The Legend of Bhagat Singh - The Legend of Bhagat Singh

The Legend of Bhagat Singh
Divadelní plakát The Legend of Bhagat Singh s Ajay Devgn jako titulární postavou
Divadelní plakát
Režie:Rajkumar Santoshi
ProdukovanýKumar Taurani
Ramesh Taurani
NapsánoRajkumar Santoshi
Piyush Mishra
Anjum Rajabali
V hlavních rolíchAjay Devgan
Sushant Singh
D. Santosh
Akhilendra Mishra
Hudba odA. R. Rahman
KinematografieK. V. Anand
Upraveno uživatelemV. N. Mayekar
DistribuoványTipy Industries
Datum vydání
  • 7. června 2002 (2002-06-07)
Provozní doba
155 minut
ZeměIndie
Jazykhindština
Rozpočet₹ 200–250 milionů[A][b]
Pokladna₹129 milionů[b]

The Legend of Bhagat Singh je indián z roku 2002 hindština -Jazyk životopisný dobový film režie Rajkumar Santoshi. Film je o Bhagat Singh, a socialistický revolucionář kdo bojoval za Indická nezávislost spolu s ostatními členy Sdružení Hindustan Republic. To představuje Ajay Devgn jako titulární postava spolu s Sushant Singh, D. Santosh a Akhilendra Mishra jako ostatní hlavní postavy. Raj Babbar, Farida Jalal a Amrita Rao hrát vedlejší role. Film zaznamenává Bhagatův život od dětství, kde byl svědkem Masakr Jallianwala Bagh až do dne, kdy byl oběšen k smrti - 23. března 1931.

Film produkovali Kumar a Ramesh Taurani Tipy Industries s rozpočtem ₹ 200–250 milionů (přibližně 4,2–5,2 milionu USD v roce 2002).[b] Příběh a dialog napsali Santoshi a Piyush Mishra respektive, zatímco Anjum Rajabali vypracoval scénář. K. V. Anand, V. N. Mayekar a Nitin Chandrakant Desai měli na starosti kinematografii, střih a produkční design. Natáčení se konalo v Agra, Manali, Bombaj a Pune od ledna do května 2002. Soundtrack, složil A. R. Rahman, byl propuštěn dne 4. května 2002 k pozitivnímu přijetí, s „Mera Rang De Basanti“ a „Sarfaroshi Ki Tamanna „zvláště dobře přijat.

The Legend of Bhagat Singh byl propuštěn 7. června 2002 k obecně pozitivním recenzím, přičemž největší pozornost se těšila režii, příběhu, scénáři, technickým aspektům a výkonům Devgn a Sushant. Nicméně film nedostatečný výkon u pokladny, pouze tržby ₹129 milionů (2,7 milionu USD v roce 2002).[b] Pokračovalo vyhráním dvou Národní filmové ceny  – Nejlepší celovečerní film v hindštině a Nejlepší herec pro Devgn - a tři Filmfare Awards z osmi nominací.

Spiknutí

Film je o Bhagat Singh, a socialistický revolucionář kdo bojoval za Indická nezávislost.

Bhagat Singh byl narozen v Britská Indie v roce 1907. Od dětství je svědkem mnoha zvěrstev, kterých se Britové, kteří přišli obchodovat pod záminkou Východoindická společnost a nakonec ovládl většinu národa. Bhagat přijme slavnostní slib, že po svědcích následků Indie osvobodí Indii od britské nadvlády Masakr Jallianwala Bagh. Brzy po masakru se dozví o Mahátma Gándí je satyagraha politiky a podporuje hnutí nespolupráce, který viděl tisíce lidí spalovat oděvy vyrobené v Británii a vzdát se školních, vysokoškolských studií a vládních pracovních míst. V roce 1922 Gandhi odvolává hnutí po Incident Chauri Chaura. Bhagat, neohrožený, se rozhodne být revolucionářem a jako dospělý se připojí k Sdružení Hindustan Republic v boji za nezávislost Indie a skončil za ni ve vězení. Bhagatův otec, Kishen, ho vysvobodí na kauci, aby ho mohl přimět, aby běžel mléčná farma a vzít si dívku jménem Mannewali. Bhagat uteče z domova a zanechává poznámku, že jeho láska k zemi je na prvním místě.

Když Lala Lajpat Rai je policií ubit k smrti, zatímco protestuje proti Simon Komise Bhagat spolu s Shivaram Rajguru, Sukhdev Thapar a Chandra Shekhar Azad, zavraždit policistu jménem Saunders. Později v roce 1929, kdy Britové navrhli Obchodní spory a veřejné bezpečnostní listy Bhagat spolu s Batukeshwar Dutt, zahájit bombardování v Budova parlamentu. Spolu s Duttem hodí bomby na prázdné lavičky, čímž nikoho nezabije. Následně jsou zatčeni a zkoušel veřejně. Bhagat pak vypustí svůj hodně propagované myšlenky revoluce uvedl, že chce světu o revolucionářích říkat sám sebe, než aby je nechal označit Britem jako násilníky, přičemž to uvedl jako důvod bombardování shromáždění. Bhagat se brzy stane stejně populární jako Gándhí mezi masami, zejména u mladší generace, dělníků a farmářů.

v Centrální vězení Lahore Bhagat a všichni ostatní spoluvězni, včetně Thapar a Rajguru, absolvují 116denní pobyt hladovka zlepšit podmínky indických politických vězňů. Mezitím je Azad, kterého Britové opakovaně nedokázali zajmout, přepaden u Alfred Park v Allahabad dne 27. února 1931. Policie obklíčila celý park vedoucí k přestřelce; odmítá být zajat Brity, Azad spáchá sebevraždu s poslední zbývající kulkou ve své Colt pistole.

