Neosobní pasivní hlas - Impersonal passive voice - Wikipedia

The neosobní hlas, někdy nazývané pseudo-pasivní hlas, je sloveso hlas který snižuje mocenství z nepřechodné sloveso (který má valenci jedna) na nulu.^[1]^:77

Neosobní pasivum odstraní předmět z nepřechodné sloveso. Místo subjektu slovesa může konstrukce místo toho obsahovat syntaktický zástupný symbol, nazývaný také a figurína. Tento zástupný symbol nemá ani tematický, ani referenční obsah. (Podobným příkladem je slovo „there“ v anglické frázi „There are three books.“)

Smazáno argument lze znovu zavést jako šikmý argument nebo doplněk.

Test nergativních sloves

Ve většině jazyků, které umožňují pouze neosobní pasivy nergativní slovesa může podstoupit neosobní pasivaci. Nevykumativní slovesa nesmí. Schopnost podstoupit tuto transformaci je často používaným testem pro rozlišení nergativních a neakumativních sloves. v turečtina například sloveso çalışmak „pracovat“ je nergetické, a proto může být pasivováno:

Burada çalış-ıl-ır.

zde práce - PAS-DÁREK

Tady to funguje.

"Tady lidé pracují."

Sloveso ölmek „zemřít“ je však nepřijatelné a nemusí být pasivizováno:

*Burada öl-ün-ür.

zde die-PASS-present

Tady to zemřelo.

"Tady lidé umírají."

Příklady

holandský

Nizozemský neosobní pasiv lze vidět v následujících větách.^[1]^:76–7

[De	jongens]_s	fluiten.
the	chlapci	pískat
„Chlapci pískají.“

Er	wordt	([dveře	de	jongens])	gefloten.
tam	je	podle	the	chlapci	zapískal
„Pískání (chlapci).“

Němec

Němčina má neosobní pasivní hlas, jak je ukázáno v následujících příkladech:

Aktivní hlas:

Die Kinder spielen.

„Děti si hrají / hrají.“

Neosobní pasivní hlas:

Es wird gespielt.

doslovně: „Hraje se.“

„Někdo hraje.“

Ve druhém příkladu předmět (Die Kinder, "děti") byla odstraněna a na jejím místě je figurína es "to".

Věta může být vytvořena bez zjevného subjektu umístěním příslovce na první pozici:

Heute wird gespielt. Dort wird gespielt.

doslovně: Dnes se hraje. Tam se hraje.

„Někdo dnes hraje. Někdo tam hraje.“

benátský

Benátčan má neosobní pasivní hlas, nazývaný také nepřechodný pasivní, protože je vytvořen z nepřechodných sloves. parlar „mluvit“ je nepřechodné a přijímá nepřímý objekt označený A „do“ nebo podle co „with“: ačkoli neexistuje žádný přímý předmět, který by měl být povýšen na předmět, sloveso může být pasivováno a stává se bezpředmětným, tj. neosobním. Je použito obvyklé pomocné „být“ ve formě xe „je“ (s nulovou figurínou) nebo ve formě gh'è „there is“ (s gh'-dummy) v závislosti na místní odrůdě.

Xe stà parlà co Marco?

mluvil DUMMY s Markem? = mluvil někdo s Markem?

(Doslova) „Je s Markem mluveno?“

Xe stà parlà de ti nebo Gh'è stà parlà de ti

O tobě se mluvilo o DUMMY = někdo o tobě mluvil

(Doslova) „Už se o vás mluvilo“ nebo „mluvilo se o tobě“

Podobně sloveso tełefonar "zavolat / zazvonit" vezme datový nepřímý objekt v benátštině (označené A "do"), stále se často používá v neosobní pasivě:

Xe stà tełefonà a Marco?

byl DUMMY telefonován Mark? = někdo zazvonil u Marka?

(Doslova) „Je Markovi telefonováno?“

Na rozdíl od němčiny lze předmět uvést pouze pomocí aktivního hlasu:

Gavìo parlà co Marco?

mluvil jsi s Markem?

(Doslova) „Už jste mluvili s Markem?“

latinský

Neosobné pasivní konstrukce jsou v latině zcela běžné. Zatímco přechodná slovesa se mohou objevit v neosobním pasivu, u přechodných je mnohem pravděpodobnější. Jedním pozoruhodným příkladem je fráze od Virgila:

Sic itur ad astra. (Aen. 9.641)

Je přeloženo „tedy člověk jde ke hvězdám“ (tj. „Taková je cesta k nesmrtelnosti“) nebo „tak tedy půjde ke hvězdám“, ale slovo itur je pasivní forma hněv „Jít“ ve třetí osobě jednotného čísla, takže jeho doslovný význam by mohl být vyjádřen jako „takto se dostane ke hvězdám“.

Podobně, Saltatur je doslovně třetí osoba singulárního pasivního tvaru slovesa slané „Tancovat“, a to znamená „tancují (nebo: lidé)“ nebo přesněji „tancuje se“. Pugnatum est je perfektní pasivní forma slovesa pugnare „Bojovat“, takže tato forma znamená „oni (nebo lidé) bojovali“ nebo „probíhal boj“ nebo ještě přesněji „bojovalo se“ nebo „bojovalo se“.

Dalším příkladem je odpověď na otázku Quid agitur? (přibližně „co se děje?“, rozsvícené „co se děje?“) ve hře Plautus: Vivitur, Cca. „not too bad“, doslovně: „jeden je naživu“ nebo přesněji, „žije se“, z neosobního (nepřechodného) slovesa vivere ('žít').

slovanský

Slovanské jazyky mají neosobní pasiv, vytvořený s reflexivní částice (níže uvedené příklady jsou v srbština ):

Pleše se.

Tancuje se.

(Doslova) „Tancuje se.“

Sloveso je ve třetí osobě jednotného čísla (srovnej s latinkou slaný) Stejně jako u jiných neosobních forem jsou formy minulého času v kastrovém jednotném čísle:

Plesalo se.

Tancovalo se.

(Doslova) „Tancovalo se.“

Nelze použít žádné fiktivní zájmeno. Zdá se, že neexistuje žádné omezení jako v turečtině, např. sloveso „zemřít“ lze uvést také do neosobní pasivity.

Viz také

Reference

^ ^A ^b Dixon, R. M. W. & Alexandra Aikhenvald (1997). „Typology of Argument-Determined Constructions. S. 71–112 autorů Bybee, Haiman a Thompson (1997). In Bybee, Joan, John Haiman a Sandra A. Thompson (eds.) (1997). Eseje o jazykových funkcích a typu jazyka: Věnováno T. Givónovi. Amsterdam: John Benjamins.

externí odkazy

[DixAikh1997-1] A ^b Dixon, R. M. W. & Alexandra Aikhenvald (1997). „Typology of Argument-Determined Constructions. S. 71–112 autorů Bybee, Haiman a Thompson (1997). In Bybee, Joan, John Haiman a Sandra A. Thompson (eds.) (1997). Eseje o jazykových funkcích a typu jazyka: Věnováno T. Givónovi. Amsterdam: John Benjamins.

[1]