Kanadehon Chūshingura - Kanadehon Chūshingura

Treasury of Loyal Retainers (仮 名手 本 忠臣 蔵, Kana dehon Chūshingura[1]) je 11 aktů bunraku loutková hra složená v roce 1748.[2] Je to jedna z nejpopulárnějších japonských her,[3] seřazeno s Zeami je Matsukaze, ačkoli živá akce[4] Chūshingura se dramaticky liší od Matsukaze.[5]

Střední

Během této části Edo období, hlavní dramatici raději nepíšou pro kabuki divadlo, protože herci kabuki často odcházeli od textů, aby vymýšleli části a rozšiřovali své vlastní role; nicméně, Chūshingura byl tak úspěšný, že byl téměř okamžitě přizpůsoben i pro divadlo kabuki.[6]

Obecný příběh byl popsán v mnoha médiích, jako např ukiyo-e tisky.[7]

Kabuki

Adaptace kabuki se objevila krátce po loutkové hře v Osace a Kjótu a brzy ji provedly tři společnosti v Edo.[8] Je „jen přerušovaně věrný“ a často omezuje celé činy.[9] Ušetřený čas je k dispozici pro delší 11. dějství se sekvencí představující duel na můstku; divadlo Kabuki také mohlo použít otočné jeviště k přepínání mezi scénami obléhání v 9. dějství.[10] Krátká sekvence s loupežníkem Sadakurō byla vyvinuta do propracovaného mim, což z něj činí „vytoužený úkol“ pro ambiciózní herce.[11]

Dějiny

Složení

Hlavní článek: Chūshingura

Dne 20. března 1703, 46 Ronin bylo jim nařízeno spáchat seppuku podle Shogun. O dva týdny později se v Edu otevřela hra s kabuki. Bylo to oprávněné Akebono Soga no Youchi („Noční útok za úsvitu Soga [bratry]“; viz Soga Monogatari ), standardní téma her. To bylo zavřeno orgány, a je považován za skrytou verzi nedávných událostí. Snad kvůli citlivosti úřadů se společnosti kabuki nepokusily o žádné další hry na toto téma.[12]

V roce 1706 velký dramatik Chikamatsu napsal loutkovou hru o třech dějstvích s názvem Goban Taiheiki („Kronika velkého míru hraná na šachovnici“), která staví akci do éry Taiheiki (14. století); třetí dějství se objevilo v jiné loutkové hře a bylo zjevně o historickém samuraj Ko ne Moronao; Moronao byl vlastně šifrou pro urážejícího mistra dvorské etikety, Kira Yoshinaka, který byl téměř zabit Asano Naganori.[13] Použití jména Moronao pro Kiru a mnoho dalších přejmenování bude zkopírováno později Chūshingura.[14]

O tři roky později v Kjóto -Osaka region, kde byla údajně lehčí cenzura, Chūshingura premiéru.[15]

Byl to okamžitý úspěch a byl nespočetněkrát rychle napodobován, přičemž varianty vycházely každoročně mezi lety 1706 a 1748.[16]

Autorství

Časné materiály uváděly autory v pořadí jako:

  1. Takeda Izumo II
  2. Miyoshi Shōraku
  3. Namiki Senryū

Pravděpodobně Izumo vymyslel celkovou zápletku a psal akty 1, 4, 6, & 9; Shōraku pravděpodobně napsal 2, 10 a 11.[17]

Autor beletrie Jippensha Ikku, ve své analýze a anekdotické historii Chūshingura Okame Hyōban (1803), znamená, že autorství bylo:[18]

  1. Izumo: 9. dějství
  2. Shōraku: 2 a 10
  3. Senryu: 4

Keene navrhuje, aby byla Skutky 6 a 7 přidělena Izumovi, a Skutky 3 Senryu.[19]

Tyto identifikace jsou předběžné a nejsou založeny na stylometrie nebo podobné přístupy.[20]

Několik autorství může být zodpovědné za některé směny, které postavy podstoupí během 11 aktů:

„Sagisaka Bannai je například komická postava ve třetím dějství, ale v sedmém dějství už po jeho komičnosti nezůstane ani stopa a na konci hry je triumf věrných poddaných vyvrcholen zabitím Bannaie, jako by on, spíše než Moronao, byl hlavní padouch.

