Vzdělávání v Džibuti - Education in Djibouti

Studenti ve třídě v Džibuti

Vzdělávací systém Džibuti je silně ovlivněn Francie.[Citace je zapotřebí ]

Přehled

Džibuti je malá a na zdroje chudá země o rozloze 23 200 kilometrů čtverečních. Populace se odhaduje na asi 800 000, z nichž 87% žije v městských oblastech. Chudá pastorační a převážně nomádská populace řídce zabírá vnitrozemí, rozšíření pouští Etiopie a Somálska. Populace Džibuti je mladá. Asi 40% populace je mladší 15 let a pouze 15% je starších 40 let.[1] Podle UNDP se Džibuti v roce 1992 zařadil na 149. místo v indexu lidského rozvoje.[2]

Džibutský vzdělávací systém není na dobré cestě ke splnění Rozvojové cíle tisíciletí Džibuti rozšířila svůj přístup ke vzdělání. Negramotnost je obzvláště závažný problém. Asi 70% z celkové populace a 85% žen není gramotných. Existují také velké nerovnosti v přístupu ke vzdělání v regionech, pohlaví a úrovni příjmů. Vzdělávací systém v Džibuti je navíc velmi nákladný kvůli vysokým jednotkovým nákladům na stavbu školy, výukové a výukové materiály a platům učitelů. Díky této nákladové struktuře jsou výsledky MDG související se vzděláváním nejisté. Kromě toho se tlaky na vzdělávací systém zesílí kvůli stálému demografickému růstu (míra růstu populace se odhaduje na 2,4%) a zvýšené poptávce po kvalitě vzdělávání.[3]

Od zavedení střednědobého plánu na období 2000–2005 a nového školského zákona dosáhlo Džibuti významného pokroku na všech úrovních vzdělávání, protože interně i externě mobilizovalo zdroje na financování výstavby, nákup vybavení a nábor učitelů.[4]

Vzdělávací systém

Vzdělávací systém v Džibuti byl původně vyvinut s cílem uspokojit omezenou poptávku po vzdělání; byl v zásadě určen pro elity a těžce si jej vypůjčil francouzský systém (správní struktura a pedagogické metody).[5][6] Tento systém nebyl přizpůsoben realitě země. Ačkoli úsilí vlády vedlo v 90. letech ke zvýšení počtu zapsaných, vzdělávací systém je stále pod očekáváním lidí a potřebami rozvojového národa.[7]

Restrukturalizovaný vzdělávací systém podle nového školského zákona sestává z devíti let (pět let základního vzdělávání následovaných čtyřmi lety středního vzdělávání). Toto devítileté vzdělávání je nyní povinné. Pro vstup do sekundárního vzdělávacího systému v délce tří let je vyžadováno osvědčení o základním vzdělání. Nový školský zákon rovněž zavedl odborné vzdělávání na sekundární úrovni a zřídil univerzitní zařízení v Džibuti.[8] V Džibuti je 81 veřejných základních škol, 24 registrovaných soukromých základních škol, 12 středních škol a dvě odborné školy.[9]

Vládní reforma

V roce 1999 vláda přehodnotila své vzdělávací politiky a zahájila konzultační proces, Národní vzdělávací fórum (Etats Généraux de l’Education), které zahrnovalo všechny zúčastněné strany (administrativa, učitelé, rodiče, národní shromáždění a nevládní organizace). Tváří v tvář výzvám extrémně nízkého počtu zapsaných, vnitřní a vnější neefektivnosti, genderových a sociálně-ekonomických nerovností, vysokých jednotkových nákladů a zkreslené struktury výdajů směrem k mzdám učitelů, fórum stanovilo ambiciózní reformní program, jehož cílem je vyvinout efektivní vzdělávací systém, finančně životaschopný a reagující na rozvojové potřeby země. Na základě konsensu a doporučení vláda vypracovala plán desetiletého výhledu (Schéma Directeur 2000–2010). V srpnu 2000 vláda přijala nový zákon o vzdělávání (Loi d’orientation du système éducatif) a připravila střednědobý plán na období 2000–2005 (Plan d’action à moyen terme).[10][11][12][13]

