Panthera leo leo - Panthera leo leo

Panthera leo leo
Lions of king.jpg
Asijští lvi v Národní park Gir Forest
Západoafrický muž lev.jpg
Lev západoafrického clade v Národní park Pendjari
Vědecká klasifikace E
Království:Animalia
Kmen:Chordata
Třída:Mammalia
Objednat:Carnivora
Podřád:Feliformia
Rodina:Felidae
Podčeleď:Pantherinae
Rod:Panthera
Druh:
P. leo
Poddruh:
P. l. Lev
Trojčlenné jméno
Panthera leo leo
Synonyma[1]
  • P. l. gambianus
  • P. l. persica
  • P. l. senegalensis
  • P. l. nubicus
  • P. l. kamptzi

Panthera leo leo je lev poddruh, který je přítomen v západní Afrika, severní Střední Afrika a Indie.[2] V západní a střední Africe je omezena na roztříštěné a izolované populace s klesající trajektorií.[3][4] Byl označován jako „severní lev“.[5][6][7]

Výsledky a fylogeografické Studie naznačují, že populace lvů v zemích západního a středoafrického pohoří jsou geneticky blízké populacím v Indii a tvoří tak velkou populaci clade odlišný od populací lvů v Jižní a východní Afrika.[8] V roce 2017 pracovní skupina pro klasifikaci koček IUCN Cat Specialist Group zahrnovala populace lvů podle hlavních subtypů do dvou poddruhů, a to P. l. Lev a P. l. melanochaita.[2] V rámci P. l. Lev tři subclades jsou jasně rozeznatelné. Jeden z Asie, který zahrnuje vyhynulého lva barbarského v severní Africe, druhý ze západní Afriky a třetí ze střední Afriky, severně od pásu deštných pralesů.[8]

P. l. Lev je regionálně zaniklý v Severní Afrika, jižní Evropa, a Západní Asie. Jediná lví populace Indie žije a okolí Národní park Gir.[9]Populace západoafrického lva je geograficky izolovaná a má méně než 250 dospělých jedinců. Je uveden jako Kriticky ohrožený na Červený seznam IUCN.[10]

Taxonomie

Lev z Constantine, Alžírsko byl typ vzorku pro konkrétní název Felis leo používá Carl Linné v roce 1758.[11] V 19. a 20. století několik lev zoologické vzorky z Afriky a Asie byly popsány a navrženy jako poddruh:

V roce 1930 Reginald Innes Pocock podřídil lva rodu Panthera když psal o Asijský lev vzorky v zoologické sbírce Britského přírodovědného muzea.[17]

V následujících desetiletích se mezi zoology diskutovalo o platnosti navrhovaných poddruhů:

V roce 2017 zahrnovala pracovní skupina pro klasifikaci koček ze skupiny IUCN Cat Special Group populace lvů v severní, západní a střední Africe a Asii P. l. Lev, na základě výsledků genetického výzkumu vzorků lvů.[2]

Fylogeneze

Mapa dosahu včetně navrhovaných subtypů a dvou poddruhů (P. l. Lev a P. l. melanochaita) podle genetického výzkumu

Od začátku 21. století několik fylogenetické Byly provedeny studie, které měly pomoci objasnit taxonomický stav vzorků lvů chovaných v muzeích a shromážděných ve volné přírodě. Vědci analyzovali mezi 32 a 480 vzorky lvů až z 22 zemí. Všichni se shodují, že lev se skládá ze dvou evoluční skupiny, jedna v severní a východní části historického rozsahu a druhá v Jižní a východní Afrika; Odhaduje se, že mají geneticky odlišné před 245 000 až 50 000 lety. Tropický deštný prales a Východoafrický rozpor pravděpodobně představovaly hlavní překážky mezi těmito dvěma skupinami.[23][24][25][26][27][28][8]

Dvě skupiny lvů se v Etiopii překrývají, protože vzorky lvů z Národní park Bale Mountains seskupeny se vzorky lvů ze střední Afriky, zatímco ostatní vzorky z této země byly seskupeny se vzorky z východní Afriky. Tři clades lze rozlišit uvnitř P. l. Lev. Vzorky lva ze severní Afriky a Indie se seskupily do jednoho kladu a lvi v západní Africe a severních částech střední Afriky také tvoří odlišné clady.[26] Analýza fylogenetické údaje o 194 vzorcích lvů z 22 zemí odhalily, že lvi ve střední a západní Africe se lišili asi před 186 000–128 000 lety od melanochaita skupina ve východní a jižní Africe.[8]

Sdílené vzorky ze západní Afriky alely se vzorky z jižní Afriky a vzorky ze střední Afriky sdílely alely se vzorky z Asie. To naznačuje, že střední Afrika byla tavící kotlící populací lvů poté, co se izolovali. Možná migrovali koridory v Povodí Nilu během časných Holocén. Genom Celosvětová data ze vzorku historického lva ze Súdánu ukázala, že se shlukoval P. l. Lev v mitochondriální DNA - založené na fylogenezích, ale s vysokou afinitou k P. l. melanochaita. Taxonomické postavení lvů ve střední Africe proto může vyžadovat revizi.[29]

Vlastnosti

Lebka P. leo leo v Přírodovědecké muzeum univerzity v Pise
Muž bez lva v národním parku Pendjari

Lví srst má různou barvu od světle žlutohnědé po tmavě hnědou. Má zaoblené uši a černý ocasní trs. Průměrná délka hlavy lva mužů je 2,47–2,84 m (8,1–9,3 ft) s hmotností 148,2–190,9 kg (327–421 lb). Ženy jsou menší a méně těžké.[30]

