Německé hasičské sbory - German fire services

A MUŽ LF 16/12 (motor) dobrovolnické hasičské stanice v Brehna, Německo

Hasičská četa jedné ze stanic hasičského sboru města Hofgeismar

The Feuerwehr (Němec: protipožární ochrana) je řada německých hasičských sborů. Odpovědnými orgány pro provoz a vybavení hasičských sborů jsou německé komunity („Gemeinden“) a města („Städte“). Podle zákona musí operovat hasičské síly. Ve městech to obvykle provádí úřad pro prevenci požárů, jeden z vyšších úřadů.

V Německu existují tři druhy náboru hasičů: převládající počet německých 1 383 730 hasičů jsou členy dobrovolné hasičské sbory (Freiwillige Feuerwehr), menší počet pracujících v profesionálních hasičských sborech a alespoň odvedení členové a Povinná hasičská služba (Pflichtfeuerwehr), se sídlem jen na několika místech po celé zemi.

Profesionální hasičské sbory jsou obvykle provozovány jako

• Berufsfeuerwehr (profesionální hasičská stanice nebo brigáda) městského orgánu čítajícího více než 100 000 občanů, jako je město Berlín jako městské oddělení na plný úvazek
• Werkfeuerwehr (závod požární stanice nebo brigáda) větší společnosti, pro potřeby společnosti, která je provozuje ze zákona, např. rafinerie nebo výrobní zařízení chemického průmyslu
• Betriebsfeuerwehr (tovární hasičská stanice nebo brigáda) větší společnosti, která nemusí provozovat a Werkfeuerwehr ze zákona, ale pokud je to vyžadováno pro pojistné krytí
• Flughafenfeuerwehr (požární stanice na letišti nebo brigáda), protože letiště musí splňovat ICAO požadavky, to zahrnuje továrny na letadla, jako je Airbus v Hamburku)
• Bundeswehr -Feuerwehr (hasičská stanice ozbrojených sil nebo brigáda) se specializovanými divizemi, jako je Fliegerhorstfeuerwehr Cologne-Wahn nachází se na Německé letectvo základny, vojenské základny, námořní základny i na jakékoli lodi v Německé námořnictvo

Podle zákona musí města s populací více než 80 000–100 000 lidí (v závislosti na státě) mít profesionální hasičskou sílu („Berufsfeuerwehr“). Jiné, jako jsou menší města umět zřídit jednotku na plný úvazek („Hauptamtliche Wachbereitschaft“), ​​což je v podstatě skupina nebo letka, která nepřetržitě obsazuje jednu velkou hasičskou stanici. Tato síla sama řeší menší incidenty a je podporována dobrovolnými silami pro větší incidenty. Každá komunita uspokojuje potřebu hasičského personálu zřízením dobrovolné síly („Freiwillige Feuerwehr“). Komunita nebo město může také zřídit profesionální hasičské jednotky bez dalších dobrovolnických sil. V případě, že není možné získat dostatek personálu pro tuto práci, je starosta města povinen zřídit „Pflichtfeuerwehr“ (povinný hasičský sbor), kde vypracuje požadovaný počet pracovníků.

Organizace

Taktické jednotky

Přehled

Dobrovolné a profesionální hasičské sbory mají při nasazení obvykle stejné základní rozložení. Hasiči jsou organizováni v taktických jednotkách následovně:^[1]

Na rozdíl od systému Spojených států neexistuje rozdělení na motorové a žebříkové společnosti.

Organizace Gruppe (skupina) nebo Staffel (letka)

Většina standardních postupů v německém hašení je založena na Gruppe (skupina), protože je to nejmenší taktická jednotka, která pracuje samostatně. Také běžný Staffel (letka) je v zásadě skupina svlečená na absolutně nezbytné minimum, kterou lze snadno rozšířit na Gruppe spojením s hasičem Trupp (četa) z jiného vozidla. Kvůli finanční situaci většiny německých měst je letka nejběžnější jednotkou profesionálních hasičských sil, protože poskytuje dostatečnou pracovní sílu, ale ve srovnání se skupinou šetří tři hasiče.

