Vize Dorotheus - The Vision of Dorotheus

První stránka Bodmerova papyru z Vize Dorotheusobsahující řádky 1–41

Vize Dorotheus nebo Dorotheos (Starořečtina: Όρασις Δωροθέου, romanized: Órasis Dorothéou)[1] je autobiografický Homeric Řek báseň, složený do 343 řádků daktylický hexametr a připisováno „Dorotheovi, synovi básníka Quintuse“. Báseň zaznamenává vizi, ve které je autor přenesen do Království nebeské a ocitne se v něm vojenská hierarchie. Je odveden a opouští své místo, jen aby dostal trest, bylo mu odpuštěno a znovu objevil svůj křesťan víra. Báseň, napsaná někdy ve 4. století, zobrazuje Království nebeské v Císařský móda; Kristus je dosazen na trůn jako císař, obklopen anděly nesoucími římské vojenské a oficiální tituly (např domestikos, praipositos, primikerios, a ostiarios ), po vzoru vojenských struktur Království nebeského ti římští.[2]

Vize Dorotheus přežívá jako jeden z prvních příkladů křesťanské hexametrické poezie.[3] Zatímco Vidění'Poetická zásluha byla kritizována a její básník popsal Vian (1985) jako „spokojení s povrchním epickým lakem“ a jeho chybami označujícími „amatér, který nedostal solidní akademické vzdělání“;[4] hodnota jeho vhledu do rané křesťanství bylo uvedeno, Livrea (1986) prohlašovat, že takový text „by měl vzbudit hořící zájem“, „i v očích toho nejpovrchnějšího čtenáře“[5] a Kessels & Van Der Horst (1987) bere na vědomí jeho status „jedinečné, autobiografické raně křesťanské básně“, která dává „mnoho podnětů k reflexi vědcům v oblastech patristika, dějiny náboženství, klasika, a také psychologie náboženství ".[6] Na serveru bylo učiněno mnoho stipendií Viděnís ohledem na jeho význam a původ.[7]

Báseň je existující v jedinečném papyrus kodex 4. / 5. století, jako součást Bodmer Papyri, pod podpisem "Papyrus Bodmer 29 „v Bodmerově knihovně. Papyrus způsobil mnoho poškození mezery ponechává pouze 22 řádků, aby plně přežil. Tento kodex papyrusu z 22 folia, jinak známý jako Kodex vize, zaznamenává Vidění na 9 stranách, vedle několik dalších raně křesťanských děl.[2]

Autorství

The Vidění's postscript, řecké vyznání následované identifikací autora, “Δωροθέου Κυΐντου ποιητοῦ".

Na závěrečné stránce přepisu díla, po krátkém potvrzení kreditu „Ježíš je Bůh“ („ἸΘ„, zkratka“Ἰησοῦς Θεòς"), autor je označen postskriptem:"τέλος τἦς ὁράσεως // Δωροθέου Κυΐντου ποιητοῦ". Kessels & Van Der Horst (1987) přeložit to jako „Konec vidění // Dorotheuse, syna básníka Quintuse“.[8] Toto jméno je znovu identifikováno v textu na řádku 300, kde je osobami označenými jako Kristův soud označen jako „Dorotheus, syn Quintova“.[9] U těchto překladů existuje určitá nejednoznačnost, protože původní řečtina v postscriptovém jazyce nepoužívá u Quintuse patronymic (proto se nejedná o disambiguating mezi „básníkem Dorotheus Quintus“ a „Dorotheus, syn Quintova básníka“). Podle Kessels & Van Der Horst (1987) a James & Lee (2000) dřívější použití patronymic v řádku 300 stanoví druhý překlad. Toto bylo zpochybněno uživatelem Livrea (1986) kdo argumentuje tím, je pouze důkazem nepochopení opisovače patronymem a dále tím Agosti & Gonnelli (1995) který tvrdí, že do tohoto období patronymic ztratil svůj rodičovský význam.[10]

Hurst, Reverdin a Rudhardt (1984) interpretovali text autobiograficky, což naznačuje, že Dorotheus byl křesťanem 4. století s imperiálními vazbami, který během Diokleciánovo pronásledování ze 303–313 se pokusil potlačit svou vlastní víru ze strachu před pronásledováním. Vize tedy připomíná Dorotheovi jeho křest a slib Bohu, který přijal jeho víru a stal se křesťanem vyznavač.[6] Podobně prostřednictvím textové interpretace Bremmer (2002) naznačuje, že Dorotheus měl nějaké literární vzdělání, o čemž svědčí jeho citáty z Homere, Hesiod, a Apollonius a použití některých temných řeckých slov, která se nacházejí pouze jinde v Hesychius Alexandrijský lexikon.[11]

Cicero věnování Dorotheus.

