Hasiči v Jižní Koreji - Fire services in South Korea

Oficiální logo pro hasičskou službu Korejské republiky

The Hasiči v Jižní Koreji (nebo Korea Fire Service) je organizace zabývající se prevencí nebezpečí, ochranou životů a majetku lidí v Korejské republice, hašením a záchranou požárů, záchranou nouzových pacientů, prevencí katastrof, reakcí na katastrofy a zajišťováním obnovy po katastrofě.[1][2] Hasiči v Jižní Koreji jsou hasiči, členové povinné hasičské jednotky a Dobrovolní hasiči.[1] Pokud jde o hašení požárů, rámcový zákon o hasičských službách, záchranné a pohotovostní činnosti upravuje zákon 119 o záchranných a záchranných službách. Za národní hasičský sbor odpovídá ministerstvo veřejné bezpečnosti a ochrany a místní hasičský sbor má na starosti velitelství městských a obvodních hasičů.[3]

Existuje několik kritik, jako je problém velitelského systému, stav hasičské organizace a špatné zacházení s hasiči, i když je k provádění hasičských činností zřízeno několik organizací.

Dějiny

Před dynastií Goryeo

Podle Samguk Sagi, je zaznamenáno, že k požáru došlo v Král Munmu 2 roky, 6 let, 8 let a hádejte, že se zrodil koncept žhářství.[4]

Z Dynastie Goryeo, začal být připravován systém na úrovni požáru na národní úrovni, který předcházel vzniku požáru pod názvem „systém zákazu viny“, ale žádná specializovaná organizace neexistovala.[5] Za předcházení požáru jsou však odpovědní úředníci strany a odpovědní úředníci v každém vládním úřadu, vedení bylo zrušeno, pokud požár nezabrání, civilní obyvatelé úmyslně nevystřelí nebo záměrně nevystřelí. roky wunského buddhistického ohně, a když se historie příležitostně kontrolovala a zanedbávala své povinnosti, byla potrestána.[4][je zapotřebí objasnění ]

Joseon Dynasty

Školení dvorních hasičských sborů 20. století

Systém hašení požáru Joseon Dynasty byla založena v roce 1426 (8. rok Sejong), byla na základě platu zřízena první hasičská organizace specializovaná na Korejský poloostrov a začala se starat o protipožární práce.[6] Zpočátku zakázaná armáda potlačila oheň, přejmenovala hasičský prapor na Ghum-Hwa (금화, 禁 火. Hasič) v době dynastie a pracovala 24 hodin.[7][8]

Korea pod japonskou vládou

Hasičský sbor v majetku japonského císaře je odpovědný za ministerstvo ochrany nebo bezpečnostní oddělení Generální guvernér Koreje. V 10. letech 19. století byli hasiči umístěni na policejní úřad v Soulu a v dalších velkých městech. Organizovali jsme hasičské skupiny a zajišťovali hasiče. V roce 1922 Gyeongseong hasičská skupina byla přestavěna hasičským sborem Gyeongseong a v roce 1925 byla přepsána první hasičská stanice hasičské stanice Gyeongseong.[7][8]

Vojenská vláda armády Spojených států v Koreji a Korejské republice

Národní hasičská služba

V roce 1950 byl zřízen Národní hasičský sbor bezpečnostního úřadu, ale ve stejném roce se z něj stalo ředitelství bezpečnostního oddělení a v roce 1955 bezpečnostní a ochranný útvar odpovědný za hasičský sbor měl na starosti bezpečnost oddělení spolu se strážním oddělením. Hasiči byli znovu instalováni v roce 1961 a měli na starosti hašení požárů na ministerstvu vnitra a na odboru bezpečnosti ministerstva vnitra až do roku 1971. V roce 1975 vstoupil v platnost zákon o fondu civilní obrany a Ministerstvo se stalo odpovědným za záležitosti civilní obrany, za které byla částečně odpovědná NFD.[5]

Od té doby Národní agentura pro řešení mimořádných událostí byla založena v roce 2004 poté požární nehoda metra Daegu a tajfun,[9] ale byl demontován Potopení MV Sewol v roce 2014 a byl převeden na ministerstvo veřejné bezpečnosti a zabezpečení. V roce 2017 byla na základě Ústřední hasičské služby zřízena Národní hasičská agentura jako singulární hasičská služba v zemi.