Vzorky zoologických lvů se pohybují v barvě od světlé po tmavě žlutohnědou. Mužské kůže mají krátké hřívy, světlé hřívy, tmavé hřívy nebo dlouhé hřívy.[31] Taxonomové uznal, že ani barvu kůže, ani hřívu a délku lvů nelze uvést jako odlišné podšpecifické vlastnosti. Potom se obrátili k měření a porovnávání lva lebky a zjistili, že délka lebky vzorků lva barbaryho a indického lva se významně neliší, v rozmezí od 28 do 31,17 cm (11,02–12,27 palce) u žen a 33,8–36,2 cm (13,3–14,3 palce) u mužů.[31][20]Několik vzorků lvů ze západní Afriky získaných v muzeích bylo popsáno jako vzorky s kratší hřívou než lvi z jiných afrických oblastí.[20] Obecně je západoafrický lev podobný obecnému vzhledu a velikosti jako lvi v jiných částech Afriky a Asie.[21]

Rozšíření a stanoviště

Dnes, P. l. Lev vyskytuje se v západní a střední Africe a Indii.[2] Je regionálně vyhynulý v Gambii, Mauretánie, Sierra Leone, západní Sahara, Maroko, Alžírsko, Tunisko, Libye, Egypt, Saudská arábie, Kuvajt, Jordán, Libanon, Sýrie, Krocan, Palestina, Izrael, Irák, Írán, Afghánistán a Pákistán.[9]

Severoafrický / asijský clade

Stanoviště v:
Národní park Niokolo-Koba
Národní park Pendjari
Národní park Bénoué
Národní park Waza
Národní park Garamba
Pohoří Bale

Historicky lví rozsah zahrnoval severní Afriku, jihovýchodní Evropu, arabský poloostrov a na Středním východě.[2] V těchto oblastech se lvi vyskytovali v:

The Barbary lev populace v severní Africe vyhynula od poloviny 60. let.[9]The Asijský lev Populace přežívá v národním parku Gir Forest a zbytková lesní stanoviště ve dvou horských systémech Gir a Girnar které obsahují Gudžarát největší plochy suchý listnatý les, trnitý les a savana.[39] Je uveden jako Ohrožený na Červený seznam IUCN kvůli své malé velikosti a oblast obsazenosti.[40]

Západoafrický clade

Poslední populace západoafrických levů přežívají v několika chráněných oblastech z Senegal na západě do Nigérie na východě. Tato populace ztratila 99% svého původního rozsahu. V oblasti žije 246 až 466 lvů WAP-komplex, rozsáhlý systém chráněných území tvořený převážně Ž, Arli, a Národní parky Pendjari v Burkina Faso, Benin, a Niger.[41][42] to je regionálně zaniklý v Mauretánie, Gambie, Guinea-Bissau, Mali, Sierra Leone, Pobřeží slonoviny, a Jít, a pravděpodobně zaniklý v Guinea.[10]

Středoafrický clade

Populace středoafrického lva přežívající v chráněných oblastech:

V roce 2005 byla vyvinuta strategie ochrany lva pro západní a střední Afriku.[54]Současná distribuce lva a kvalita stanovišť v savany Západní a střední Afrika byla posouzena v roce 2005 a byly zmapovány jednotky na ochranu levů (LCU).[54] Vzdělané odhady velikosti populace v těchto LCU se v letech 2002 až 2012 pohybovaly od 3 274 do 3 909 osob.[3][55]

Rozsah zeměOchranné jednotky lvaPlocha v km2
Senegal, Mali, Guinea-Bissau, GuineaNárodní park Niokolo-Koba90,384[55]
GuineaNárodní park Horní Niger613[55]
Benin, Burkina Faso, NigerKomplex W-Arly-Pendjari29,403[55]
Benintři nechráněné oblasti6,833[55]
NigérieNárodní park Yankari a Národní park Kainji6,551[55]
KamerunWaza a Národní parky Bénoué16,134[45][43][55]
Středoafrická republikavýchodní část země; Bozoum a Faunální rezervace Nana Barya339,481[48]
Čadjihovýchodní část133,408[55]
Demokratická republika KongoGaramba -Bili Uere115,671[54]
Súdán, Jižní Súdán331,834[54]
Jižní Súdán, EtiopieBoma -Gambella106,941[54]
EtiopieJižní Omo, Nechisar, Žok, Welmel -Genale, Národní parky Awash, Ogaden93,274[55]

Chování a ekologie

Asijské lvi se páří Gir Forest

Asijští lvi jsou osamělí nebo se stýkají s až třemi muži, kteří tvoří volnou pýchu. Dvojice mužů odpočívá, loví a krmí se společně a vystavuje se značkovací chování na stejných místech. Ženy se stýkají až s 12 ženami, které spolu se svými mláďaty tvoří silnější pýchu. Sdílejí mezi sebou velká těla, ale jen zřídka s muži. Samci a samci lvi se obvykle sdružují pouze na několik dní páření, ale zřídka cestují a krmí se společně.[56][57]

V národním parku Pendjari se skupiny lvů pohybují v rozmezí 1–8 jedinců. Mimo národní park jsou skupiny menší a mají jediného muže.[58]V národním parku Waza byly tři ženské a dva mužské lvi rádiový límec v roce 1999 a sledovány až do roku 2001. Ženy se pohybovaly v domácích pásmech mezi 352 a 724 km2 (136 a 280 čtverečních mil) a zůstal uvnitř parku po většinu období průzkumu. Muži používali domácí rozsahy mezi 428 a 1 054 km2 (165 a 407 čtverečních mil), a to uvnitř i vně parku, kde opakovaně zabíjeli dobytek. Jeden byl zabit a druhý zastřelen místními lidmi. Poté, co byly pelety odstraněny, se vzpamatoval a přesunul svůj domovský rozsah do parku a už nebylo pozorováno, jak zabíjejí dobytek.[59]