Tento Dorotheus byl identifikován tím, že Hurst, Reverdin a Rudhardt (1984), přičemž dva Dorothei zmínil Eusebius v jeho Historia Ecclesiastica. Za prvé, an Antioch kněz 290. let, který věděl o hebrejština a Řek se silnými vazbami na císaře a jeho dvůr (Hist. Eccl. VII, 32, 2–4 ). Zadruhé, křesťan Dorotheus, který pracoval v královské domácnosti a po smrti spáchal sebevraždu Diokleciánovo pronásledování (Hist. Eccl. VIII, 1, 4 & 6, 5 ). Neexistují žádné konkrétní důkazy, které by spojovaly tyto dva Dorothei dohromady, ani spojovat tyto Dorothei s Dorotheem, který je identifikován jako Vidění'Autor, ale autor to považuje za „rozumný odhad“ Kessels & Van Der Horst (1987), i když je pouze „domnělý“.[12][A]

Při identifikaci Dorotheova otce „Quintuse“ Hurst, Reverdin a Rudhardt (1984), Kessels & Van Der Horst (1987) a James & Lee (2000) navrhli řeckého epického básníka Quintus Smyrnaeus. Během tohoto období neexistuje žádný jiný zaznamenaný básník Quintus a Quintova poezie byla dobře známá a respektovaná, takže Dorotheus by měl motiv se s ním ztotožnit. Homerický hexametrický styl Dorotheus je totožný se stylem, který použil Quintus ve svém Posthomerica. Datování Quintova života, i když je kontroverzní, ho tradičně staví od poloviny 3. do počátku 4. století, což by odpovídalo datování básně do 4. století. Tuto identifikaci trápí skutečnost, že Quintus byl Římský pohan a že mnoho metrických chyb, kterých se dopustil Dorotheus, se ve Quintových spisech nenachází.[14] "Solidní akademické vzdělání" a "dobrá homérská kultura" Quintuse, podle Vian (1985), zjevně neprošel k „povrchnímu“ a „nestydatému“ Dorotheovi.[4] Agosti & Gonnelli (1995) šli dále, zkoumat paralely mezi textem Vidění a Quintus ' Posthomerica, přičemž v textech tvrdí pouze dvě podobnosti[b] které berou jako důkaz proti blízkému vztahu mezi oběma autory. Toto tvrzení bylo kritizováno James & Lee (2000) tvrdí, že Dorotheovo prohlášení o básnické inspiraci (340–1)[C] má velkou podobnost s Quintusem v Posthomerica 12.308.[16]

V Barcelona papyrus (Známý také jako P.Monts.Roca inv. 149), kodex papyru s texty v řečtině a latině, existují dvě zmínky o „dorotheu“ ve dvou dedikacích (na konci Cicero je Catiline Orations a příběh o Hadrián, oba v latině). Cicero věnování je latina tabula ansata obsahující slova „filiciter // dorotheo", pod kterým je text"UTERE [F] ELIX DOROTH [EE]"; podobně je Hadriánova věnování dvojjazyčná tabula ansata, s nápisem „ⲉⲡⲁⲅⲁⲑⲱ" (ἐπ ‘ἀγαθῷ v majuskula Koptská abeceda ) a "filiciter // dorotheo".[17] Barcelonský papyrus byl pravděpodobně také součástí egyptského nálezu Bodmer Papyri, takže existuje možnost (i když je štíhlá, protože v tomto období byl běžný název Dorotheus), že tento Dorotheus je stejný jako autor Vidění.[18]

datum

[...] Neměl jsem jednoduché oblečení,
ale plášť, když jsem stál u brány jako předtím,
měl jsem na sobě, vyrobený pro mě ze dvou různých druhů prádla (?).
Stál jsem s orarium ovinutý kolem mého krku
a kolem nohou jsem měl vysoké kalhoty stoupající vysoko.
Protože jsem také nosil třpytivý opasek [...]

