Hunsrückská železnice - Hunsrück Railway - Wikipedia

Hunsrückská železnice
Hunsrückbahn Mai.jpg
DB Regio push-pull vlak na Hubertově viaduktu
Přehled
Nativní jménoHunsrückbahn
Číslo řádku3020
Národní prostředíPorýní-Falc
TerminiSimmern (originál)
Emmelshausen (provozní)
Boppard Süd
Servis
Číslo trasy479
Technický
Délka řádku53,5 km (33,2 mil)
Regálový systémAbt (do roku 1931)
Rozchod1435 mm (4 stopy8 12 v) standardní rozchod
Maximální sklon0.609%
Mapa trasy
Legenda
0.0Simmern
1.8
Schmiedelský tunel (81 m)
3.5Keidelheim
5.4Külz (Hunsrück)
9.6Alterkülz
13.1Bell (Hunsrück)
15.1Kastellaun
18.7Hollnich
20.9Ebschied
23.7Dudenroth
25.7Lingerhahn
29.0Pfalzfeld
33.3Leiningen (Hunsrück)
38.1Emmelshausen
40.8Ehr
43.6Boppard-Fleckertshöhe
46.5Boppard-Buchholz
48.0
Tunel Hinterburden 1 (64 m)
48.3
Hinterburdenský tunel 2 (65 m)
49.4
Rauschenlochův viadukt
49.6
Hubertův viadukt (150 m)
49.7
Tunel Rauerberg (124 m)
50.2
Tunel Talberg (144 m)
51.1
Tunel Kalmut (124 m)
52.8Boppard
53.5Boppard Süd

Zdroj: Německý železniční atlas[1]

Hunsrückská železnice (Němec: Hunsrückbahn) je částečně nepoužívaná železniční odbočka v německém státě Porýní-Falc, která se větví z Železnice West Rhine v Boppard a běžel až tak daleko Simmern. 38kilometrová část jižně od Emmelshausen byl demontován a od té doby nahrazen Schinderhannes -Radweg cyklostezka. V Simmernu se to spojilo s nyní částečně uzavřeným Hunsrückquerbahn (Železnice Trans-Hunsrück) mezi Langenlonsheim a Hermeskeil.

Na 15 kilometrů dlouhém úseku Boppard – Emmelshausen jezdí pravidelné místní spoje Rhenus Veniro jako trasa RB 37. Mnoho studentů školy z Emmelshausenu a Boppard-Buchholzu spoléhá na vlaky a jejich cestování bylo usnadněno prodloužením linky z Boppard hlavní nádraží na stanici Boppard Süd.

Název linky

Název Hunsrückbahn byla této lince dána až po uzavření osobní dopravy na jiné lince, která se původně volala Hunsrückbahn, který běží mezi Langenlonsheim a Hermeskeil. Tyto originální Hunsrückbahn se nyní nazývá Hunsrückquerbahn (doslovně znamená „Trans-Hunsrück Železnice “), aby se odlišily (zejména od vývoje Letiště Hahn ).

Dějiny

Železnice byla otevřena v srpnu 1908. Tři roky se stavělo poslední úsek mezi Boppardem a Kastellaun. Nejen strmá cesta mezi Boppardem a Buchholzem, ale také linie předním hřebenem Hunsrücku vyžadovala vysoký standard technologie a značné pracovní síly. Při stavbě železnice Hunsrück došlo k několika úmrtím. K nejzávažnější nehodě došlo 4. ledna 1907 při vrtání tunelu mezi Leiningen a Lamscheid, když dělníka rozdrtil sesuv půdy. Zatímco ho kolegové a dobrovolníci hledali, uklouzla další země a zabila dalších dvanáct. Na místě katastrofy je památník 13 mrtvých.

Na strmé trase mezi Boppardem a Boppard-Buchholzem, včetně dvou viaduktů a pěti tunelů, která byla otevřena v roce 1907, byla linka provozována až do roku 1931 jako ozubnicová dráha s Abt stojan. Byly použity pruské lokomotivy třídy T 26. Poté následovaly adhezivní operace s parní lokomotivy třídy 94,5, která trvala do května 1956. Od května 1956 do uzavření úseku Emmelshausen – Simmern byla celá trať provozována třídou VT 98 Uerdingen železniční autobusy (od roku 1968: třída 798) se speciálním vybavením pro provoz na strmých trasách.

