Shllaku - Shllaku - Wikipedia
Část série na | ||||||||||||||
Albánské kmeny | ||||||||||||||
---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|
Kmeny a regiony
| ||||||||||||||
Koncepty | ||||||||||||||
Shllak (určitý Albánec formulář: Shllaku), je region na severu Albánie, východně od Shkodër jehož území je synonymem historického Albánský kmen stejného jména.[1][2] Členové kmene Shllaku jsou Katolíci.[3] Region odpovídá dnešnímu Shllak Obec poblíž Shkodëru.
Zeměpis
Historická oblast Shllaku odpovídá Shllak. Kmenová oblast hraničí s Shkreli, Dushmani a Toplana kmenové oblasti na severu.
Počátky
Podle tradice mohou Toplana, předchůdce Shllaku i Gashi, vystopovat jejich rodovou linii zpět do roku 1450, když dorazili do své současné oblasti z území, kde nyní Vasojevići sídlí v Černá Hora.[4][5] Vasojevićská tradice sleduje jejich původ Střední Albánie a přestěhovali se kolem roku 1450 na své současné místo. Nopcsa a další tak dospěli k závěru, že v určitém okamžiku Vasojevići v této době zahnali na jih rodovou skupinu Toplana.[4]
Podle tradice, kterou Nopcsa zaznamenal, byl kmenový předek pojmenován „Can Gabeti“, jeden ze čtyř bratrů (ostatní byli zakladateli Gashi, Toplana a Megulla).[6] Gabeti, o kterém se říká, že byl pravoslavným křesťanem z Černé Hory, narazil na původní domorodé obyvatelstvo, které bylo předky Kolë Pep Fura rodiny a jehož poslední mužský potomek zemřel kolem roku 1900.[7] Byla povolána původní populace Shllaku Lorehic a říká se, že souvisí s rodinou stejného jména v Guri i Zi na pláni Shkodër.[8]
Kmen Shlaku se skládá z asi tří set domů, všech křesťanských. Je to odnož kmene Toplana. Třetina z toho žije spalováním uhlí, ostatní chováním koz. Je zde velmi málo obdělávané půdy.
— Durham, Edith (1909). „High Albania“. Londýn: Edward Arnold.CS1 maint: ref = harv (odkaz)
Dějiny
Nejstarším dostupným záznamem o jménu kmene je „Scelacu“ z roku 1641. Shllaku pochází z kmene Toplana. [4][3]
V roce 1877 Osmanský vojáci ze Shllaku zaútočili Černá Hora.[9]
V roce 1922 měl tento kmen 1500 obyvatel.[3]
Pozoruhodné osoby
- Bernardin Palaj - františkánský duchovní
Viz také
Reference
- ^ Ekmečić 1989, str. 119.
- ^ Haralampie Polenakoviḱ (1976). Bigorski naučno-kulturní sobiri: 1974-1975. Misla. str. 28. Citováno 21. května 2013.
а потоа: Крај, Скадарските Брда, Дукаѓин, Постриба, Шљак, Никај-Мертури, Гаковечка Мале- сија, К
- ^ A b C Elsie, Robert (2010) [2004], Historický slovník Albánie (PDF) (2. vyd.), Maryland: Rowman & Littlefield Publishing Group, s. 1. 416, ISBN 9781282521926, OCLC 816372706
- ^ A b C Durham, Edith (1928). Některé kmenové původy, zákony a zvyky na Balkáně. str. 20–21. Citováno 3. února 2020.
- ^ Zemaljski muzej u Bosni i Hercegovini 1911, str. 373: „Топлана и Шлаку могу као и Гаши своју лозу проследити и до 1450, када су како се вели, дошли из вол
- ^ Elsie 2015, str. 133, 145, 168.
- ^ Elsie 2015, str. 133.
- ^ Robert Elsie.
- ^ NIN .: Nedeljne informativne novine. Politika. 1991. s. 70. Citováno 21. května 2013.
Zdroje
- Milorad Ekmečić (1989). Stvaranje Jugoslavije 1790-1918. Prosveta. str. 119. Citováno 21. května 2013.
... Темоли, Шлаку, Пука, Мертури, Бериша, Тхаћи, Малази, Миридити.
- Zemaljski muzej u Bosni i Hercegovini (1911). Glasnik Zemaljskog muzeja u Bosni i Hercegovini. Zemaljska štamparija. 370–373. Citováno 21. května 2013.