Vize Dorotheus, 329-334; přeloženo Kessels & Van Der Horst (1987)

Datum složení básně bylo předmětem mnoha akademických diskusí, přičemž vědci jej datovali do několika období kolem 4. století a ve svých analýzách využívali různé textové důkazy.[19] Hurst, Reverdin a Rudhardt (1984) navrhnout datum konce 3. nebo počátku 4. století na základě jejich výše zmíněné identifikace Dorotheuse jako syna Quintuse Smyrnaea, vedle Eusebiových zmínek o „Dorotheovi“ v uvedeném období.[20] van Berchem (1986b) uvádí datum později, počátkem až polovinou 4. století, srovnáním Dorotheovy vojenské uniformy (329–334) s uniformami vojáků Oblouk Galeria a Rotundy v tom období.[21] Livrea (1986) navrhuje konkrétnější datum 342–62 n. l., vycházející z příběhu o a. z 8. století Biskup z Tyru, Dorotheus, který byl umučen za římského císaře Juliane (r. 361–363) ve věku 107.[22] Bremmer (1988) využil různé realie básně, v hojných zmínkách o římských císařských pozicích, dodnes báseň do druhé poloviny 4. století.[23]

Kessels & Van Der Horst (1987) poprvé navrženo Vize Dorotheus jako „nejdříve známý exemplář křesťanské hexametrické poezie“ a tvrdí, že předcházel Nonnus z Panopolisu je Parafráze Johna (5. století), Homeric Centos z Aelia Eudocia (401–460) a pseudo-Apollinaris Parafráze žalmů (5. století) - každý z nich byl kandidátem na tento titul.[24] Tuto identifikaci kritizoval Usher (2001) kdo vznáší křesťana Sibylline Věštci (datováno před 303, terminus ante quem zřízen Lactantius je Institutiones Divinae )[25] a tím Simelidis (2009) kdo navrhuje Gregory Nazianzus (329–390) velký korpus poezie.[26] Oba z nich předcházejí navrhovanému datu roku Bremmer (1988), které oba vědci přijímají před dřívějším datem Hurst, Reverdin a Rudhardt (1984).[27]

Papyrus

Další informace: Bodmer Papyri a Seznam Bodmer Papyri § Papyrus Bodmer 29

Vize Dorotheus (P. Bodmer 29 ) je obsažen na foliích 14r-18v (9 stránek) 22 foliových single-dotaz papyrus kodex, známý jako Kodex vize, obsahující několik dalších řeckých textů. V kodexu Vidění následuje Pastýř Hermas (P. Bodmer 38 ) a následuje několik menších řeckých křesťanských básní (P. Bodmer 30 -37 ).[28] Tento kodex byl poprvé odeslán švýcarským egyptologem Martin Bodmer od kyperského obchodníka se starožitnostmi Phokion J. Tanos v červenci 1956 s příjezdem dne 1. září, aby byl ubytován v Bodmerova knihovna.[29] Kodex je součástí Bodmer Papyri, sbírka papyrusů, která zahrnuje několik raných rukopisů řeckých a koptských textů, včetně klasických děl Menander, Isocrates a Homere, Biblické rukopisy z apokryfy a Starý a Nový zákon a raně křesťanské básně a hagiografie, mezi ostatními.[30] The editio princeps P. Bodmera 29 (Hurst, Reverdin a Rudhardt 1984 ) byl poprvé publikován v roce 1984 v monografie formátu, který po 8leté přestávce obnovil vydávání Bodmer Papyri.[31]

Papyrus Vidění byl alternativně datován počátkem 5. století do Hurst, Reverdin a Rudhardt (1984), a do druhé poloviny 4. století do Cavallo, van Haelst & Kasser (1991).[32] Papyrus je fragmentární a zahrnuje mnoho mezery (pouze 22 řádků zůstává bez poškození) a několik částí textu je kvůli tomuto poškození zcela ztraceno, včetně.[33] Robinson (2011) tvrdí, že tato sbírka byla původně součástí rané klášterní knihovny v Pbow, Chenoboskion, na základě vzhledu několika písmen opatů z Pachomian tam se nachází klášter.[30]