Lov a strava

Římská mozaika z Tunisko zobrazeno dva Barbary lvi útočící a kanec

Obecně platí, že lvi dávají přednost velkým druhům kořisti v rozmezí hmotnosti 190–550 kg (420–1 210 lb). Loví velké kopytníci v rozmezí 40–270 kg (88–595 liber) včetně drahokam (Oryx gazella), Cape buffalo (Syncerus caffer), pakoně modré (Connochaetes taurinus), žirafa (Giraffa camelopardalis), společný eland (Tragelaphus oryx), větší kudu (T. strepsiceros), nyala (T. angasii), bělouš antilopy (Hippotragus equinus), sobolí antilopa (H. niger), zebra (Equus burchellii), bushpig (Potamochoerus larvatus), obyčejný prase bradavičnaté (Phacochoerus africanus), hartebeest (Alcephalus buselaphus), obyčejný tsessebe (Damaliscus lunatus), Thomsonova gazela (Eudorcas thomsonii), waterbuck (Kobus ellipsiprymnus) a kob (K. kob).[60]Analýza 119 fekálních vzorků lvů shromážděných v Kamerunu Národní park Faro odhalili, že lvi lovili především kob a využit Bushbuck (Tragelaphus scriptus), a v menší míře také na waterbuck, chocholatý dikobraz (Hystrix cristata), keř, antilopa bělouš, olivový pavián (Papio anubis) a oribi (Ourebia ourebi).[61]V indickém národním parku Gir Forest lvi převážně zabíjejí chital (Osa osy), Sambar jelen (Rusa unicolor), nilgai (Boselaphus tragocamelus), dobytek (Bos taurus), buvol domácí (Bubalus bubalis) a méně často také divočák (Sus scrofa). Mimo chráněnou oblast, kde se volně žijící druhy kořistí nevyskytují, lvi loví buvoly a dobytek, zřídka také Arabský velbloud (Camelus dromedarius). Většinu kořisti zabíjejí méně než 100 m (330 stop) od vodních ploch, nabijí kořist z blízka a mrtvá těla přetáhnou do hustého krytu.[62]

Lvi se pravděpodobně živí hospodářskými zvířaty, když se divoké druhy kořistí vyskytují při nižší hustotě, zejména v období dešťů.[63] Z průzkumu mezi majiteli hospodářských zvířat v šesti vesnicích v blízkosti národního parku Waza vyplynulo, že lvi útočí dobytek většinou během období dešťů když se divoká kořist rozptýlí od umělých napajedel.[64]

Hrozby

V Africe jsou lvi zabíjeni preventivně nebo jako odplata za lov zvířat. Populace také ohrožuje vyčerpání základny kořisti, ztráta a přeměna stanoviště.[9]

Populace lva v západní Africe je roztříštěná a izolovaná a zahrnuje méně než 250 dospělých jedinců.[10] Je to ohroženo pytláctví a nelegální obchod částí těla. Části těla lva z Beninu jsou pašovány do Nigeru, Nigérie, Gabonu, Pobřeží slonoviny, Senegalu a Guineje a z Burkiny Faso do Beninu, Pobřeží slonoviny, Senegalu a Guineje.[65]V Nigérii je izolovaná lví populace v národním parku Gashaka Gumti lovena a otrávena místními lidmi.[66]

Populace lva ve střední Africe je ohrožena ztrátou stanoviště a základny kořisti a lov trofejí. Z Kamerunu bylo v letech 1985 až 2010 každoročně vyváženo sedm až 12 lvích trofejí.[3][43]V národním parku Bénoué byli místní lidé pozorováni při zabíjení lva, které odřezávalo kusy masa.[67] Místní lidé žijící v blízkosti chráněné oblasti v rozhovorech vysvětlili, že lvi v období sucha často útočí na hospodářská zvířata. Používají jed na jatečně upravená těla k zabíjení masožravců.[68] V národním parku Waza byly v letech 2007 až 2008 zabity dva ze čtyř lvů s rádiovým límcem a pravděpodobně také dospělá žena, další dva dospělí muži a tři mláďata. Nomádští pastevci používají luk a šípy otrávené kobrou jed zabít lvy jako odplatu za útoky na hospodářská zvířata.[45]V severních částech Kamerunu po migraci vzrostla migrace lidí z Nigérie politická nejistota v regionu představovalo hrozbu pro lví populaci oblasti.[46]

Pytláctví lvů polovojenské síly bylo hlášeno místními lidmi žijícími v blízkosti etiopského národního parku Gambella.[69] Místní lidé kolem Národní park Chebera Churchura zabít lvy, leopardi (Panthera pardus) a hyeny skvrnité (Crocuta crocuta) použitím pasti na odvetu proti útokům na jejich dobytek.[70]

Průzkumy ve Středoafrické republice Chinko oblast odhalila, že počet lvů se mezi roky 2012 a 2017 po roce výrazně snížil transhumant pastevci z pohraniční oblasti se Súdánem se přesunul do oblasti. Rangers našli vícenásobného lva mrtvoly a zabaveno velké množství jed v táborech pastevců hospodářských zvířat. Doprovázeli je ozbrojení obchodníci, kteří se také zabývali pytláctví velcí býložravci, prodej bushmeat a obchodování s lvími skiny.[7]

Zachování

Zajatí lvi Národní park Mefou
Dvě v zajetí lvíčat v Nigérii

V Indii je lev chráněn a zahrnut do Dodatek I k úmluvě CITES.[71] Africké lvi jsou zahrnuty v Dodatek II k úmluvě CITES.[9] V roce 2004 bylo v roce 2004 navrženo zařadit do seznamu všech populací lvů v příloze I úmluvy CITES omezení vývozu lvích trofejí a zavedení přísnějšího povolovacího procesu z důvodu negativního dopadu lovu trofejí.[72]

