Je to dlouhá cesta do Tipperary - Its a Long Way to Tipperary - Wikipedia

„Je to dlouhá cesta do Tipperary“
Notový obal
Píseň
Publikováno	1912
Skladatel (y)	Jack soudce a Harry Williams

	Je to dlouhá cesta do Tipperary „Je to dlouhá cesta do Tipperary“, hrál Albert Farrington (1915)
Máte potíže s přehráváním tohoto souboru? Vidět mediální pomoc.

Notový obal

Sochařství Tipperary Town, Irsko, připomínající tuto píseň

"Je to dlouhá cesta do Tipperary„(nebo“Je to dlouhá, dlouhá cesta do Tipperary") je Brit hudební sál píseň poprvé provedena v roce 1912 autorem Jack soudce, a napsaný soudcem a Harrym Williamsem, ačkoli autorství písně je již dlouho sporné.^[1][2][3]

To bylo zaznamenáno v roce 1914 irským tenorem John McCormack. To se stalo populární jako pochodová píseň mezi vojáky v První světová válka a je si pamatován jako píseň té války. Uvítací cedule v odkazovaném hrabství Tipperary Irsko vtipně prohlásilo: „Ušli jste dlouhou cestu“ s odkazem na píseň.^[4]

Autorství

Jack soudce rodiče byli Irové a jeho prarodiče pocházeli Tipperary. Soudce se setkal s Harrym Williamsem (Henry James Williams, 23. září 1873 - 21. února 1924) v Oldbury, Worcestershire ve veřejné budově Malt Shovel, kde byl držitelem licence Williamsův bratr Ben. Williams byl těžce postižený, protože jako dítě spadl ze sklepních schodů a těžce si zlomil obě nohy. Vyvinul si talent na psaní veršů a písní, hrál na klavír a mandolína, často na veřejnosti. Soudce a Williams zahájili dlouhodobé partnerství pro psaní, jehož výsledkem bylo 32 hudebních sálů vydaných nakladatelstvím Bert Feldman. Mnoho písní složil Williams a soudce v Williamově domě, The Plough Inn (později přejmenovaném na The Tipperary Inn), v Balsall Common. Protože soudce nemohl číst ani psát hudbu, Williams je učil soudce podle sluchu.^[5]

Soudce byl populární poloprofesionální umělec v hudebních sálech. V lednu 1912 účinkoval v divadle Grand Theatre Stalybridge a přijal 5-šilink vsadím se, že do příští noci by mohl skládat a zpívat novou píseň. Následující večer, 31. ledna, provedl Judge poprvé „Je to dlouhá cesta do Tipperary“ a okamžitě se stal velkým úspěchem. Píseň byla původně napsána a provedena jako sentimentální balada, kterou si mohli užívat irští emigranti žijící v Londýně.^[5] Soudce prodal práva k písni Bertovi Feldmanovi v Londýně, který souhlasil se zveřejněním této skladby a dalších písní napsaných soudcem s Williamsem.^[6] Feldman publikoval píseň jako „Je to dlouhá, dlouhá cesta do Tipperary“ v říjnu 1912 a propagoval ji jako březen.^[1]

Spor

Feldman zaplatil autorské odměny jak soudci, tak i Williamsovi, ale po Williamsově smrti v roce 1924 si soudce připsal výhradní uznání za napsání písně,^[7] s tím, že souhlasil s tím, aby Williamsovi byla připsána částka jako odměna za dluh, který dluží soudce. Williamsova rodina však ukázala, že melodie a většina textů písně již existovala ve formě rukopisu „Je to dlouhá cesta do Connemary“, který společně napsali Williams a soudce v roce 1909, a soudce použil toto, jen změna některých slov, včetně změny „Connemara“ na „Tipperary“.^[1]