Standardní postupy pro požární a technickou pomoc a záchranu určují určité úkoly určitým členům posádky. To pomáhá udržovat krátké a jednoduché příkazy, které musí velitel jednotky vydávat, protože tyto úkoly nemusí být nikomu konkrétně přiřazovány. Většina těchto pokynů však pochází z doby, kdy nebyl dýchací přístroj rozšířený. Pokud je tedy použit dýchací přístroj, je třeba postup upravit.^[2]

Personál

Členové profesionálních hasičských sborů a dobrovolných hasičských sborů slouží v hierarchii odpovídající jiným německým institucím, např. policie.

Dobrovolní hasiči

Hodnosti dobrovolných hasičů jsou následující (s odchylkami v závislosti na federálním státě):

Hasiči

• Feuerwehrmannanwärter (FMA) / stážista čerstvý hasičskému sboru, je mu nejméně 18 let (v některých německých státech 16 let).
• Feuerwehrmann (FM) / Hasič po první části základního výcviku.
• Oberfeuerwehrmann (OFM) po druhé části základního výcviku a po nejméně dvou letech ve funkci Feuerwehrmann (FM)
• Hauptfeuerwehrmann (HFM) poté, co byl pět let Oberfeuerwehrmann (OFM).

Vůdci

• Löschmeister (LM) poté, co byl deset let Hauptfeuerwehrmann nebo kvalifikace „vedoucí skupiny“ (Gruppenführer).
• Oberlöschmeister (OLM) poté, co byl deset let Löschmeisterem a / nebo kvalifikací „velitel čety“ (Zugführer).
• Unterbrandmeister (UBM) (neexistuje v Bádensku-Württembersku, v Bavorsku se tomu říká „Hauptlöschmeister“, HLM) s absolvovaným výcvikem ve vedení čety nebo čety a nejméně jeden rok ve funkci Oberfeuerwehrmann (OFM).
• Brandmeister (BM) po nejméně dvou letech jako Unterbrandmeister (UBM) a dvoutýdenním výcviku v hasičské škole v kraji (F3). Je povoleno velit letce nebo skupině.
• Oberbrandmeister (OBM) nejméně dva roky jako Brandmeister (BM)
• Hauptbrandmeister (HBM) nejméně pět let jako Oberbrandmeister (OBM)
• Brandinspektor (BI) po tréninku na hasičské škole v kraji (F4). Povoleno velit četě. Předtím musel být Oberbrandmeister (OBM).
• Brandoberinspektor (BOI) (po tréninku na krajské fireschool (F / B5). Povoleno velit několika četě. Předtím musel být Brandinspektor (BI).
• Hodnosti se mezi jednotlivými státy liší, protože každý stát je odpovědný za poskytování a přijímání vlastních hasičských sborů, jelikož Durynsko, tj. Zajišťuje vzdělávání a správu všech hasičských sborů v Durynsku, a Sasko to zajišťuje pro všechny sbory v Sasku atd.

Profesionální hasiči

V Německu existují tři kariérní skupiny s různými podmínkami. Řídí se státním zákonem o státních zaměstnancích.

Přehled

Odznak hodnosti profesionálního hasičského sboru v Hamburku.

Střední třídy

• Brandmeister i.a. (obráceně) ve většině států začínajících profesionály v těchto řadách. Podmínkou je absolvované odborné školení v užitečné práci (většinou řemeslné nebo průmyslové)
• Brandmeister (v Bádensku-Württembersku je to první stupeň) stejné podmínky jako Brandmeister i.a.

Hasiči začínají s 18měsíčním tréninkovým časem, který končí zkouškou. Použití Brandmeisteru závisí na velikosti hasičského sboru, pro který pracují. Ve větších odděleních většinou jako vodní jednotka, v menších odděleních také jako útočná jednotka nebo obsluha motoru

• Oberbrandmeister používá se jako vodní jednotka (vedoucí) a útočná jednotka, provozovatel motoru
• Hauptbrandmeister (ve větších hasičských jednotkách útočí na velitele čety v menším také na vedoucího jednotky) operátor žebříku

Výkonné stupně

• Brandinspektor i.A

Podmínkou zahájení přímo v tomto ročníku je vysokoškolské vzdělání, počínaje 24měsíčním tréninkem a konče testem.

