Sitti Nurbaya - Sitti Nurbaya
![]() Obálka 44. tisku | |
Autor | Marah Rusli |
---|---|
Originální název | Sitti Nurbaya: Kasih Tak Sampai |
Země | Indonésie |
Jazyk | indonéština |
Žánr | Román |
Vydavatel | Balai Pustaka |
Datum publikace | 1922 |
Typ média | Tisk (vázaná a brožovaná) |
Stránky | 291 (45. tisk) |
ISBN | 978-979-407-167-0 (45. tisk) |
OCLC | 436312085 |
Sitti Nurbaya: Kasih Tak Sampai (Sitti Nurbaya: Nerealizovaná láska, často zkráceně Sitti Nurbaya nebo Siti Nurbaya; původní pravopis Sitti Noerbaja) je Indonéský román podle Marah Rusli. To bylo publikováno Balai Pustaka, státní nakladatelství a literární kancelář Nizozemská východní Indie, v roce 1922. Autor byl ovlivněn kulturami západní Sumatry Minangkabau a nizozemští kolonisté, kteří od 17. století ovládli Indonésii v různých formách. Dalším vlivem mohla být negativní zkušenost v autorově rodině; poté, co si vybral a Sundanština Rusliho rodina ho přivedla zpět Padang a přinutil ho, aby si vzal ženu z Minangkabau, která mu byla vybrána.
Sitti Nurbaya vypráví příběh dvou dospívajících milenek, Samsul Bahri a Sitti Nurbaya, kteří si přejí být spolu, ale jsou odděleni poté, co je Samsul Bahri nucen jít Batavia. Nedlouho poté se Nurbaya nešťastně nabídne, že se provdá za urážlivého a bohatého Datuka Meringgiha, aby otci unikla dluh; ona je později zabita Meringgih. Končí Samsulbahri, nyní členem Holandská koloniální armáda, zabil Datuk Meringgih během povstání a poté zemřel na následky zranění.
Napsáno formálně Malajština a včetně tradičních technik vyprávění v Minangkabau, jako je kalhotky, Sitti Nurbaya se dotýká témat kolonialismus, nucené manželství, a modernost. Po přijetí dobře přijato, Sitti Nurbaya nadále se vyučuje na indonéských středních školách. Bylo to srovnáváno s Romeo a Julie a Milovníci motýlů.
Psaní
Sitti Nurbaya napsal autor Marah Rusli, Nizozemsko vzdělaný Minangkabau ze vznešeného prostředí s diplomem v veterinární věda.[1] Jeho holandské vzdělání ho vedlo k tomu, aby se stal Evropan. Opustil některé tradice Minangkabau, ale ne svůj pohled na podřízenou roli žen ve společnosti. Podle Bakri Siregar, indonéský socialistický literární kritik, Rusliho evropeizace ovlivnila, jak popsal nizozemskou kulturu Sitti Nurbaya, stejně jako scéna, kde se oba protagonisté líbají.[2] A. Teeuw, nizozemský kritik indonéské literatury a lektor na Indonéská univerzita, konstatuje, že použití kalhotky (A Malajština poetická forma) ukazuje, že Rusli byl silně ovlivněn Minangkabau ústní literární tradice, zatímco rozšířené dialogy ukazují vliv z tradice musyawarah (hloubkové diskuse komunity k dosažení dohody).[3]
Indonéský kritik Zuber Usman připisuje další, osobnější zkušenost, že ovlivňuje Rusliho písemně Sitti Nurbaya a jeho pozitivní pohled na evropskou kulturu a modernu. Po vyjádření zájmu o výběr a Sundanština žena se stala jeho ženou, což „způsobilo jeho rodině rozruch“, řekli jeho rodičům Rusli, aby se vrátili do svého rodného města a oženili se s nimi vybranou ženou z Minangkabau; to způsobilo konflikt mezi Rusli a jeho rodinou.[4]
Spiknutí

v Padang na počátku 20. století v Nizozemské východní Indii jsou Samsulbahri a Sitti Nurbaya - děti bohatých šlechticů Sutan Mahmud Syah a Baginda Sulaiman - dospívajícími sousedy, spolužáky a přáteli z dětství. Začnou se zamilovat, ale jsou schopni to přiznat až poté, co Samsu řekne Nurbayi, že půjde do Batavie (Jakarta ) studovat. Poté, co strávili odpoledne na nedalekém svahu, políbili Samsu a Nurbaya na její verandu. Když jsou chyceni Nurbaya otcem a sousedy, Samsu je vyhnán z Padangu a jde do Batavie.