Kakogawa Honzō opět ve třetím dějství zdvořile nabízí úplatky Moronaoovi, v žádném případě se neobjevuje stejný muž jako hrdinský Honzó z devátého dějství ...

Totéž platí pro Rikiyu; červenající se mladík druhého aktu je tak odlišný od rozhodného hrdiny devátého aktu, že vyžaduje dva herce. “[21]

Překlady

Čínský překlad se objevil do roku 1794 a překlady do angličtiny, francouzštiny a němčiny do roku 1880 - což z něj činí „pravděpodobně první dílo japonské literatury, které má být přeloženo“ - a hru od John Masefield (Věrný) se objevil v roce 1915.[22]

Australská národní univerzita Za Kabuki provedl anglickou verzi hry v roce 2001 v režii Mr. Shun Ikeda.

období po Edo

Po druhá světová válka, Během Okupace Japonska, představení Chūshingury bylo zakázáno „protože oslavovalo militarismus a bylo feudalistické ve svém naléhání na zastaralé koncepty jako čest a loajalita“; později v roce 1960, členové Japonská strava kritizoval představení Chūshingury v zámoří cestováním kabuki společností kvůli podobným obavám, že by to dalo cizincům zavádějící nápady[23]

Spiknutí

Nejdůležitějším tématem Chūshingury je kód bushido & loajalita, jak dokládá její protagonista, hlavní držák mrtvého pána Yuranosuke.[24] Poddaní se snaží pomstít svému pánovi, i když nevědí, že z toho nebude nic dobrého, jak Yuranosuke připouští v 7. dějství:

„Uvědomil jsem si, když jsem o tom klidně přemýšlel, že pokud selháme v naší misi, naše hlavy se budou kroutit, a pokud uspějeme, budeme se muset seppuku později. v každém případě to byla jistá smrt. Bylo to jako brát drahý lék a poté se oběsit, protože jste nemohli zaplatit za lék. “[25]

Yuranosuke v této řeči maskuje své skutečné záměry, protože musí neustále hrát,[26] což mu dává náročnou roli.[27]

Tvrdilo se, že ve skutečnosti si En'ya nezasloužil loajalitu, protože byl arogantní a temperamentní a Moronao byl dobrý člověk, který pomáhal rolníkům na jeho zemi.[28] - čímž dále zdůrazňuje bezpodmínečnou povahu Yuranosuke a ostatních Roninvěrnost.[29]

1. dějství

Utagawa Kuniyoshi, The Monster's Chūshingura (Bakemono Chūshingura), ca. 1836, Muzeum umění Princetonské univerzity, Skutky 1–4 Kanadehon Chūshingury s jednat vpravo nahoře, jednat dva vpravo dole, jednat tři vlevo nahoře, jednat čtyři vlevo dole

„Totéž platí pro zemi v míru: věrnost a odvaha jejích skvělých vojáků zůstávají skryté, ale hvězdy, i když jsou ve dne neviditelné, se v noci odhalují, rozptýlené po obloze. Tady si popíšeme takový příklad ... . “- Vypravěč[30]

The Shogun Ashikaga Takauji položil Genko povstání vedená šlechticem Nitta Yoshisada a vybudoval svatyni pro válečné kami Hachiman připomínat jeho vítězství. Jeho hlavní trofej bude helma mrtvého Yoshisada, ale panuje zmatek, který z 47[31] přilby nalezené jeho tělem jsou opravdu jeho.

