Rozhodnutí německého ústavního soudu o potratech, 1975 - German Constitutional Court abortion decision, 1975 - Wikipedia

BVerfGE 39, 1 - Potrat I.
Bundesadler Bundesorgane.svg
SoudSpolkový ústavní soud Německa
Celý název případuPorušuje reformovaný zákon o potratech právo na život v životě matky?
Rozhodnuto25. února 1975 (1975-02-25)
CitaceBVerfGE 39,1
Přepis (y)Přepis (v Němec )
Historie případu
Související akceBVerfGE 88, 203 - Interrupce II Přepis (v němčině)
Názory na případy
Článek 2, odstavec 2 základního zákona zaručuje právo na život nenarozeným, proto je zrušen § 218a trestního zákona (ve smyslu zákona o trestním zákoně z roku 1974). Soud přijímá Indikationsloesung - ukazatele, které výslovně stanoví předem stanovené okolnosti nebo právně platné důvody pro potraty.
Členství v soudu
Soudci sedíPrvní SenátBenda (Předseda), Ritterspach, Dr. Haager, Rupp-von Brünneck, Dr. Böhmer, Dr. Faller, Dr. Brox, Dr. Simon.
Klíčová slova

BVerfGE 39,1 - Potrat I (Němec: BVerfGE 39,1 - Schwangerschaftsabbruch I) bylo rozhodnutím Spolkový ústavní soud Německa, zabývající se otázkou potrat v roce 1975, dva roky po Spojených státech nejvyšší soud rozhodnutí Roe v. Wade. Soud rozhodl, že respekt k lidské důstojnosti vyžaduje kriminalizaci potratů, pokud to není odůvodněno naléhavými důvody nazývanými indikace („Indikationen“). Existuje několik indikací, zejména lékařská indikace, což znamená, že život matky by byl ohrožen, pokud by dítě musela donést k termínu, a trestní indikace, což znamená, že dítě je výsledkem znásilnění matky.

Toto rozhodnutí zohlednilo celou řadu argumentů pro potrat, a to jak raných (legalizace byla v Německu od přelomu století předmětem debaty), tak i nedávných (používaných v jiných zemích, jako např. Spojené státy a Británie že legalizoval potrat před několika lety). Zejména konkrétně odmítl hlavní úvahy v rozsudku Roe v. Wade stejně jako jeho „termínové řešení“ v rozporu s ústavní zárukou práva na život. Soud rozhodl, že právo na život zaručené čl. 2 odst. 2 Základní zákon, se musí rozšířit na život nenarozených, pokud jsou čteny ve světle záruky lidské důstojnosti stanovené v článku 1 základního zákona.

The sjednocení Německa mělo za následek významnou revizi zákonů o potratech, která je v mnoha ohledech liberalizovala, i když je ponechala přísnější než Východoněmecký zákony, které povolovaly potrat na požádání během prvních dvanácti týdnů těhotenství. Na počátku 90. let 20. století Bundestag zavedla systém, kdy ženě potratící během prvních tří měsíců těhotenství nehrozí právní sankce, pokud podstoupí povinné poradenství, jehož jedním z cílů je předložit případ, že vyvíjející se plod je nezávislým lidským životem 72hodinová čekací doba mezi poradenstvím a potratem. Pozdější potraty se netrestají, pokud tak naznačují zdravotní důvody, jako je možné poškození ženy z pokračujícího těhotenství nebo silně zdeformovaný plod.

Ve druhém nálezu z roku 1992 Federální ústavní soud potvrdil tato uvolněná omezení potratů. Soud již nebral v úvahu, že obrana práva nenarozených lidí na život (sama o sobě potvrzena) nutně znamená trest potratů: podle soudu jde o ústavní mandát k ochraně nenarozeného života, není však ústavně specifikováno, což znamená použít k tomu. Jednoduchý zákonodárce (tj. Zákonodárce pod ústavní úrovní) má tedy - v mezích - možnost svobodného výběru mezi nimi, včetně volby „sociálních, politických a sociálních prostředků“ nad trestními opatřeními.

Reference

Hlavní
  • Text rozhodnutí BVerfGE 39, 1:
    • „BVerfGE 39, 1 - Schwangerschaftsabbruch I“. Deutschsprachiges Fallrecht (v němčině). Citováno 27. června 2012.
    • Jonas, Robert E .; John D. Gorby. „Rozhodnutí německého ústavního soudu o potratech (anglický překlad německého textu)“. The John Marshall Journal of Practice and Proced. 9: 605. Citováno 27. června 2012.
Sekundární