Estonská mytologie - Estonian mythology

tento článek potřebuje další citace pro ověření. Prosím pomozte vylepšit tento článek podle přidávání citací ke spolehlivým zdrojům. Zdroj bez zdroje může být napaden a odstraněn. Najít zdroje: „Estonská mytologie“  – zprávy  · noviny  · knihy  · učenec  · JSTOR (Únor 2012) (Zjistěte, jak a kdy odstranit tuto zprávu šablony)

estonština mytologie je komplex mýtů patřících k estonština lidové dědictví a literární mytologie. Informace o pre-křesťan a středověká estonská mytologie je rozptýlena v historických kronikách, zprávách cestujících a v církevních registrech. Systematické záznamy Estonský folklór začala v 19. století. Předkřesťanští estonští božstva zahrnovali boha nebe známého jako Jumal nebo Taevataat ("Starý muž z nebe") v estonština, souhlasí s Jumala v Finština, a Jumo v Mari.^[1]

Estonská mytologie ve starých kronikách

Podle Kronika Jindřicha Livonského v roce 1222 Estonci zbavili nepřátele mrtvých a spálili je.^[1] Předpokládá se, že kremace urychlila cestu mrtvé osoby do posmrtného života a kremací by se z mrtvých nestali pozemští duchové, o nichž se myslelo, že jsou pro život nebezpečné.

Henry Livonský také ve své kronice popisuje estonskou legendu pocházející z Virumaa v severním Estonsku - o hoře a lese, kde se jmenoval bůh Tharapita, uctíván Oeselians, se narodil.^[2]

Festival slunovratu Letní slunovrat (estonština: Jaanipäev ) oslavující slunce prostřednictvím solárních symbolů ohňů, tradice živé až do současnosti a četných estonských přírodních duchů: posvátný dub a lípa popsali Balthasar Russow v roce 1578.^[3]

Mýtické motivy ve folklóru

Některé stopy nejstarších autentických mýtů mohly v roce přežít runové písně. Existuje píseň o zrodu světa - pták položí tři vejce a začne vykládat mláďata - jedním se stane slunce, jeden se stává Měsíc a jeden se stane Země. jiný Ugrofinské národy mají také mýty, podle nichž se svět vynořil z vajíčka.^[4]

Svět předků Estonců se věřil, že se otočil kolem sloupu nebo stromu,^[5] ke kterému byla obloha přibita Severní hvězda. The mléčná dráha (Linnutee nebo ptačí cesta v estonštině) byla pobočkou Světový strom (Ilmapuu) nebo způsob, jakým se ptáci přesunuli (a odvezli duše zemřelých na druhý svět). Tyto mýty byly založeny na animistický víry.

V důsledku kontaktů s došlo v protoestonské mytologii ke změnám Pobaltí a germánský kmeny, stejně jako přechod z lov a shromažďování na zemědělství. Personifikace nebeských těles, nebe a počasí božstva a plodnost bohové získali ve světě farmářů význam. Možná se jmenoval bůh nebe a hromu Uku nebo Ukko, nazývaný také Vanaisa (dědeček) nebo Taevataat (otec nebe). Proto estonští předkřesťanští božstva mohou také zahrnovat nebeského boha jménem Jumal, známého také jinými Finnické národy jako Jumala v Finština a Jumo dovnitř Mari.^[1][6]

Estonské legendy o obrech (Kalevipoeg, Suur Tõll, Leiger ) může být odrazem germánských (zejména skandinávský ) vlivy. Existuje mnoho legend, které interpretují různé přírodní objekty a rysy jako stopy Kalevipoegových činů. Obří se spojil s Christianem ďábel, porodila novou postavu - Vanapagan (mazaný démon žijící na své farmě nebo panství) a jeho farmářská ruka Kaval-Ants („Crafty Hans“).