Místní hasiči

V roce 1945 byl během vojenské vlády USA založen hasičský sbor v místním policejním oddělení. V roce 1946 byl zřízen Výbor pro hasičskou ochranu a obecní hasiči, hasiči byli zřízeni v roce 1947 a byl autonomní pod ministerstvem obchodu, ale v roce 1948 patřil do režimu státní policejní správy. Hasičský sbor byl založen v metropolitním městě Soul a v metropolitním městě Pusan ​​v roce 1972 a v roce 1975 byl odpovědný za hašení požárů ve správě civilních věcí každého okruhu. Od roku 1976 měl starosta a krajská stráž na starosti hasičské práce pouze v oblastech, kde nebyly zřízeny hasičské stanice,[5] ale v roce 1992 bylo založeno obvodní velitelství hasičů, které dosáhlo současnosti.[10]

Struktura hasičů

Sídlo pro katastrofy a bezpečnost v Gyeonggi

Hasičskou organizaci Korejské republiky tvoří: Národní hasičská agentura pod ministerstvem veřejné bezpečnosti a zabezpečení a velitelství městských nebo obvodních hasičů. Pod správním dohledem NFA existují Národní 119 záchranné velitelství a a Národní hasičská akademie a pod městským nebo obvodním velitelstvím hasičů jsou hasičské stanice a místní hasičské akademie. NFA je odpovědná ústřední vládě, zatímco hasičské ústředí města nebo kraje řídí místní vláda.

Ústřední hasičská služba

Místní hasiči

Městský hasičský sbor

Okruhová hasičská služba

Nedostatek požárních stanic

Ačkoli je v zásadě zřídit jednu hasičskou stanici v jednom městě, kraji nebo okrsku,[11] nebyla chráněna a v důsledku toho, že hasičské velitelství v provincii Gangwon analyzovalo poškození požárního života, došlo k významnému rozdílu v úmrtnosti v závislosti na přítomnosti nebo nepřítomnosti hasičské stanice a trvá na nutnosti zřízení hasičské stanice. Rozpočet ve výši přibližně 7 miliard wonů se však spotřebuje na zřízení jedné hasičské stanice a v obcích se špatnou finanční samostatností pasivně reaguje na založení hasičské stanice.[12]

Hasiči

v 2008 Namdaemun oheň „Hasiči hašení požáru.

Hasiči z Korejské republiky jsou podle své práce rozděleni na 119 hasičských sborů, 119 záchranných sborů a 119 záchranných sborů.

Hodnost

Odznak hodnosti zástupce náměstka Fire
Odznak hodnosti hasičského kapitána
Odznak hodnosti zkušebního hasiče

Lze jej rozdělit na 11 tříd národních pracovníků a 10 tříd regionálních pracovníků.[13]

Problém nemoci

Jihokorejští hasiči pracují přibližně 84 hodin týdně,[14] a léčba je málo podporována posttraumatická stresová porucha.[15] Ve skutečnosti je hasič s nemocí z povolání 14,3%.[16] 88 procent hasičů, kteří zranili zraněné kvůli znevýhodnění, však nehlásilo, že jsou úředními nemocemi.[17] Nemoci jako leukémie a rakovina krve nejsou uznávány jako oficiální záležitosti státu a takový tón se zachovává i po rozhodnutí Nejvyššího soudu.[18]

Problém s nedostatkem pracovních sil

Aby se vyřešil problém nadměrné pracovní doby, místní hasiči změnili směnu ze dvou směn na tři směny, ale celkový počet hasičů pracujících na práci nebyl přidán.[19] Počet vyslaných hasičů na konci roku 2014 navíc činil 50493, ale pouze asi 41 procent respondentů je schopno obsadit volné místo.[20]