V obavě z rostoucí popularity hladovky mezi lidmi na celostátní úrovni, Lord Irwin nařizuje znovuotevření Saundersova případu vraždy, který vede k uložení rozsudků smrti Bhagatovi, Thaparovi a Rajguruovi. Indové doufají, že Gándhí použije jeho smlouva s Irwinem jako vyjednávací čip na záchranu životů Bhagata, Thapara a Rajgurua. Irwin odmítá Gándhího žádost o jejich propuštění. Gándhí neochotně souhlasí s podpisem paktu, který obsahuje klauzuli: „Propouštění politických vězňů s výjimkou těch, kteří se účastní násilí“. Bhagat, Sukhdev a Rajguru jsou 23. března 1931 v tajnosti oběšeni.

Obsazení

Výroba

Rozvoj

V roce 1998 filmový režisér Rajkumar Santoshi přečetl několik knih o socialistickém revolucionáři Bhagatovi Singhovi a měl pocit, že a životopisný film pomůže oživit zájem o něj.[4] Ačkoli Manoj Kumar natočil film o Bhagatovi v roce 1965 s názvem Shaheed Santoshi cítil, že přestože je „velkým zdrojem inspirace v oblasti textů a hudby“, „nezabývá se ideologií a vizí Bhagata Singha“.[5] V srpnu 2000[6] scenárista Anjum Rajabali zmínil Santoshi o jeho práci na Har Dayal, jehož revoluční aktivity inspirovaly Udham Singh.[C] Santoshi poté přesvědčil Rajabaliho, aby vytvořil scénář založený na Bhagatově životě, když se nechal inspirovat Udhamem Singhem.[8]

Santoshi dal Rajabali kopii Shaheed Bhagat Singh, K. K. Khullarova biografie revolucionáře.[9][10] Rajabali řekl, že čtení knihy "ve mně vyvolalo intenzivní zvědavost o mysli tohoto muže. Rozhodně jsem o něm chtěl vědět víc." Poté, co četl, se jeho zájem o Bhagata zintenzivnil Mučedník: Bhagat Singh experimentuje v revoluci (2000), novinář Kuldip Nayar. Následující měsíc Rajabali formálně zahájil svůj výzkum Bhagata, zatímco přiznal Santoshimu, že to byl „obtížný úkol“. Gurpal Singh, a Filmový a televizní institut v Indii absolvent a internetový blogger Sagar Pandya mu pomáhal.[9] Santoshi dostal příspěvek od Kultar Singha, Bhagatova mladšího bratra, který režisérovi řekl, že bude mít plnou spolupráci, pokud film přesně vystihuje Bhagatovy ideologie.[11]

Rajabali chtěl „znovu vytvořit svět, ve kterém Bhagat Singh žil“, a jeho výzkum vyžadoval, aby „nejen rozuměl muži, ale také vlivům na něj, politice té doby“.[9] V rozhovoru z roku 2000 s Sharmilou Taliculam z Rediff.com Rajabali uvedl, že film se bude „zabývat spíše mužem Bhagatem Singhem než bojovníkem za svobodu“.[8] Mnoho aspektů Bhagatova života, včetně jeho vztahu se snoubenkou Mannewali, bylo odvozeno od Piyush Mishra hra z roku 1994 Gagan Damama Bajyo; Mishra byl následně připočítán s psaním dialogů filmu.[12]

A. G. Noorani kniha z roku 1996, The Trial of Bhagat Singh: Politics of Justice, poskytl základ pro zkušební sekvence. Gurpal získal další informace ze 750 novinových výstřižků z Tribuna datováno v letech 1928 až 1931 a z Bhagatových vězeňských notebooků. Tito dali Rajabali "představu o tom, co člověka oslovilo, o literárních a intelektuálních vlivech, které ho v daném období ovlivnily".[9] Do konce roku 2000 Santoshi a Rajabali dokončili práci na scénáři a ukázali jej Kumarovi a Rameshovi Tauranimu z Tipy Industries; na oba to udělalo dojem. Bratři Taurani souhlasili s produkcí filmu pod jejich hlavičkou a zahájením natáčení poté, co Santoshi dokončil svou práci Lajja (2001).[13][14]