Obsah

Mramorová busta, pravděpodobně Hesiodova.
Římská mramorová busta zobrazující Homera.
1280 rukopisné kopie Apollóniovy Argonautiky.
Řeckí autoři Hesiod (vlevo, odjet), Homere (uprostřed) a Apollonius z Rhodosu (zejména jeho Argonautica, na obrázku vpravo) jsou citovány a stylisticky odráženy Vize Dorotheus. V té době byli tito tři autoři nejvíce vyučováni na řeckých školách.[11]

Báseň je napsána v 343 řádcích daktylický hexametr, poetické schéma často nalezené v epická poezie období. Je napsán v Homeric Řek, s křesťanskými nebo lidovými částmi v pozdějších dialektech Koine Řek a začlenění mnoha latinský výpůjční slova.[34] Mnoho výrazů v básni je nápadně vypůjčeno Homere vlastní použití v Illiad a Odyssey, spolu s citacemi z Hesiod a Apollonius z Rhodosu ' Argonautica.[35] Poezie zahrnuje mnoho metrický chyby (s prodloužením a prohlubněmi v básni, kde básník nesprávně identifikoval délky samohlásek ).[36] Tyto chyby vedly Vian (1985) navrhnout dílo „označuje amatéra, který nezískal řádné akademické vzdělání“[4] a James & Lee (2000) shrnout to jako „dílo někoho, kdo má značné znalosti eposu v řečtině, ale velmi vadné zvládnutí jeho praxe“.[37] Báseň obsahuje mnoho zajímavých nebo nejasných řeckých termínů, často filozofického původu, které Bremmer (2002) nazval „typické pro tuto kulturu, která ráda předvádí svou erudici“.[11] Navzdory značnému poškození papyru je pro většinu textu stále možné sledovat báseňův příběh.[24]

Báseň začíná a popisuje Dorotheuse sedícího v císařském paláci, načež se ho zmocní mystická vize. Vidí se v Království nebeské u soudu v Kristus prezentovány s praepositi a domestici, v římské módě (1–18). To, co následuje, je těžké interpretovat kvůli poškození papyru, ale scéna zahrnovala Krista, Gabriel a další andělé (19–39).

Brzy poté je Dorotheus změněn „ve formě a postavě“ a zaměstnán Nebeskými praepositi jako nováček, střežit brány paláce (40–46). Díky této kanceláři a transformaci je Dorotheus pyšný a sebevědomý. Pokračuje v neuposlechnutí svého příkazu zůstat u brány a v paláci narazí na podivnou scénu (opět těžko interpretovatelnou pro papyrus). Oslovuje Krista a „křivými slovy“ falešně obviňuje starého muže, což později lituje, když žádá Krista, aby ho zbavil vidění (47–105). Kristus toto obvinění prohlédl a vyslýchal Dorotheuse, proč opustil své stanoviště. Snaží se slabě bránit, ale Kristus to znovu prohlédne a nařídí primicerius hodit Dorotheus do signa (římské vojenské vězení) a nechte ho bičované (106–142).

Kristus, rozzlobený na tuto zradu, sleduje Dorotheuse, když je uvězněn v jeskyni a označen skupinou andělů pod vedením Gabriela. Dorotheus tento trest snáší a je omilostněn Kristem, který ho znovu postává u brány. To mu dává inspiraci pro píseň, za kterou děkuje Kristu (143–177). Bůh vyjadřuje pochybnosti o Dorotheově reputaci, ale Gabriel a Kristus se bránili (178–197). Dorotheus, pokrytý krví z bičování, dostal příkaz, aby se Bůh křtil (198–221). Vybírá a křestní jméno Andrease[d] a je přeměněn na vyššího a silnějšího muže (222–242). Kristus mu nařizuje, aby byl pokorný pro svou novou moc a obnovil své postavení. Díky prestiži, kterou mu jeho tělo poskytuje, je na něj hrdý a přistupuje k Bohu, aby z něj byl udělán voják, a opustil tak své méně prestižní místo. Následující odpověď je těžké interpretovat, ale Dorotheus je odmítnut a je nucen zůstat jako strážce brány, ačkoli jeho uniforma je proměněna v plášť, orarium, pás a kalhoty (243–335). Dorotheus se probouzí v paláci a rozhodne se zaznamenat tyto události do písně a stane se „poslem ve službě Nejvyššímu Bohu“ (336–343).>[39]