• Brandinspektor používá se hlavně jako vedoucí jednotky (motor)
• Brandoberinspektor Brandamtmann, Brandamtsrat a Brandoberamtsrat, používaný hlavně jako velitelé čety.

Vyšší státní služba

• Brandreferendar z.a / - hodnotitel podmínkou pro zahájení přímo v tomto grad je magisterský titul.
• Brandrat, Oberbrandrat (některé státy: Brandoberrat), Branddirektor a Leitender Branddirektor. Tyto třídy se používají ve funkcích vedoucího / zástupce / zástupce náměstka divize nebo hlavního náměstka komisaře / komisaře, náčelníka / komisaře v závislosti na velikosti města, ve kterém pracují.

Ve městech s více než 400 000 lidmi je nejvyšší pozice Direktor der Feuerwehr (NRW), Landesbranddirektor (Berlín), Oberbranddirektor (Hamburk, Mnichov), Direktor der Branddirektion (Hessen) nebo Stadtdirektor (Bádensko-Württembersko (Stuttgart)) existuje.

Odznak hodnosti v Porýní-Falc

Střední třídy

Brandmeister / -in während der Laufbahnausbildung	Brandmeister	Oberbrandmeister	Hauptbrandmeister
hasič ve výcviku

Výkonné stupně

Brandinspektorenanwärter	Brandinspektor	Brandoberinspektor	Brandamtmann	Brandamtsrat	Brandoberamtsrat
výkonná třída v rámci školení

Vyšší státní služba

Brandreferendar	Brandrat	Oberbrandrat	Branddirektor	Leitender Branddirektor Ministerialrat	Leitender Ministerialrat	Landesfeuerwehrinspekteur
vyšší stážista ve státní službě				pomocný náčelník hasičů	zástupce šéfa hasičů	státní hasič

Vozidla

Technicky je dnes v provozu jedenáct typů vozidel. Vzhledem k regionálním potřebám a dostupnosti je však v provozu obrovské množství různých vozidel.

Jedenáct standardizovaných typů je:

A Volkswagen T5 použit jako ELW (Velící vozidlo incidentu označeno »náčelník praporu«)