The Shogun'bratr a zástupce, Ashikaga Tadayoshi svolává konferenci k projednání této otázky. Účast je guvernérem Kamakura Lord Moronao (Kira), Wakasanosuke a Lord En'ya (Asano). Moronao namítá proti zachování helmy, přestože Yoshisada byl ušlechtilým potomkem Genji, chyba by byla trapná a z Genji stejně pocházelo mnoho věrných zadržených. En'ya a Wakasanosuke podporují zachování přilby.

Tadayoshi přivolá En'yinu manželku, protože jako dívka v císařském paláci uviděla helmu představenou Yoshisadovi. Ověří správnou volbu. Jak konference končí, Moronao, který doučuje En'yinu manželku klasicky waka poezie, tlačí na ni milostný dopis. Odmítá to úplně a Moronao je rozhořčený nenávistí k En'yi.

Zákon 2

En'ya pošle svým poddaným zprávu, že on a Moronao byli obviněni z přivítání Tadayoshiho následujícího dne. Wakasanosuke, vědom si Moronao odmítnutí, řekne svému spolupracovníkovi Honzovi o jeho plánu zavraždit Moronao dříve, než Moronao může zaútočit nebo vyprovokovat svého pána En'ya. Honzó tleská plánu, navrhuje, aby si Wakasanosuke nejdříve zdříml, a okamžitě odjíždí, aby nejprve našel Moronao, aby ho podplatil.

Zákon 3

Honzō najde Moronao v Tadayoshiho paláci a předá svůj pohledný úplatek pod záminkou poděkování za poučení o etiketě. Moronao to přijme a zve Honza na audienci.

Po přestávce, ve které se menší držák En'ya, Kanpei, pokouší opustit svůj post se svou milenkou, přijde Wakasanosuke. Když se Wakasanosuke setká s Moronaem, jeho postoj je tak příjemný a omluvný, že Wakasanosuke zmateně opouští své vražedné úmysly - jak plánoval Honzō.

Bohužel, když přijde En'ya, přijde s poznámkou od své manželky Moronao; je to báseň z Shin Kokin Wakashū což naznačuje její definitivní odmítnutí Moronaoiny lásky.

Rozhněvaný Moronao bere výjimku z En'yiny zdrženlivosti a začíná nemilosrdně urážet a slovně zneužívat En'yu. En'ya, vyprovokovaný za jeho hranice, kreslí a seká Moronao. Nezabije Moronao, protože ho brzdí Honzō (který doufá, že sníží En'yin trest).

Venku Kanpei uslyší rozruch a spěchá k zadní bráně, jen aby si uvědomil, že selhal jako samuraj: dallied a nebyl tam, když ho jeho pán potřeboval.

Zákon 4

En'ya je umístěn v domácím vězení. Poddaní a ženy diskutují o jeho osudu a En'yaova manželka Kaoyo odhaluje Moronaoovy motivy.

The Shogun'Vyslanci dorazili s větou En'yy: seppuku, konfiskace majetku En'yy a redukce jeho mužů na Ronin.

En'ya, hlavní držák, Yuranosuke, se vrhne dovnitř, právě když si En'ya táhne dýku přes břicho; En'ya ho obviní ze snahy o pomstu. Yuranosuke nařídí mužům, aby se nedopustili seppuku ani nezabarikádovali zámek a nezemřeli v boji proti šógunátu, ale aby také usilovali o pomstu.

Zákon 5

Utagawa Kuniyoshi, The Monster's Chūshingura (Bakemono Chūshingura), ca. 1836, Muzeum umění Princetonské univerzity, Skutky 5–8 z Kanadehon Chūshingura s aktem pět vpravo nahoře, aktem šest vpravo dole, aktem sedm vlevo nahoře, aktem osm vlevo dole

Kanpei, dlouho po vyloučení, se stal lovcem. Jednoho deštivého dne potká na dálnici kolegu Ronin. Konverzace odhalila, že Yuranosuke a ostatní bezprostředně neútočili na mimořádně dobře střežené sídlo Moronao, ale rozptýlili se v míru a že Yuranosuke a jeho syn upadli do dekadentního hledání potěšení. Kanpei zmiňuje fámy, které slyšel, že asi 40 z Ronin spikli se, že zabijí Moronao. Jiný Ronin to kategoricky popírá: setkání a žádosti jsou pro charitativní účely získávání finančních prostředků na vhodný památník En'yina hrobu. Kanpei se rozhodl získat peníze na darování k památníku.