V roce 2006 byla ve spolupráci mezi regionálními úřady IUCN a několika organizacemi na ochranu divoké zvěře vyvinuta Strategie ochrany lva pro západní a střední Afriku. Strategie předpokládá udržení dostatečného stanoviště, zajištění dostatečné základny divoké kořisti, udržitelné soužití lva a člověka a omezení faktorů, které vedou k další fragmentaci populací.[54]Průzkumy a rozhovory s pastevci kolem chráněných oblastí odhalily, že vylepšené výběhy pro hospodářská zvířata významně snížily plenění lvů, a tím přispěly ke zmírnění konfliktu mezi lidmi a lvy.[73]

Účinek lovu lví trofeje a to, zda se jedná o udržitelné ochranářské opatření, byl diskutován kontroverzně.[74][75]V roce 2016 skupina autorů doporučila kvótu na lov lví trofeje jednoho lva na 1 000 km2 (390 čtverečních mil) v komplexu chráněných území WAP a upustit od uvalení dovozního embarga na lví trofeje z této oblasti.[76]Toto doporučení bylo zpochybněno a bylo silně proti, s argumentem, že odhad velikosti populace lva v regionu WAP není spolehlivý, a proto je navrhovaná kvóta nevhodná.[77]

V zajetí

V roce 2006, 1258 zajatý lvi byli registrováni v Mezinárodním informačním systému o druzích, včetně 13 jedinců pocházejících ze Senegalu do Kamerunu, 115 z Indie a 970 s nejistým původem.[23] Kromě toho několik lvů chovalo v Etiopii Zoo v Addis Abebě byly geneticky podobné divokým lvům z Kamerunu a Čadu. Také se lišily od lvů chovaných na Zoo Sana'a, u nichž bylo podezření, že jsou etiopského původu.[78] Genetický výzkum tento výsledek nepotvrdil, ale umístil tyto lvy dovnitř P. l. melanochaita.[8]