Reformní iniciativa usilovala o zlepšení kvality výuky, zvýšení role rodičů a komunit, zavedení přístupů k učení studentů založených na kompetencích a posílení kapacity soukromého a neformálního systému pro oslovení mladých lidí, kteří nebyli zapsáni, zejména dívky.[14]

Vládní strategie zahrnuje základní vzdělávání, odborné vzdělávání, střední vzdělání, vysokoškolské vzdělávání, vzdělávání dospělých a zejména gramotnost žen.[15]

Financování vzdělávání

Veřejné výdaje na vzdělávání jako procento HDP činily v roce 2007 8,6 a veřejné výdaje jako procento vládních výdajů v roce 2007 činily 22,8.[16] Podíl veřejných výdajů na základní vzdělávání jako procento z celkových veřejných výdajů na vzdělávání činil v roce 2007 19,0.[17] V Džibuti hrají domácnosti důležitou roli při financování vzdělávacích služeb. Domácnosti přispívají na vzdělávací služby dvěma způsoby: Platí školné v soukromých školách a některé domácnosti utrácejí za knihy a další pedagogické materiály.[18]

Vzdělávací systém

Preprimární

Preprimární vzdělávání je dvouleté vzdělávání a první stupeň základního vzdělávání.[19] V předškolním vzdělávání bylo v roce 2008 zapsáno 688 mužů a 613 žen.[20] Hrubá míra zápisu do předškolního vzdělávání byla v roce 2008 celkem 3,2%, u mužů 3,3% a u žen 3,0%.[21] Index parity pohlaví pro hrubá míra zápisu v předškolním vzdělávání činila v roce 2008 0,91.[22] Podíl soukromých studentů v předškolním vzdělávání byl v roce 2008 89,0%.[23]

Hlavní

Primární vzdělávání je pětileté vzdělávání a druhý stupeň základního vzdělávání.[24] V roce 2008 bylo do primárního vzdělávání zapsáno 30 165 mužů a 26 230 žen.[25] Hrubá míra zápisu v primárním vzdělávání činilo celkem 55,5%, u mužů 58,9% a u žen 52,1 v roce 2008. Míra hrubého zápisu se významně zlepšila (hrubá míra zápisu v roce 2000 byla celkem 32,5%, u mužů 37,5% a u žen 27,4%) .[26] Výstavbou nových škol a učeben a nabídkou programů „školní jídelny“ a „školní pomůcky“ se usnadnil přístup a udržení dětí do školy, zejména pro chudé venkovské rodiny.[27] Index genderové parity pro hrubou míru zápisu do primárního vzdělávání byl v roce 2008 0,88.[28] Podíl soukromých studentů na základním vzdělávání činil v roce 2008 13,6%.[29]

Střední vzdělávání

Střední vzdělávání se skládá ze čtyř let. Ve středním vzdělávání bylo v roce 2008 zapsáno 17 503 mužů a 12 448 žen.[30] Hrubá míra zápisu na střední vzdělávání činila v roce 2008 celkem 37,0%, u mužů 42,9% a u žen 31,0%.[31] Index genderové parity pro hrubou míru zápisu do středního vzdělávání byl v roce 2008 0,72.[32] Podíl soukromých studentů na všeobecném vzdělávání ve středním vzdělávání byl v roce 2008 9,7%.[33]

Sekundární

Všeobecné vzdělávání na střední škole se skládá ze tří let. Na středním vzdělávání bylo v roce 2008 zapsáno 6 905 mužů a 4 303 žen.[34] Hrubá míra zápisu do středoškolského vzdělávání činila v roce 2008 celkem 19,1%, u mužů 23,3% a žen 14,8%. Index genderové parity pro hrubou míru zápisu do středního vzdělávání byl v roce 2008 0,63. Podíl soukromého zápisu do všeobecného vzdělávání na středním vzdělávání byl 22,9 % v roce 2008.[35]

Střední odborné vzdělávání trvá tři roky a střední odborné vzdělávání trvá dva roky.[36] Podíl soukromých studentů na technickém a odborném vzdělávání činil v roce 2006 10,7%.[37]

