Satyapriya Tirtha - Satyapriya Tirtha
Sri Satyapriya Tirtha | |
|---|---|
| Osobní | |
| narozený | Garlapad Ramacharya 1701[1] |
| Zemřel | 1744 |
| Náboženství | hinduismus |
| Pozoruhodné práce | Chandrika Bindu |
| Objednat | Vedanta (Uttaradi Math ) |
| Filozofie | Dvaita, Vaishnavism |
| Náboženská kariéra | |
| Guru | Satyapurna Tírtha |
| Předchůdce | Satyavijaya Tirtha |
| Nástupce | Satyabodha Tirtha |
Učedníci
| |
| Část série na |
| Dvaita |
|---|
 |
|
| Hinduistický portál |
Satyapriya Tirtha (c. 1701 - c. 1744) byl Ind Hind filozof, guru, učenec, jogín, mystik a papež z Uttaradi Math, a matematika věnovaná Dvaita filozofie. Byl nástupcem Satyavijaya Tirtha a 24. papež z Uttaradi Math od 1737—1744.[2]
Životopis
Většina informací o životě Satyapriya Tirtha je odvozena z hagiografie, Guruvamsakathakalpataru autor Bhimadaivajna z Bijapuru. Satyapriya se narodila se Sesha-amsou. Satyapriya Tirtha se narodil jako Garlapad Ramacharya v roce 1701 v Raichuru. Satyapriya Tirtha původně dostal ashrama od Satyapurna Tírtha. Když Sri Satyapurna Tirtha onemocněl a Sri Satyapriya Tirtha byl na cestě k šíření Dvaita Filozofii nařídil sanyasa Satya Vijaya Tirtha. Po 11 letech panování jako peetadhipathi pontifikátu učinil přes Samsthanu do Satyapriya Tirtha. Od té doby začala Satyapriya Tirtha nazývat Arani jménem Satyavijayanagaram.[3] Satyapriya Tirtha sloužila pontifikátu sedm let. Zemřel v roce 1744 a jeho ostatky jsou zakořeněny v muttu Manamadurai.[2] Satyapriya Tirtha byl následován Satyabodha Tirtha
Funguje
Satyapriya Tirtha složil šest hlavních děl, většina z nich jsou komentáře k dílům Madhva, Jayatirtha a Vyasatirtha a pochvalná báseň.[4][2][5][6][7][8]
- Mahābhāṣya Vivarana, komentář k Mahābhāṣya z Patanjali
- Māṇḍūkya Upaniṣadbhāṣya, komentář k Mandukya Upanishad
- Muṇḍaka Upaniṣadbhāṣya, komentář k Mundaka Upanishad
- Tatvaprakashika Vivruthi, komentář k Tattvaprakāśikā z Jayatirtha
- Chandrika Bindu, komentář k Tätparya Chandrika z Vyasatirtha
- Sri Jayatirtha Stuti, pochvalná báseň Jayatirtha
Reference
- ^ Ritti 1961, str. 3.
- ^ A b C Sharma 2000, str. 508.
- ^ Rao 1984, str. 67.
- ^ Majumdar & Pusalker 1977, str. 710.
- ^ Bhattacharyya 1970, str. 359.
- ^ Potter 1995, str. 1473.
- ^ Pandurangi 2000, str. IXIV.
- ^ Krišna 2002, str. 359.
Bibliografie
- Sharma, B.N. Krishnamurti (2000). A History of the Dvaita School of Vedānta and its Literature, Vol 1. 3rd Edition. Motilal Banarsidass (dotisk 2008). ISBN 978-8120815759.CS1 maint: ref = harv (odkaz)
- Raghavan, V. (1975). International Sanskrit Conference, Volume 1, Part 1. Ministerstvo.CS1 maint: ref = harv (odkaz)
- Rao, C. R. (1984). Srimat Uttaradi Mutt: Moola Maha Samsthana ze Srimadjagadguru Madhvacharya.CS1 maint: ref = harv (odkaz)
- Krishna, Daya (2002). Vývoj indické filozofie od osmnáctého století a dále: klasický a západní. Projekt dějin indické vědy, filozofie a kultury. ISBN 9788187586081.CS1 maint: ref = harv (odkaz)
- Potter, Karl H. (1995). Encyklopedie indických filozofií. 1, Bibliografie: Část 1, Svazky 1-2. Publikace Motilal Banarsidass. ISBN 978-8120803084.CS1 maint: ref = harv (odkaz)
- Majumdar, Ramesh Chandra; Pusalker, Achut Dattatrya (1977). Historie a kultura indického lidu: Marath nadřazenost. Bharatiya Vidya Bhavan. p. 710.CS1 maint: ref = harv (odkaz)
- Bhattacharyya, Sibajiban (1970). Filozofie gramatiků, svazek 5. Motilal Banarsidass Publ. ISBN 9788120804265.CS1 maint: ref = harv (odkaz)
- Ritti, P. S. (1961). Svatý Savanur.CS1 maint: ref = harv (odkaz)
- Pandurangi, K. T. (2000), Vyāsatīrtha viracitā Tātparyacandrikā: Jayatīrthaviracita Tattvaprakāśikāyāḥ vyākhyānarūpā: Rāghavendra Tīrthaviracitā Prakāśikayā, Pāṇḍuraṅgi Keśavācāryaviracita Bhāvadīpā 3, Dvaita Vedanta Studies and Research FoundationCS1 maint: ref = harv (odkaz)
- Krishna, Daya (2002), Vývoj v indické filozofii od osmnáctého století a dále: klasický a západní Projekt dějin indické vědy, filozofie a kultury, ISBN 978-8187586081CS1 maint: ref = harv (odkaz)