Raghavendra Tírtha - Raghavendra Tirtha
Šrí Raghavendra Tírtha | |
---|---|
![]() | |
Osobní | |
narozený | Venkata Natha 1595 nebo 1598 Bhuvanagiri (nyní v Tamil Nadu ) |
Náboženství | hinduismus |
Manželka | Sarasvatí Bai |
Děti | Lakshminarayanacharya |
Filozofie | Dvaita Vedanta |
Náboženská kariéra | |
Guru | Sudheendra Tírtha |
Nástupce | Sri Yogendra Tirtha |
Literární práce | Bhatta Sangraha, Nyaya Sudha Parimala, Tantradipika |
Vyznamenání | Parimalacharya |
Část série na |
Dvaita |
---|
![]() |
|
Hinduistický portál |
Šrí Raghavendra Tírtha (Śrī Rāghavēndra Tīrtha) (C.1595 – C.1671) byl a Hind vědec, teolog a svatý. Byl také známý jako Sudha Parimalacharya (Sudhā Parimaḷācārya). Jeho rozmanité dílo zahrnuje komentáře k dílům Madhva, Jayatirtha a Vyasatirtha, interpretace Hlavní upanišády z hlediska Dvaita a pojednání o Purva Mimamsa. Sloužil jako pontifik matha na Kumbakonam od roku 1624 do roku 1671.[1] Sri Raghavendra swamy byl také uznávaným hráčem Veena a složil několik písní pod jménem Venu Gopala.[2] Jeho svatyně v Mantralayam přitahuje každoročně tisíce návštěvníků.
Život
Sri Raghavendra swami se narodil jako Venkatanatha ve městě Bhuvanagiri, Tamil Nadu do Deshastha Madhva Brahmin rodina hudebníků a vědců.[3][4] Jeho pradědeček Krishnabhatta byl učitelem Vijayanagara král Krishnadeva Raya, jeho dědeček byl Kanakacalabhatta[5] a jeho otec Thimanna Bhatta byl uznávaným učencem a hudebníkem.[6] Po pádu Vijayanagara říše, Timmanacharya se stěhoval do Kanchi s manželkou Gopikambou. Venkatanatha měl dva sourozence: Gururaja a Venkatamba. Venkatanathovo vzdělání se ujal jeho švagr Lakshminarasimhacharya v Madurai, po předčasném zániku svého otce, a následně byl ženatý.[7]
Podle Raghavendra Vijaya, jeho triumf v debatách na Thanjavuru přitahoval pozornost Sudhindra Tírtha, někdejší pontifik Kumbakonam mutt.[8][9] Ačkoli byl zpočátku nejistý ohledně vyhlídky na odříkání, Venkatanatha ustoupil požadavkům Šrí Sudhindry Svámího a v roce 1621 byl vysvěcen na mnicha.[7] Po smrti Šrí Sudhindry Tírthy v roce 1623 ho Venkatanatha vystřídal jako papežský mutt a přijal jméno Šrí Raghavendra Tírtha. Podnikl pouť navštěvující místa včetně Udupi, Kolhapur a Bijapur.[10] Získal granty od Dodda Kempadevaraja a usadil se ve vesnici Mantralayam, kterou mu představil guvernér Adoni. Zemřel v roce 1671 a jeho ostatky jsou uloženy v Mantralayamu. Tradiční účty uvádějí, že Sri Raghavendra swamy požádal svůj hrob (Brindavana) být postaven kolem něj, když vstoupil do stavu samádhi. Jeho nástupcem byl žák Yogeendra Tírtha.[9]V roce 1801, když sloužil jako sběratel Bellary, Thomas Munro Předpokládá se, že narazil na zjevení Sri Raghavendry.[11][12]
Funguje
Čtyřicet děl bylo přičítáno Sri Raghavendrovi stydlivému.[2][12] Sharma poznamenává, že pro jeho díla je charakteristická jejich kompaktnost, jednoduchost a schopnost vysvětlit obtěžující metafyzické pojmy Dvaita srozumitelným způsobem.[13][2][12] Jeho Tantradipika je interpretací Brahma Sutra z hlediska Dvaita obsahující prvky z Jayatirtha Nyaya Sudha, Vyasatirtha Tatparya Chandrika a lesky Vijayendra Tírtha. [13] Bhavadipa je komentář k Jayatirthovi Tattva Prakasika který kromě objasnění konceptů zdrojového textu kritizuje obvinění proti Madhva vychován Appaya Dikshita a gramatik Bhattoji Dikshita. Odbornost Sri Raghavendra swamyho v oboru Purva Mimamsa a Vyakarana je evidentní z jeho prací na Vyasatirthovi Tatparya Chandrika, který provozuje až 18 000 slok. Napsal komentář k Nyaya Sudha s názvem Nyaya Sudha Parimala.[14] Kromě těchto prací je autorem komentářů k Upanišady, první tři kapitoly Rig Veda (volala Mantramanjari) a Bhagvad Gita. Jako nezávislé pojednání napsal komentář k Jaimini Sutras volala Bhatta Sangraha který se snaží interpretovat doktríny Purva Mimamsa z pohledu Dvaita.[15]
V kultuře
Raghavendra Tirtha byl veleben Narayanacharya ve své současné biografii Raghavendra Vijaya a hymnus Raghavendra Stotra od Appannacharya. Mimo hranice Dvaita, je považován za světce známého tím, že káže uctívání Višnu bez ohledu na kastu nebo vyznání.[16] Hebbar poznamenává: „Díky svému duchovnímu charismatu spojenému s nesčetnými zázraky, které jsou s ním spojeny, lze o světci papeže velmi dobře říci, že má svůj vlastní nezávislý a kosmopolitní kult, jehož oddaní pocházejí nejen ze všech oblastí života, ale také z všechny kasty, sekty a dokonce i vyznání “.[17] Jeho humanismus je patrný v zbožných básních, které na jeho počest složil Vijaya Dasa, Gopala Dasa a Jagannatha Dasa.[18] Raghavendra také viděl zastoupení v populární kultuře prostřednictvím Indické kino.
