Helen - To Helen - Wikipedia

„K Heleně“ v březnu 1836 Southern Literary Messenger, Svazek 2, Číslo 4, vázaný svazek, strana 238.

"Helen„je první ze dvou básně nést to jméno napsané Edgar Allan Poe. 15řádková báseň byla napsána na počest Jane Stanardové, matky kamarádky z dětství.[1] Poprvé byl publikován ve sbírce z roku 1831 Básně Edgara A. Poea. To bylo následně přetištěno v březnu 1836 vydání Southern Literary Messenger. Konečná revidovaná verze se objevila ve sbírce z roku 1845 Havran a další básně.

Analýza

V „To Helen“ oslavuje Poe výživnou sílu ženy.[2] Poe byl částečně inspirován Samuel Taylor Coleridge, zejména ve druhém řádku („Like those Nicean barks of yore“), který se podobá linii v Coleridgeově „Youth and Age“ („Jako ty upravené skify, neznámé z minulosti“).[3]

Poe revidoval báseň v 1845, dělat několik zlepšení, nejvíce pozoruhodně měnit “krásu spravedlivého Řecka a vznešenost starého Říma” k “slávě to bylo Řecko a vznešenost to byl Řím.” Poeův životopisec Jeffrey Meyers o nich hovořil jako o „dvou z nejlepších a nejslavnějších linií Poea“.[4]

Narážky

Když se odkazuje na Helenu, zmiňuje se o tom Poe Helen of Troy která je považována za nejkrásnější ženu, která kdy žila - podle bohyně Venuše v mýtu označovaném jako Pařížský soud. Helen of Troy byla „tváří, která vypustila tisíc lodí“, jako například „Niceanské štěká“ básně. Poe také zmiňuje Helenu jako Psyché, krásnou princeznu, která se stala milenkou Amora. Psychika představovala duši starým Řekům a Poe přirovnává Helenu k samotné duši „regionů, které jsou Svatou zemí“, což znamená duši Řecka, ze které vyrostlo tolik našich ideálů krásy, demokracie a učení. Ve starověké řečtině jméno Helen doslovně znamená „sluneční světlo; jasné jako úsvit“. Její „achátová lampa“ může odkazovat na okamžik, kdy Psyché objevila skutečnou identitu Amora tím, že mu v noci rozsvítila lampu; odkazuje také na osvícené poznání starověkého světa, které dodnes ovlivňuje západní kulturu. Guy Davenport prohlásil, že Poe je „obvykle mnohem přesnější, že mu je dána zásluha“:

Sappho, kterého Poe napodobuje, přirovnal ženskou krásu k flotile lodí. Byron předtím napsal řádky, které Poe překonal Byrona S, ve „slávě, kterou bylo Řecko / A vznešenosti, kterou byl Řím“. Ale jak je na tom Helen Psychika; kdo se poutník vrací domů? Učenci si nejsou jisti. Ve skutečnosti není snadné brát báseň proti přísnosti kritiků. Můžeme na to poukázat Nicaean není, jak bylo účtováno, docela blábol, ale přídavné jméno pro město Pěkný, kde byla hlavní loděnicí: Marc Antony byla tam postavena flotila. Můžeme se bránit parfémované moře, kterému se říkalo hloupost, když jsme si všimli, že klasické lodě nikdy neopustily dohled nad zemí a mohly cítit ovocné sady na břehu, že parfémovaný olej byl v klasických dobách rozsáhlým průmyslovým odvětvím a že lodě naložené tímto by voněly lépe než vaše loď s ovcemi.[5]

Plná báseň

Původní verze 1831

Helen, tvá krása je pro mě
Jako ty hezké štěkoty z dávných dob,
To jemně, o'perfumované moře,
Unavený pocestný poutník se vrtal
Na svůj vlastní rodný břeh.

Na zoufalých mořích dlouho nebude toulat,
Ty hyacintové vlasy, tvůj klasický obličej,
Tvoje Naiadova atmosféra mě přivedla domů
Ke kráse spravedlivého Řecka,
A vznešenost starého Říma.

Hle ! v tom malém okenním výklenku
Jak sochaře tě vidím stát!
Skládaný svitek v tvé ruce -
Psychika z regionů, které
Jsou svatá země!

Revidovaná verze z roku 1845

Helen, tvá krása je pro mě
Jako ty hezké štěkoty z dávných dob
To jemně, parfémované moře,
Unavený poutavý poutník nesl
Na svůj rodný břeh.

Na zoufalých mořích dlouho nebude toulat,
Tvé hyacintové vlasy, tvůj klasický obličej,
Tvoje Naiadova atmosféra mě přivedla domů
Ke slávě, kterou bylo Řecko,
A vznešenost, kterou byl Řím.

Hle, ve skvělém okenním výklenku
Jak sochaře tě vidím stát,
Achátová lampa v tvé ruce,
Aha! Psychika, z regionů, které
Jsou svatá země!

V populární kultuře

Reference

  1. ^ Burns, Allan Douglas. Tematický průvodce americkou poezií. Westport, Connecticut: Greenwood Press, 2002, str. 2.
  2. ^ Kennedy, J. Gerald. „Poe,„ Ligeia “a problém umírajících žen Nové eseje o hlavních příbězích Poea, editoval Kenneth Silverman. Cambridge University Press, 1993: 115. ISBN  0-521-42243-4
  3. ^ Campbell, Killis. "Počátky Poea", The Mind of Poe a další studie. New York: Russell & Russell, Inc., 1962: 153–154.
  4. ^ Jeffrey Meyers, "Edgar Allan Poe", v Columbia History of American Poetry. Columbia University Press, 1993: 181.
  5. ^ Davenport, Guy (říjen 1997). Geografie fantazie. Boston: David R. Godine. p. 7. ISBN  1567920802.
  6. ^ Jeffrey Meyers, "Edgar Allan Poe", v Columbia History of American Poetry. Columbia University Press, 1993: 331.

externí odkazy