Viz také

Reference

  1. ^ A b Wozencraft, W.C. (2005). "Druh Panthera leo". v Wilson, D.E.; Reeder, D.M. (eds.). Savčí druhy světa: taxonomický a zeměpisný odkaz (3. vyd.). Johns Hopkins University Press. p. 546. ISBN  978-0-8018-8221-0. OCLC  62265494.
  2. ^ A b C d E Kitchener, A. C .; Breitenmoser-Würsten, C .; Eizirik, E .; Gentry, A .; Werdelin, L .; Wilting, A .; Yamaguchi, N .; Abramov, A. V .; Christiansen, P .; Driscoll, C .; Duckworth, J. W .; Johnson, W .; Luo, S.-J .; Meijaard, E .; O’Donoghue, P .; Sanderson, J .; Seymour, K .; Bruford, M .; Groves, C .; Hoffmann, M .; Nowell, K .; Timmons, Z. & Tobe, S. (2017). „Revidovaná taxonomie Felidae: závěrečná zpráva pracovní skupiny pro klasifikaci koček skupiny odborníků na kočky IUCN“ (PDF). Cat News (Zvláštní vydání 11): 71−73.
  3. ^ A b C d E F G Chardonnet, P. (2002). „Kapitola II: Průzkum populace“. Zachování afrického lva: příspěvek k průzkumu stavu. Paris: International Foundation for the Conservation of Wildlife, France & Conservation Force, USA. 21–101.
  4. ^ A b C Bauer, H. & Van Der Merwe, S. (2004). „Inventář volně se pohybujících lvů Panthera leo v Africe". Oryx. 38 (1): 26–31. doi:10.1017 / S0030605304000055.
  5. ^ Wood, J. G. (1865). „Felidæ; nebo kočičí kmen“. Ilustrovaná přírodní historie. Mammalia, svazek 1. Londýn: Routledge. p. 129-148.
  6. ^ Hunter, L. & Barrett, P. (2018). "Lev Panthera leo". Polní průvodce masožravci světa (2. vyd.). Londýn, Oxford, New York, Nové Dillí, Sydney: Bloomsbury. 46-47. ISBN  978-1-4729-5080-2.
  7. ^ A b Äbischer, T .; Ibrahim, T .; Hickisch, R .; Furrer, R. D .; Leuenberger, C. & Wegmann, D. (2020). „Apexové predátoři klesají po přílivu pastevců v loveckých zónách bývalé Středoafrické republiky“ (PDF). Biologická ochrana. 241: 108326. doi:10.1016 / j.biocon.2019.108326.
  8. ^ A b C d E Bertola, L. D .; Jongbloed, H .; Van Der Gaag, K. J .; De Knijff, P .; Yamaguchi, N .; Hooghiemstra, H .; Bauer, H .; Henschel, P .; White, P. A .; Driscoll, C. A. & Tende, T. (2016). „Fylogeografické vzorce v Africe a vymezení genetických subtypů lva ve vysokém rozlišení (Panthera leo)". Vědecké zprávy. 6: 30807. Bibcode:2016NatSR ... 630807B. doi:10.1038 / srep30807. PMC  4973251. PMID  27488946.
  9. ^ A b C d E F Bauer, H .; Packer, C .; Funston, P. F .; Henschel, P. & Nowell, K. (2016). "Panthera leo". Červený seznam ohrožených druhů IUCN. 2016.
  10. ^ A b C Henschel, P .; Bauer, H .; Sogbohoussou, E. & Nowell, K. (2015). "Panthera leo Subpopulace západní Afriky “. Červený seznam ohrožených druhů IUCN. 2016: e.T68933833A54067639.
  11. ^ Linnaeus, C. (1758). „Felis Leo“. Systema naturae per regna tria naturae: secundum classes, ordines, roda, species, cum characteribus, differentiis, synonymis, locis (v latině). 1 (Desáté reformované vydání.). Holmiae: Laurentii Salvii. p. 41.
  12. ^ A b Meyer, J. N. (1826). Dissertatio inauguralis anatomico-medica de genere felium. Vídeň: Vídeňská univerzita.
  13. ^ Blainville, H. M. D. de (1843). "F. leo nubicus". Ostéographie ou description iconographique comparée du squelette et du système dentaire des mammifères récents et fossils pour servir de base à la zoologie et la géologie. Sv. 2. Paris: J. B. Baillière et Fils. p. 186.
  14. ^ Gray, J. E. (1843). Seznam exemplářů Mammalia ve sbírce Britského muzea. London: Trustees of the British Museum.
  15. ^ Matschie, P. (1900). „Einige Säugethiere aus dem Hinterlande von Kamerun“. Sitzungsberichte der Gesellschaft Naturforschender Freunde zu Berlin. 3: 87–100.
  16. ^ Allen, J. A. (1924). „Carnivora shromážděná expedicí amerického muzea v Kongu“. Bulletin of the American Museum of Natural History. 47: 73–281.
  17. ^ Pocock, R. I. (1930). "Lvi Asie". Journal of the Bombay Natural Historical Society. 34: 638–665.
  18. ^ Allen, G. M. (1939). „Kontrolní seznam afrických savců“. Bulletin of Museum of Comparative Zoology at Harvard College. 83: 1–763.
  19. ^ Ellerman, J. R .; Morrison-Scott, T. C. S. (1966). „Panthera leo Linnaeus, 1758 Lion“. Kontrolní seznam palearktických a indických savců 1758 až 1946 (Druhé vydání.). London: British Museum of Natural History. 319–320.
  20. ^ A b C d E Hemmer, H. (1974). „Untersuchungen zur Stammesgeschichte der Pantherkatzen (Pantherinae) Teil 3. Zur Artgeschichte des Löwen Panthera (Panthera) leo (Linnaeus, 1758) ". Veröffentlichungen der Zoologischen Staatssammlung. 17: 167–280.
  21. ^ A b C Haas, S.K .; Hayssen, V .; Krausman, P.R. (2005). "Panthera leo" (PDF). Savčí druhy. 762: 1–11. doi:10.1644 / 1545-1410 (2005) 762 [0001: PL] 2,0 CO; 2. Archivovány od originál (PDF) dne 28. července 2017.
  22. ^ West, P. M .; Packer, C. (2013). "Panthera leo Lev". v Kingson, J.; Happold, D .; Butynski, T .; Hoffmann, M .; Happold, M .; Kalina, J. (eds.). Savci Afriky. Svazek V. A & C černá. p. 149−159. ISBN  978-1-4081-8996-2.
