Jan Syrový - Jan Syrový
Jan Syrový | |
|---|---|
 Jan Syrový v roce 1938 | |
| Předseda vlády Československa | |
| V kanceláři 22. září 1938 - 1. prosince 1938 | |
| Předcházet | Milan Hodža |
| Uspěl | Rudolf Beran |
| Osobní údaje | |
| narozený | 24. ledna 1888 Třebíč, Morava, Rakousko-Uhersko |
| Zemřel | 17. října 1970 (ve věku 82) Praha, Československo |
| Národnost | čeština |
| Podpis |  |
| Vojenská služba | |
| Pobočka / služba | Rakousko-uherská armáda Československé legie Československá armáda |
| Hodnost | Všeobecné |
Jan Syrový (24. ledna 1888-17. Října 1970) byl a Československý Čtyřhvězdičková armáda Všeobecné a premiér Během Krize v Mnichově.
Časný život a vojenská kariéra
Jan Syrový studoval stavbu na technické škole. Po ukončení studia v roce 1906 se stal jednoročním dobrovolníkem v Rakousko-uherská armáda. Poté studoval na vysoké škole technické v Rusko. V době první světová válka, bojoval v Československé legie ruské armády a ztratil pravé oko v Bitva u Zborova.[1] Na konci války velel legiím a bojoval protiBolševik síly na Transsibiřská železnice. Známý velitel veteránů, sloužil jako Náčelník štábu z Československá armáda od roku 1926 do roku 1933 a stejně jako generální inspektor od roku 1933 do roku 1938.[2] Během této doby pomáhal připravovat československé letectvo ve spolupráci Jan Antonín Baťa a přesunul vojenský personál a materiál z nacistického Německa.[Citace je zapotřebí ]
Premiership a „mnichovská krize“
Když Milan Hodža Vláda rezignovala 23. září 1938, prezidente Edvard Beneš jmenoval Syrového do čela vlády národní jednoty. Syrový zpočátku namítal a trval na tom, že je jen vojákem, nikoli politikem, a že mu chybí kvalifikace a odpovídající zkušenosti pro tak důležitý post. Beneš řekl Syrovému, že ho národ potřebuje. Prezident dodal, že jako voják by to Syrový neměl považovat za nabídku, ale za rozkaz. Syrový pak s jistou nechutí souhlasil a vzal si také obranné portfolio.
Jako předseda vlády byl nucen přijmout podmínky Mnichovská dohoda dne 30. září. Oznamující přijetí dohody v celostátním rozhlasovém projevu uvedl, že Československo nebylo schopno dohodu odmítnout, protože bez britské nebo francouzské podpory byla země v menšině a jakýkoli konflikt by měl za následek vážné ztráty. „Byli jsme opuštěni,“ řekl. „Stojíme sami.“ [3] Po rezignaci prezidenta Edvard Beneš dne 5. října převzal Syrový většinu prezidentských povinností v souladu s Československá ústava, dokud Emil Hácha byl řádně zvolen prezidentem dne 30. listopadu 1938.
Dne 1. prosince 1938 rezignoval na svou premiérskou funkci a zůstal ministrem národní obrany do 27. dubna 1939. Nepřipojil se k protiněmeckému odboji, protože pro svou účast byl příliš známou postavou, než aby byl něco jiného než odpovědnost. Zařídil však převod podstatných částek z legionářského fondu pomoci na pomoc odboji a lidem, kteří čelili pronásledování.
Poválečný
Dne 14. května 1945, bezprostředně po válce, byl Syrový zatčen a obviněn spolupráce (i když se toho vědomě vyhýbal, pokud to jeho kancelář umožňovala). V předvádět soud z údajných spolupracovníků v roce 1947 ho Národní soud uznal vinným (spolu s Rudolf Beran ) a uložil mu trest 20 let odnětí svobody v těžkých podmínkách.
Vydáno v roce 1960 Antonín Novotný Po amnestii Syrový nezůstal žádný důchod ani žádné prostředky na výživu a komunistický režim mu zakázal zaměstnání. Nakonec mu bylo dovoleno pracovat jako noční hlídač, ironicky střežený Luděk Marold panorama města Bitva u Lipan. Až na konci roku 1967 mu režim přiznal omezený starobní důchod.
Syrový byl rozsudkem Národního soudu hluboce zraněn a zůstal ním po zbytek svého života. Jeho svědomí bylo čisté a nikdy se nevyrovnal se zjevnou nespravedlností rozhodnutí. Přezkoumal svůj proces v rozhovoru pro Report Magazine v roce 1968 a uvedl, že proti němu byly předloženy tři kritické důkazy. První byla momentka, se kterou si potřásl rukou Adolf Hitler během schůzky, které se byl povinen zúčastnit Pražský hrad. Hitler přednesl uklidňující projev o budoucnosti Československa pod „ochranou“ Reich a poté natáhl ruku k Syrovému a fotografové okamžitě pořídili snímek.