Později přijde po silnici starý muž s velkou částkou 50 ryo v peněžence, kterou získal prodejem své dcery - Kanpeiho ženy - nevěstinci. Je obtěžován a poté zabit loupežníkem Sadakurō.

Sadakuró sotva ukryl tělo a spočítal peníze, než ho omylem postřelil Kanpei, lovící kance. Kanpei nevidí jasně tělo ve tmě, ale vezme peníze jako dárek z nebe a spěchá domů se svým darem najít toho druhého Ronin.

Zákon 6

V domě Kanpeiho čeká jeho žena a tchyně na návrat starého muže; jejich peníze umožní, aby se Kanpei stal opět samurajem. Ale ještě se musí vrátit, když pasák přijde, aby získal Kanpeiho ženu. Zatímco pasák s nimi polemizuje a popisuje svou transakci se starým mužem, Kanpei přijde se sdělovací peněženkou. Je obviněn z vraždy svého tchána, a protože byla tma, věří tomu i Kanpei.

Zatímco Kanpei vysvětluje události, dopouští seppuku. Jeho kolega Ronin přijeďte a řekněte, jak pečlivěji prohlédli tělo starého muže - zemřel mečem, ne zbraní. Na Kanpei je ale příliš pozdě. Dojem jeho umírající upřímnosti přijímají dar a umožňují Kanpeimu psát písemně krví přísaha pomsty stát se 46. členem.

Zákon 7

„Je pravda, že jsem pocítil určité rozhořčení - asi tak velké jako hlava blecha rozdělená sekerou - a pokusil jsem se vytvořit ligu 40 nebo 50 mužů, ale jaká šílená představa to byla! ... Ach, když Slyšel jsem samisens hrát takhle, prostě nemohu odolat. “- Yuranosuke[32]

Kudayū, nyní špión pro Moronao, dorazí k čajovna v zábavní čtvrť z Gion - Yuranosukeho oblíbené strašidlo (ve skutečnosti Ichiriki Chaya, který v této hře změnil svůj název na maskovaný název). Má v úmyslu zjistit, zda je Yuranosuke skutečně rozptýlen.

3 Ronin jsou tam také na podobné misi: když se Yuranosuke vzdá pomsty, plánují ho zabít jako varování pro ostatní, aby neváhali. Ale oni se rozhodnou nechat ho nejprve vystřízlivět.

Během čekání Yuranosuke obdrží dopis od Kaoya v tom smyslu, že Moronao odchází do provincií a budou brzy muset udeřit.

V tu chvíli Kudayū přeruší a obviní Yuranosukeho z toho, že je svévolný, jako klamnou lest. Ale když viděl Yuranosuke nedbale prolomit tabu a jíst chobotnici na výročí En'yiny smrti, a při pohledu na to, jak rezavý je jeho meč, je Kudayū téměř přesvědčen - ale pro jistotu se skrývá pod verandou, aby špehoval dopis. On je brzy ubodán k smrti Yuranosuke.

Zákon 8

Akt v michiyuki styl, standardní krátký akt psaný poeticky, popisující ponuré myšlení Konami, dcery Honzó a snoubence Rikiyi, když cestuje se svou matkou do domu Rikiyi a Yuranosuke. Doufají, že manželství bude provedeno, i když všichni předpokládají, že bylo přerušeno, když se Rikiya a Yuranosuke stali Ronin.

