 2012. Citováno 23. listopadu 2007.
- ^ Christine, Dauré-Serfaty (1993). Mauretánie (francouzsky). Paříž: L'Harmattan. str. 204. ISBN 9782738419118.
- ^ Philippe, Marchesin (1992). Kmeny, etnika a moc v Mauritánii (francouzsky). Karthala Éditions. str. 214. ISBN 9782811102869.
- ^ „Nová dohoda o migraci dobytka ochladí dlouholetý bod vzplanutí“. IRIN novinky. IRIN. 5. května 2006. Citováno 23. listopadu 2007.
- ^ „UNHCR dokončuje repatriaci více než 24 000 Mauritánců“, UNHCR: Agentura OSN pro uprchlíky, 27. března 2012
- ^ „Uprchlíci jsou opatrně optimističtí ohledně nové iniciativy“. IRIN novinky. Nadace Reuters. 10. července 2007. Citováno 23. listopadu 2007.
- ^ „UNHCR distribuuje biometrické identifikační karty uprchlíkům v Senegalu“, UNHCR: Agentura OSN pro uprchlíky, 22. října 2012