A Mercedes-Benz nákladní vůz sloužící jako Otočný žebřík

A Mercedes-Benz 413 "Sprinter" použitý jako záchranná služba

1. Velitel velitelského vozu / praporu; the Einsatzleitwagen (ELW). Tento typ má 3 podtypy, KdoW, ELW 1 a ELW 2, přičemž první je obvykle „normální“ auto a poslední má velikost autokaru
2. Malé hasičské vozy; buď Tragkraftspritzenfahrzeug (TSF) nebo (TSF-W, Tragkraftspritzenfahrzeug mit Wasser s nádrží na vodu obvykle 500 až 750 litrů), nebo Kleinlöschfahrzeug (KLF). Obvykle upravený panelový vůz se základními prostředky hašení. Tato vozidla mají obvykle přenosné požární čerpadlo s vlastním motorem namísto pevného, ​​které je poháněno motorem vozidla. Názvy TSF a TSF-W jsou ve skutečnosti odvozeny z německého výrazu „Tragkraftspritze“ což zhruba znamená „přenosné čerpadlo s vlastním pohonem“. Tato vozidla jsou posádkou německého Staffelu (0/1/5 /6), ale typy TSF a TSF-W poskytují dostatek vybavení pro skupinu (0/1/8 /9).
3. Motory / Pumpers; the Löschgruppenfahrzeug (LF). Typicky velký nákladní vůz s posádkou a nesoucí hasičské a záchranné prostředky, dnes obvykle s malým množstvím vody (v rozmezí od 800 do 2500 litrů) a zásobou pěny (60 nebo 120 litrů v závislosti na typu hasičského vozu). Přestože posádku LF tvoří skupina, větší typy tohoto motoru nesou dostatečné vybavení pro dvě skupiny, což často zahrnuje druhé přenosné požární čerpadlo.
4. Záchranné motory / čerpací stanice, Hilfeleistungs-Löschgruppenfahrzeug (HLF). Podobně jako motor (LF), ale s mnohem více záchranným vybavením (tj. Čelisti života a naviják) na palubě.
5. Tankery, Tanklöschfahrzeug (TLF). Typicky velký náklaďák obsluhovaný jednou jednotkou (0/1/2 /3) nebo německý Staffel (skupina složená z 0/1/5 /6 (v případě TLF 16/25 - a TLF 16/25 s čerpadlem 1600 litrů / min a 2500 litrovou nádrží na vodu) a zásobou vody několik tisíc litrů). Velmi často jsou vybaveny vodními děly na střeše a pěnovými děly.
6. Záchranné vozy, Rüstwagen (RW). Obvykle jsou to buď větší panelový vozík nebo menší vozík, které jsou vybaveny širokou škálou záchranářského vybavení, tj. Čelisti života, naviják, pily, řezačky nebo pracovní plošiny
7. Nosiče vybavení, Gerätewagen (GW). Vozidlo, které se dodává ve všech velikostech, v závislosti na uloženém vybavení. Zařízení může být speciální vybavení pro vodní záchranné operace nebo hazmat. Další variantou je Wechselladerfahrzeug (WLF), což je specializovaný těžký nákladní vůz WLF a jejich moduly používané v Kolíně nad Rýnem Hasiči s namontovaným hydraulickým ramenem jeřábu za kabinou nákladního vozidla určeného ke zvedání těžkých kontejnerů nebo modulů (tzv Abrollbehälter ), které obsahují specializované vybavení (příklady zahrnují mobilní velitelské moduly / přívěsy, moduly záchranných zařízení, samostatné dýchací přístroje, HazMat nebo moduly prostředí)
8. Letecké žebříky, jako Drehleiter (DL nebo DLK). Velký nákladní automobil s teleskopickým žebříkem (DL), často s připojenou lopatou nebo plošinou na konci (DLK). Nejběžnějším typem je DLK 23–12, žebříkový nákladní automobil s plošinou, která se může pohybovat až do výšky 23 metrů, zatímco je umístěna ve vzdálenosti 12 metrů. (Označeno jako »Nákladní automobil« nebo »Tiller Truck«)
9. Nosiče hadic, Schlauchwagen (SW). Typicky velké nákladní vozy se zásobou válcovaných nebo skládaných a předem spojených hadic (obvykle 1 000 m nebo 2 000 m), pro případ, že je nutné překlenout delší vzdálenosti.
10. Posádkový nosič, Mannschaftstransportwagen (MTW). Obvykle minivan nebo malý autobus, který se používá pro nouzové jízdy, organizační prohlídky nebo přepravu dalšího personálu.
11. Sanitky, Rettungswagen (RTW). RTW obvykle poskytuje podvozek dodávkového vozidla se speciální karoserií a poskytuje přednemocniční kritickou péči pro jednoho pacienta. Posádka se skládá ze dvou EMT-I nebo EMT-P, někdy doplněných pohotovostním lékařem (pouze v případě, že hasiči provozují také EMS).

Německá hasičská vozidla na letišti

A MUŽ nákladní auto hasičů letiště na Paderborn-Lippstadt

Specializovaná vozidla používají německé letištní hasičské sbory. Patří mezi ně havarijní motory. V němčině se tomu říká Flugfeldlöschfahrzeuge (FLF). Obvykle mají čerpadla s velkou čerpací kapacitou 10 000 litrů / min a kromě standardní nádrže na vodu od 6 000 do 13 000 litrů mají velké zásoby prášku nebo pěny (v rozmezí 300–800 litrů). Německá letiště mají tendenci používat havarijní motory vyrobené společností Rosenbauer (Rosenbauer Simba, Rosenbauer Panther 8x8 MA 5 nebo Rosenbauer Panther 6x6 CA 5). Mezi další výrobce patří Ziegler Saval-Kronenburg, Amdac Carmichael International, Metz, E-One, Oshkosh Strany Magirus-Deutz / IVECO Magirus.