Zákon 9

Utagawa Kuniyoshi, The Monster's Chūshingura (Bakemono Chūshingura), ca. 1836, Muzeum umění Princetonské univerzity, Skutky 9–11 z Kanadehon Chūshingura s aktem devět vpravo nahoře, aktem deset vpravo dole, jednat jedenáct, scéna 1, vlevo nahoře, jednat jedenáct, scéna 2 vlevo dole

Konami dorazí do domu Yuranosuke a její matka požádá Yuranosukeovu manželku, aby umožnila dovršení manželství. Ona je odmítnut kvůli Honzō úplatkářství Moronao a zadržování En'ya z jeho zabití. Matka a dcera se rozhodnou spáchat seppuku, což zapůsobilo na Yuranosukeovu manželku, která souhlasí, pokud je jí Honzova hlava přinesena jako svatební dar. Honzō se nečekaně objeví, urazí Yuranosukeho a Rikiya jako zhýrale, což provokuje Yuranosukeovu manželku, aby na něj zaútočila kopím.[33] Honzō ji odzbrojí a připne na ni, když Rikiya vstoupí a bodne Honzo vyhozenou kopí - přesně tak, jak Honzō plánoval.

Honzō poskytuje půdorysy Moronaoova sídla a vyprší poté, co odčinil jeho obezřetnost.

Zákon 10

Obchodník Gihei z přístavu Sakai nakládá na loď svůj vysoce nelegální náklad: více než 40 sad samurajských brnění a zbraní. 2 Ronin návštěva s dotazem na přípravy. Později je obklopen desítkami policistů, kteří se vyhrožují zabitím svého syna, pokud se nepřizná. Obchodník je opovrhuje a podivuje svého syna. Yuranosuke vybuchne: byla to zkouška a Ronin jsou ohromeni. Jako heslo použijí jeho název obchodu. (Samozřejmě, protože se narodil jako obchodník, nemůže se k nájezdu připojit bez ohledu na to, kolik obětuje.)

Zákon 11

46[34] Ronin (mrtvý Kanpei dělá 47) zinscenuje obojživelný útok veslemi. Strana měří stěny, zajímá nočního hlídače a otevírá přední a zadní bránu. Následuje prudká bitva. Sousední sídla se pokouší zasahovat, ale když RoninMise je vysvětlena, tleskají a vracejí se domů. Moronao je brzy zajat a hacknut k smrti všemi muži, Yuranosuke udeří jako první. Nabídnou mu hlavu kadidlem k En'yiným pamětním tabulkám a stáhnou se do rodinného chrámu En'yy, aby čekali na své osudy.