Casting

Sunny Deol byl původně obsazen jako Bhagat, ale projekt opustil kvůli naplánovaným konfliktům a rozdílům se Santoshim kvůli jeho odměně.[15] Santoshi pak upřednostňoval obsazení nových tváří místo zavedených herců, ale nebyl spokojen s umělci, kteří vyzkoušeli.[8][16] Ajay Devgn (poté známý jako Ajay Devgan) byl nakonec vybrán pro hlavní postavu, protože Santoshi měl pocit, že má „oči revolucionáře.[5] Poté, co Devgn provedl a test obrazovky Santoshi, oblečený jako Bhagat, byl „příjemně překvapen“, když viděl, že Devgnův obličej velmi připomíná Singhovu tvář a obsadil jej do té části. The Legend of Bhagat Singh označil Devgn druhou spolupráci se Santoshi po Lajja.[17] Devgn nazval film „nejnáročnějším úkolem“ ve své kariéře.[5] Nedíval se Shaheed před registrací do projektu. V rámci přípravy na tuto roli Devgn prostudoval všechny reference, které si Santoshi a Rajabali pořídili, aby vytvořili scénář filmu. Také zhubnul, aby se více podobal Bhagatovi.[16][18]

Cokoli, co jsme ve škole četli a učili se v historii, není ani 1% z druhu člověka, jakým [Bhagat] byl. Nemyslím si, že dostal splatnost ... Když mi Rajkumar Santoshi vyprávěl scénář, byl jsem zaskočený, protože tento muž toho udělal tolik a jeho motivem nebyla jen nezávislost Indie. Předpověděl výzvy, kterým dnes v naší zemi čelíme. Od nepokojů po korupci to předpovídal a chtěl s tím bojovat.[19]

—  Vědomí jeho vnímání Bhagata

Santoshi si vybral Akhilendra Mishra hrát Azada, protože také připomínal jeho postavu. Kromě čtení Shiv Verma's Sansmritiyan, Mishra četl Bhagwan Das Mahore a Sadashiv Rao Malkapurkar účty revolucionáře. Kvůli své astrologické víře dokonce získal Azadův horoskop, aby určil jeho osobnost. V rozhovoru pro Lata Khubchandani z Rediff.com Mishra zmínil, že když informoval svého otce o jeho roli Azada, odhalil mu, že původně pocházeli z Kanpuru, stejného místa, odkud pocházeli Azadovi předkové. Tato informace povzbudila Mishru, aby hrála Azada.[20]

Sushant Singh a D. Santosh (ve svém filmovém debutu) byli obsazeni jako Bhagatovi přátelé a kolegové z Hindustan Republican Association, Sukhdev Thapar a Shivaram Rajguru.[21] Santoshi věřil, že jejich tváře připomínají tváře dvou revolucionářů.[5] Chcete-li se dozvědět o jejich postavách, čtěte Sushant, stejně jako Mishra Sansmritiyan zatímco Santosh navštívil členy rodiny Rajgurua.[22][23] Herci byli také vybráni podle pozadí jejich postav. To platilo i v případě Santosh Amitabh Bhattacharjee, který hrál Jatin Das, muže, který vymyslel bombu pro Bhagata a Batukeshwar Dutt. Santosh a Bhattacharjee pocházeli z Maharashtra a Západního Bengálska, jako byli Rajguru a Das.[24] Raj Babbar a Farida Jalal Byli obsazeni jako Bhagatovi rodiče Kishen Singh a Vidyawati Singh Amrita Rao hrál Mannewali, Bhagatovu snoubenku.[25]

Natáčení

Natáčení začala v lednu 2002 a byla dokončena v květnu.[26][27] První plán natáčení proběhl v Agra a Manali poté se jednotka přesunula na Film City studio v Bombaj.[5] Podle kameramana filmu, K. V. Anand, bylo ve Film City postaveno asi 85 sad Nitin Chandrakant Desai který měl na starosti produkční design a „99 procent pozadí“ ve filmu představovaly kulisy.[28] Desai použitý sépiový odstín v celém filmu k vytvoření dobového pocitu.[29]

Další scény zobrazující masakr z roku 1919 byly natočeny v Jallianwala Bagh; někteří z nich byli zastřeleni mezi 21:00 a 6:00. Scény v Jallianwala Bagh a dalších okolních lokalitách v Amritsaru na začátku filmu uvádějí Nakshdeep Singh jako mladšího Bhagata. Santoshi vybral Nakshdeep poté, co obdržel fotografie chlapce od jeho otce, Komala Singha, který hrál Mannewaliho otce.[30]

Kultar zůstal s produkční jednotkou sedm dní během natáčení venku Pune. Santoshi i Devgn ocenili jejich interakce s Kultarem a poznamenali, že poskytl „hluboký vhled do života svého bratra“.[5][16] Kultar byl potěšen upřímností obsazení a štábu a sdílel s nimi soukromé dopisy napsané Bhagatem.[31] Píseň „Pagdi Sambhal Jatta“ byla poslední částí, která se měla natáčet. Sekvence v písni představující Devgn, která se objevuje mezi dvěma záložními frakcemi Bhangra tanečníci si vzali tři bere bude vyplněno.[5] The Legend of Bhagat Singh byl vytvořen s rozpočtem ₹ 200 - 250 milionů (přibližně 4,15 - 5,18 milionů USD v roce 2002).[A][b]

Hudba

The Legend of Bhagat Singh
Soundtrack album podle
A. R. Rahman
Uvolněno4. května 2002 (2002-05-04)
ŽánrSoundtrack k celovečernímu filmu
Délka42:04
OznačeníTipy
VýrobceA. R. Rahman
A. R. Rahman chronologie
Kannathil Muthamittal
(2002)		The Legend of Bhagat Singh
(2002)		Babe
(2002)