Rok | Film | Role titulu | Ředitel | Jazyk | Poznámky |
---|---|---|---|---|---|
1966 | Mantralaya Mahatme | Dr. Rajkumar | T. V. Singh Thakur | Kannadština | Píseň z filmu s názvem „Indu Enage Govinda“ napsal sám Raghavendra |
1980 | Šrí Raghavendra Vaibhava | Srinath | Babu Krishnamurthy | Kannadština | Srinath vyhrál Státní filmová cena Karnataka pro nejlepšího herce za film |
1981 | Mantralaya Sri Raghavendra Vaibhavam | Ráma Krišna | M. R. Nag | Telugština | Ramakrishna poslední film jako hrdina v Telugu |
1985 | Sri Raghavendrar | Rajnikanth | SP. Muthuraman | Tamil | Film byl Rajnikanth 100 |
Reference
- ^ Sharma 1961, str. 278.
- ^ A b C Rao 1966, str. 85.
- ^ Hebbar 2005, str. 229.
- ^ Callewaert 1994, str. 187.
- ^ Sharma 2000, str. 482.
- ^ Aiyangar 1919, str. 252.
- ^ A b Sharma 1961, str. 279.
- ^ Aiyangar 1919, str. 253.
- ^ A b Rao 2015, str. 324.
- ^ Rao 1966, str. 84.
- ^ Shah 1999.
- ^ A b C Rao 2015, str. 325.
- ^ A b Sharma 1961, str. 282.
- ^ Sharma 1961, str. 285.
- ^ Pandurangi 2004.
- ^ Rao 2015, str. 85.
- ^ Hebbar 2004, str. 230.
- ^ Sharma 1961, str. 281.
Bibliografie
- Sharma, B.N.K (1961). Historie školy Dvaita Vedanta a její literatura, sv. 2 (3. vyd.). Bombay: Motilal Banarasidass. ISBN 81-208-1575-0.CS1 maint: ref = harv (odkaz)
- Hebbar, B.N (2005). Chrám Sri-Krsna v Udupi: Historie a duchovní centrum madhvitské sekty hinduismu. Bharatiya Granth Nikethan. ISBN 81-89211-04-8.CS1 maint: ref = harv (odkaz)
- Callewaert, Winand M. (1994). Podle tradice: Hagiografické psaní v Indii. Otto Harrassowitz Verlag. ISBN 978-3447035248.CS1 maint: ref = harv (odkaz)
- Rao, Krishna, M.V. (1966). Purandara a hnutí Haridasa. Dharwad: Karnatak University.CS1 maint: ref = harv (odkaz)
- Pandurangi, K.T (2004). Bhatta Sangraha. Bengaluru: Dvaita Vedanta Studies and Research Foundation.CS1 maint: ref = harv (odkaz)
- Aiyangar, Krishnaswami (1919). Zdroje historie Vijayanagar. Chennai: University of Madras.CS1 maint: ref = harv (odkaz)
- Shah, Giriraj (1999). Svatí, guruové a mystici Indie. 2. Publikace Cosmo. str. 473. ISBN 978-81-7020-856-3.CS1 maint: ref = harv (odkaz)
- Rao, Raghavendra (2015). Sborník 8. zasedání indického kongresu o historii. Generální tajemník indického historického kongresu Allahabad.CS1 maint: ref = harv (odkaz)
- Hebbar, B.N (2004). Chrám Sri Krsna v Udupi. Nataraj Books. ISBN 978-1881338505.CS1 maint: ref = harv (odkaz)