Le Bourgeois gentilhomme - Le Bourgeois gentilhomme

Le Bourgeois gentilhomme
	Le Bourgeois gentilhomme
Napsáno	Molière
Hudba od	Jean-Baptiste Lully
Choreografie	Pierre Beauchamp
Postavy	Monsieur Jourdain; Madame Jourdain; Lucile; Nicole; Cléonte; Covielle; Hrabě Dorante; Markýza Dorimène
Datum premiéry	14. října 1670
Místo mělo premiéru	Château de Chambord; Versailles, Francie
Původní jazyk	francouzština; Sabir
Předmět	sociální lezení satira
Žánr	comédie-balet
Nastavení	Paříž

Průčelí a titulní stránka „Le Bourgeois gentilhomme“ z vydání z roku 1688.

Le Bourgeois gentilhomme (Francouzská výslovnost:[lə buʁʒwa ʒɑ̃tijɔm], Buržoazní gentleman nebo Šlechtic střední třídy nebo Rádoby vznešený) je pětakt comédie-balet - a hrát si smíchaný s hudbou, tancem a zpěvem - autor: Molière, poprvé předložen dne 14. října 1670 před soudem v Louis XIV na Château of Chambord Molièrovou hereckou skupinou. Následná veřejná vystoupení byla uvedena na divadlo Palais-Royal počínaje 23. listopadem 1670.^[1] Hudbu složil Jean-Baptiste Lully, choreografie byla Pierre Beauchamp, sady byly Carlo Vigarani a kostýmy byly provedeny chevalier d’Arvieux.

Le Bourgeois gentilhomme satirizuje pokusy sociální lezení a buržoazní osobnost, žertovat jak na vulgární, domýšlivý střední třída a marné, snobské aristokracie. Název je míněn jako oxymoron: v Molièrově Francii se „gentleman“ podle definice ušlechtile narodil, a tak nemohl existovat nic jako buržoazní gentleman. Hra je v próza (s výjimkou baletních otvorů, které jsou v verš ).

Synopse

Hra se odehrává v domě pana Jourdaina Paříž. Jourdain je „buržoazie“ středního věku, jejíž otec zbohatl jako obchodník s látkami. Pošetilý Jourdain má nyní v životě jeden cíl, kterým je povznést se nad toto prostředí střední třídy a být přijat jako aristokrat. Za tímto účelem si objedná nádherné nové oblečení a je velmi šťastný, když ho krejčí chlapec posměšně oslovuje „můj pán“. Navzdory svému věku se věnuje učení gentlemanského umění šermu, tance, hudby a filozofie; přitom se mu neustále daří dělat si ze sebe hloupost, k znechucení svých najatých učitelů. Jeho lekce filozofie se stává základní lekcí jazyka, ve které je překvapen a rád se dozví, že hovoří próza celý život, aniž by o tom věděl.

« Par ma foi! il y a plus de quarante ans que je dis de la prose sans que j'en susse rien, et je vous suis le plus obligé du monde de m'avoir appris cela. »
„Moje víra! Už více než čtyřicet let mluvím prózu, aniž bych o ní nic nevěděl, a jsem ti tou nejpovinnější osobou na světě, že jsi mi to řekl.“

Madame Jourdain, jeho inteligentní manželka, vidí, že dělá ze sebe blázna, a naléhá na něj, aby se vrátil do svého předchozího života střední třídy a zapomněl na vše, co se naučil. K M. Jourdainovi se připojil šlechtic s penězi, který se jmenoval Dorante. Tajně pohrdá Jourdainem, ale lichotí jeho aristokratickým snům. Například tím, že řeknete Jourdainovi, že zmínil své jméno pro Král v Versailles, může přimět Jourdaina, aby zaplatil své dluhy. Jourdainovy sny být vyšší třídou jdou stále výš. Sní o sňatku s Markýza „Dorimène“ a jeho dcera Lucille se provdala za šlechtice. Lucille je ale zamilovaná do střední třídy Cléonte. M. Jourdain samozřejmě odmítá jeho svolení, aby se Lucille oženil s Cléonte.

Poté se Cléonte za pomoci svého komorníka Covielle a paní Jourdainové přestrojí a představí se Jourdainovi jako syn Turecký sultán. Jourdain je přijat a je velmi potěšen, že se jeho dcera provdala za cizí hodnost. Ještě větší radost má, když mu „turecký princ“ oznámí, že jako otec nevěsty bude i on oficiálně povýšen na zvláštní obřad. Hra končí tímto směšným obřadem, včetně Sabir stojí za turečtinou.