  23. ^ A b Barnett, R .; Yamaguchi, N .; Barnes, I .; Cooper, A. (2006). „Původ, současná rozmanitost a budoucí zachování moderního lva (Panthera leo)" (PDF). Sborník Královské společnosti B: Biologické vědy. 273 (1598): 2119–2125. doi:10.1098 / rspb.2006.3555. PMC  1635511. PMID  16901830. Archivovány od originál (PDF) dne 8. srpna 2007.
  24. ^ Antunes, A .; Troyer, J. L .; Roelke, M. E.; Pecon-Slattery, J .; Packer, C .; Winterbach, C .; Winterbach, H .; Johnson, W. E. (2008). „Evoluční dynamika lva Panthera leo Odhalení genomikou hostitelské a virové populace “. Genetika PLOS. 4 (11): e1000251. doi:10.1371 / journal.pgen.1000251. PMC  2572142. PMID  18989457.
  25. ^ Mazák, J. H. (2010). "Geografická variace a fylogenetika moderních lvů na základě kraniometrických údajů". Journal of Zoology. 281 (3): 194−209. doi:10.1111 / j.1469-7998.2010.00694.x.
  26. ^ A b Bertola, L. D .; Van Hooft, W. F .; Vrieling, K .; Uit De Weerd, D. R .; York, D. S .; Bauer, H .; Prins, H. H. T .; Funston, P. J .; Udo De Haes, H. A .; Leirs, H .; Van Haeringen, W. A .; Sogbohossou, E .; Tumenta, P. N .; De Iongh, H. H. (2011). „Genetická rozmanitost, evoluční historie a důsledky pro zachování lva (Panthera leo) v západní a střední Africe “ (PDF). Časopis biogeografie. 38 (7): 1356–1367. doi:10.1111 / j.1365-2699.2011.02500.x. Archivovány od originál (PDF) dne 08.06.2019. Citováno 2018-08-29.
  27. ^ Dubach, J. M., Briggs, M. B., White, P. A., Ament, B. A., & Patterson, B. D. (2013). „Genetické pohledy na„ Ochranné jednotky lva “ve východní a jižní Africe. Genetika ochrany. 14 (4): 741−755. doi:10.1007 / s10592-013-0453-3. S2CID  751286.CS1 maint: používá parametr autoři (odkaz)
  28. ^ Bertola, LD, Tensen, L., Van Hooft, P., White, PA, Driscoll, CA, Henschel, P., Caragiulo, A., Dias-Freedman, I., Sogbohossou, EA, Tumenta, PN a Jirmo, TH (2015). „Autosomální markery a markery mtDNA potvrzují rozlišovací způsobilost lvů v západní a střední Africe“. PLOS ONE. 10 (10): e0137975. Bibcode:2015PLoSO..1037975B. doi:10.1371 / journal.pone.0137975. PMC  4605676. PMID  26466139.CS1 maint: používá parametr autoři (odkaz)
  29. ^ Manuel, M. d .; Ross, B .; Sandoval-Velasco, M .; Yamaguchi, N .; Vieira, F. G .; Mendoza, M. L. Z .; Liu, S .; Martin, M. D .; Sinding, M.-H. S .; Mak, S. S. T .; Carøe, C .; Liu, S .; Guo, C .; Zheng, J .; Zazula, G .; Baryshnikov, G .; Eizirik, E .; Koepfli, K.-P .; Johnson, W. E .; Antunes, A .; Sicheritz-Ponten, T .; Gopalakrishnan, S .; Larson, G .; Yang, H .; O’Brien, S. J .; Hansen, A. J .; Zhang, G .; Marques-Bonet, T. & Gilbert, M. T. P. (2020). „Evoluční historie vyhynulých a žijících lvů“. Sborník Národní akademie věd Spojených států amerických. 117 (20): 10927–10934. doi:10.1073 / pnas.1919423117. PMC  7245068. PMID  32366643.
  30. ^ A b Guggisberg, C. A. W. (1975). "Lev Panthera leo (Linnaeus, 1758) ". Divoké kočky světa. New York: Taplinger Publishing. str.138–179. ISBN  978-0-8008-8324-9.
  31. ^ A b Mazák, V. (1970). „Lev barbarský, Panthera leo leo (Linnaeus, 1758); několik systematických poznámek a průběžný seznam vzorků uchovaných v evropských muzeích “. Zeitschrift für Säugetierkunde. 35: 34−45.
  32. ^ Black, S. A .; Fellous, A .; Yamaguchi, N .; Roberts, D. L. (2013). „Zkoumání vyhynutí berberského lva a jeho důsledky pro ochranu Felida“. PLOS ONE. 8 (4): e60174. Bibcode:2013PLoSO ... 860174B. doi:10.1371 / journal.pone.0060174. PMC  3616087. PMID  23573239.
  33. ^ Frazer, J. G., ed. (1898). Pausaniasův popis Řecka. Londýn: Macmillan and Co.
  34. ^ Heptner, V. G .; Sludskij, A. A. (1992) [1972]. "Lev". Mlekopitajuščie Sovetskogo Soiuza. Moskva: Vysšaia Škola [Savci Sovětského svazu. Svazek II, část 2. Masožravci (hyeny a kočky)]. Washington DC: Smithsonian Institution a National Science Foundation. 83–95. ISBN  978-90-04-08876-4.
  35. ^ Blanford, W. T. (1876). „Felis leo L.“. Zoologie a geologie, svazek II. Východní Persie: Účet cest perské hraniční komise, 1870-71-72. London: Macmillan and Co., str. 29–34.
  36. ^ Pocock, R. I. (1939). "Panthera leo". Fauna Britské Indie, včetně Cejlonu a Barmy. Mammalia. - Hlasitost 1. London: Taylor and Francis Ltd. str. 212–222.
  37. ^ Khosravifard, S. a Niamir, A. (2016). „Doupě lva v Íránu“. Cat News (Zvláštní vydání 10): 14–17.CS1 maint: více jmen: seznam autorů (odkaz)
  38. ^ Kinnear, N. B. (1920). „Minulé a současné rozšíření lva v jihovýchodní Asii“. Journal of the Bombay Natural History Society. 27: 34–39.
  39. ^ Singh, H. S .; Gibson, L. (2011). „Příběh úspěšného zachování v jinak katastrofální krizi vyhynutí megafauna: lev asijský (Panthera leo persica) z Girského lesa " (PDF). Biologická ochrana. 144 (5): 1753–1757. doi:10.1016 / j.biocon.2011.02.009.
  40. ^ Breitenmoser, U.,; Mallon, D. P .; Ahmad Khan, J. & Driscoll, C. (2008). "Panthera leo ssp. persica". Červený seznam ohrožených druhů IUCN. 2008: e.T15952A5327221.CS1 maint: extra interpunkce (odkaz) CS1 maint: více jmen: seznam autorů (odkaz)