Další mýtické motivy z estonských runových písní:

• mohutný dub vyroste do nebe, poté je pokácen a proměněn v různé bájné objekty ^[7]
• Slunce, Měsíc a Hvězda jsou nápadníky mladé dívky, nakonec Hvězdu přijímá
• chytrý kovář kuje ženu ze zlata, ale není jí schopen dát duši ani mysl
• posvátný háj začíná chřadnout poté, co byl znesvěcen milostným párem; čistí to jen obětování devíti bratrů
• mocní hrdinové nejsou schopni zabít hrozného obřího vola, ale malého bratra ano
• žena je nucena zabít svou dceru, která poté jde žít do nebe jako Air Maiden
• dívka najde rybu a požádá svého bratra, aby ji zabil - uvnitř ryby je žena
• mladé dívky chodí v noci ven a mladí muži ze svatého háje (nebo ze země mrtvých) je svádějí tím, že jim nabízejí bohatství
• jezero cestuje na jiné místo, když bylo znesvěceno bezohlednou ženou nebo incestním párem

Navrhl to etnolog a bývalý prezident Lennart Meri (mimo jiné), že a Kaali meteorit který dramaticky prošel osídlenými oblastmi a přistál na ostrově Saaremaa zhruba před 3 000–4 000 lety byla kataklyzmatická událost, která mohla ovlivnit mytologii Estonska a sousedních zemí, zejména těch, z jejichž východiska se zdálo, že na východě zapadá „slunce“.^[4] Ve finském národním eposu je Kalevala „Zprávy 47, 48 a 49 lze interpretovat jako popis dopadu, výsledné vlny tsunami a ničivých lesních požárů. Rovněž bylo navrženo, že oeselský bůh Tharapita, který se narodil ve Virumaa, je odrazem meteoritu, který vstoupil do atmosféry někde poblíž navrhovaného „rodiště“ boha a přistál v Oeselu.

Literární mytologie

Friedrich Robert Faehlmann a Friedrich Reinhold Kreutzwald sestavil estonský národní epos Kalevipoeg z mnoha prozaických lidových legend a napodobenin runových veršů, které sami napsali. Faehlmann také napsal osm fiktivních mýtů kombinujících motivy estonského folklóru (z legend a lidových písní), finské mytologie (z GananderovaMythologia Fennica ") a klasické řecká mytologie. Matthias Johann Eisen byl další folklorista a spisovatel, který studoval lidové legendy a přepracoval je do literární podoby. Mnoho jejich současných učenců to přijalo mytopoéie jako autentická estonská mytologie.

Estonská literární mytologie popisuje následující panteon: Nejvyšší bůh, bůh všeho živého, je Taara. Je oslavován v posvátných dubových lesích kolem Tartu. Bůh hromu je Uku. Ukuovy dcery jsou Linda a Jutta, královna ptáků. Uku má dva syny: Kõu (Thunder) a Pikker (Blesk). Pikker vlastní silný hudební nástroj, díky němuž se démoni třesou a utíkají. Má nezbednou dceru, Ilmatütar (Počasí Maiden).

Během éry Estonské národní probuzení prvky v literární mytologii byly rychle a snadno začleněny do současné populární kultury prostřednictvím médií a školních učebnic. Může být obtížné zjistit, kolik z estonské mytologie, jak ji známe dnes, bylo skutečně postaveno v 19. a na počátku 20. století. Některé konstruované prvky jsou půjčky od Finská mytologie a může pocházet ze společného balticko-finského dědictví.

Estonské mytologické a literární mytologické bytosti, božstva a legendární hrdinové