Terciární vzdělávání

V terciárním vzdělávání bylo v roce 2007 zapsáno 1 306 mužů a 886 žen. Hrubá míra zápisu do terciárního vzdělávání činila celkem 2,6%, 3,1% u mužů a 2,1% u žen v roce 2007. Index genderové parity pro hrubou míru zápisu do terciárního vzdělávání byl 0,69 v roce 2007.[38]

Výzvy

Kvalita učitele

V Džibuti je opotřebení učitelů velmi vysoké a noví učitelé nejsou dostatečně přijímáni. Místní institut pro vzdělávání učitelů navíc není schopen absolvovat více než 130 učitelů ročně.[39] Bez ohledu na nedostatek vyškolených učitelů měla Džibuti historicky vždy jádro dobře kvalifikovaných vyškolených učitelů. Téměř všichni učitelé v Džibuti jsou vyškoleni ve vysoce selektivním centru pro školení personálu pro národní vzdělávání (Centre d’Exécution des Projets education: CFPEN). Většina učitelů primárního vzdělávání má certifikát na primární úrovni (61%) nebo bakalářský titul (33%).[40]

ICT

Džibuti musí ještě vyvinout specifický sektor informační a komunikační technologie (IKT) pro vzdělávací politiku, ačkoli IKT byly uznány jako kritický nástroj při modernizaci vzdělávacího sektoru, aby uspokojily různorodou poptávku po lidských zdrojích pro tuto zemi. Ministerstvo upřednostnilo budování kapacit učitelů v oblasti využívání IKT prostřednictvím Národního projektu vzdělávání a IKT a automatizace ministerstva. Ministerstvu se podařilo vyvinout několik programů ICT.[41]

Vzdělávací rozhlasový program

Národní informační a výzkumné středisko pro produkci vzdělávání vyvíjí vzdělávací obsah, který se vysílá prostřednictvím Džibuti jednou týdně prostřednictvím projektu Školní rádio, aby se zlepšil přístup a zlepšila kvalita vzdělávání. Tyto programy pokrývají hlavně středoškolské předměty, jako je matematika a přírodní vědy ve francouzštině. Některé z programů jsou zaměřeny na mládež, která se nehlásí do školy.[42]

Vzdělání pro kočovné lidi

Kočovná populace ( Afars a Somálci ) má 100 000, což představuje šestinu populace v Džibuti. Míra účasti na vzdělávání ve venkovských oblastech byla velmi nízká (15% u chlapců a 8% u dívek). Zdá se, že rodiče jsou připraveni posílat své děti do školy, protože vidí chmurnou budoucnost v chovu zvířat. Školní jídelna je motivací pro kočovné rodiny, aby daly své děti do školy, zejména v chudších oblastech.[43]

Rychlá iniciativa Vzdělávání pro všechny

Přestože Džibuti zlepšil přístup studentů do škol, stále není na cestě k dosažení rozvojových cílů tisíciletí. Džibuti má nárok na další externí financování, jako je například katalytický fond EFA-FTI. V regionu Blízkého východu a severní Afriky jsou způsobilé Džibuti a Jemen. (Vidět Vzdělání v Jemenu.) V Džibuti bylo přiděleno osm milionů USD a k 15. září 2009 bylo vyplaceno 8 milionů USD.[44] Katalytický fond je svěřenecký fond s více dárci, který jménem dárců spravuje Světová banka. Účelem Katalytického fondu je poskytovat přechodnou finanční pomoc zemím způsobilým pro FTI. Tento fond byl založen v listopadu 2003.[45]