Mezitím ho Datuk Meringgih, žárlivý na Sulaimanovo bohatství a obávající se o obchodní konkurenci, plánuje bankrot. Meringgihovi muži ničí Sulaimanovy podíly, vedou ho k bankrotu a nutí ho půjčit si peníze od Meringgih. Když se Meringgih pokusí shromáždit, Nurbaya nabídne, že se stane jeho manželkou, pokud odpustí dluh jejího otce; Datuk Meringgih přijímá.
Psaním Samsu mu Nurbaya říká, že nikdy nemohou být spolu. Poté, co přežila Meringgihovy stále prudší výbuchy, uteče do Batavie, aby byla se Samsu. Znovu se zamilují. Po obdržení dopisu o smrti jejího otce spěchá Nurbaya zpět do Padangu, kde zemře poté, co nevědomky sní lemang rýžový dort otrávený Meringgihovými muži na jeho rozkaz. Samsu dostávala zprávy o její smrti dopisem a zdánlivě spáchala sebevraždu.[5]
O deset let později vede Meringgih povstání proti Holandská koloniální vláda protestovat proti nedávnému zvýšení daně. Během povstání se Samsu (nyní holandský voják) setká s Meringgihem a zabije ho, ale je sám smrtelně zraněn. Po setkání se svým otcem a prosbě o odpuštění zemře a je pohřben vedle Nurbaya.
Postavy

- Sitti Nurbaya
- Sitti Nurbaya (někdy hláskovaná Siti Nurbaya; zkráceně Nurbaya) je titulní postava a jeden z hlavních protagonistů. Indonéský spisovatel povídek a literární kritik Muhammad Balfas popisuje ji jako postavu, která je schopná činit vlastní rozhodnutí, což naznačuje její rozhodnutí oženit se s Datuk Meringgih, když se vyhrožuje jejímu otci, ochota převzít kontrolu nad Samsulbahri a propuštění Datuk Meringgih po smrti jejího otce. Je také natolik nezávislá, že se přestěhovala do Batavie, aby sama hledala Samsulbahri. Její činy jsou považovány za těžce proti adat - silné indonéské kulturní normy - a to nakonec vede k její otravě.[6] Její krása, až se jí říká „květina Padang“, je považována za fyzický projev její morální a laskavé povahy.[7]
- Samsulbahri
- Samsulbahri (někdy hláskovaný Sjamsulbahri; zkráceně Samsu) je hlavním mužským protagonistou. Je popsán jako mající kůži barvy langsat, s očima černým jako inkoust; z dálky jej však lze zaměnit s Holanďanem. Tyto fyzické atributy popsal Keith Foulcher, lektor indonéského jazyka a literatury na University of Sydney, což naznačuje Samsuovu mimiku a kolaborativní povahu.[8] Jeho dobrý vzhled je také považován za fyzický projev jeho morální a laskavé povahy.[7]
- Datuk Meringgih
- Datuk Meringgih je hlavním protivníkem příběhu. Je to obchodník, který pochází z chudé rodiny a zbohatl v důsledku pochybných obchodních jednání. Indonéský spisovatel a literární kritik M. Balfas popsal Meringgihovy hlavní motivace jako chamtivost a žárlivost, protože nebyl schopen „tolerovat, že by měl být někdo bohatší než on“.[9] Balfas píše, že Datuk Meringgih je postava, která je „nakreslena černobíle, ale dostatečně silná na to, aby kolem sebe vedla vážné konflikty“.[6] Později se stává „šampiónem protikolonistického odporu“, poháněným pouze svou chamtivostí; Foulcher tvrdí, že je nepravděpodobné, že by jednání Datuka Meringgiha byly pokusem Rusliho o vložení protinizozemského komentáře.[10]