Výklad

Při tlumočení Vize Dorotheus, někteří autoři argumentovali pro Gnostický vliv na Dorotheovo psaní. Livrea (1986) navrhl, že změna oděvu, kterou Dorotheus podstoupí na konci Vidění (326–334) tvoří alegorii „hluboce prodchnutou gnosticismem“, která vytváří paralely s Hymn of the Pearl kde Králův převlékání symbolizuje jeho nesmrtelnost.[40] MacCoull (1989) bere na vědomí použití dvou temných epitet pro Boha, “παυάτιχτος" (přepsal. panatiktos, což znamená nezkrotný) (11) a „αὐτοφυής" (přepsal. autophyês, což znamená nedělitelný) (12), které spojuje se současným použitím v Knihovna Nag Hammadi; "autophyês" byl nalezen v Sofie Ježíše Krista a List Eugnostos, zatímco výraz „αὐτογευυητός" (přepsal. agennêtos, což znamená nevyhnutelné), což je analogické s "panatiktos", se nachází v List Eugnostos a Ogdoad a Ennead. Navíc se dotýká skutečnosti, že papyrus Vidění byl nalezen poblíž místa knihovny Nag Hammadi, aby navrhl Dorotheovo možné seznámení s místními gnostickými skupinami.[41] Tento domnělý vliv byl kritizován Bremmer (2002), prosazující mnohem banálnější křesťanský původ pro Vidění'epiteta (upozorňuje na jejich výskyt u dřívějšího křesťana) Řecký nápis z věštec z Klaros, SEG 27,933) a oblečení pouze jako pokus realisticky napodobit oblečení vojáků z Scholae Palatinae (konkrétně candidati).[42]

Poznámky

  1. ^ V Prosopografie pozdější římské říše, jsou zaznamenány další tři Dorothei - Egypťan gramatik (pozdní 4. století n. l.), básník zaznamenaný Libanius (fl. 365 nl) a tribunus equitum z Fajjúm (fl. 359 nl) - ačkoli oba Hurst, Reverdin a Rudhardt (1984) a Kessels & Van Der Horst (1987) zavrhnout tyto Dorothei jako nepravděpodobné kandidáty (dokonce i básník, protože pohanský Libanius by pravděpodobně nepochválil křesťanského básníka).[13]
  2. ^ Ty bytosti Vidění, 132 & PH, 10.31 a Vidění, 325 & PH, 4.263.[15]
  3. ^ Na této stránce čísla v závorkách odkazují na řádky básně, jak jsou vyjmenovány v Kessels & Van Der Horst (1987).
  4. ^ Kessels & Van Der Horst (1987) považovali tuto volbu jména za symbolický pro „opakující se téma“ Dorotheova „nedostatku odvahy“, jelikož toto jméno Andreasi má etymologické asociace s řečtinou andros (ἀνδρός), což znamená „mužský“.[38]

