Duch-věštec - The Ghost-Seer - Wikipedia

tento článek lze rozšířit o text přeložený z odpovídající článek v němčině. (Říjen 2018) Kliknutím na [zobrazit] zobrazíte důležité pokyny k překladu. Pohled strojově přeložená verze německého článku. Strojový překlad jako DeepL nebo Google Překladač je užitečným výchozím bodem pro překlady, ale překladatelé musí chyby podle potřeby revidovat a potvrdit, že překlad je přesný, spíše než jednoduše kopírovat strojově přeložený text do anglické Wikipedie. Nepřekládejte text, který se jeví jako nespolehlivý nebo nekvalitní. Pokud je to možné, ověřte text pomocí odkazů uvedených v cizojazyčném článku. Vy musí poskytnout přisuzování autorských práv v upravit souhrn doprovázející váš překlad poskytnutím mezijazykový odkaz ke zdroji vašeho překladu. Souhrn úprav atribuce modelu Obsah této úpravy je přeložen ze stávajícího článku německé Wikipedie na adrese [[: de: Der Geisterseher]]; viz jeho historii pro atribuci. Měli byste také přidat šablonu {{Přeloženo | de | Der Geisterseher}} do diskusní stránka. Další pokyny najdete v části Wikipedia: Překlad.

Duch-věštec nebo Apparitionist (celý název: Der Geisterseher - Aus den Papieren des Grafen von O **; doslovně, The Ghost-Seer - z novin hraběte z O **) je román od Friedrich Schiller. Poprvé se objevil v několika splátkách od roku 1787 do roku 1789 v časopise Thalia, později se objevila jako samostatná třídílná kniha.

Obsah

1859 rytina protagonisty románu

Dílo je v první osobě vyprávěno „Graf von O **“ (hrabě z O **). Popisuje příběh návštěvy německého prince Benátky na karnevalový čas. Hned na začátku práce hrabě zdůrazňuje, že tento příběh může znít neuvěřitelně, ale byl toho svědkem na vlastní oči. Dále hovoří o svém nezájmu klamat veřejnost jako „v době, kdy tyto stránky budou šlapat do světa, nebudu a nebudu ani vyhrát, ani prohrát na základě daného účtu“.

Strukturálně a stylisticky nejde o jediný příběh, ale vypráví o jezuitské tajné společnosti, která se snaží převést protestantského německého prince na katolicismus a přivést ho na trůn zpět za účelem posílení jeho vlastní mocenské základny. Když Schiller píše o osudu prince, ukazuje jej jako klíč ke konfliktu mezi vášní a morálkou, vášní a povinností.

Pasáže díla o náboženské a historické filozofii ukazují Schillera Osvícení ideály, s jeho kritikou náboženství a společnosti v popředí, ačkoli hlubší zkoumání Immanuel Kant měl následovat později. Kvůli pomalé tvorbě románu a autorově antipatii k němu nebylo plánováno od začátku do konce a jeho styl a struktura nejsou jednotné, od rétorické prózy, divadelní prózy až po dialogy připomínající Don Carlos, k populárním prvkům Gotická beletrie.

Dědictví

Ačkoli kniha zůstala nedokončená, její publikum bylo největší za jakoukoli Schillerovu tvorbu během jeho života. Čtenářskou obec přitahovaly její prvky typické pro Gotický román, jako nekromancie, spiritualismus a spiknutí. Má se za to Johann Georg Schröpfer může poskytnout inspiraci pro román.

První anglický překlad se objevil v roce 1800 pod názvem „The Armenian“.^[1] V roce 1922 Duch-věštec byl dokončen hororovým romanopiscem Hanns Heinz Ewers. Tato verze nebyla literárními kritiky dobře přijata.^[2]

Poznámky

externí odkazy

• Duch-věštec na Projekt Gutenberg

Tento článek o a gotický román z 18. století je a pahýl. Wikipedii můžete pomoci pomocí rozšiřovat to. Viz pokyny pro psaní o románech. Další návrhy najdete v článku diskusní stránka.

Tento článek týkající se Německa je pahýl. Wikipedii můžete pomoci pomocí rozšiřovat to.