Politika Džibuti - Politics of Djibouti - Wikipedia

Džibuti
Znak Džibuti. Svg
Tento článek je součástí série o
politika a vláda
Džibuti
arabská liga Členský stát Ligy arabských států
Ústava
Afrika (ortografická projekce). Svg Portál pro Afriku Barevný hlasovací box.svg Portál politiky

Politika Džibuti probíhá v rámci a prezidentský zastupitelský demokratický republika, přičemž vykonna moc vykonává Prezident a Vláda. Zákonodárná moc je svěřena oběma Vláda a národní shromáždění. Ve stranickém systému a zákonodárném sboru dominuje socialista Lidová shromáždění za pokrok. V dubnu 2010 byla schválena nová ústavní změna.[1] Prezident slouží jako hlava státu i hlava vlády a je přímo volen na jedno šestileté funkční období. V čele vlády je prezident, který na návrh druhé jmenuje předsedu vlády a Radu ministrů. K dispozici je také 65členná komora poslanců, kde jsou zástupci voleni populárně na období pěti let. Administrativně je země rozdělena na pět regionů a jedno město a dalších jedenáct okres dělení. Džibuti je také součástí různých mezinárodních organizací, včetně Spojené národy a arabská liga.

Dějiny

V roce 1958, v předvečer nezávislosti somálského Somálska v roce 1960, a referendum se konalo v Džibuti, aby se rozhodlo, zda vstoupit do Somálské republiky nebo zůstat s Francií. Referendum dopadlo ve prospěch pokračujícího spojení s Francií, částečně kvůli kombinovanému hlasování „ano“ značného Zdaleka etnické skupiny a obyvatelé Evropy.[2] Tam byl také rozšířený zmanipulované hlasování Francouzi vyhnali tisíce Somálců dříve, než referendum dosáhlo volebních uren.[3] Většina z těch, kteří hlasovali „ne“, byla Somálci kteří byli silně pro vstup do sjednoceného Somálska, jak to navrhl Mahmoud Harbi, Viceprezident Rady vlády. Harbi byl zabit při leteckém neštěstí o dva roky později.[2]

Bývalý místopředseda rady vlády, Mahmoud Harbi.

V roce 1967, a druhý plebiscit se konalo za účelem určení osudu území. Počáteční výsledky podporovaly pokračující, ale volnější vztah s Francií. Hlasování bylo také rozděleno podle etnických linií, přičemž rezidentní Somálci obecně hlasovali pro nezávislost s cílem eventuálního spojení se Somálskem a Afarové se do značné míry rozhodli zůstat spojeni s Francií.[4] Referendum však bylo opět poznamenáno zprávami o zmanipulování hlasů ze strany francouzských orgánů.[5] Krátce po referendu se konalo referendum Côte française des Somalis (Francouzsky Somaliland) byl přejmenován na Territoire français des Afars et des Issas.[6]

V roce 1977, a třetí referendum odehrál se. Sesuv půdy 98,8% voličů podpořil uvolnění z Francie, což oficiálně znamenalo nezávislost Džibuti.[7][8]

Hassan Gouled Aptidon Somálský politik, který vedl kampaň za „ano“ v referendu z roku 1958, nakonec skončil jako první prezident země (1977–1999).[2] Byl znovu zvolen, bez odporu, na druhé šestileté funkční období v dubnu 1987 a na třetí šestileté funkční období v květnových volbách v roce 1993. Voliči schválili současnou ústavu v září 1992.[1] Mnoho zákonů a vyhlášek z doby před nezávislostí zůstává v platnosti.

Prezident Džibuti Ismaïl Omar Guelleh.

Na začátku roku 1992 se vláda rozhodla povolit politiku více stran a souhlasila s registrací čtyř politických stran. V době voleb do národního shromáždění v prosinci 1992 se kvalifikovali pouze tři. Jsou to Rassemblement Populaire Pour le Progres (Lidová shromáždění za pokrok ) (RPP), která byla jedinou právní stranou od roku 1981 do roku 1992, Parti du Renouveau Démocratique (The Strana pro demokratickou obnovu ) (PRD) a Parti National Démocratique (Národní demokratická strana ) (PND). Pouze RPP a PRD zpochybnily volby do národního shromáždění a PND ustoupily s tvrzením, že existuje příliš mnoho nezodpovězených otázek ohledně průběhu voleb a příliš mnoho příležitostí pro vládní podvody. RPP získal všech 65 křesel v národním shromáždění s účastí méně než 50% voličů.