Částečné uzavření

Uerdingen railbus v 70. letech před starou stanicí Boppard

Osobní doprava mezi Simmernem a Pfalzfeldem byla opuštěna 29. května 1983. Došlo k krátké renesanci provozu cestujících v úseku Simmern – Kastellaun dne 11. října 1986, kdy došlo k velké demonstraci proti plánovanému umístění řízené střely poblíž Kastellaunu a na tomto úseku jezdila řada zvláštních vlaků. Nákladní doprava byla uzavřena mezi Emmelshausenem a Pfalzfeldem 27. května 1983. Nákladní doprava byla provozována mezi Kastellaunem a Pfalzfeldem do 31. prosince 1994 a mezi Simmernem a Kastellaunem do 1. června 1995. Dne 1. března 1996 byla uzavřena část Simmern – Pfalzfeld. V letech od roku 1998 byl úsek postupně demontován a na trase Emmelshausen – Simmern byla vybudována cyklostezka Schinderhannes, která je u cyklistů, bruslařů a chodců velmi oblíbená.

S omezením provozu na úsek Boppard – Emmelshausen v roce 1983 byly služby poprvé provozovány s dieselové lokomotivy třídy 213 tahání dvou Silberling kočáry, z nichž jeden byl vybaven a ovládací prostor. Používání lokomotiv třídy 213 trvalo až do roku 1995, kdy bylo všech deset lokomotiv vylosováno a převedeno k použití na Železnice Plaue – Themar v Durynsko. To bylo původně nahrazeno lokomotivy třídy 215 a později třída 218 diesely. Kromě dieselových lokomotiv třídy 218 zahájil provoz dne 15. dubna 2011 modernizovaný mezivoz Silberling a hnací přívěs třídy Bybdzf (také známý jako Wittenberg ovládací vůz).

Provoz s těžkými diesely nebyl bezproblémový. Na konci roku 2005 musel být provoz na několik týdnů pozastaven z důvodu poškození kolejí a dvojkolí. To je pravděpodobně výsledkem použití lokomotiv o výkonu 80 tun a 2060 kW na úzkých zatáčkách tohoto strmého úseku. Zvýšením mazání příruby kola a po instalaci systémů mazání příruby kolejových kol byly restartovány služby.[2]

V roce 2008 byla linka kompletně zrekonstruována. The DB Netz Společnost AG investovala do linky 9,3 milionu EUR do úplné výměny starých kolejí a pražců. Po renovaci v srpnu 2008 se na dvojkolích znovu objevilo opotřebení, které způsobilo přerušení provozu, aby bylo možné zkoumat příčinu po dobu několika měsíců až do 16. února 2009.

Změna provozovatele

Dílna Rhenuse Venira v Boppardu, jedné ze tří souprav Regio-Shuttle nalevo

Rhenus Veniro byla podepsána smlouva na převzetí provozu cestujících na železnici Hunsrück při změně jízdního řádu v prosinci 2009. Sdružení veřejné dopravy Severního Porýní-Falcka (Zweckverband SchienenPersonenNahVerkehr Rheinland-Pfalz Nord) v Koblenzu zadal společnosti smlouvu na její provoz v únoru 2008. Smlouva je uzavřena na dobu 20 let. Rhenus Veniro měl smlouvu na provozování tří Stadler Regio-Shuttle RS1 dieselové jednotky, které byly upraveny pro strmé stupně této trasy.[3] Jelikož provoz těchto nových vozidel ještě nebyl schválen Federální železniční úřad (Eisenbahn-Bundesamt) v prosinci 2009 linku nadále provozoval DB Regio Jihozápad s vlaky push-pull taženými lokomotivou.[4]

Na podzim roku 2010 byla stanice Emmelshausen přestavěna. Byly instalovány dva nové výhybky a na koleji 1 byla postavena nová platforma, aby tam mohly vlaky opět zastavit. Signální skříňka u vchodu do stanice se během přestavby stala nadbytečnou.