Styl
Podle Bakriho Siregara dikce v Sitti Nurbaya neodráží osobní styl Marah Rusli, ale „formální styl Balai Pustaka“ formální malajštiny, jak to vyžaduje státní vydavatel. Výsledkem je, že Rusliho orálně ovlivňovaná technika vyprávění příběhů, často putující ze spiknutí, aby popsala něco „z rozmaru autora“,[A] působí jako „chybí“.[b][11]
Sitti Nurbaya zahrnuje kalhotky (Malajské poetické tvary) a „klišé popisy“,[12] i když ne tolik jako současná díla Minangkabau.[13] The kalhotky jsou používány Nurbayou a Samsulem při vyjadřování svých vzájemných pocitů,[3] tak jako pantun
Originál
Padang Panjang dilingkari bukit,
bukit dilingkari kayu jati,
Kasih sayang bukan sedikit
dari mulut sampai ke hati.[14]Překlad
Padang Panjang je obklopen kopci,
kopce obklopené teakovými stromy,
Láska a péče, nejen trochu
z úst do srdce.
Jeho hlavní poselství jsou prezentována prostřednictvím debat mezi postavami s morální dichotomií, aby ukázala alternativy k autorově postavení a „tím představuje odůvodněný důvod pro [jeho] validaci“. „Správné“ (autorovo) hledisko však naznačuje sociální a morální postavení postavy představující argument.[15]
Motivy
Sitti Nurbaya je obecně vnímána jako látkanucené manželství téma nebo ilustrující konflikt mezi východními a západními hodnotami.[9] Rovněž byl popsán jako „památník boje prozíravé mládeže“ proti Minangkabau adat.[1]
Balfas však píše, že je nespravedlivé to zvažovat Sitti Nurbaya jako jediný další příběh nuceného manželství, protože by manželství Nurbaya a Samsu bylo společností přijato.[6] Místo toho to píše Sitti Nurbaya kontrastuje se západním a tradičním pohledem na manželství a kritizuje tradičně přijímané věno a mnohoženství.[12]
Recepce
Rusliho rodina nebyla z románu spokojená; jeho otec ho odsoudil v dopise, v důsledku čehož se Rusli do Padangu nikdy nevrátil.[4] Jeho pozdější román, Anak dan Kemenakan (1958) byl ještě více kritický vůči nepružnosti starší generace.[16]
Nejméně do roku 1930, Sitti Nurbaya byl jedním z nejpopulárnějších děl Balai Pustaka, často si jej vypůjčovali půjčování knihoven. Po Nezávislost Indonésie, Sitti Nurbaya byl vyučován jako klasik indonéské literatury; to vedlo k tomu, že se „četlo častěji ve stručné synopse než jako originální text z generace na generaci indonéských středoškoláků“.[1] Od roku 2008[Aktualizace], viděl 44 výtisků.[17]
Sitti Nurbaya je obecně považováno za jedno z nejdůležitějších děl indonéské literatury,[18] s jeho milostným příběhem srovnávaným s William Shakespeare je Romeo a Julie a čínská legenda o Milovníci motýlů.[19] Někteří západní kritici, včetně nizozemského kritika A. Teeuw a spisovatel A. H. Johns, považovat to za první skutečný indonéský román, na rozdíl od Azab dan Sengsara,[20] který byl méně rozvinut v tématu nuceného manželství a negativních aspektech adat.[18]