Soudce řekl: „Byl jsem jediným skladatelem písně„ Tipperary “a všechny ostatní písně publikované v našich jménech společně. Všechny byly z 95% mojí prací, protože pan Williams provedl jen malé změny v práci, kterou si zapsal z mého zpěvu skladeb. „Zapsal by to na papír vyložený hudbou a přehrál to, pak bych na hudbě ještě trochu pracoval ... Přísahal jsem čestným prohlášením, které vlastnil Bert Feldman, zesnulý Harry Williams a já, potvrzující, že jsem jsem skladatel ... ". V rozhovoru z roku 1933 dodal: „Slova a hudba písně byly napsány v Newmarket Tavern, Corporation Street, Stalybridge dne 31. ledna 1912, během mého angažmá ve Velkém divadle po uzavření sázky, že píseň nemohla být napsán a zpíván příští večer ... Harry byl ke mně velmi dobrý a pomáhal mi finančně, a já jsem mu slíbil, že kdybych někdy napsal píseň a publikoval ji, vložil bych jeho jméno na kopie a podělte se s ním o výtěžek. Nejenže jsem tento slib velkoryse splnil, ale jeho jméno jsem vložil do mnoha dalších svých vlastních publikovaných příspěvků. Během života pana Williamse (pokud vím) nikdy neprohlásil, že je spisovatelem písně ... ".^[8]

Rodina Williamse vedla kampaň v roce 2012, aby Harryho Williamse oficiálně znovu připsala píseň, a sdílela své archivy s Císařská válečná muzea. Rodinný majetek stále dostává honoráře z písně.^[2][9]

Další nároky

V roce 1917 Alice Smyth Burton Jay žalovala vydavatele písní Chappell & Co. za 100 000 $ s tím, že v roce 1908 napsala melodii pro píseň hranou v Expozice Aljaška – Yukon – Pacifik propagace washingtonského jablkového průmyslu. Sbor začal: „Jsem na cestě k Yakima ".^[10] Soud jmenoval Victor Herbert působit jako odborný poradce^[11] a zamítl žalobu v roce 1920, protože autoři „Tipperary“ nikdy nebyli Seattle a Victor Herbert vypověděl, že tyto dvě písně nejsou dost podobné na to, aby naznačovaly plagiát.^[12]

Obsah

Píseň byla původně napsána jako nářek irského dělníka v Londýně, který chyběl ve své vlasti, než se stala pochodovou písní populárních vojáků. Jeden z nejpopulárnějších hitů té doby, píseň je atypická tím, že se nejedná o válečnou píseň, která podněcuje vojáky ke slavným činům. Populární písně z minulých válek (např Búrské války ) často to dělali. V první světové válce se však nejpopulárnější písně, jako je tato a "Udržujte hořící domácí ohně “, soustředil se na touhu po domově.^{[Citace je zapotřebí ]}

Recepce

Feldman přesvědčil Florrie Forde provést píseň v roce 1913, ale nelíbilo se jí a upustila od svého jednání.^[13] Stalo se však všeobecně známé. Během První světová válka, Denní pošta korespondent George Curnock viděl irský pluk Connaught Rangers zpívali tuto píseň, když procházeli Boulogne dne 13. srpna 1914 a nahlásil ji 18. srpna 1914. Píseň byla rychle sebrána dalšími jednotkami Britská armáda. V listopadu 1914 to zaznamenal irský tenor John McCormack, což pomohlo jeho celosvětové popularitě.^[14] Další populární verze v USA v roce 1915 byly Americké kvarteto, Prince's Orchestra a Albert Farrington.^[15]

Popularita písně mezi vojáky, navzdory (nebo kvůli) jejímu neuctivému a nevojenskému tématu, byla zaznamenána v té době a byla porovnána s vojenskými a vlasteneckými písněmi, které zvýhodňovaly nepřátelské jednotky. Komentátoři se domnívali, že odvolání písně odhalilo charakteristicky britské vlastnosti, že jsou veselí tváří v tvář strádání. Časy navrhl, že „„ Tipperary “může být méně důstojný, ale ono a cokoli jiného se naši vojáci rozhodnou zpívat, bude důstojné díky jejich statečnosti, jejich trpělivosti gayů a jejich dlouho trpící laskavosti ... Raději bychom měli jejich činy než všechny německé písně ve světě. “^[16]