Německé vojenské základny jsou chráněny Bundeswehr-Feuerwehr které v současné době používají tři generace motorů Feuerlösch-KFZ (FlKfz). Jedná se o specializované motory konstruované ve třech různých generacích od roku 1958 a používají speciální vojenské nákladní podvozky (obvykle MAN /Unimog ). První generace zahrnuje motory vyrobené v letech 1958 až 1978 (známé jako FlKfz 2400).

Motory druhé generace FlKfz 1000 (výrobce zařízení: Metz nyní součástí Rosenbauer), FlKfz 3000 (výrobce zařízení: spolupráce mezi Bachertem a Albert_Ziegler ), FlKfz 3500/400/750 ((výrobce zařízení: spolupráce mezi Bachertem a Albert_Ziegler ) a FlKfz 8000/800 ((výrobce zařízení: [1] ), (vše zkonstruováno Faun_GmbH ) kromě modelu FlKfz 1000 [postaveného na podvozku Mercedes Benz Unimog U 1300 L] byly poprvé uvedeny do provozu v roce 1979.

Třetí generace vstoupila do aktivní služby v roce 2005. Většina starších FlKfz 8000/800 byla nahrazena novým Ziegler Z8 ((FLF 80 / 125-12,5 Z8 „Advancer“)). Na rozdíl od motorů druhé generace již tato nová řada 16 motorů Z8 nemá vojenský design. První generace FlKfz 2400 byla nahrazena LF 16/12 (původně založenou na podvozku Daimler-Benz 1017), přičemž konstrukční změny byly začleněny do Mercedes-Benz Atego podvozek. Třetí generace byla navíc doplněna TLF 20-28 a RW (Rüstwagen 2) na podvozku MAN 18.280, stejně jako TLF 20–45 na podvozku Mercedes-Benz Unimog U 5000. Všechna tato vozidla byla vybavena Zieglerem.

Další informace o výše zmíněných vojenských vozidlech jsou k dispozici níže:

Standardní vozidlo ELW 1 / příkazové vozidlo:

• [2]
• [3]

První generace:

• 1. generace
• FlKfz 3800-400

Druhá generace:

• FlKfz 1000
• FlKfz 2400
• FlKfz 3000
• FlKfz 3500
• FlKfz 8000

Třetí generace:

• U 5000a
• Z8
• LF 16/12 na MB Atego

Odeslání a upozornění

Rádia

Německé hasičské sbory používají obousměrně FM rádio koordinovat své úsilí. Německá pohotovost v současnosti používá tzv. „Pásmo BOS“ (BOS znamená Behörden und Organisationen mit Sicherheitsaufgaben, „orgány a organizace s bezpečnostními povinnostmi“), kanály umístěné v pásmech 4 a 2 metry s frekvenčním rozsahem od 74 215 do 87 255 MHz (4 m / základnové stanice) a od 167,56 do 173,98 MHz (2 m / přenosná rádia). Existovaly plány na zavedení digitálně zakódovaných dálkových rádiových systémů (celostátní systém TETRA) [4] systém) umístěný v mnoha německých městech do roku 2010. Tento proces byl v mnoha městech zpožděn kvůli finančním omezením (výdaje v důsledku vybudování zcela nové infrastruktury a nahrazení mnoha 4metrových základnových stanic / mobilních rádií a 2 metrů přenosných rádií) nebo legislativní zpoždění. Město Cáchy začalo testovat systém založený na TETRA v roce 2001 a implementoval jej od roku 2003 po dokončení pilotního projektu [5],[6]. Obrovskou výhodou německého rádiového systému BOS je, že prakticky každá pomáhající organizace v Německu, jako je policie, záchranné služby, THW, záchranáři a hasiči, používá stejný systém v různých kanálech, takže mohou snadno přepínat a komunikovat. -metrové rádia [7],[8],[9] jsou využívány dispečerskými středisky a na vozidlech, zatímco 2metrové rádia jsou ruční Handie-Talkies [10],[11],[12],[13] pro taktickou komunikaci na scéně. Na rozdíl od USA se přenosná rádia o délce 2 metry obvykle používají pouze pro protipožární / taktickou komunikaci, nikoli pro přímý kontakt s dispečinkem. Je-li vyžadována přímá komunikace, technik prvního motoru předá všechny zprávy přímo do dispečerského střediska prostřednictvím čtyřmetrového rádia na motoru. Dispečink však může sledovat a v případě potřeby reagovat na (ne) opakovaném 2metrovém taktickém kanálu. Ve většině případů se německé taktické kanály nepoužívají s opakovačem. Ve větších oblastech je obvykle na místě řada reléových stanic / opakovačů, které signál opakují, což mu dává větší dosah a kvalitu.