Teeuw napsal, že morální poselství a sentimentálnost v Sitti Nurbaya jsou přehnané, podobně jako Azab dan Sengsara. Považuje však spiknutí Sitti Nurbaya pro čtenáře ze západního prostředí zajímavější než starší román.[3]
Siregar napsal, že Rusli „v mnoha věcech funguje jako dalang",[C] nebo loutkař, občas odstraní znaky, aby mluvil přímo se čtenářem, takže zpráva bude příliš jednostranná. Považoval děj za místy vynucený, jako by autor bránil přirozenému plynutí příběhu.[13] Považoval Rusli a náustek nizozemské koloniální vlády, která ovládla Indonésii od počátku 17. století, za to, že se Samsul stal „nejsympatičtější postavou“,[d] příslušník nizozemských sil a Datuk Meringgih, „nejvíce antipatetická postava“,[E] vůdce indonéských revolučních sil, stejně jako Rusliho antipatie k islám v románu.[21]
Sitti Nurbaya inspirovalo mnoho autorů, včetně Nur Sutan Iskandar, který uvedl, že napsal Apa Dayaku Karena Aku Perempuan (Co mám dělat, protože jsem dívka, 1924) jako přímý důsledek jeho čtení; Iskandar později napsal Cinta yang Membawa Maut (Láska, která přináší smrt, 1926), která se zabývá stejnými tématy. The Sitti Nurbaya děj se často opakovaně používal, a to až do té míry, že Balfas odkazoval na podobné zápletky jako po „ 'Sitti Nurbaya' vzorec".[12]
Adaptace
Sitti Nurbaya byl přeložen do mnoha jazyků, včetně Malajský v roce 1963.[18] Byl upraven do a sinetron (telenovela) dvakrát. První, v roce 1991, režíroval Dedi Setiadi, a hrál Novia Kolopaking v hlavní roli, Gusti Randa jako Samsulbahri, a JEHO Damsyik jako Datuk Meringgih.[22][23] Druhý, od prosince 2004, byl vyroben společností MD Entertainment a vysílán na Trans TV. Režie Encep Masduki a hlavní role Nie Ramadhani jako hlavní postavy, Ser Yozha Reza jako Samsulbahri a Anwar Fuady jako Datuk Meringgih, představila novou postavu jako konkurenta Samsul.[19]
V roce 2009, Sitti Nurbaya byl jedním z osmi klasiků indonéské literatury, které si vybral Taufik Ismail být přetištěno ve speciální edici série indonéského kulturního dědictví; Sitti Nurbaya představoval potah z tkané látky ve stylu západního Sumatru.[24][25] Herečka Šťastná Salma byl vybrán jako ikona celebrity.[26]
Poznámky
Vysvětlivky
Reference
Poznámky pod čarou
- ^ A b C Foulcher 2002, s. 88–89.
- ^ Siregar 1964, str. 43–44.
- ^ A b C Teeuw 1980, str. 87.
- ^ A b Foulcher 2002, str. 101.
- ^ Kaya, Indonésie. "Warisan Sastra Indonesia Dalam Lantunan Lagu Dan Tarian Di Drama Musikal 'Siti Nurbaya (Kasih Tak Sampai)' | Liputan Budaya - Situs Budaya Indonesia". Indonésie Kaya (v indonéštině). Citováno 20. září 2020.
- ^ A b C Balfas 1976, str. 54.
- ^ A b Foulcher 2002, str. 91.
- ^ Foulcher 2002, str. 90.
- ^ A b Balfas 1976, str. 53.
- ^ Foulcher 2002, str. 98.
- ^ Siregar 1964, str. 51–52.
- ^ A b C Balfas 1976, str. 55.
- ^ A b Siregar 1964, str. 52.
- ^ Rusli 2008, str. 48.
- ^ Foulcher 2002, str. 96–97.
- ^ Mahayana, Sofyan & Dian 2007, str. 131.