A. R. Rahman složil soundtrack a skóre pro The Legend of Bhagat Singh,[32] u příležitosti jeho první spolupráce se Santoshim. Sameer napsal texty písní.[33] V rozhovoru s Arthurem J. Paisem z Rediff.com Rahman uvedl, že Santoshi chtěl, aby složil písně, které by se oddělily od jeho dalších projektů, jako je Lagaan (2001) a Zubeidaa (2001).[33] Rahman se postaral o pomalé skládání melodií pro „Mera Rang De Basanti“, aby nedocházelo ke srovnání s písněmi v Shaheed, který on a Santoshi zjistili, že jsou rychlí. Rahman postupoval stejným způsobem pro „Sarfaroshi Ki Tamanna Vytvořil jemnější melodii a řekl, že „píseň je zobrazena na mužích, kteří se postili déle než měsíc. Jak mohu pro tuto skladbu sestavit vysoce znějící melodii? “[33] Navzdory tomu Rahman připustil, že „Des Mere Des“ měl „nějaké kmeny“ Lagaan's hudbou.[33] Rahman vzal „Santoshiho závazek k filmu“ jako zdroj inspirace pro vytvoření alba, které bylo „chutné“ [sic ] a jiné. “Rahman experimentoval Punjabi hudba více než předtím na svých předchozích soundtrackech, když dostal pomoc od Sukhwinder Singh a Sonu Nigam.[33] Soundtrack byl dokončen za dva měsíce,[34] s nahrávkou „Des Mere Des“ za hodinu.[35]

Soundtrack, prodávaný společností Tipy, byla vydána dne 4. května 2002 v Nové Dillí.[36] Skladby, zejména „Mera Rang De Basanti“ a „Sarfaroshi Ki Tamanna“, obdržely příznivé recenze.[29][37][38] Recenze provedená Hind řekl, že zatímco „Sarfaroshi Ki Tamanna“ měl „silný“ dopad, „Mera Rang De Basanti“ a „Pagdi Sambhal Jatta“ „nebyly typy boom-boom, ale byly jemně vyladěny“. Recenze ocenila Rahmanovu schopnost „dodávat pochmurnou a uštěpačnou náladu“ ve všech písních alba „tak dobře, že i když je utlumená, zachovává si vlasteneckou horlivost“.[39] Seema Pant z Rediff.com uvedl, že skladby „Mera Rang De Basanti“, „Mahive Mahive“ a „Jogiya Jogiya“ byly „dobře vykresleny“ svými zpěváky a nazvaly „Shora So Pahchaniye“ „intenzivní skladbou, a to jak lyricky, tak i složení moudré ". Pant ocenil „vynikající vydání“ Sukhwindera Singha „Pagdi Sambhal Jatta“ a duetovou verzi „Sarfaroshi Ki Tamanna“ popsal jako „nádherně složenou“. Ocenila, jak „tabla, Santoor a flétna dává tomuto pomalému a měkkému číslu klasický nádech. “[37] Kritik z Sify řekl, že hudba je „dobrá“.[40] Zatímco recenzent Pant and the Sify souhlasil s Rahmanem, že „Des Mere Des“ byl podobný Lagaan'hudba,[39][40] recenze v Hind přirovnal píseň k písni „Bharat Hum Ko Jaan Se Pyaara Hain“ („Thamizha Thamizha“) z Rojo (1992).[37]

Ne.TitulZpěvákDélka
1.„Mera Rang De Basanti“Sonu Nigam, Manmohan Waris05:07
2.„Pagdi Sambhal Jatta“Sukhwinder Singh04:45
3."Mahive Mahive"Alka Yagnik, Udit Narayan05:28
4."Sarfaroshi Ki Tamanna "Sonu Nigam01:47
5.„Dil Se Niklegi“Sukhwinder Singh03:31
6.„Shora So Pahchaniye“Karthik Raqueeb Alam, Sukhwinder Singh01:22
7.„Sarfaroshi Ki Tamanna“ (Smutný)Sonu Nigam, Hariharan06:44
8.„Kasam Tumko Watan“Sukhwinder Singh02:15
9.„Jogiya Jogiya“Alka Yagnik, Udit Narayan05:41
10.„Des Mere Des“Sukhwinder Singh, A. R. Rahman05:24
Celková délka:42:04

Uvolnění

The Legend of Bhagat Singh byl propuštěn 7. června 2002, který se shodoval s vydáním Sanjay Gadhvi je romantika, Pouhý Yaar Ki Shaadi Hai,[41] a další film založený na Bhagatovi, 23. března 1931: Shaheed, který uváděl Bobby Deol jako revoluční.[1][42]

Týden před uvedením filmu vyšel článek 51 A Forum, a nevládní organizace v Dillí, věřil The Legend of Bhagat Singh být historicky nepřesný, kritizovat zařazení Mannewaliho jako Bhagatovy vdovy a uvést, že filmy byly natočeny „bez jakéhokoli výzkumu nebo oddanosti“ a tvůrci se jen dívali na pokladní vyhlídky „natočit pikantní filmy na základě imaginárních epizod“.[43] Kumar Taurani obhájil svůj film tím, že nepřidal Rao „kvůli okrasné hodnotě“, přičemž poznamenal, že by se místo toho rozhodl pro zavedenou herečku. V tiskovém prohlášení společnosti Tips Industries se uvádí: „Tato dívka z vesnice Manawale milovala Bhagata Singha tak úplně, že zůstala až do smrti svobodná a byla známá jako vdova po Bhagatovi Singhovi.“[44] The provozní ředitel of Tips Industries, Raju Hingorani, poukázal na to, že Kultar film autentizoval, a uvedl: „Proč bychom se měli bát dalších obvinění?“[45]