Reference

  1. ^ Kessels & Van Der Horst 1987, str. 320–1
  2. ^ A b Kessels & Van Der Horst 1987, str. 313–4; MacCoull 1991
  3. ^ Bremmer 2002, str. 133
  4. ^ A b C Vian 1985, str. 47: "Quintus de Smyrne a bonne kultura homerique et il sait eviter aussi bien les centons que les disparates. Dorotheos se satisffait d'un vernis epique superficiel dont il renforce les effets en recourant sans vergogne au centen. En outre, il rompt e bien des egards avec la tradition epique. Les libertes metriques et les fautes de prosodie relevees au e I denotent un amatér qui n'a pas reeu une solide formace scolaire."
  5. ^ Livrea 1986, str. 687: "Ora, anche agli occhi del lettore piu superficiale, questo complesso oscuro dovrebbe destare un interesse bruciante, almeno su cin que piani differenti"
  6. ^ A b Kessels & Van Der Horst 1987, str. 315
  7. ^ Bremmer 2002, str. 128–33
  8. ^ Kessels & Van Der Horst 1987, str. 344–5
  9. ^ Kessels & Van Der Horst 1987, str. 316
  10. ^ James & Lee 2000, s. 7–8
  11. ^ A b C Bremmer 2002, str. 131
  12. ^ Kessels & Van Der Horst 1987, str. 315–317
  13. ^ Kessels & Van Der Horst 1987, str. 319
  14. ^ Bremmer 2002, s. 129–30; James & Lee 2000, str. 7; Kessels & Van Der Horst 1987, str. 316–7; Vian 1985, str. 47
  15. ^ James & Lee 2000, str. 8
  16. ^ James & Lee 2000, s. 8–9
  17. ^ Agosti 2015, str. 94; Nongbri 2018
  18. ^ Nongbri 2018
  19. ^ Bremmer 1988, s. 82–3; Bremmer 2002, str. 129–130
  20. ^ Bremmer 1988, str. 82; Bremmer 2002, str. 129; Kessels & Van Der Horst 1987, str. 317
  21. ^ Bremmer 1988, str. 82; Bremmer 2002, str. 129; van Berchem 1986a, str. 264–5
  22. ^ Livrea 1986, str. 689–90
  23. ^ Bremmer 1988, s. 83–7
  24. ^ A b Kessels & Van Der Horst 1987, str. 314
  25. ^ Usher 2001, str. 55–6
  26. ^ Simelidis 2009, str. 21–2
  27. ^ Bremmer 2002, str. 133; Simelidis 2009, s. 21–2; Usher 2001, str. 55–6
  28. ^ Bodmer Lab; van Berchem 1986a, str. 264
  29. ^ Robinson 2011, str. 43–4
  30. ^ A b Kessels & Van Der Horst 1987, str. 313–4; MacCoull 1989, str. 293
  31. ^ Robinson 2011, str. 34
  32. ^ Bremmer 2002, s. 129, 185
  33. ^ Bodmer Lab; Kessels & Van Der Horst 1987, str. 314–5
  34. ^ Kessels & Van Der Horst 1987, str. 314; James & Lee 2000, str. 7
  35. ^ Kessels & Van Der Horst 1987, str. 319; Bremmer 2002, str. 131
  36. ^ Vian 1985, str. 45–6
  37. ^ James & Lee 2000, str. 7
  38. ^ Kessels & Van Der Horst 1987, str. 315, 355–6
  39. ^ Kessels & Van Der Horst 1987, str. 314–5, 320–345
  40. ^ Livrea 1986, str. 688–94
  41. ^ MacCoull 1989, str. 293–5; Bremmer 2002, str. 131
  42. ^ Bremmer 2002, str. 131–2