Němečtí hasiči během cvičení

Identifikace

Rádio identifikační jména se skládají z pěti částí:

1. Název organizace, tj. „FLORIAN“ pro hasičské sbory
2. Název města nebo kraje, kde brigáda sídlí, např. „MAGDEBURG“
3. Dvě číslice odkazující na konkrétní oblast nebo stanici, např. „01“
4. Dvě číslice odkazující na typ vozidla, např. „33“ pro žebřík (Tiller truck)
5. Dvě číslice označující, o kterou z nich jde, např. „01“ pro první vozidlo svého typu.

Například rádiová identifikace „Florian Magdeburg 01-33-01“ by popisovala první žebřík stanice 1, provozovaný hasičským sborem města Magdeburg.

„Swissphone PatronPRO“, jeden z nejoblíbenějších pagerů pro pohotovostní služby

Unication Alpha Legend Dual pro pohotovostní služby

I když to není v souladu s příslušným předpisem o službách („Dienstvorschrift“), ​​jsou tyto identifikace někdy zkráceny kvůli rychlému rádiovému kontaktu a když nelze pochybovat o tom, že vozidlo je jedinečné. Například ELW v současné době na scéně se může jednoduše označovat jako „1-11“ nebo „Florian 1-11“, místo toho, aby použil celou sekvenci, když je posádka přesvědčena, že do toho nejsou zapojeny žádné jiné společnosti. federální státy jako Bavorsko, Hesensko nebo Berlín toto se může stát od státu lišit. Název rádiového identifikace stejného žebříčku v Bavorsku může být například „Florian Geretsried 30/1“.

Upozorňování hasičských stanic

Všechny požáry nebo mimořádné události vyžadující pomoc hasičů lze hlásit pomocí bezplatného Evropana Nouzové telefonní číslo "112 (nouzové telefonní číslo) ". Volající bude spojen s velitelským centrem odpovědným za jejich oblast a může hlásit stav nouze. Dispečer poté rozhodne, na koho má upozornit. Pokud jsou na stanici profesionální hasičské sbory, bude na ně upozorněno klaksonem, oznámením nebo zobrazením zpráv." Během noci jsou poplašné obvody často zapojeny, aby rozsvítily světla v kajutách posádky.

Dobrovolné hasičské sbory jsou téměř všude vybaveny pagery, některé informují hasiče pouze o stavu nouze (mluvené zprávy na pageru), některé dokonce zobrazují krátké zprávy (zobrazují pagery, například Motorola LX2 / LX2plus nebo LX4 / LX4plus ) s typem hovoru, adresou incidentu, souřadnicemi mapy, časem a datem hovoru a dalšími důležitými údaji. V některých oblastech sirény se stále používají, někdy dokonce jako primární prostředek varování hasičů.

Signál německé sirény „požární poplach“ (Pomoc ·informace )

Několik hasičských sborů experimentuje s GSM - alarmový obvod na základě. Hasič poté obdrží buď zprávu na svůj mobilní telefon, nebo mu zavolá stroj. Tato metoda se osvědčila v oblastech, kde nelze zaručit stálý rádiový kontakt pro pagery, např. v horských oblastech.

Sportovní

K vytvoření pobídky pro sport, fitness a zdraví může být kterémukoli členovi německé hasičské služby udělen německý znak hasičské zdatnosti.^[3]

Viz také

• Požární sbor
• Dobrovolný hasičský sbor

Reference

externí odkazy

• Hasičské vozy německých ozbrojených sil (třetí generace) a bleskový film hasičského sboru letiště Stuttgart reagující na výzvu