Řád hrdiny národů - Order of the Peoples Hero - Wikipedia

„Lidový hrdina Jugoslávie“ přeadresuje tady. Pro další použití viz Lidový hrdina (disambiguation).
Řád lidového hrdiny
Řád národního hrdiny yug 1.jpg
Medaile Řádu lidového hrdiny a pás karet
TypMedaile
Oceněn proVyznačení se mimořádnými hrdinskými činy
Předložený Jugoslávie a
 Srbsko a Černá Hora
PostaveníIncepted
Poprvé oceněn1942
Naposledy uděleno1991 (Milan Tepić )
CelkovýKolem 1400
Řád národního hrdiny - ribbon.svg
stuha
Přednost
Další (vyšší)Řád svobody
Další (nižší)Řád hrdiny socialistické práce (1948–1992)[1]
Řád jugoslávské vlajky (1998–2006)[2]
Řád lidového hrdiny.

The Řád lidového hrdiny[3][4][5] nebo Řád národního hrdiny[6][7] Srbochorvatština: Orden narodnog heroja / Oрден народног хероја; slovinština: Červená narodnega heroja, Makedonština: Oрден на народен херој, romanized: Orden na naroden heroj), byl Jugoslávská medaile za statečnost, druhé nejvyšší vojenské ocenění a celkově třetí Jugoslávská dekorace.[1] Byla udělena jednotlivcům, vojenským jednotkám, politickým a dalším organizacím, které se vyznamenaly mimořádnými hrdinskými činy během války a v době míru. Příjemci byli poté známí jako Lidoví hrdinové Jugoslávie nebo Národní hrdinové Jugoslávie. Drtivá většina byla udělena partyzáni pro akce během Druhá světová válka. V Jugoslávii bylo uděleno celkem 1 322 ocenění a 19 bylo uděleno cizincům.[8]

V roce 1998 Svazová republika Jugoslávie se rozhodl znovu udělit Řád lidového hrdiny a vyznamenal několik vojenských jednotek, ale žádné jednotlivce.

Dějiny

Socialistická Jugoslávie

Bulletin Nejvyššího velení Lidová osvobozenecká armáda Jugoslávie Ne. 12. – 13. (Prosinec 1941 a leden 1942) ohlásili založení titul „Lidový hrdina“ pro hrdinné a obětavé účastníky Lidová osvobozenecká válka. První osobou, která získala titul, byla Petar Leković. Tento titul získalo celkem 22 osob. Dne 15. srpna 1943 byl titul formalizován jako objednávka společně s Řád lidového osvobození, Řád statečnosti, Řád partyzánské hvězdy, Řád bratrstva a jednoty a Medaile za statečnost. Zároveň byla objednávka udělena všem osobám, které již držely titul lidového hrdiny.[9]

Řád se skládá z oválného zlatého odznaku zobrazujícího vojáka s puškou a praporem navrstveným na paprskovanou hvězdu obklopenou vavřínovým věncem. Odznak je zavěšen na červené stuze s úzkým bílým pruhem směrem ke každému okraji. Návrh tohoto a dalších řádů provedl malíř Đorđe Andrejević Kun a sochař Antun Augustinčić. Před 29. listopadem 1943 byl titul lidového hrdiny udělen Ústřední komitou v KPJ, po roce 1945 byla udělena Prezídiem České republiky Lidové shromáždění Jugoslávie a počínaje rokem 1953 Prezident Jugoslávie.[9]

Od svého vzniku až do roku 1993 byl řád udělen téměř 1400krát. Maršál Josip Broz Tito byl vyznamenán Řádem třikrát: v letech 1944, 1972 a 1977. Držitelé řádu měli nárok na určité výhody, jako je bezplatné jízdné ve veřejné dopravě a důchody pro pozůstalé rodinné příslušníky hrdinů zemřelých. Ačkoli se výhody od té doby zmenšily, postjugoslávské země stále poskytují hrdinům lidí určité výhody. Mnoho škol a ulic v poválečné Jugoslávii bylo pojmenováno podle hrdinů lidí a mnoho jmen zůstává, v různé míře v různých nástupnických zemích.