- ^ Rusli 2008, str. iv.
- ^ A b C Mahayana, Sofyan & Dian 2007, str. 8.
- ^ A b KapanLagi 2004, vysílání.
- ^ Balfas 1976, str. 52.
- ^ Siregar 1964, str. 48.
- ^ Eneste 2001, str. 48.
- ^ KapanLagi 2004, konkurzy.
- ^ Febrina 2009.
- ^ Veda 2009.
- ^ Jakarta Post 2009, Happy Salma.
Bibliografie
- Balfas, Muhammad (1976). „Stručná moderní indonéská literatura“. V Brakel, L. F. (ed.). Handbuch der Orientalistik [Příručka orientalistiky]. 1. Leiden, Nizozemsko: E. J. Brill. ISBN 978-90-04-04331-2. Citováno 13. srpna 2011.CS1 maint: ref = harv (odkaz)
- Eneste, Pamusuk (2001). Bibliografi Sastra Indonésie [Bibliografie indonéské literatury] (v indonéštině). Magelang, Indonésie: Yayasan Indonesiatera. ISBN 978-979-9375-17-9. Citováno 13. srpna 2011.CS1 maint: ref = harv (odkaz)
- Foulcher, Keith (2002). „Rozpouštění se jinde: Mimikry a rozpolcenost ve filmu„ Sitti Noerbaja “od Marah Roesli'Ve Foulcheru, Keith; Den, Tony (eds.). Vymazání prostoru: Postkoloniální čtení moderní indonéské literatury. Leiden: KITLV Press. str. 85–108. ISBN 978-90-6718-189-1. OCLC 51857766. Citováno 11. srpna 2011.CS1 maint: ref = harv (odkaz)
- Mahayana, Maman S .; Sofyan, Oyon; Dian, Achmad (2007). Ringkasan dan Ulasan Román Indonésie moderní [Shrnutí a komentář k novodobým indonéským románům] (v indonéštině). Jakarta: Grasindo. ISBN 978-979-025-006-2. Citováno 13. srpna 2011.CS1 maint: ref = harv (odkaz)
- Rusli, Marah (2008) [1922]. Sitti Nurbaya: Kasih Tak Sampai [Sitti Nurbaya: Nerealizovaná láska]. Jakarta: Balai Pustaka. ISBN 978-979-407-167-0. Citováno 13. srpna 2011.CS1 maint: ref = harv (odkaz)
- Siregar, Bakri (1964). Sedjarah Sastera Indonésie [Dějiny indonéské literatury]. 1. Jakarta: Akademi Sastera dan Bahasa "Multatuli". OCLC 63841626.CS1 maint: ref = harv (odkaz)
- Teeuw, A. (1980). Sastra Baru Indonésie [Nová indonéská literatura] (v indonéštině). 1. Ende: Nusa Indah. OCLC 222168801.CS1 maint: ref = harv (odkaz)
Online zdroje
- Febrina, Anissa S. (31. srpna 2009). „Oživení klasiky“. Jakarta Post. Citováno 14. srpna 2011.CS1 maint: ref = harv (odkaz)
- „Happy Salma podporuje gramotnost“. Jakarta Post. 15. června 2009. Citováno 14. srpna 2011.
- „Sitti Nurbaya Versi Baru akan di Tayangkan di Trans TV“ [Nová verze Sitti Nurbaya bude vysílána na Trans TV]. KapanLagi.com (v indonéštině). 2004. Citováno 14. srpna 2011.
- „Trans TV Audisi pro Siti Nurbaya'" [Trans TV Auditions for 'Siti Nurbaya']. KapanLagi.com (v indonéštině). 2004. Citováno 14. srpna 2011.
- Veda, Titania (12. června 2009). „Oživení literárního dědictví národa“. Jakarta Globe. Citováno 14. srpna 2011.CS1 maint: ref = harv (odkaz)