• Pikker (Ike) - Hrom
• Iatar - ženská démonka, Ďáblova dcera
• Alevipoeg - Alevův syn, přítel Kalevipoeg
• Ebajalg - démonická smršť
• Ehaema - Matka soumrak, noční duch nebo elf, povzbuzující točení
• Eksitaja - zlý duch, díky němuž lidé ztrácejí cestu v lese nebo v bažině
• Haldjase (vládce) - elf, víla, ochránce ducha nějakého místa, osoby, rostliny nebo zvířete
• Hall - personifikace malárie
• Hämarik - zosobnění soumraku, krásná mladá dívka
• Hännamees - démon, který ukradl a přinesl svému výrobci a majiteli jídlo, peníze a další světské zboží
• Ahoj - obr
• Hiiela - jiný svět, země mrtvých
• Hiieneitsid - panny ze země mrtvých
• Ahoj - svatý háj
• Hingeliblikas - duch člověka v podobě můry
• Hingeloom - duch člověka ve formě hmyzu nebo malého zvířete
• Hoidja - ochránce, strážce
• Härjapõlvlane - skřítek
• Ilmaneitsi, Ilmatütar - Air Maiden, Sky Maiden
• Ilmarine, Ilmasepp - bájný kovář, který koval mimo jiné Slunce a Měsíc (srov. Ilmarinen )
• Ilo - Joy, hostitelka svátků
• Järvevana - starý muž z jezera
• Jumal - Bůh
• Jutta - královna ptáků, dcera Taary
• Juudaline - démon
• Kaevukoll - strašák ze studny
• Kaitsja - ochránce
• Kalevipoeg, Kalevine, Sohni, Soini, Osmi - obří hrdina, mýtický starověký král Estonska
• Kalm - hrob; duch mrtvé osoby; vládce země mrtvých
• Kalmuneiu - panna hrobu; dívka ze země mrtvých
• Katk - zosobnění moru
• Kaval-Ants (Crafty / Sly Hans) - zlá farmářská ruka, která podvádí svého pána Vanapagana - ďábla
• Kodukäija - neklidný duch návštěvníka
• Koerakoonlane - démonický válečník se psím čenichem
• Koit - zosobnění Dawn, mladého muže, věčného milence Hämarik
• Koll - bogey
• Kolumats - strašák
• Kratt - démon, který ukradl a přinesl jídlo, peníze a další světské zboží svému výrobci a majiteli ve formě vichřice nebo meteorického ohně (také nazývaného pisuhänd, tulihänd, hännamees) ^[8]
• Kuu - Měsíc
• Kõu - hrom; syn Uku, bratr Pikkera
• Kääbas - hrob, duch smrti
• Külmking - duch nesvatých mrtvých, jí děti, když trápí lesní duchy
• Lapi nõid - čarodějnice z Laponska
• Leiger (hráč) - obr žijící na ostrově Hiiumaa, mladší bratr „Suur Tõll“
• Lendva - nemoc zaslaná zlou čarodějnicí
• Libahunt, Sutekskäija - vlkodlak
• Liiva-Annus nebo Surm - smrt
• Linda - matka Kalevipoeg
• Lummutis - duch, přízrak
• Luupainaja - incubus, noční můra
• Maa-alune - tvor žijící pod zemí a způsobující nemoci
• Maajumalad - Bohové Země
• Maaemä - Matka Země
• Majauss - had domácí, ochranný duch
• Mana - hypotetický vládce mrtvých
• Manala - země mrtvých
• Manalane - obyvatel země mrtvých
• Marras - duch smrti, prediktor smrti
• Mereveised - mořské krávy
• Metsaema - Matka lesa
• Metsavana - starý muž lesa
• Metsik - bůh plodnosti
• Mumm - bogey, monstrum, duch
• Murueide Tütred - dcery Murueit, krásné dívky
• Murueit - ženský duch lesa a země, spojený se zemí mrtvých
• Näkk - vodní duch, který mění tvar, který se často objevuje v lidské podobě, mužské nebo ženské, ale někdy také jako zvíře
• Nõid - čarodějnice
• Olevipoeg - přítel Kalevipoeg, stavitele města, vztahující se k St Olaf
• Painaja - noční můra, inkubátor
• Pakane - Frost
• Pardiajaja - (< Parteigänger) napůl démonický válečník
• Peko - Seto bůh plodnosti a vaření
• Peko - bůh plodnosti
• Peninukk - napůl démonický válečník
• Penn
• Peremees - Mistře
• Pikne, Pikker - Thunder, "The Long One"
• Piret - manželka Suur Tõll
• Pisuhänd - ohnivý ocas, goblin přinášející poklady
• Puuk - skřet přináší poklady
• Põrguneitsi - doslovně: panna pekla
• Päike - slunce
• Rongo
• Rõugutaja - ženské božstvo, ochránce plodin žita, ženy v práci a ve městě Narva
• Rukkihunt
• Salme
• Sulevipoeg - Sulevův syn, přítel Kalevipoeg
• Suur Tõll - obří hrdina žijící v Saaremaa ostrov
• Taara - bůh přírody, někdy považován za nejvyššího boha
• Tharapita, Taarapita, Tarapita - mytologický Osilian God of War
• Taevataat (doslova otec z nebe), Vanaisa („dědeček“)
• Täht - hvězda
• Tallaja - trampler
• Tikutaja
• Tõll - (viz Suur Tõll)
• Tõnn - víla, bůh plodnosti
• Tont - duch
• Toonela - země mrtvých
• Tooni - bůh smrti, vládce mrtvých
• Toor, Tooru - božstvo známé v západním Estonsku, související se skandinávským Thorem
• Tulbigas
• Tulihänd, Pisuhänd - „ocas ohně“ - létající domácí skřítek, pomáhá shromažďovat a chránit bohatství
• Turis
• Tuule-Emä - matka Wind
• Tuuleisa - otec větru
• Tuulispask - vichřice
• Tuuslar - čaroděj žijící ve Finsku
• Udres-Kudres - nevolník, zvaný „Syn slunce“, hrdina lidových písní
• Uku - nejvyšší bůh
• Vanemuine - bůh písní, umění a literatury
• Vanapagan („The Old Heathen“) Vanatühi, („The Old Empty one“), Vanakuri („The Old Evil One“), Vanapoiss („The Old Boy“), Vanasarvik („The Old Horned One“) v některých textech také Vanataat („Starý otec“) - Ďábel
• Varavedaja - nosič kořisti
• Varjuline - stínování
• Veehaldjas - duch vody, tkadlec pramene Ahjualune
• Veteema - Matka vod
• Vetevana - vodní duch
• Vihelik
• Vilbus
• Virmalised - polární světla
• Viruskundra