Dne 29. května 2002 podala Paramjit Kaur, dcera Bhagatova nejmladšího bratra Rajindena Singha, na 14stránkovou petici Vrchní soud v Paňdžábu a Haryaně aby zůstalo propuštění obou The Legend of Bhagat Singh a 23. března 1931: Shaheeds tvrzením, že „obsahovaly zkreslené verze“ života bojovníka za svobodu. Kaurův právník Sandeep Bhansal tvrdil, že Bhagat zpívá duet s Mannewali a nosí girlandy byly „nepravdivé a rovnaly se zkreslení historických skutečností“. O dva dny později došlo k projednání návrhu před soudci J. L. Guptou a N. K. Sudem; oba odmítli pozastavit uvedení filmů a všimli si, že petice byla přesunuta „příliš pozdě a nebylo by vhodné zastavit promítání filmů“.[46]

Recepce a ocenění

Kritická odpověď

Ajay Devgn propaguje svůj film z roku 2009 Vše nejlepší.
Sushant Singh na akci Cine and Television Artists Association, 2018.
Kritici zvláště ocenili výkony Devgn a Sushant.[47]

The Legend of Bhagat Singh obdržel obecně pozitivní kritickou zpětnou vazbu s chválou za jeho režii, příběh, scénář, kinematografii, produkční design a výkony Devgn a Sushant.[2][47][48] Chitra Mahesh pochválila Santoshiho směr, přičemž ve své recenzi poznamenala Hind že „projevuje určitou zdrženlivost při manipulaci s vyprávěním“. Ocenila technické aspekty filmu a Devgnovo ztvárnění a označila jeho interpretaci Bhagata za „mocnou, aniž by byla ostrá“.[29] Psaní pro The Times of India, Dominic Ferrao pochválil Devgn, Sushant, Babbar a Mishru a řekl, že všichni přicházejí „odletující“.[38] Recenze provedená společností Sify označila film za „úhledný a chvályhodný“; také to nazvalo Devgnovo zobrazení Bhagata jako „báječné“, ale cítil, že „převažuje“ nad postavou a že „vedlejší postavy mají větší dopad než on“.[40]

Ve srovnávací analýze The Legend of Bhagat Singh s 23. března 1931: Shaheed, Ziya Us Salam of Hind shledal první film lepším filmem kvůli „jasně vyleptaným“ vedlejším postavám, zatímco oponovat Devgnovi bylo „zdrženlivější a důvěryhodnější“ než Bobby Deol. Salam obdivoval Sushantův výkon a domníval se, že má „skvělou přítomnost na obrazovce, dobré načasování a schopnost držet se před slavnějšími herci“.[49] Ve více smíšeném srovnání je Rediff.com Amberish K. Diwanji, přestože našel The Legend of Bhagat Singh a Devgn jako lepší film a herec, jako je Salam, kritizoval „neustálý křik a mumlání dialogů“. Odpověděl negativně na zahrnutí Bhagatovy snoubenky a poukázal na to, že film využil této „štíhlé“ informace „jen proto, aby dívka zpívala“. Diwanji však pochválil narativní strukturu The Legend of Bhagat Singhs tím, že film dobře zachytil život a cestu revolucionáře, čímž se stal „hodným sledování a dal mu relevantní historické pozadí“.[50]

Mezi zámořskými recenzenty Dave Kehr z The New York Times pochválil umístění písňových sekvencí filmu, zejména umístění „Sarfaroshi Ki Tamanna“ a „Mere Rang De Basanti“. Kehr nazval Devgnovu interpretaci Bhagata „žhavým“, zatímco chválil Sushantovo „urbánní a nepředvídatelné“ ztvárnění Suchdeva.[51] Ačkoli Odrůda's Derek Elley nalezeno The Legend of Bhagat Singh aby byl „přitahován více vřelostí“ a schvaloval výkony Devgn a Sushant, nebyl spokojen s „trhaným“ scénářem v první polovině filmu. Na závěr své recenze uvedl, že film „má silnější náskok [španělský] a bohatší galerii postav, které triumfují nad často nechutným směrem“.[52]

Část kritiky byla také zaměřena na zacházení s Gándhím. Mahesh poznamenává, že „se objevuje v poměrně špatném světle“ a byl líčen jako „vyvíjející„ malé úsilí “, aby zajistil milost Bhagatovi, Suchdevovi a Rajguruovi.[29] Diwanji souhlasí s Maheshem a zároveň říká, že Pakt Gándhí – Irwin, jak je vidět ve filmu, přiměje diváky myslet si, že Gándhí „odsoudil trojici, aby byla oběšena, tím, že podepsala dohodu,„ zatímco poukázala na samotnou dohodu “, měla jinou historii a kontext . “[50] Kehr věřil, že zobrazení filmu Gándhího bylo jeho „nejzajímavějším aspektem“. Popsal verzi Gándhího Surendry Rajan jako „slabě směšného pozéra, jehož politika hraje přímo do rukou Britů“, a v tomto ohledu se velmi lišil od „klidného mudrce“, kterého vylíčil Ben Kingsley v Richard Attenborough je Gándhí (1982).[51] Stejně jako Diwanji si Elley také všímá, jak film odsoudí Gándhího tím, že jej obviňuje z „toho, že se moc nesnažil“, aby zabránil Bhagatově popravě.[52]

