Systém doktora Tarra a profesora Fethera - The System of Doctor Tarr and Professor Fether - Wikipedia

K singlu The Alan Parsons Project viz (Systém) Dr. Tarra a profesora Fethera.
„Systém doktora Tarra a profesora Fethera“
Edgar Allan Poe Systém doktora Tarra a profesora Fethera.png
První stránka příběhu v Grahamův časopis (Listopad 1845)
AutorEdgar Allan Poe
ZeměSpojené státy
JazykAngličtina
ŽánrKomedie
Krátký příběh
Publikoval vGrahamův časopis
Typ médiaTisk (Časopis )
Datum publikace1845

"Systém doktora Tarra a profesora Fethera" je temná komedie krátký příběh od amerického autora Edgar Allan Poe. Nejprve publikováno v Grahamův časopis v listopadu 1845 se příběh soustředí na naivní a nepojmenovanou návštěvu vypravěče v psychiatrické léčebně v jižních provinciích Francie.

Shrnutí spiknutí

Příběh sleduje nejmenovaného vypravěč kdo navštíví a ústav pro duševně choré v jižní Francii (přesnějiMaison de Santé") známý revoluční novou metodou léčby duševní nemoci nazvaný „systém uklidnění“. Společník, se kterým cestuje, zná Monsieur Maillard, původce systému, a před opuštěním vypravěče se s ním seznámí. Vypravěč je šokován, když zjistil, že „systém uklidnění“ byl nedávno opuštěn. Zpochybňuje to, protože slyšel o jeho úspěchu a popularitě, ale Maillard mu říká, aby „nevěřil ničemu, co slyšíš, a pouze jedné polovině, kterou vidíš“.

Vypravěč prochází areálem nemocnice a je pozván na večeři, kde se k němu připojí dalších dvacet pět až třicet dalších lidí a velká bohatá nabídka jídla. Ostatní hosté jsou oblečeni poněkud zvláštně: i když jsou dobře oblečeni, nezdá se, že by lidem dobře seděli. Většina z nich jsou ženy a jsou „ozdobeny velkým množstvím šperků, jako jsou prsteny, náramky a náušnice, a nosili jejich prsa a paže hanebně holé“. Stůl a místnost zdobí přebytek zapálených svíček, kdekoli je pro ně možné najít místo. Večeře doprovázejí také hudebníci hrající „housle, padesát, pozouny a buben “, a přestože se zdá, že baví všechny ostatní přítomné, vypravěč přirovnává hudbu k hrozným zvukům (na jednom místě dokonce zmiňuje mučení a popravčí zařízení známé jako drzý býk ). Vypravěč říká, že na večeři je o všem hodně „bizarního“.

Konverzace při jídle se zaměřuje na pacienty, které léčili. Ukazují vypravěči podivné chování, jehož byli svědky, včetně pacientů, kteří si mysleli, že jsou čajová konvice, osel, sýr, šampaňské, žába, šňupací tabák, dýně a další. Maillard se je občas pokouší uklidnit a vypravěč se zdá být velmi znepokojen jejich chováním a vášnivými napodobeninami.

Poté se dozví, že tento personál nahradil systém zklidnění mnohem přísnějším systémem, který podle Maillarda vychází z práce „doktora Tarra“ a „profesora Fethera“. Vypravěč říká, že není obeznámen s jejich prací, k úžasu ostatních. Nakonec se vysvětluje, proč se od předchozího systému upustilo: k jedné „ojedinělé“ události, jak říká Maillard, došlo, když pacienti, jimž byla poskytnuta velká svoboda kolem domu, svrhli své lékaře a zdravotní sestry, uzurpovali si své pozice a zamkli je jako šílenci. Tito šílenci byli vedeni mužem, který tvrdil, že vynalezl lepší způsob léčby duševních chorob, a který nepřipouštěl žádné návštěvníky kromě „velmi hloupě vyhlížejícího mladého gentlemana, jehož se neměl bát“. Vypravěč se ptá, jak se zaměstnanci nemocnice vzbouřili a vrátil věci na objednávku. V tu chvíli uslyšíte hlasité zvuky a nemocniční personál se vymaní z mezí. To je ukázal, že hosté večeře jsou ve skutečnosti pacienti, kteří se právě nedávno převzali. V rámci svého povstání vězni ošetřili personál dehet a praporce. Chovatelé nyní ukládají skutečné pacienty, včetně pana Maillarda (který byl kdysi dozorcem, než se sám zbláznil), zpět do svých cel, zatímco vypravěč připouští, že dosud nenašel žádné z prací Dr. „Tarra“ a Profesor "Fether".

„Systém uklidnění“

Systém pana Maillarda se vyhýbá všem trestům a neomezuje své pacienty. Je jim poskytována velká svoboda a nejsou nuceni nosit nemocniční šaty, ale místo toho je jim „povoleno toulat se po domě a pozemcích v běžném oblečení osob se správnou myslí“. Lékaři „pokořili“ své pacienty tím, že nikdy neodporovali jejich fantaziím nebo halucinacím. Pokud si například člověk myslí, že je kuře, lékaři s ním zacházejí jako s kuřetem a dávají mu kukuřici k jídlu. Systém je zjevně velmi populární. Monsieur Maillard říká, že všechny „Maisons de Santé„ve Francii jej přijali. Vypravěč poznamenává, že poté, co je potlačena vzpoura pacientů, je uklidňující systém obnoven v azylu, který navštívil, i když je upraven určitými způsoby, které jej mají reformovat.

Historie publikace

„Systém doktora Tarra a profesora Fethera“ držel redakce několik měsíců, než byl publikován v Grahamův časopis na listopad 1845.[1]

Analýza

V době, kdy byl tento příběh napsán, byla péče o duševně choré ve Spojených státech významnou politickou otázkou. Lidé volali po azylové reformě, protože s duševně nemocnými bylo zacházeno jako s vězni, zatímco v důsledku šílenství obrany byli kritizováni za to, že umožnili zločincům vyhnout se trestu.[2]

Příběh byl interpretován jako satirický politický komentář k americké demokracii, parodie na dílo Charles Dickens a Nathaniel Parker Willis, a je také chápána jako kritika lékařských praktik 19. století.[3][4]

Adaptace

Viz také

Reference

  1. ^ Quinn, Arthur Hobson. Edgar Allan Poe: Kritická biografie. Baltimore: The Johns Hopkins University Press, 1998. str. 469. ISBN  0-8018-5730-9
  2. ^ Cleman, John. "Neodolatelné podněty: Edgar Allan Poe a Insanity Defense", v Bloom's BioCritiques: Edgar Allan Poe, editoval Harold Bloom. Philadelphia: Chelsea House Publishers, 2001. s. 66–67 ISBN  0-7910-6173-6
  3. ^ „Systém doktora Tarra a profesora Fethera“. storyoftheweek.loa.org. Citováno 2017-07-12.
  4. ^ Whipple, William (1954). „Poeův dvoustranný satirický příběh“. Beletrie devatenáctého století. 9 (2): 121–133. doi:10.2307/3044324. JSTOR  3044324.
  5. ^ „Systém Dr. Tarra a profesora Fethera“. IMDb.
  6. ^ „Tohtori Tarrin ja professori Featherin menetelmä“. IMDb.
  7. ^ „Kate Beckinsale v rozhovoru pro Edgara Allana Poea Adaptace 'Eliza Graves'". Screen Rant.

externí odkazy