  41. ^ Henschel, P .; Azani, D .; Burton, C .; Malanda, G .; Saidu, Y .; Sam, M. & Hunter, L. (2010). „Aktualizace stavu lva z pěti zemí v západní a střední Africe“ (PDF). Cat News. 52: 34–39. Archivovány od originál (PDF) dne 30. 7. 2013. Citováno 2018-11-30.
  42. ^ Henschel, P .; Coad, L .; Burton, C .; Chataigner, B .; Dunn, A .; MacDonald, D .; Saidu, Y. & Hunter, L. T. B. (2014). „Lev v západní Africe je kriticky ohrožen“. PLOS One. 9 (1): e83500. Bibcode:2014PLoSO ... 983500H. doi:10.1371 / journal.pone.0083500. PMC  3885426. PMID  24421889.
  43. ^ A b C Croes, B. M., Funston, P. J., Rasmussen, G., Buij, R., Saleh, A., Tumenta, P. N. a De Iongh, H. H. (2011). „Dopad lovu trofejí na lvy (Panthera leo) a další velká masožravci v komplexu Bénoué v severním Kamerunu “. Biologická ochrana. 144 (12): 3064−3072. doi:10.1016 / j.biocon.2011.09.013.CS1 maint: používá parametr autoři (odkaz)
  44. ^ de Iongh, H.H .; Croes, B .; Rasmussen, G .; Buij, R. & Funston, P. (2011). „Postavení geparda a afrického divokého psa v ekosystému Bénoué v severním Kamerunu“ (PDF). Cat News. 55: 29−31.
  45. ^ A b C Tumenta, P. N .; Kok, J. S .; Van Rijssel, J. C .; Buij, R .; Croes, B. M .; Funston, P. J .; De Iongh, H. H .; Udo de Haes, H. A. (2010). „Hrozba rychlého vyhlazení lva (Panthera leo leo) v národním parku Waza v severním Kamerunu “. African Journal of Ecology. 48 (4): 888−894. doi:10.1111 / j.1365-2028.2009.01181.x.
  46. ^ A b Brugière, D., Chardonnet, B. a Scholte, P. (2015). „Rozsáhlé vyhynutí velkých šelem (lev Panthera leo, Gepard Acinonyx jubatus a divoký pes Lycaon pictus) v chráněných oblastech západní a střední Afriky “. Věda o tropické ochraně. 8 (2): 513–527. doi:10.1177/194008291500800215.CS1 maint: více jmen: seznam autorů (odkaz)
  47. ^ „Kamerun - Hans Bauer najde v jižním Kamerunu dva lvy“. Zprávy o udržitelné ochraně Afriky. 2019-04-29. Citováno 2019-08-02.
  48. ^ A b Mésochina, P .; Mamang-Kanga, J. B .; Chardonnet, P .; Mandjo, Y .; Yaguémé, M. (2010). Statut de Conservation Du Lion (Panthera leo Linnaeus, 1758) en République Centrafricaine (PDF). Bangui: Fond IGF.
  49. ^ Wilson, R. T. (1979). „Divoká zvěř v jižním Dárfúru, Súdán: Distribuce a stav v současnosti a v nedávné minulosti“. Mammalia. 43 (3): 323−338. doi:10,1515 / mamm.1979.43.3.323. S2CID  85228859.
  50. ^ Bauer, H., Mohammed, A.A., El Faki, A., Hiwytalla, K.O., Bedin, E., Rskay, G., Sitotaw, E. and Sillero-Zubiri, C. (2018). „Antilopy přeshraniční chráněné oblasti Dinder-Alatash, Súdán a Etiopie“ (PDF). Gnusletter. 35 (1): 26–30.CS1 maint: používá parametr autoři (odkaz)
  51. ^ Yalden, D. W., Largen, M. J., Kock, D. (1980). „Katalog savců v Etiopii“. Monitore Zoologico Italiano. 13 (1): 169−272. doi:10.1080/00269786.1980.11758553.CS1 maint: používá parametr autoři (odkaz)
  52. ^ Yirga, G .; Gebresenbet, F .; Deckers, J .; Bauer, H. (2014). „Stav lva (Panthera leo) a hyena skvrnitá (Crocuta crocuta) v národním parku Nechisar, Etiopie “. Momona Ethiopian Journal of Science. 6 (2): 127–137. doi:10.4314 / mejs.v6i2.109714.
  53. ^ Gebresenbet, F., Baraki, B., Yirga, G., Sillero-Zubiri, C. a Bauer, H. (2018). „Kultura tolerance: soužití s ​​velkými masožravci v Kafské vrchovině v Etiopii“. Oryx. 52 (4): 751–760. doi:10.1017 / S0030605316001356.CS1 maint: používá parametr autoři (odkaz)
  54. ^ A b C d E F IUCN Cat Specialist Group (2006). Strategie ochrany levého západu a střední Afriky (PDF). Yaounde, Kamerun: IUCN.
  55. ^ A b C d E F G h i Riggio, J .; Jacobson, A .; Dollar, L .; Bauer, H .; Becker, M .; Dickman, A .; Funston, P .; Groom, R .; Henschel, P .; de Iongh, H .; Lichtenfeld, L .; Pimm, S. (2013). „Velikost africké savany: lví (Panthera leo) Pohled". Ochrana biologické rozmanitosti. 22 (1): 17–35. doi:10.1007 / s10531-012-0381-4.
  56. ^ Joslin, P. (1973). Asijský lev: studie ekologie a chování. University of Edinburgh, UK: Department of Forestry and Natural Resources.
  57. ^ Meena V. (2008). Reprodukční strategie a chování mužských asijských lvů. Dehra Dun: Wildlife Institute of India.
  58. ^ Sogbohossou, E. A .; Bauer, H .; Loveridge, A .; Funston, P. J .; De Snoo, G. R .; Sinsin, B .; De Iongh, H. H. (2014). „Sociální struktura lvů (Panthera leo) je ovlivněna managementem v biosférické rezervaci Pendjari, Benin “. PLOS ONE. 9 (1): e84674. Bibcode:2014PLoSO ... 984674S. doi:10.1371 / journal.pone.0084674. PMC  3885576. PMID  24416263.
  59. ^ Bauer, H. a De Iongh, H. H. (2005). „Lev (Panthera leo) domácí areály a konflikty hospodářských zvířat v národním parku Waza v Kamerunu “. African Journal of Ecology. 43 (3): 208−214. doi:10.1111 / j.1365-2028.2005.00570.x.CS1 maint: používá parametr autoři (odkaz)
