Prix Mallarmé - Prix Mallarmé
The Prix Mallarmé je cena za poezii, kterou každoročně uděluje Académie Mallarmé francouzsky mluvícímu básníkovi. Aby byl básník způsobilý k získání ceny, musel v daném roce publikovat dílo, přestože cena neodměňuje konkrétní kus poezie, ale autorovo dílo po celou dobu jeho kariéry jako celku. Cenu lze vyhrát pouze jednou.[1]
Cena se uděluje u příležitosti knižní veletrh který se koná v Brive-la-Gaillarde, v département z Corrèze, kraj Limousin, Francie. Peněžní odměna činí 3 811 EUR (25 000 FF). Během posledních tří let byla financována sponzorstvím společnosti ISS; dříve to sponzoroval Mairie z Brives.
Vítězové
Toto je neúplný seznam autorů, kteří cenu vyhráli:
| Rok | Autor | Publikovaná práce nominována |
|---|---|---|
| 2019 | Claudine Bohi | Největší dlouhé teploty |
| 2018 | Béatrice de Jurquet | Si quelqu’un écoute |
| 2017 | Philippe Mathy | Veilleur d'instants |
| 2016 | Gérard Bayo | Neige, následován Vivante étoile |
| 2015 | Werner Lambersy | La Perte du temps |
| 2014 | Hubert Haddad | La Verseuse du matin |
| 2013 | Alain Duault | Les Sept Prénoms du vent |
| 2012 | Yves Namur | La Tristesse du figuier |
| 2011 | Annie Salagerová | Travaux de lumière |
| 2010 | Robert Marteau | Le Temps ordinaire |
| 2009 | Jean Max Tixier | Parabole des nuées |
| 2008 | Jean Ristat | Artémis chasse à courre, le sanglier, le cerf et le loup |
| 2007 | Seyhmus Dagtekin | Juste un pont sans feu |
| 2006 | Michel Butor | 16 lustrů |
| 2005 | Hélène Dorion | Ravir: les lieux |
| 2004 | Olivier Barbarant | Essais de voix malgré le vent |
| 2003 | Jean Portante | L'étrange langue |
| 2002 | Alain Veinstein | Tout se passe comme si |
| 2000 | André Schmitz | Řezy, řezy |
| 1999 | Benoît Conort | Hlavní de nuit |
| 1998 | Mohamed Dib | L'Enfant-Jazz |
| 1997 | Marie Etienne | Kavalíři roi des cent |
| 1996 | Franck Venaille | Descente de l'Escaut |
| 1995 | Paul-Louis Rossi | Víry |
| 1992 | Jacques Chessex | Les aveugles du seul ohledem |
| 1990 | André Velter | L'Arbre-seul |
| 1989 | Guy Goffette | Eloge pour une cuisine de provincie |
| 1988 | Jean Pérol | Asilský exil |
| 1987 | Venuše Khoury-Ghata | Monologue du Mort |
| 1986 | Henri Meschonnic | Voyageurs de la voix |
| 1984 | Claude Esteban | Conjoncture du corps et du jardin |
| 1981 | Lionel Ray | Le corps temný |
| 1980 | Yves de Bayser | |
| 1979 | Jacques Izoard | Vêtu, dévêtu, libre |
| 1978 | Jean Joubert | Les Poèmes - 1955-1975 |
| 1976 | Andrée Chédid | Fraternité de la parole et Cérémonial de la násilí |
| 1942 | Yanette Delétang-Tardif | Tenter de vivre |
| 1940 | Paul Bulliard | Chacun sa croix |
| 1939 | Jean Follain | Zpívá terrestres |
Académie Mallarmé
The Académie Mallarmé (Mallarmé Academy) byla založena v roce 1937. Jedná se o francouzské neziskové sdružení (známé v francouzština jako sdružení loi de 1901, "právní sdružení z roku 1901"), založené na památku Stéphane Mallarmé, lidmi, kteří ho znali.
Jejím hlavním cílem je propagace poezie, které po dlouhou dobu předsedal Guillevic a Alain Bosquet. Skládá se z třiceti francouzsky nebo frankofonních členů a 15 zahraničních korespondentů. Mezi významné členy Académie patří Jean Orizet, Marie-Claire Bancquart, Lionel Ray, Claude-Michel Cluny, François Montmaneix, Robert Sabatier, Jean Rousselot, Michel Deguy, Charles Dobzinski, Philippe Jones, Jean-Michel Maulpoix, Henri Meschonnic, Pierre Oster, Vénus Khoury-Ghata; a zahraniční korespondenti jsou Ismaël Kadaré, Seamus Heaney a Andrei Vossnessenski.
Akademie usiluje o propagaci poezie a organizuje četby poezie a každoroční udílení ceny Mallarmé. Akademie se také snaží propagovat práci Stéphane Mallarmé, který je nyní ve veřejné doméně (protože zemřel před více než sto lety).
Reference
- ^ Académie Mallarmé Le Prix Mallarmé