Pozdější představení

Tato sekce potřebuje další citace pro ověření. Prosím pomozte vylepšit tento článek podle přidávání citací ke spolehlivým zdrojům. Zdroj bez zdroje může být napaden a odstraněn. (Listopad 2012) (Zjistěte, jak a kdy odstranit tuto zprávu šablony)

Časná záznamová hvězda Billy Murray, s americkým kvartetem, zpívalo „It A Long Way To Tipperary“ jako přímý pochod, doplněný mosazi, bubny a činely, s rychlou barvou „Pravidlo, Britannia! „uvržen do instrumentální mezihry mezi první a druhou verš-chorusovou kombinací.^[17]

Píseň byla uváděna jako jedna z písní ve filmu z roku 1951 Na Moonlight Bay, divadelní muzikál a film 60. let Ach! Jaká krásná válka a muzikál 1970 Miláčku Lili, zpívaný Julie Andrews. Zpívali to také váleční zajatci v roce Jean Renoir film La Grande Illusion (1937) a jako hudba na pozadí v Rusové přicházejí, Rusové přicházejí (1966). Je to také druhá část (další dvě bytosti Visí na starém ostnatém drátu a Mademoiselle z Armentières ) plukovní pochod z Kanadská lehká pěchota princezny Patricie. Tajemné vědecké divadlo 3000 použil to dvakrát, zpíval Crow T. Robot v Mystery Science Theater 3000: The Movie (1996), poté znovu zazpíval pro závěrečnou televizní epizodu. Ve filmu ji také zpívají britští vojáci Putovní hráči (1975) v režii Theo Angelopoulos, a tím Československý vojáci ve filmu Černí baroni (1992).

Píseň je často citována, když jsou prezentovány dokumentární záběry z první světové války. Jedním z příkladů jeho použití je každoroční televizní speciál Je to Velká dýně, Charlie Brown (1966). Snoopy —Který má chuť létat s esem z první světové války - tančí na směsici písní z první světové války, které hraje Schroeder. Tato píseň je zahrnuta a v tu chvíli Snoopy upadá do pochodového tempa levo-pravo-levého. Schroeder také hrál tuto píseň v Snoopy, pojď domů (1972) na Snoopyho vysílací párty. Snoopy byl také viděn zpívat píseň nahlas v sérii pásů o tom, že jde do Zimní olympijské hry 1968. V dalším pruhu kráčí Snoopy tak dlouho do Tipperary, že si vyčerpaný lehne a poznamenává: „Mají pravdu, do Tipperary je dlouhá cesta.“ Při jiné příležitosti kráčí Snoopy a začne zpívat píseň, jen aby narazil na ceduli s nápisem „Tipperary: One Block“. V nedělním pásmu, do kterého vejde Snoopy ve svém fantasy stavu z první světové války Marcie Je doma a myslí si, že je to francouzská kavárna, a poté, co vypije celé své kořenové pivo, usne a hlasitě zpívá píseň.

To je také vystupoval v For Me and My Gal (1942) v hlavní roli Judy Garland a Gene Kelly a Gallipoli (1981) v hlavní roli Mel Gibson.

Obsazení Mary Tyler Moore Show pochodovat mimo obrazovku a zpívat píseň na konci epizody seriálu, po zprávách Ted Baxter (hraje Ted Knight ) nevysvětlitelně přednesl některé texty ve večerním zpravodajství.

Zpívala to posádka U-96 v Wolfgang Petersen film z roku 1981 Das Boot (toto konkrétní uspořádání provedla Sbor Rudé armády ). Morálka je v ponorce posílena, když německá posádka zpívá píseň, když začne hlídkovat v severním Atlantiku. Posádka to zpívá podruhé, když se blíží k domovskému přístavu po téměř katastrofě.