Pokladna

The Legend of Bhagat Singh měl průměrný otevření v prvním týdnu, vydělal ₹57,1 milionu (1,18 milionu USD v roce 2002) na celém světě, s ₹Pouze v Indii 33 milionů (684 221 USD v roce 2002).[1][b] Film tak nedokázal pokrýt svůj rozpočet nedostatečný výkon v pokladně, pouze sbírání ₹129,35 milionu (2,68 milionu USD v roce 2002) na konci divadelního představení.[b][1] Shubhra Gupta z Obchodní linie připsal komerční neúspěch filmu jeho uvedení na trh ve stejný den jako 23. března 1931: Shaheed, domnívajíc se, že „dva Bhagati si navzájem jedli“.[2]

Ocenění

Na 50. národní filmové ceny, The Legend of Bhagat Singh vyhrál Nejlepší celovečerní film v hindštině a Devgn obdrželi Nejlepší herec cena.[53] Film získal osm nominací na 48. Filmfare Awards a vyhrál tři -Nejlepší skóre na pozadí (Rahman), Nejlepší film (kritici) (Kumar Taurani, Ramesh Taurani) a Nejlepší herec (kritici) (Devgn).[54]

CenaDatum obřadu[d]KategoriePříjemce a kandidátVýsledekČj.
Filmfare Awards21. února 2003Nejlepší filmKumar TauraniRamesh TauraniNominace[47]
[54]
Nejlepší režisérRajkumar SantoshiNominace
Nejlepší herecAjay DevgnNominace
Nejlepší herec ve vedlejší roliSushant SinghNominace
Nejlepší hudební ředitelA. R. RahmanNominace
Nejlepší skóre na pozadíA. R. RahmanVyhrál
Nejlepší film (kritici)Kumar TauraniRamesh TauraniVyhrál
Nejlepší herec (kritici)Ajay DevgnVyhrál
Národní filmové ceny29. prosince 2003Nejlepší celovečerní film v hindštiněRajkumar Santoshi, Kumar Taurani, Ramesh TauraniVyhrál[53]
Nejlepší herecAjay DevgnVyhrál

Dědictví

Od svého vydání The Legend of Bhagat Singh byl považován za jedno z nejlepších děl Santoshi.[55] Devgan to řekl v prosinci 2014 The Legend of Bhagat Singh spolu s Zakhm (1998) byly nejlepšími filmy, na kterých ve své kariéře pracoval. Odhalil také, že od té doby neviděl tak dobrý scénář.[56] V roce 2016 byl film zařazen do Hindustan Times'seznam „Top 5 biopics Bollywoodu“.[57] The Legend of Bhagat Singh byl přidán v obou SpotBoyE a The Free Press Journal seznamy bollywoodských filmů, které lze sledovat na oslavu Den nezávislosti Indie v roce 2018.[58][59] Následující rok, Denní zprávy a analýzy a Zee News také jej zařadil mezi filmy ke sledování den republiky.[60][61]

Poznámky

  1. ^ A b Zatímco podrobnosti o filmu Pokladna Indie uveďte, že rozpočet byl ₹200 milionů,[1] Shubhra Gupta z Obchodní linie říká to ₹Na výrobu filmu bylo vynaloženo 250 milionů.[2]
  2. ^ A b C d E F G Průměrný směnný kurz v roce 2002 byl 48,23 Indické rupie (₹) za 1 americký dolar (USD).[3]
  3. ^ Udham Singh byl revolucionář zodpovědný za atentát na Michael O'Dwyer, bývalý guvernér z Paňdžáb jako odpověď na Masakr Jallianwala Bagh v roce 1919.[7]
  4. ^ Datum je spojeno s článkem o cenách pořádaných v daném roce, kdykoli je to možné.