V roce 1999 vedoucí oddělení prezidenta Aptidona, vedoucí bezpečnosti a klíčový poradce již více než 20 let, Ismail Omar Guelleh byl zvolen do předsednictví jako kandidát RPP.[9] Získal 74% hlasů, dalších 26% připadlo kandidátovi opozice Moussa Ahmed Idriss, z Sjednocená džibutská opozice (ODU). Poprvé od získání nezávislosti žádná skupina bojkotoval volby. Moussa Ahmed Idriss a ODU později zpochybnily výsledky založené na volebních „nesrovnalostech“ a tvrzení, že „cizinci“ hlasovali v různých okresech hlavního města; avšak mezinárodní a místně založení pozorovatelé považovali volby za obecně spravedlivé a uvedli jen malé technické obtíže. Guelleh složil přísahu jako druhý prezident Džibutské republiky 8. května 1999 za podpory spojenectví mezi RPP a vládou uznanou sekcí FRUD pod vedením Afar.

Dileita Mohamed Dileita, bývalý předseda vlády Džibuti, místopředseda Lidová shromáždění za pokrok (RPP) a prezident Unie pro prezidentskou většinu (UMP).

V současné době sdílí politickou moc prezident Somálska Issa a předseda vlády Afar, přičemž příspěvky kabinetu jsou zhruba rozděleny. Je to však Issas, kdo vládne vládě, státní službě a vládnoucí straně, což je situace, která způsobila zášť a politickou soutěž mezi somálskými Issy a Afary.

Vládu ovládá somálský Issa Mamasen, který se těší podpoře Somálské klany, zejména Isaaq (klan manželky současného prezidenta) a Gadabuuri Dir (kteří jsou druhým nejvýznamnějším somálským klanem v džibutské politice). Na začátku listopadu 1991 vypukla v Džibuti občanská válka mezi vládou a převážně afarskou povstaleckou skupinou, Fronta pro obnovení jednoty a demokracie (FRUD). FRUD podepsal mírovou dohodu s vládou v prosinci 1994, čímž konflikt ukončil. Ze dvou členů FRUD se následně stali členové vlády,[10] a v prezidentských volbách v roce 1999 kampaň FRUD vedla kampaň na podporu RPP. V únoru 2000 podepsala další pobočka FRUD s vládou mírovou dohodu. Dne 12. května 2001, prezident Ismail Omar Guelleh předsedal podpisu tzv. závěrečné mírové dohody, která oficiálně ukončila desetiletí trvající občanskou válku mezi vládou a ozbrojenou frakcí FRUD. Smlouva úspěšně završila mírový proces zahájený dne 7. února 2000 v Paříži s Ahmed Dini Ahmed zastupující FRUD.

Dne 8. dubna 2005 složil prezident Guelleh přísahu na své druhé šestileté funkční období po roce volby jednoho muže. Získal 100% hlasů při volební účasti 78,9%.[9]

Na začátku roku 2011 se džibutští občané zúčastnili a série protestů proti dlouholeté vládě, která byla spojena s větší arabské jaro demonstrace. Guelleh byl znovu zvolen později do téhož roku s 80,63% hlasů při 75% volební účasti.[11][12] Ačkoli opoziční skupiny bojkotovaly hlasování kvůli změnám ústavy, které umožňovaly Guellehovi znovu kandidovat,[12] mezinárodní pozorovatelé obecně popsali volby jako svobodné a spravedlivé.[13]

Dne 31. března 2013 nahradil dlouholetého předsedu vlády Guelleh Dilleita Mohamed Dilleita s bývalým prezidentem Unie pro prezidentskou většinu (UMP) Abdoulkader Kamil Mohamed.[14]

Hlava státu a vlády

Držitelé hlavních funkcí
KancelářnázevStranaOd té doby
PrezidentIsmail Omar GuellehRPP8. května 1999
premiérAbdoulkader Kamil MohamedRPP1. dubna 2013

[15]

Prezident je přímo volen lidovým hlasováním na pětileté funkční období. Předsedu vlády jmenuje prezident a Rada ministrů odpovídá výhradně prezidentovi, jak je uvedeno v Články 21 a 23 ústavy Džibuti.