Zdroje

  • Agosti, Gianfranco; Gonnelli, Fabrizio (1995). „Doroteo e Quinto di Smirne“. Ve Fantuzzi, Marco; Pretagostini, Roberto (eds.). Struttura e storia dell'esametro greco, sv. 1. Studi metrica classica (v italštině). 10. Roma: Gruppo Editoriale Internazionale. ISBN  978-88-8011-051-4.CS1 maint: ref = harv (odkaz)
  • Agosti, Gianfranco (2015). „Poesia greca nella (e della?) Biblioteca Bodmer“. Adamantius (v italštině). 21: 86–97.CS1 maint: ref = harv (odkaz)
  • „Papyrus: PB D“. Bodmer Lab. Citováno 30. května 2019.
  • Bremmer, Jan N. (1988). „Imperial Palace Guard in Heaven: The Date of the Vision of Dorotheus“. Zeitschrift für Papyrologie und Epigraphik. 75: 82–88. JSTOR  20186950.CS1 maint: ref = harv (odkaz)
  • Bremmer, Jan N. (2002). „Boží nebeský palác jako vojenský soud: Vize Dorotheus". Vzestup a pád posmrtného života. Přednáška Read-Tuckwell z roku 1995 na univerzitě v Bristolu. Routledge. str.128–133. ISBN  978-0-415-14148-2.CS1 maint: ref = harv (odkaz)
  • Cavallo, Guglielmo; van Haelst, Joseph; Kasser, Rodolphe (1991). "Dodatek: Nouvelle description du Codex des Visions". V Carlini, A .; Giaccone, Luigi (eds.). Papyrus Bodmer XXXVIII. Erma: Il Pastore (francouzsky). Cologny-Genève: Bibliotheca Bodmeriana. 103–128. ISBN  978-3-85682-025-1.CS1 maint: ref = harv (odkaz)
  • García Romero, Francisco Antonio (2020). ""Visión de Doroteo, hijo de Quinto el poeta ", Asidonense 14". Asidonense. Jerez de la Frontera: Instituto de Ciencias Religiosas Asidonense: 7–24. ISSN  2171-4347.CS1 maint: ref = harv (odkaz)
  • Hurst, André; Reverdin, Olivier; Rudhardt, Jean, eds. (1984). Papyrus Bodmer XXIX: Vision de Dorothéos. Cologny-Genève: Foundation Martin Bodmer. OCLC  1100323149.CS1 maint: ref = harv (odkaz)
  • James, Alan; Lee, Kevin (2000). Komentář ke Quintovi ze Smyrny Posthomerica PROTI. Leiden / Boston / Köln: Brill. ISBN  978-90-04-11594-1.CS1 maint: ref = harv (odkaz)
  • Kessels, A. H. M .; Van Der Horst, P. W. (Prosinec 1987). „The Vision of Dorotheus (Pap. Bodmer 29): Edited with Introduction, Translation and Notes“. Vigiliae Christianae. 41 (4): 313–359. doi:10.2307/1583739. JSTOR  1583739.CS1 maint: ref = harv (odkaz)
  • Livrea, Enrico (1986). "Posouzení: Vision de Dorothéos; vyd. André Hurst, Olivier Reverdin, Jean Rudhardt, Rodolphe Kasser, Guglielmo Cavallo “. Gnomon (v italštině). 58 (8): 687–711. JSTOR  27689429.CS1 maint: ref = harv (odkaz)
  • MacCoull, Leslie S. B. (prosinec 1989). "Poznámka k Panatiktos ve Visio Dorothei 11". Vigiliae Christianae. 43 (3): 293–296. doi:10.2307/1584066. JSTOR  1584066.CS1 maint: ref = harv (odkaz)
  • MacCoull, Leslie S. B. (1991). „Dorotheos, vize“. Oxfordský slovník Byzance. 1. Oxford University Press. str. 653–654. ISBN  978-0-19-504652-6.CS1 maint: ref = harv (odkaz)
  • Nongbri, Brent (21. dubna 2018). „Řecko-latinskoamerický kodex Barcelona-Montserrat: Další kodex„ Bodmer “se smíšeným obsahem“. Čtení variant. Citováno 31. května 2019.CS1 maint: ref = harv (odkaz)
  • Robinson, James M. (2011). Příběh Bodmer Papyri: Od knihovny prvního kláštera v Horním Egyptě po Ženevu a Dublin. Cambridge: James Clarke & Co. ISBN  978-0-227-17278-0.CS1 maint: ref = harv (odkaz)
  • Simelidis, Christos (2009). "Úvod". V Simelidis, Christos (ed.). Vybrané básně Řehoře z Nazianzu. Vandenhoeck & Ruprecht. ISBN  978-3-525-25287-1.CS1 maint: ref = harv (odkaz)
  • Usher, Mark D. (2001). „Šestý sibyllinový věštec jako literární hymna“. V Nagy, Gregory (ed.). Řecká literatura, roč. 9: Řecká literatura v byzantském období. New York / Londýn: Routledge. str. 55–79. ISBN  978-0-415-93771-9.CS1 maint: ref = harv (odkaz)
  • Vian, Francis (1985). „Návrh de la“ Vision de Dorothéos"". Zeitschrift für Papyrologie und Epigraphik (francouzsky). 60: 45–49. JSTOR  20184270.CS1 maint: ref = harv (odkaz)
  • van Berchem, Denis (1986a). „Recenze: Bodmer Papyri. XXIX. Vision de Dorotheos. Ed. A trans. A. Hurst, O. Reverdin a J. Rudhard“. The Journal of Hellenic Studies (francouzsky). 106: 264–265. doi:10.2307/629735. JSTOR  629735.CS1 maint: ref = harv (odkaz)
  • van Berchem, Denis (1986b). „Des soldats chrétiens dans la garde impériale: Observations sur le texte de la Vision de Dorothéos (Papyrus Bodmer XXIX)“. Studii Clasice (francouzsky). 24: 155–163. OCLC  563824555.CS1 maint: ref = harv (odkaz)