Řád byl udělen nejen lidem, ale i městům, vojenským jednotkám a organizacím. Osm měst v Jugoslávii získalo řád a vyhlásilo „hrdinská města“: Bělehrad, Cetinje, Drvar, Lublaň, Novi Sad, Prilep, Priština, a Záhřeb.[9]

Srbsko a Černá Hora

V návaznosti na rozpuštění SFR Jugoslávie, Svazová republika Jugoslávie byla vytvořena a později přejmenována Srbsko a Černá Hora. V roce 1998 přijal zákon, který nadále používal některá vyznamenání bývalé Jugoslávie, mezi nimi Řád lidového hrdiny,[10] což je čtvrtý nejvyšší řád po Řád Jugoslávie, Řád jugoslávské hvězdy a Řád svobody.[2]

Srbská média se vysmívala několika návrhům na výzdobu Slobodan Milošević s Řádem lidového hrdiny, protože by se musel zdobit.[10][11] Nikdy nebyl dán žádným jednotlivcům, ale několika vojenským jednotkám působícím v EU Válka v Kosovu byly vyzdobeny:[11]

Pozoruhodní příjemci

Josip Broz Tito byla zakázka udělena třikrát.

Mezi významné příjemce objednávky patří:

Cizí občané příjemci objednávky

Hero City

Pamětní park Vraca se nachází v Sarajevo, Bosna a Hercegovina.

Příjemci objednávky veřejné a politické organizace

Druhé světové války vojenské jednotky příjemci řádu

  • 1. proletářská stávka Brigáda[15]
  • 2. proletářská úderná brigáda
  • 3. proletář (Sandžak ) Strike Brigade
  • 4. proletářská (černohorská) úderná brigáda
  • 5. proletářská (černohorská) úderná brigáda
  • 6. proletářská (východoboslanská) úderná brigáda
  • 1. místo Lika Proletářská úderná brigáda
  • 2. Lika proletářská úderná brigáda
  • 3. Lika proletářská úderná brigáda
  • 1. místo Krajina Proletářská úderná brigáda
  • 3. krajská proletářská úderná brigáda
  • 7. Krajina Strike Brigade
  • 1. místo Dalmatin Proletářská úderná brigáda
  • 2. dalmatská proletářská úderná brigáda
  • 3. dalmatská úderná brigáda
  • 12 Slovanský Proletářská úderná brigáda
  • 13. Strike Brigade Proletaraian "Rade Končar"
  • 1. místo slovinský Proletářská brigáda "Tone Tomšič"
  • 2. slovinská brigáda lidového osvobození „Ljubo Šercer“
  • 10. Hercegovin Strike Brigade (after 1952: 17th Proletarian)
  • 1. místo Vojvodina Strike Brigade (after 1958: 18th Proletarian)
  • 1. místo Makedonština Proletářská úderná brigáda
  • 3. místo srbština Proletářská brigáda
  • 7. Banijan Strike Brigade "Vasilj Gačeša"
  • 8. Banijan Strike Brigade
  • 16. banijanská úderná brigáda
  • 15 Majevica Strike Brigade
  • 2. místo Krajina Partizan osvobození lidí pluk „Dr. Mladen Stojanović "
  • Boční Prapor nejvyššího velení v Lidová osvobozenecká armáda Jugoslávie
  • Dělnický prapor Užice Regiment partizánů lidového osvobození
  • Ústřední nemocnice Lidové osvobozenecké armády Jugoslávie
  • Nemocnice Partizan Petrova Gora
  • Bezpečnostní a zpravodajská služba (Varnostno-obveščevalna služba)

Statistika

Hrob lidových hrdinů na záhřebském hřbitově Mirogoj.
Hrob lidových hrdinů v bělehradské pevnosti obsahuje hroby Ivo Lola Ribar, Ivan Milutinović, Đuro Đaković a Moše Pijade.