Politické strany a volby

Hlavní články: Seznam politických stran v Džibuti a Volby v Džibuti

Prezidentské volby

Hlavní článek: Džibutské prezidentské volby 2016
KandidátStranaHlasy%
Ismaïl Omar GuellehLidová shromáždění za pokrok111,38987.07
Omar Elmi KhairehUnie pro národní záchranu9,3857.34
Mohamed Daoud ChehemUnie pro národní záchranu2,3401.83
Mohamed Moussa AliNezávislý1,9461.52
Hassan Idriss AhmedNezávislý1,7701.38
Djama Abdourahman DjamaNezávislý1,1030.86
Celkový127,933100.00
Platné hlasy127,93397.08
Neplatné / prázdné hlasy3,8452.92
Celkový počet hlasů131,778100.00
Registrovaní voliči / volební účast191,10368.96
Zdroj: Présidence de la République de Djibouti

Parlamentní volby

Hlavní článek: Džibutské parlamentní volby 2018
Džibutské parlamentní volby, 2018.svg
StranaHlasy%Sedadla+/–
Unie pro prezidentskou většinu105,27887.8357+2
UDJ –PDD13,08810.927
Centrum sjednocených demokratů8110.681+1
Republikánská aliance pro demokracii6840.570
Celkový119,861100.00650
Platné hlasy119,86196.71
Neplatné / prázdné hlasy4,0733.29
Celkový počet hlasů123,934100.00
Registrovaní voliči / volební účast194,16963.83
Zdroj: Předsednictví Džibuti, IPU

administrativní oddělení

Budova Národního shromáždění v Džibuti City.

Džibuti je rozdělena do pěti správních oblastí a jedné město:

Oblast Ali Sabieh, Arta Region, Dikhilská oblast, Džibutsko, Obock Region a Region Tadjourah.

Země je dále rozdělena na jedenáct okresy.

Účast mezinárodní organizace

ACCT,AKT,AfDB,AFESD,AL,AMF,EÚD,FAO,G-77,IBRD,ICAO,ICC,ICRM,IDA,IDB,IFAD,IFC,IFRCS,IGAD,ILO,MMF,IMO,Intelsat (nesignatář),Interpol,MOV,ITU,ITUC,NAM,OAU,OIC,OPCW,OSN,UNCTAD,UNESCO,UNIDO,UPU,WFTU,SZO,WMO,WToO,WTrO

externí odkazy

Poznámky

  1. ^ A b „Džibutská ústava z roku 1992 se změnami do roku 2010“ (PDF). Představovat. Citováno 19. července 2016.
  2. ^ A b C Barrington, Lowell, Po získání nezávislosti: Stvoření a ochrana národa v postkoloniálních a postkomunistických státech (University of Michigan Press: 2006), s. 115 ISBN  0472068989
  3. ^ Kevin Shillington, Encyclopedia of African history, (CRC Press: 2005), str. 360 ISBN  1579582451.
  4. ^ Politická chronologie Afriky, (Taylor & Francis), s. 132.
  5. ^ Zaměstnanci amerických univerzit, Série severovýchodní Afriky, Svazek 15, 1. vydání, (Americký univerzitní polní personál .: 1968), s. 3.
  6. ^ Alvin J. Cottrell, Robert Michael Burrell, Georgetown University. Centrum strategických a mezinárodních studií, Indický oceán: jeho politický, ekonomický a vojenský význam, (Praeger: 1972), s. 166.
  7. ^ Newsweek, Svazek 81, (Newsweek: 1973), s. 254.
  8. ^ Volby v Džibuti Databáze afrických voleb
  9. ^ A b „DJIBOUTI: Guelleh složil přísahu na druhé prezidentské období“. IRIN Afrika. 9. května 2005. Citováno 20. března 2013.
  10. ^ „Lidé a společnost“. Světový Factbook. CIA. 5. února 2013. Citováno 26. února 2013.
  11. ^ „Volby v Džibuti“. Databáze afrických voleb. Citováno 30. března 2013.
  12. ^ A b „Džibuti potvrzuje prezidentské volby“. Střední východ online. 13. dubna 2011. Citováno 30. března 2013.
  13. ^ "Súdán: Prezident Al-Bashir blahopřeje prezidentovi Džibuti k jeho znovuzvolení". Súdánská zpravodajská agentura. 20. dubna 2011. Citováno 30. března 2013.
  14. ^ „M. Abdoulkader Kamil Mohamed, Grand Commis de l'Etat et nouveau Premier Ministerre Djiboutien“. Adjib. Archivovány od originál dne 1. ledna 2014. Citováno 1. dubna 2013.
  15. ^ „The World Factbook Government: Djibouti“. cia.gov. Citováno 2016-02-12.