Viz také

Reference

  1. ^ A b „Rámcový zákon o požárních službách“. Legislativa ministerstva vlády. Citováno 2014-12-30.
  2. ^ „Zákon o 119 záchranných a záchranných zdravotnických službách“. Legislativa ministerstva vlády. Citováno 2016-03-16.
  3. ^ „Zákon o místní autonomii“. Legislativa ministerstva vlády. Citováno 2014-01-21.
  4. ^ A b (v korejštině) „Historie ústředí hasičů Gyeongsangbuk-do“. Gyeongsangbuk-do. Citováno 2017-01-08.
  5. ^ A b C (v korejštině) „Historie hasičské služby Chungcheongbuk-do“. Chungcheongbuk-do. Citováno 8. ledna 2017.
  6. ^ (v korejštině) „Historie ústředí hasičů Gyeongsangbuk-do“. Gyeongsangbuk-do. Citováno 8. ledna 2017.
  7. ^ A b (v korejštině) „Doopedia - hašení“. Naver. Doosan. Citováno 8. ledna 2017.
  8. ^ A b (v korejštině) „Encyklopedie korejské národní kultury - hasiči“. Naver. Ústřední výzkumný ústav korejských studií. Citováno 8. ledna 2017.
  9. ^ (v korejštině) 백소용 (2014-05-29). ""다시 행정직 지휘 받나 „소방 방재청 부글 부글“. 세계 일보. Citováno 2016-02-01.
  10. ^ (v korejštině) 최고 (09.11.2012). „<119 날 날 50 주년 특집> 50 주년 소방 의 날 을 맞아 돌아 보는 소방 의 역사“. 소방 방재 신문. Citováno 2014-03-21.
  11. ^ (v korejštině) „Předpisy týkající se zřízení obecních hasičských záchranných sborů“. Legislativa ministerstva vlády. 2013-02-22. Citováno 8. ledna 2017.
  12. ^ (v korejštině) 이강일 · 박영서 · 전승현 · 홍인철 (7. 8. 2016). „불 나면 산 넘고 넘어 1 시간 걸려 와요… 소방서 없는 지자체 많아“. Yeonhapnews. Citováno 2016-08-13.
  13. ^ (v korejštině) „울산 소방 본부 소방 복제 및 장비“. Metropolitní město Ulsan. Archivovány od originál dne 6. května 2015. Citováno 8. ledna 2017.
  14. ^ (v korejštině) 채희선 (02.03.2012). „홍제동 참사 11 년… 소방관 안전 대책 은 아직도 빨간불“. Hankookilbo. Citováno 2017-01-09.
  15. ^ (v korejštině) 정성호 (31.12.2013). „소방관 '외상 후 스트레스 장애' 심각“. Korea Broadcasting System. Citováno 2014-02-26.
  16. ^ (v korejštině) „소방관 절반 이상 이 '건강 이상자'… 14,3% 는 직업병 앓아“. Peníze dnes. 2015-07-20. Citováno 2015-07-20.
  17. ^ (v korejštině) 강 버들 (2015-11-13). „소방관 절반 가까이 불면증, 다쳐도„ 쉬쉬 “… 불이익 우려“. JTBC. Citováno 2015-11-30.
  18. ^ (v korejštině) 차상은 · 박수철 · 김윤호 · 강태우 · 김호 (30.11.2015). ""이젠 그 누구 에게도 소방관 을 권하고 싶지 않습니다"". Jungangilbo. Citováno 2015-11-30.
  19. ^ (v korejštině) 윤나라 (07.10.2012). „소방관 들 무리한 3 교대…“ 불 끌 사람 없다"". SBS. Citováno 2014-01-04.
  20. ^ (v korejštině) 장 민성 (04.09.2015). ""소방관 현장 출동 인력, 기준 보다 41% 부족"". Newsis. Citováno 2015-09-04.