Představení

Původní produkce spojila nejlepší herce a hudebníky té doby. Molière hrála roli Monsieur Jourdain, oblečená v jasných barvách zdobená stříbrnou krajkou a různobarevným peřím; André Hubert hrál Madame Jourdain (travesti ); Mlle de Brie hrála Dorimène; Armande Béjart hrál Lucile; a skladatel Jean-Baptiste Lully tančil muftí v posledním aktu cérémonie des Turcs.

Le Bourgeois gentilhomme odráží tehdy aktuální trend pro les turqueries, všechny věci související s Osmanská říše. Práce vycházela ze skandálu způsobeného tureckým velvyslancem Suleiman Aga kteří při návštěvě soudu v Louis XIV v roce 1669 potvrdil nadřazenost osmanského dvora nad Král slunce.

První představení Der Bürger jako Edelmann, a Němec verze hry, která se konala dne 25. října 1912, přizpůsobeno podle Hugo von Hofmannsthal s scénická hudba podle Richard Strauss. The tyrkys byl nahrazen připojeným operní zábava Ariadne auf Naxos, složil Strauss do a libreto od Hofmannsthala, ke kterému vedly Jourdainovy excentrické požadavky Ariadne opuštěný na pustém ostrově, kde se prostě stalo Commedia dell'arte soubor. Celý režíroval Max Reinhardt. Kombinace hry a opery se ukázala jako problematická. Hofmannsthal vytvořil revidovanou verzi hry a obnovil hru tyrkys a odstranění opery. Strauss poskytl další scénickou hudbu, včetně některých úprav Lully. Mezitím byla zábava poskytnuta samostatným operním prologem, a to je forma, ve které Ariadne je nyní obvykle uveden.^[2]

George Balanchine choreografii řady moderní verze, od 30. do 70. let, s využitím Straussova skóre. První verzi provedl v roce 1932 Vasilij de Basil & René Blum je Balet Russe de Monte Carlo, představovat David Lichine a Tamara Toumanova, se sadami od Alexandre Benois.^[3] V roce 1944 byla druhou verzí baletu provedena nová verze baletu Balet Russe de Monte Carlo, s Nicholas Magallanes (převzetí za zraněného Frederic Franklin ), Maria Tallchief, a Nathalie Krassovska.^[3] Nejznámější verze z roku 1979 pro Newyorská opera, uváděný vstup z Jerome Robbins, který vstoupil během období Balanchinovy nemoci.^[3] Peter Martins také choreografii jedné scény blízko konce baletu.^[4] Produkce hrála Jean-Pierre Bonnefoux, Patricia McBride, Rudolf Nurejev, Darla Hoover, Michael Puleo a studenti Škola amerického baletu.

V roce 2005 Le Poème Harmonique ve spolupráci s Benjamin Lazar (režisér) a Cecile Roussat (choreograf) představen Le Bourgeois Gentilhomme na utrechtském barokním festivalu. Na základě hudebních a divadelních tradic Francie ve 17. století výroba oživila hudební a taneční mezihry, které původně skóroval Jean-Baptiste Lully a práce byla představena v plném rozsahu. Šatník byl pozoruhodně buržoazní a směšný, očividně záměr režisérů představit Monsieura Jordaina jako naivního, ohromeného a přesto zranitelného muže nového ve světě peněz a privilegovaných „obětí a architektů akce“. Použití světla svíček jako jediného zdroje osvětlení na jevišti a styl čelního představení i během rozhovorů mezi postavami dodával inscenaci výrazně barokní nádech a byl dobře přijat. Produkce z roku 2005 byla vůbec první od prvního představení hry, které ji vyneslo v plném rozsahu, co nejvěrnější původní partituře a scénáři Molièra a Lully.

Role

Monsieur Jourdain: A buržoazní
Madame Jourdain: jeho žena
Lucile: dcera monsieura Jourdaina
Nicole: jejich služebná
Cléonte: nápadník Lucile
Covielle: Cléonte je lokaj a kdo se zajímá o Nicole
Dorante: Hrabě, nápadník Dorimène
Dorimène: Markýza, vdova
Mistr filozofie
Hudební mistr
Žák hudebního mistra
Tančící pán
Mistr oplocení
Krejčí
Krejčovský učeň
Dva lokajové

Pro přestávky je zapotřebí mnoho hudebníků, hudebníků, instrumentalistů, tanečníků, kuchařů, krejčovských učňů a dalších.