Reference

  1. ^ A b C d „The Legend of Bhagat Singh“. Pokladna Indie. Archivováno z původního dne 20. března 2018. Citováno 20. března 2018.
  2. ^ A b C Gupta, Shubhra (17. června 2002). „Problém velkého množství?“. Obchodní linie. Archivováno z původního dne 20. března 2018. Citováno 20. března 2018.
  3. ^ „Rupie vs dolar: od roku 1990 do roku 2012“. Rediff.com. 18. května 2012. Archivovány od originál dne 21. března 2015. Citováno 20. března 2018.
  4. ^ Tipy oficiální 2011, Clip from 01:57 to 02:27.
  5. ^ A b C d E F G Lalwani, Vickey (18. května 2002). „Revoluce v jeho očích“. Rediff.com. Archivováno z původního dne 29. března 2018. Citováno 29. března 2018.
  6. ^ Tipy oficiální 2011, Klip od 01:22 do 01:24.
  7. ^ Swami, Praveen (listopad 1997). „Jallianwala Bagh se vrátil“. Přední linie. Sv. 14 č. 22. Archivováno z původního dne 5. května 2019. Citováno 5. května 2019.
  8. ^ A b C Taliculam, Sharmila (15. září 2000). „Z nich se dělají legendy!“. Rediff.com. Archivováno z původního dne 28. března 2018. Citováno 28. března 2018.
  9. ^ A b C d Rajabali, Anjum. „Proč Bhagat Singh? Osobní úkol“. Legendofbhagatsingh.com. Archivovány od originál dne 2. června 2002. Citováno 28. března 2018.
  10. ^ Khullar, K. K. (1981). Shaheed Bhagat Singh. Nové Dillí: Hem Publishers. OCLC  644455912.
  11. ^ Tipy oficiální 2011, Klip od 01:35 do 01:56.
  12. ^ K, Kannan (1. července 2002). „Hra, která inspirovala film“. Hind. Archivováno z původního dne 28. března 2018. Citováno 28. března 2018.
  13. ^ Tipy oficiální 2011, Klip od 01:24 do 01:39.
  14. ^ „Trikolorní obálka velké obrazovky“. Finanční expres. 2. června 2002. Archivováno z původního dne 1. dubna 2018. Citováno 1. dubna 2018.
  15. ^ Surindernath, Nisha (září 2001). „Director's special“. Filmfare. Archivovány od originál dne 13. února 2002. Citováno 29. března 2018.
  16. ^ A b C Lalwani, Vickey (4. června 2002). „Kdo byl Bhagat Singh?“. Rediff.com. Archivováno z původního dne 29. března 2018. Citováno 29. března 2018.
  17. ^ Tipy oficiální 2011, Clip from 05:52 to 06:12.
  18. ^ A. Siddiqui, Rana (28. října 2002). „Ajay Devgan: Malá rozmanitost v hindských filmech“. Hind. Archivováno z původního dne 29. března 2018. Citováno 29. března 2018.
  19. ^ Tipy oficiální 2011, Clip from 06:25 to 07:00.
  20. ^ Khubchandani, Lata (3. června 2002). „Jsem příbuzný s Azadem“. Rediff.com. Archivováno z původního dne 30. března 2018. Citováno 30. března 2018.
  21. ^ "D. Santosh jako Rajguru". Legendofbhagatsingh.com. Archivovány od originál dne 28. května 2002. Citováno 30. března 2018.
  22. ^ Tipy oficiální 2011, Clip from 07:22 to 07:41.
  23. ^ Rajamani, Radhika (18. června 2002). „Plná jiskra“. Hind. Archivováno z původního dne 30. března 2018. Citováno 30. března 2018.
  24. ^ Tipy oficiální 2011, Clip from 09:44 to 10:13.
  25. ^ „The Legend of Bhagat Singh Cast & Crew“. Bollywood Hungama. Archivováno z původního dne 30. března 2018. Citováno 30. března 2018.
  26. ^ Tipy oficiální 2011, Clip from 05:10 to 05:15.
  27. ^ Salam, Ziya Us (1. února 2002). „Vyplacení vlastenecké horlivosti“. Hind. Archivováno z původního dne 29. března 2018. Citováno 29. března 2018.
  28. ^ Tipy oficiální 2011, Clip from 05:17 to 05:42.
  29. ^ A b C d Mahesh, Chitra (14. června 2002). „The Legend of Bhagat Singh“. Hind. Archivováno z původního dne 18. března 2018. Citováno 18. března 2018.
  30. ^ Wadhwa, Manjula (13. července 2002). „Nulování na ... Chhota Bhagat Singh“. Tribuna. Archivováno z původního dne 30. března 2018. Citováno 30. března 2018.
  31. ^ Salam, Ziya Us (3. června 2002). „Nonstop show ...“. Hind. Archivováno z původního dne 30. března 2018. Citováno 30. března 2018.
  32. ^ „The Legend of Bhagat Singh (Original Motion Picture Soundtrack)“. iTunes. Archivováno z původního dne 18. března 2018. Citováno 18. března 2018.
  33. ^ A b C d E Pais, Arthur J. (4. června 2002). „Píseň svobody“. Rediff.com. Archivováno z původního dne 18. března 2018. Citováno 18. března 2018.
  34. ^ Tipy oficiální 2011, Clip from 11:40 to 11:52.
  35. ^ Tipy oficiální 2011, Klip od 13:59 do 14:06.
  36. ^ „The Legend of Bhagat Singh Music Launch“. Rediff.com. 5. května 2002. Archivováno z původního dne 18. března 2018. Citováno 18. března 2018.
  37. ^ A b C Pant, Seema (18. května 2002). „V souladu s vlastenectvím“. Rediff.com. Archivováno z původního dne 18. března 2018. Citováno 18. března 2018.