Reference

  1. ^ „Světová banka, země, krátký Džibutsko“ (PDF). 2009.
  2. ^ „Zpráva UNDP (2009) o arabském lidském rozvoji 2009: Výzvy pro lidskou bezpečnost v arabských zemích“ (PDF).
  3. ^ „World Bank (2004) Djibouti - Second School Access and Improvement Project, Project Information Document Assessment Stage, World Bank“ (PDF).
  4. ^ „Hare, Harry (2007) ICT in Education in Djibouti, World Bank“.
  5. ^ „Hare, Hare2007 ICT ve vzdělávání v Džibuti, Světová banka“.
  6. ^ „Světová banka (2006) Revize veřejných výdajů Republiky Džibuti, Činnost veřejných financí pro růst a snižování chudoby, Světová banka“ (PDF).
  7. ^ „Hare, Harry (2007) ICT in Education in Djibouti, World Bank“. Chybějící nebo prázdný | url = (Pomoc)
  8. ^ „Hare, Harry (2007) ICT in Education in Djibouti, World Bank“.
  9. ^ „Hare, Harry (2007) ICT in Education in Djibouti, World Bank“.
  10. ^ „Hare, Harry (2007) ICT in Education in Djibouti, World Bank“.
  11. ^ „Světová banka (2006) Revize veřejných výdajů Republiky Džibuti, Činnost veřejných financí pro růst a snižování chudoby, Světová banka“ (PDF).
  12. ^ „Zpráva o dokončení implementace Světové banky (2005) týkající se úvěru ve výši 7,8 milionu SDR Republice Džibuti za první fázi programu přístupu a zlepšování škol, Světová banka“ (PDF).
  13. ^ „World Bank (2004) Djibouti - Second School Access and Improvement Project, Project Information Document Assessment Stage, World Bank“ (PDF).
  14. ^ „American Institutes for Research et al. (2007) EQUIP 1 Project AIDE-Djibouti Final Report, USAID“ (PDF).
  15. ^ „Hare, Harry (2007) ICT in Education in Djibouti, World Bank“.
  16. ^ "Světová banka Edstats".
  17. ^ "Světová banka Edstats".
  18. ^ „Světová banka (2006) Revize veřejných výdajů Republiky Džibuti, Zajištění toho, aby veřejné finance fungovaly pro růst a snižování chudoby, Světová banka“ (PDF).
  19. ^ „Světová databáze vysokoškolského vzdělávání IAU“.
  20. ^ Statistická databáze UNESCO
  21. ^ "Světová banka Edstats".
  22. ^ "Statistická databáze UNESCO". Chybějící nebo prázdný | url = (Pomoc)
  23. ^ Statistická databáze UNESCO
  24. ^ „Světová databáze vysokoškolského vzdělávání IAU“.
  25. ^ "Světová banka Edstats".
  26. ^ "Světová banka Edstats".
  27. ^ „MMF 2009“ (PDF).
  28. ^ "Světová banka Edstats".
  29. ^ "Světová banka Edstats".
  30. ^ Statistická databáze UNESCO
  31. ^ "Světová banka Edstats".
  32. ^ Statistická databáze UNESCO
  33. ^ Statistická databáze UNESCO
  34. ^ Statistická databáze UNESCO
  35. ^ Statistická databáze UNESCO
  36. ^ „Světová databáze vysokoškolského vzdělávání IAU“.
  37. ^ Statistická databáze UNESCO
  38. ^ "Světová banka Edstats".
  39. ^ „Hare, Harry (2007) ICT in Education in Djibouti, World Bank“.
  40. ^ [. http://www-wds.worldbank.org/external/default/WDSContentServer/WDSP/IB/2006/04/28/000012009_20060428084124/Rendered/PDF/346240rev0DJI.pdf „Světová banka (2006) Revize veřejných výdajů Republiky Džibuti, Činnost veřejných financí pro růst a snižování chudoby, Světová banka“] Šek | url = hodnota (Pomoc) (PDF).
  41. ^ „Hare, Harry (2007) ICT in Education in Djibouti, World Bank“.
  42. ^ „Hare, Harry (2007) ICT in Education in Djibouti, World Bank“.
  43. ^ „Carr-Hill, Roy (2005) The Education of Nomadic Peoples in East Africa: Djibouti, Eritrea, Ethiopia, Kenya, Tanzania and Uganda, syntetická zpráva, UNESCO IIEP“ (PDF).
  44. ^ „Sekretariát EFA FTI (2009) Rychlá cesta do roku 2015: Vzdělávání dětí světa pro lepší budoucnost, sekretariát EFA FTI“ (PDF).
  45. ^ „EFA FTI“.