Poslední den před velikonočními školními prázdninami 15. dubna 2011 Zweckverband SPNV-Nord ukončila provoz společnosti DB Regio na lince. Během prázdnin byla obnovena nástupiště ve stanicích Boppard-Fleckertshöhe a Ehr. Dne 29. dubna 2011 vydal Federální železniční úřad omezenou provozní licenci pro Rhenus Veniro pro tři jednotky DM1 RS1 (650350–650352) s platností do 31. prosince 2011, což jim umožnilo používat. K získání úplného povolení byly nutné další úpravy brzdového systému. Dokud nebyly provedeny, nemohly být DMU provozovány při plném obsazení.

Po několika drobných opravách od výrobce Stadler Rail Společnost Rhenus Veniro zahájila provoz dne 4. května 2011 v 05:23, tři dny po oznámeném datu plánovaných operací. Ne všechny tři vlaky však byly použity, protože opravy nebyly dokončeny. Proto byla trasa původně provozována s jedním vlakem, s dalšími autobusy používanými pro školní dopravu.[5] Od 8. srpna 2011, první školní den po letních prázdninách, provozoval Rhenus Veniro dva spojené DMU pro studentský provoz, což umožnilo omezení provozu školních autobusů.[6]

Jeden ze tří DMU obdržel v prosinci 2011 neomezený souhlas Federálního železničního úřadu.[7] Další dvě vozidla obdržela úplné schválení na začátku ledna 2012. Od té doby byly třívozové vozy DMU schopné provozu, takže již nejsou zapotřebí žádné další školní autobusy.[8]

Známky

Úsek železnice Hunsrück z Boppardu do Emmelshausenu je nejstrmější přilnavou železnicí v západním Německu. Na šestikilometrovém úseku z Boppardu do Boppard-Buchholz stoupá 336 metrů. Hodnocení je 6,09% nebo 1 ze 16,4. Úsek železnice Hunsrück mezi Boppardem a Emmelshausenem je díky tomu chráněn jako památník.[9]

Viz také

Poznámky

  1. ^ Eisenbahnatlas Deutschland (německý železniční atlas). Schweers + Wall. 2009. ISBN  978-3-89494-139-0.
  2. ^ „Wiederaufnahme der Hunsrückbahn“ (v němčině). Zweckverband SchienenPersonenNahVerkehr Rheinland-Pfalz Nord. Archivovány od originál dne 3. srpna 2012. Citováno 25. května 2012.
  3. ^ „Rhenus Veniro unterzeichnet Verkehrsvertrag für den Betrieb der Hunsrückbahn“ (v němčině). Rhenus Veniro. 20. května 2008. Citováno 25. května 2012.
  4. ^ „Hunsrückbahn startet mit neuem Fahrplan - Züge verkehren in Zusammenarbeit mit DB Regio“ (v němčině). Rhenus Veniro. 11. prosince 2009. Archivovány od originál dne 7. listopadu 2010. Citováno 25. května 2012.
  5. ^ „Neue Qualität auf der Hunsrückbahn: Betriebsaufnahme mit modernen Fahrzeugen auf der Strecke Boppard - Emmelshausen am 4. Mai“ (v němčině). Rhenus Veniro. 4. května 2011. Archivovány od originál dne 9. března 2012. Citováno 25. května 2012.
  6. ^ „140 Schüler können Montag Zug fahren“. Rhein-Zeitung (v němčině). 6. srpna 2011. Citováno 25. května 2012.
  7. ^ „Prosinec 2011: Licht am Ende des Tunnels“. Rhein-Zeitung (v němčině). 5. ledna 2012. Citováno 25. května 2012.
  8. ^ „Hünsrückbahn: Signale auf Grün“. Rhein-Zeitung (v němčině). 5. ledna 2012. Citováno 25. května 2012.
  9. ^ „Nachrichtliches Verzeichnis der Kulturdenkmäler Rhein-Hunsrück-Kreis“ (PDF; 1,5 MB) (v němčině). Koblenz: Generaldirektion Kulturelles Erbe Rheinland-Pfalz. 2011. s. 10 a 17. Citováno 25. května 2012.

externí odkazy