Viz také

Poznámky

  1. ^ Keene 1971 xi; the kana je kana, odkaz na to, jak 47 účastníků odpovídá 47 symbolům kany; symbolika se často používá, „zejména v posledním aktu“
  2. ^ Keene 1971 ix
  3. ^ Keene 1971 xi; „Nejslavnějším a nejoblíbenějším dílem celého japonského divadelního repertoáru je bezpochyby Chūshingura„Treasury of Loyal Retainers“. “
  4. ^ Keene 1971 26; „... [Chūshingura] dává výraz touze po vzrušení, barvě a dokonce násilí, což je protějšek strohé zdrženlivosti a podhodnocení, které je častěji považováno za„ typicky “Japonce.“
  5. ^ Keene 1971 26; „Bylo by těžké si představit, že by dvě díla pro divadlo byla více odlišná od hry No Matsukaze a Chūshingura, ale tyto dvě nejoblíbenější hry jejich divadel jsou obě zásadně japonské a obě jsou mistrovská díla. “
  6. ^ Keene 1971 X
  7. ^ Keene 1971 25
  8. ^ Keene 1971, s. 25
  9. ^ Keene 1971, s. 22
  10. ^ Keene 1971, s. 23
  11. ^ Keene 1971, s. 24
  12. ^ Keene 1971, s. 3
  13. ^ Keene 1971, s. 4
  14. ^ Keene 1971, s. 5
  15. ^ Keene 1971, s. 6, s odvoláním na str. 134 Matsushima Eiichi, Chūshingura, Tokio, Iwanami Shoten (1964)
  16. ^ Keene 1971, s. 6
  17. ^ Keene 1971 8; „... můžeme odvodit, že Takeda Izumo plánoval a dohlížel na celou hru a napsal většinu důležitých aktů, šestý, devátý, čtvrtý a první. Miyoshi Shōraku pravděpodobně napsal nejméně důležitý, druhý, desátý a jedenáctý akt . “ Keene získává toto hodnocení důležitosti z Yokoyamy Tadashiho Jōruri Ayatsuri Shibai no Kenkū, Tokio, Kazama Shobo (1963), str. 593
  18. ^ Keene 1971 8
  19. ^ Keene 1971 8; „Pokud lze připustit několik odhadů, je pravděpodobné, že Izumo napsal šestý a sedmý akt a Senryu třetí.“
  20. ^ Keene 1971 10; „... dosud nebyl učiněn žádný pokus určit autorství na základě stylistických rysů nebo charakteristických dějových technik.“
  21. ^ Keene 1971 10
  22. ^ Keene 1971 25
  23. ^ Keene 1971 X; „v roce 1960 ... se členové japonského sněmu postavili proti zahrnutí Chūshingury [v zámořských představeních] ... v obavě, že by americké publikum mohlo předpokládat, že akce byla reprezentativní pro současné Japonsko.“
  24. ^ Keene 1971 14: „Od okamžiku tohoto úžasného vstupu je Yuranosuke nepochybně hrdinou hry a jeho zvláštní ctnost, loajalita, je jejím tématem.“
  25. ^ Keene 1971, 108-109
  26. ^ Keene 1971 16; „V tomto jednom aktu [akt 7] Yuranosuke převzal mnoho podob, ale každý jeho pohyb se řídil jeho pocitem loajality a jeho vědomím důležitosti jeho poslání.“
  27. ^ Keene 1971 17: „Yuranosuke je pravděpodobně největší rolí v celém japonském dramatu. Slavní herci přiznali svou neschopnost adekvátně zobrazit všechny různé nálady vyžadované sedmým aktem. Herec musí například při jídle nějakým způsobem vyjádřit intenzivní odpor. chobotnice, i když škádlí s Kudayu, který pozorně sleduje jeho výraz. “
  28. ^ Keene 1971 17: „„ Odhalovači “tradičních dějin, kteří tvrdili, že En'ya (Asano), zdaleka ne ušlechtilý samuraj, byl chlípný a krutý [15], jen nás tím více ohromuje neochvějnou loajalitou čtyřicet šest Ronin. A pokud je pravda ... že Moronao (Kira), na rozdíl od průměrné En'yy, byl k rolníkům na jeho zemi neobvykle velkorysý a stavěl vodárny ve svůj prospěch na své vlastní náklady, je to další důkaz, že Ronin nebyli o nic věrni tvrzením o loajalitě ... “
  29. ^ Keene 1971 17; „... aby [potěšili] moderní publikum, [adaptéry] trvají na tom, že En'ya vydělal věrnost jeho mužů šterlinkem správy jeho léna. Smyslem celé hry je bezpodmínečná povaha loajality. “
  30. ^ Keene 1971 29
  31. ^ Počet přileb je stejný jako počet Ronin; pouze první z mnoha výskytů čísla.
  32. ^ Keene 1971109
  33. ^ A naginata nebo yari.
  34. ^ Jména pouze 45 jsou uvedena; zjevná chyba. Keene 172

Reference

  • Keene, Donald (1971). Chūshingura: The Treasury of Loyal Retainers. Překlady z asijské klasiky. Columbia University Press. str. 183. ISBN  0-231-03531-4.