Když peklo SS Lisabon Maru se potápělo, údajně zpívali královské dělostřelecké zajatci uvěznění v lodi.^[18]

Přeživší potopení HMS Tipperary v Bitva o Jutsko (1916) byli identifikováni svými záchranáři dne HMS Krahujec protože ve svém záchranném člunu zpívali „Je to dlouhá cesta do Tipperary“.^[19]

Text

Alternativní oplzlý závěrečný sbor^{[Citace je zapotřebí ]}:

Další verze a úpravy

tento článek Zdá se, že obsahuje triviální, menší nebo nesouvisející odkazy na populární kultura. Upravte prosím tento obsah, abyste vysvětlili dopad subjektu na populární kulturu, poskytování citací na spolehlivé, sekundární zdroje, spíše než jednoduše vypisovat vzhledy. Zdroj bez zdroje může být napaden a odstraněn. (Listopadu 2019)

Píseň byla tak populární, že její název je v němčině uváděn v tomto německém propagandistickém plakátu pro distribuci v okupovaná Francie.^[20]

• V roce 1916 Denní zrcadlo publikoval píseň v jazycích Impéria. To zahrnovalo verzi přeloženou do Cornwallský jazyk podle Henry Jenner.^[21]
• The Kannadiga dramatik a básník, T. P. Kailasam, jako součást sázky od britského přítele, přeložil píseň do Kannadština, přidáním vtipných textů specifických pro kannadštinu. Výsledná píseň „Namma Tipparahalli balu Doora“ (halli znamená "vesnice" v kannadštině), je populární píseň v Karnataka. Tuto verzi lze slyšet hrát pochodovou kapelou v Bengálský film, Shromážděte Panchali (1955), režie Satyajit Ray.
• A Rhodesian verze písně s názvem „Je to dlouhá cesta Mukumbura „stal se populární mezi rhodéskými vojáky během této země Bushova válka v 70. letech.^[22]
• The University of Missouri používá verzi „It’s a Long Way to Tipperary“ jako bojovou píseň, přejmenovanou na „Every True Son“.^[23]
• The University of Oregon používá a kontrafakt „Je to dlouhá cesta k Tipperary“ jako bojová píseň přejmenovanáMocný Oregon ".^[24]
• „Je to daleko od Amphioxus “, parodii na tuto píseň napsanou Philipem H. Popem, zpívají studenti a vědci jako potvrzení vývoj. Původně to nahrál Sam Hinton,^[25] a je oficiální písní divize biologických věd na University of Chicago.^[26]
• Píseň je příkladem partnerské písně nebo simultánní quodlibet, v tom, že sbor písně lze zpívat současně s další známou písní hudební sály, “Zabalte své potíže do staré brašny ", v dokonalé harmonii.
• The Club Atletico River Plate z argentinského Buenos Aires použili hudbu z této písně k vytvoření své hymny.^[27]
• John McCormack Verze je uvedena v soundtrack Titanic: Hudba z filmu (1997).
• Píseň je značně odkazována v roce 1917 Billy Murray píseň "Čím dále od Tipperary, tím blíže k Berlínu "^[28]
• Klavírní verzi písně provádí v televizi Schroeder Je to Velká dýně, Charlie Brown (1966), ve kterém Snoopy pochoduje, zatímco je píseň hrána. Je součástí směsi písní z první světové války, které střídají dvě veselé pochodové písně (tato píseň a „Zabalte své potíže do staré brašny „) a dvě dychtivé písně,“Je tu dlouhá dlouhá stezka A-Winding " a "Růže z Pikardie “, během kterého Snoopy pláče a kvílí.

Viz také

• Sbohem Piccadilly, Farewell Leicester Square (román)
• "Tipperary “, další populární píseň z roku 1907

Reference

externí odkazy

• Je to dlouhá cesta do Tipperary: Skóre na Projekt mezinárodní hudební skóre
• Noty pro „Je to dlouhá, dlouhá cesta k Tipperary“, Chappell & Co., Ltd., 1912.
• Plné texty a rané nahrávky
• Kanadská verze napsaná Kailasamem
• Záznam od Billyho Murraye a amerického kvarteta
• „Je to dlouhá cesta do Tipperary“ na MusicBrainz (informace a seznam nahrávek)