křesťan svatí interpretováno jako bohové:

• Jüri (St George ) - bůh zemědělství
• Laurits (Sv. Vavřinec ) - bůh ohně
• Mart (St Martin ) - bůh plodnosti
• Olev (St Olaf ) - mýtický stavitel Kostel sv. Olafa
• Tõnn (St Anthony ) - bůh plodiny plodin a prasat

Estonské mýtické a magické objekty

• Bílá loď (valge laev) - mýtická loď, která přináší svobodu nebo odvádí lidi do lepší země. Tento mýtus se zrodil kolem roku 1860, kdy vedla malá sekta Juhan Leinberg (také známý jako Prorok Maltsvet ) se shromáždili poblíž Tallinnu a čekali, až je bílá loď odvede pryč.
• Klobouk nehtů (küüntest kübar) - zneviditelní nositele (obvykle Vanatühi).
• Palčáky (kirikindad) - věřilo se, že mají ochranné nebo magické síly, zejména církevní rukavice a ty, které nosili námořníci. Palčáky byly (jsou) zdobeny zvláštními geometrickými vzory a úzkými červenými pruhy; mají v sobě mnoho šepotů a kouzel, protože řemeslník zpíval při výrobě, barvení a pletení příze.
• Pás (kirivöö) - opasek měl nejstarší a nejkouzelnější vzory ze všech řemeslných předmětů, červené tkané opasky a tkaničky byly běžným předmětem obětování (byly přivázány k větvím svatých stromů). Kolem nemocných částí těla byl uvázán opasek, který byl pevně stažen kolem pasu a musel nositele chránit a dodávat mu sílu.
• Posvátné kameny - poslední doba ledová zanechala spoustu skvělých kamenů (erratics ) v Estonsku. Mnoho z nich bylo považováno za posvátné a lidé za nimi přicházeli obětovat stříbro, krev, červené stužky a mince a žádat o blahobyt a prosperitu. Kameny často mají v sobě malé otvory, některé z nich pravděpodobně používaly oběť. O smyslu a funkci otvorů se však stále diskutuje; podle paleoastronoma Heina Eelsalu mohli mít kalendářní funkci.
• Putování lesy - když jsou lidé na nějakém místě zlí, chamtiví a krutí, lesy toto místo opustí. Nejvíce příběhů o cestování lesy se nachází v pobřežních oblastech Estonska.

Reference

Další čtení

• „Nebeská svatba“ estonské folktales (2005) Päär, P; Türnpu, A; Järv, R; Loigu, L. (ed), Varrak, Tallinn ISBN  9985-3-1146-9
• Valk, Ülo (2000), „Ex Ovo Omnia: Odkud pochází balto-finská kosmogonie? Etiologie etiologie “, Oral Tradition 15: 145-158.

externí odkazy

• Hrdina Estonska, shromážděné estonské příběhy, editoval W. F. Kirby
• Taarapita - velký bůh Oeselianů, článek od Urmasa Sutropa
• Úvod do baltského folklóru z University of Toronto