Do roku 1981 bylo v Jugoslávii oceněno celkem 1 322 osob. Většina oceněných byla muži (1231) a 91 žen. Většina Lidových hrdinů byla horníci nebo dělníci v průmyslu (34%), 19% byli studenti vysokých a středních škol, 18% bylo zemědělští dělníci a 13% byli odborníci všeho druhu.[8]

Většina oceněných byla velmi mladá. Polovina z nich vstoupila do armády před 25. narozeninami a pouze 325 z nich bylo více než 30. 42% hrdinů, kteří zahynuli ve válce, bylo ve věku 16 až 26 let, 38% ve věku 27 až 34. Tři hrdinové byli méně než 17 let, když zemřeli. Milka Bosnić byla nejmladší příjemkyní řádu, bylo jí pouhých 15 let, když byla zabita během Nájezd na Drvar.[8]

Většina příjemců byla oceněna v letech následujících po druhé světové válce, většina z nich v letech 1951 až 1953. Tito byl jediný, kdo byl oceněn několikrát, byl mu udělen řád třikrát. Z 955 příjemců, kteří zahynuli ve válce, bylo 77% zabito v boji, asi 15% bylo popraveno nebo zemřelo ve vězení a asi 7% zemřelo na zranění. Většina hrdinů zemřela v roce 1943 (asi 30%) a v roce 1942 (27,5%). Devět z nich bylo zabito poté, co válka oficiálně skončila během boje se zbývajícími nepřátelskými silami. 55 Lidových hrdinů spáchalo sebevraždu, aby uniklo zatčení.[8]

Většina příjemců řádu se narodila v Chorvatsko (21,9%), než v Bosna a Hercegovina (20.6%), Černá Hora (18.7%), Centrální Srbsko (15%) a 11,05% se narodilo v Slovinsko. Většina z těch, kteří zemřeli během druhé světové války, zemřelo v Bosně a Hercegovině (32%). V roce 1957 zde žilo 410 lidových hrdinů, v roce 1975 jich bylo 367 a v roce 1981 jich bylo 343.[8]

Viz také

Reference

  • Narodni heroji Jugoslavije (Lidoví hrdinové Jugoslávie), "Mladost", Bělehrad, 1975 (v srbochorvatštině)
  • Encyclopedia (1982). Narodni heroji Jugoslavije (Lidoví hrdinové Jugoslávie) (v srbochorvatštině). Bělehrad a Titograd: Partizanska knjiga, Narodna knjiga, Pobjeda.
  1. ^ A b Řády a vyznamenání Socialistické federativní republiky Jugoslávie, 1945-90 Lukasz Gaszewski 2000, 2003
  2. ^ A b Řády a vyznamenání Svazové republiky Jugoslávie, 1990- Lukasz Gaszewski 2000, 2003
  3. ^ Encyclopedia Americana, svazek 8. New York: Grolier. 1984. str. 608. Citováno 2. listopadu 2018.
  4. ^ Ruggenthaler, Peter (2015). Koncept neutrality ve Stalinově zahraniční politice, 1945–1953. Lanham, MD: Lexington Books. str. 99. Citováno 2. listopadu 2018.
  5. ^ Rosen, David M. (2015). Dětští vojáci v západní představivosti: Od vlastenců po oběti. New Brunswick, NJ: Rutgers University Press. Citováno 2. listopadu 2018.
  6. ^ „Jugoslávie ctí mrtvého sovětského důstojníka“. Hvězdná tribuna. 21. října 1964. str. 12. Citováno 2. listopadu 2018 - přes Newspapers.com. otevřený přístup
  7. ^ „Jugoslávie již potřetí vyznamenává Tita jako„ hrdinu ““. Los Angeles Times. 17. května 1977. str. 9. Citováno 2. listopadu 2018 - přes Newspapers.com. otevřený přístup
  8. ^ A b C d E Encyklopedie, svazek 2, strana 463
  9. ^ A b C Encyklopedie, svazek 1, strana 7
  10. ^ A b „Zakon o odlikovanjima“. Vreme (v srbštině). 1999-04-24. Citováno 2012-02-10.
  11. ^ A b „Milošević bi morao sam sebe da odlikuje“. Blic (v srbštině). 08.06.2000. Citováno 2012-02-10.
  12. ^ A b Encyklopedie, svazek 2, strana 432
  13. ^ Encyklopedie, svazek 2, strana 431
  14. ^ Encyklopedie, svazek 2, strana 434
  15. ^ Encyklopedie, svazek 2, strana 407

externí odkazy