  60. ^ Hayward, M. W. a Kerley, G. I. (2005). „Preventivní preference lva (Panthera leo)". Journal of Zoology. 267 (3): 309–322. CiteSeerX  10.1.1.611.8271. doi:10.1017 / S0952836905007508.CS1 maint: používá parametr autoři (odkaz)
  61. ^ Breuer, T. (2005). "Výběr stravy velkých masožravců v severním Kamerunu". African Journal of Ecology. 43 (3): 181−190. doi:10.1111 / j.1365-2028.2005.00562.x.
  62. ^ Chellam, R. a Johnsingh, A. J. T. (1993). „Management asijských lvů v Girském lese v Indii“. V Dunstone, N .; Gorman, M.L. (eds.). Savci jako predátoři: sborník sympozia pořádaného Zoologickou společností v Londýně a společností pro savce v Londýně. Svazek 65 Symposií zoologické společnosti v Londýně. London: Zoological Society of London. 409–423.CS1 maint: více jmen: seznam autorů (odkaz)
  63. ^ De Iongh, H .; Bauer, H. (2008). „Deset let ekologického výzkumu lvů v národním parku Waza v severním Kamerunu“. Cat News. 48: 29−32.
  64. ^ Van Bommel, L., Bij de Vaate, M. D., De Boer, W. F., De longh, H. H. (2007). "Faktory ovlivňující predaci hospodářských zvířat lvy v Kamerunu". African Journal of Ecology. 45 (4): 490−498. doi:10.1111 / j.1365-2028.2007.00759.x.CS1 maint: více jmen: seznam autorů (odkaz)
  65. ^ Williams, V. L .; Loveridge, A. J .; Newton, D. J .; Macdonald, D. W. (2017). „Dotazníkový průzkum panafrického obchodu s částmi lvových těl“. PLOS ONE. 12 (10): e0187060. Bibcode:2017PLoSO..1287060W. doi:10.1371 / journal.pone.0187060. PMC  5658145. PMID  29073202.
  66. ^ Nicholas, A. (2004). „Aktualizace stavu důležitých velkých druhů savců v národním parku Gashaka Gumti v Nigérii“. Aktualizace průzkumu antilopy (9): 40−42.
  67. ^ Schoe, M., De Iongh, H. H. a Croes, B. M. (2009). „Lidé přemisťují lvy a kradou jejich jídlo v národním parku Bénoué v severním Kamerunu“. African Journal of Ecology. 47 (3): 445−447. doi:10.1111 / j.1365-2028.2008.00975.x.CS1 maint: používá parametr autoři (odkaz)
  68. ^ Croes, B. M., Buij, R., van Dalen, J. a de Iongh, H. H. (2008). „Konflikty hospodářských zvířat a masožravců: výsledky inventarizace kolem národního parku Bénoué v Kamerunu“. In Croes, B.M .; Buji, R .; de Iongh, H.H .; Bauer, H. (eds.). Mezinárodní seminář o ochraně malých a skrytých druhů. Řízení a ochrana velkých šelem v západní a střední Africe. Leiden: Institute of Environmental Sciences, Leiden University. 29-40.CS1 maint: používá parametr autoři (odkaz)
  69. ^ Gebresenbet, F., Bauer, H., Vadjunec, J. M. a Papeş, M. (2018). „Mimo čísla: Lidské postoje a konflikty s lvy (Panthera leo) v místě a okolí Národní park Gambella, Etiopie ". PLOS ONE. 13 (9): e0204320. Bibcode:2018PLoSO..1304320G. doi:10.1371 / journal.pone.0204320. PMC  6155518. PMID  30252886.CS1 maint: používá parametr autoři (odkaz)
  70. ^ Acha, A. a Temesgen, M. (2015). „Přístupy k řešení konfliktů mezi lidmi a divokými zvířaty v národním parku Chebera-Churchura v jižní Etiopii a jeho okolí“. Asian Journal of Conservation Biology. 4 (2): 136–142.CS1 maint: používá parametr autoři (odkaz)
  71. ^ Breitenmoser, U .; Mallon, D. P .; Ahmad Khan, J .; Driscoll, C. (2008). "Panthera leo ssp. persica". Červený seznam ohrožených druhů IUCN. 2008.
  72. ^ Nowell, K. (2004). „The Cat Specialist Group at CITES 2004“. Cat News. 41: 29.
  73. ^ Bauer, H., de Iongh, H. a Sogbohossou, E. (2010). „Hodnocení a zmírnění konfliktu mezi lidmi a lvy v západní a střední Africe“. Mammalia. 74 (4): 363–367. doi:10.1515 / MAMM.2010.048. S2CID  86228533.CS1 maint: více jmen: seznam autorů (odkaz)
  74. ^ Whitman, K .; Starfield, A. M .; Quadling, H. S .; Packer, C. (2004). "Udržitelný lov trofejí afrických lvů". Příroda. 428 (427): 175–178. Bibcode:2004 Natur.428..175 W.. doi:10.1038 / nature02395. PMID  14990967. S2CID  4328700.
  75. ^ Loveridge, A .; Searle, A .; Murindagomo, F .; Macdonald, D. (2007). „Dopad lovu sportů na populační dynamiku populace afrického lva v chráněné oblasti“. Biologická ochrana. 134 (4): 548–558. doi:10.1016 / j.biocon.2006.09.010.
  76. ^ Bouché, P .; Crosmary, W .; Kafando, P .; Doamba, B .; Kidjo, F. C .; Vermeulen, C .; Chardonnet, P. (2016). „Embargo na lovecké trofeje na lvy ze západní Afriky: účinné opatření nebo hrozba pro ochranu lva?“. PLOS ONE. 11 (5): e0155763. Bibcode:2016PLoSO..1155763B. doi:10.1371 / journal.pone.0155763. PMC  4868358. PMID  27182985.
  77. ^ Bauer, H .; Henschel, P .; Packer, C .; Sillero-Zubiri, C .; Chardonnet, B .; Sogbohossou, E. A .; De Iongh, H. H .; Macdonald, D. W. (2017). „Lov na trofeje lva v západní Africe: reakce na Bouché a kol.“. PLOS ONE. 12 (3): e0173691. Bibcode:2017PLoSO..1273691B. doi:10.1371 / journal.pone.0173691. PMC  5360238. PMID  28323837.
  78. ^ Bruche, S .; Gusset, M .; Lippold, S .; Barnett, R .; Eulenberger, K .; Junhold, J .; Driscoll, C. A .; Hofreiter, M. (2012). „Geneticky odlišný lev (Panthera leo) populace z Etiopie “. European Journal of Wildlife Research. 59 (2): 215–225. doi:10.1007 / s10344-012-0668-5. S2CID  508478.

externí odkazy