Další fotografie za předpokladu, že druhým důkazem byla fotografie pořízená na vládní hostině, která ukazovala, jak Syrový sedí vedle Konrad Henlein. Syrový uvedl, že obrázek byl vytržen z kontextu, aby mohl být použit nacistický propaganda.
Třetím kritickým důkazem byla zbrojní smlouva s nacisty. Syrový uvedl, že prodávané zbraně byly zastaralé předměty z První světová válka, které již nebyly pro Československo k ničemu a že zbraně byly prodány německým soukromým společnostem. Dále uvedl, že rozhodnutí o prodeji nakonec neučinil sám, ale vláda jako celek. Syrový cítil, že kdyby spojenci Československa nabídli slíbenou pomoc, nikdy by s tím nemusel souhlasit Mnichovský diktát, ale za těchto okolností neměla československá armáda sama o sobě šanci na úspěch.[4]
Syrový zemřel 17. října 1970.
Dekorace
Uděluje Belgie:
Řád koruny, ve třídě: Velký důstojník[2]
Croix de Guerre 1914-18[2]
Uděluje Československo:
Československý válečný kříž 1918: se čtyřmi lipovými ratolestmi [2]
Řád sokola: s meči [2]
Medaile čs. Revoluce 1914-18 se sponami: „Č.D.“, „Zborov“ a čísly „1“, „2“ [2]
Československá medaile vítězství 1918 [2]
Medaile čs. Revoluce 1914-18 se sponami: „Č.D.“, „Zborov“ a čísly „1“, „2“ 
Československá medaile vítězství 1918 Uděluje Estonsko:
Vojenský řád Kříže orla, pro ochranu země: I. třída [2]
Uděluje Francie:
Légion d'honneur, ve třídě: Grand Officier [2]
Croix de Guerre 1914-18: s dlaní [2]
Snímek pořízený jeden den předtím, než Syrový přišel o oko.
Uděluje Itálie:
Řád italské koruny: II. třída [2]
Válečný záslužný kříž [2]
Uděluje Japonsko:
Řád posvátného pokladu: II. třída [2]
Uděluje Jugoslávie:
Řád svatého Sávy: I. třída [2]
Řád bílého orla: I. třída [2]- Řád bílého orla: II. třída [2]
Řád Karađorđovy hvězdy s meči : II. třída [2]
Uděluje Litva:
Řád Vytis Cross: Kříž, II. třída [2]
Uděluje Lotyšsko:
Řád Lāčplēsis: II. třída [2][5]
Řád tří hvězd: II. třída [2]
Uděluje Maroko:
Nischan el Quissam Alaouite: I. třída [2]
Uděluje Polsko:
Řád Polonia Restituta: II. třída [2]
Uděluje Rumunsko:
Řád rumunské hvězdy: I. třída [2]
Řád koruny: II. třída [2]
Objednávka věrné služby: I. třída [2]
Vzpomínkový kříž 1916-19: se sponou: „Sibiř“ [2]
Vzpomínkový kříž 1916-19: se sponou: „Sibiř“ Uděluje Imperial Rusko:
Řád svatého Vladimíra: IV. třída [2]
Řád sv. Anny: IV. třída [2]
Řád svatého Stanislava (císařský dům Romanov): III. třída [2]
Kříž svatého Jiří: IV. třída [2]
Uděluje Řecko:
Fénixův řád: I. třída [2]
Medaile za vojenské zásluhy [2]
Uděluje Tunisko:
Řád Nischan el Iftikchar: I. třída [2]
Uděluje Velká Británie:
Viz také
externí odkazy
Reference
- ^ Preclík, Vratislav. Masaryk a legie (Masaryk a legie), váz. kniha, 219 stran, první vydání vydalo nakladatelství Paris Karviná, Žižkova 2379 (734 01 Karvina, Česká republika) ve spolupráci s Masarykovým demokratickým hnutím, 2019, ISBN 978-80-87173-47-3, strany 35 - 53, 106 - 107, 111 - 112, 124–125, 128, 129, 132, 140–148, 150 - 180, 184–199.
- ^ A b C d E F G h i j k l m n Ó p q r s t u proti w X y z aa ab ac inzerát ae af ag ah ai aj ak (v češtině) Vojenské osobnosti-Jan Syrový
- ^ (v češtině) Projev předsedy vlády Syrového 30. září 1938
- ^ [1] | (v češtině) Rozhovor v časopise Report
- ^ Priedītis, Ērichs Ēriks (1996). Latvijas Valsts apbalvojumi un Lāčplēši (v lotyštině). Riga: Junda. ISBN 9984-01-020-1. OCLC 38884671.
| Státní úřady | ||
|---|---|---|
| Předcházet Jiří Stříbrný | Ministr obrany Československa 1926 | Uspěl František Udržal |
| Předcházet František Machník | Ministr obrany Československa 1938–1939 | Uspěl Ludvík Svoboda (po druhé světové válce) |
| Předcházet Milan Hodža | Předseda vlády Československa 1938 | Uspěl Rudolf Beran |
| Politické kanceláře | ||
| Předcházet Edvard Beneš | Prezident Československa (herectví) 1938 | Uspěl Emil Hácha |