  38. ^ A b Ferrao, Dominic (8. června 2002). "V kině: The Legend of Bhagat Singh". The Times of India. Archivováno z původního dne 18. března 2018. Citováno 18. března 2018.
  39. ^ A b „Akordy a poznámky“. Hind. 27. května 2002. Archivováno z původního dne 18. března 2018. Citováno 18. března 2018.
  40. ^ A b C „The Legend of Bhagat Singh“. Sify. 6. června 2002. Archivováno z původního dne 18. března 2018. Citováno 18. března 2018.
  41. ^ „Mere Yaar Ki Shaadi Hai“. Pokladna Indie. Archivováno z původního dne 20. března 2018. Citováno 20. března 2018.
  42. ^ „23. března 1931 Shaheed“. Pokladna Indie. Archivováno z původního dne 20. března 2018. Citováno 20. března 2018.
  43. ^ Singh, Onkar (29. května 2002). „Bhagat Singh není značka“. Rediff.com. Archivováno z původního dne 31. března 2018. Citováno 31. března 2018.
  44. ^ Lalwani, Vickey (30. května 2002). "'V životě Bhagata Singha byla žena'". Rediff.com. Archivováno z původního dne 31. března 2018. Citováno 31. března 2018.
  45. ^ Singh, Onkar (4. června 2002). „Zákon a mučedník“. Rediff.com. Archivováno z původního dne 31. března 2018. Citováno 31. března 2018.
  46. ^ Singh, Onkar (1. června 2002). „Soud odmítá udělit pobyt“. Rediff.com. Archivováno z původního dne 31. března 2018. Citováno 31. března 2018.
  47. ^ A b C Ausaja, S. M. M. (2009). Bollywood v plakátech. Noida: Om Books International. str. 243. ISBN  978-81-87108-55-9.CS1 maint: ref = harv (odkaz)
  48. ^ „Výročí smrti Bhagata Singha: Bollywoodské filmy o indických bojovnících za svobodu“. Střední den. 23. března 2018. Archivováno z původního dne 31. března 2018. Citováno 31. března 2018.
  49. ^ Salam, Ziya Us (10. června 2002). "Historie očima Bollywoodu". Hind. Archivováno z původního dne 31. března 2018. Citováno 31. března 2018.
  50. ^ A b Diwanji, Amberish K. (7. června 2002). „Ajay krade pochod přes Bobbyho“. Rediff.com. Archivováno z původního dne 31. března 2018. Citováno 31. března 2018.
  51. ^ A b Kehr, Dave (10. června 2002). „Recenze filmu; Gándhí je zastíněn dalším revolučním hrdinou boje za svobodu v Indii“. The New York Times. Archivováno z původního dne 31. března 2018. Citováno 31. března 2018.
  52. ^ A b Elley, Derek (28. června 2002). „The Legend of Bhagat Singh / 23. března 1931: Shaheed“. Odrůda. Archivováno z původního dne 15. srpna 2017. Citováno 31. března 2018.
  53. ^ A b „Funkce 50. národních filmových cen 2003“. Ředitelství filmových festivalů. s. 32–33, 72–73. Archivovány od originál (PDF) dne 19. března 2018. Citováno 19. března 2018.
  54. ^ A b „Filmfare Nominees and Winners“ (PDF). Filmfare. str. 113–116. Archivováno (PDF) z původního dne 19. října 2015. Citováno 19. března 2018.
  55. ^ Varma, Sukanya (20. ledna 2004). „Čím je Rajkumar Santoshi univerzální?“. Rediff.com. Archivováno z původního dne 7. května 2019. Citováno 7. května 2019.
    Dedhia, Sonil (20. července 2018). „Sunny Deol a Rajkumar Santoshi zakopat sekeru“. Střední den. Archivováno z původního dne 7. května 2019. Citováno 7. května 2019.
    Kher, Ruchika (3. listopadu 2009). „Jsem tvůrcem trendů: Raj Kumar Santoshi“. Hindustan Times. Indicko-asijská zpravodajská služba. Archivováno z původního dne 7. května 2019. Citováno 7. května 2019.
  56. ^ „Existuje nedostatek dobrých skriptů: Ajay Devgn“. Hindustan Times. Press Trust of India. 13. prosince 2014. Archivováno z původního dne 7. května 2019. Citováno 7. května 2019.
  57. ^ Vats, Rohit (30. září 2016). "Jste připraveni na Dhoni? Uvádíme seznam top 5 životopisných snímků Bollywoodu, od Bose po Shahida". Hindustan Times. Archivováno z původního dne 7. května 2019. Citováno 7. května 2019.
  58. ^ Sur, Prateek (11. srpna 2018). „Filmy ke Dni nezávislosti: Top 8 vlasteneckých filmů ke sledování v Den nezávislosti 2018“. SpotBoyE. Archivováno z původního dne 7. května 2019. Citováno 7. května 2019.
  59. ^ „Den nezávislosti 2018: Sledujte tyto vlastenecké filmy k oslavě 72. dne nezávislosti“. The Free Press Journal. 14. srpna 2018. Archivováno z původního dne 7. května 2019. Citováno 7. května 2019.
  60. ^ „Šťastný den republiky: Swades, Rang De Basanti, Uri - 12 ikonických bollywoodských filmů, které připomínají ducha indického původu“. Denní zprávy a analýzy. 26. ledna 2019. Archivováno z původního dne 7. května 2019. Citováno 7. května 2019.
  61. ^ „Den republiky 2019: Tyto bollywoodské filmy ve vás znovu vzbudí vlasteneckou horlivost“. Zee News. 26. ledna 2019. Archivováno z původního dne 7. května 2019. Citováno 7. května 2019.

Film

externí odkazy