Crêuza de mä - Crêuza de mä

Crêuza de mä
Studiové album podle Fabrizio De André
Uvolněno	Březen 1984
Žánr	Lidově, Světová hudba
Délka	33:29
Jazyk	Ligurian
Označení	Ricordi
Výrobce	Mauro Pagani, Fabrizio De André
Fabrizio De André chronologie
Fabrizio De André (1981) Crêuza de mä (1984) Le nuvole (1990)

Profesionální hodnocení

Zkontrolujte skóre
Zdroj	Hodnocení
Veškerá muzika	[1]

Crêuza de mä (výrazný[ˈKɾøːza de ˈmaː];^[A] „Muletrack u moře“)^[b] je jedenácté studiové album od Fabrizio De André, zcela zpívaný v Ligurský jazyk, konkrétněji v janovský dialekt.^[2] Všechny písně napsal De André a Mauro Pagani, se všemi texty prvního a hudby většinou druhého; v rozhovoru pro rok 2011 v rámci dokumentárního DVD Dentro Faber („Inside Faber“ [tj. De André]), o životě a dílech De Andrého, Pagani uvedl, že jeho prací na albu bylo vytvářet melodie a aranžmá k již úplným textům De André na základě nějakého „příliš zjednodušeného“ melodické nápady janovského skladatele. V polovině relací alba, v reakci na opakované obavy Pagani, že texty by byly mimo Janov nepochopitelné,^[3] De André uklidnil svého přítele tím, že mu řekl, že jeho hudba byla tak dobrá, že dokonce Sicilians by získal význam písní bez porozumění jedinému slovu.^[4] Úplné italské překlady textů (od samotného De André) byly zahrnuty do poznámek k nahrávce alba.
Toto album viděli italští recenzenti v té době jako milník hudby osmdesátých let a světová hudba obecně. David Byrne, mluvit k Valící se kámen, pojmenoval album jako jedno z nejdůležitějších vydání desetiletí,^[5] a italské vydání Valící se kámen ji zařadil na čtvrté místo v žebříčku 100 nejlepších italských alb z roku 2012, který byl zveřejněn na 100. italském čísle.

Seznam skladeb

Všechny texty od Fabrizio De André; hudba od Mauro Pagani a Fabrizio De André, pokud není uvedeno níže.

1. Crêuza de mä („Muletrack u moře“)^[b] – 6:16
2. Jamin-a („Jamina“, arabské ženské jméno) - 4:52
3. Sidún (tj. Sidone, v Libanon ) – 6:25
4. Sinàn Capudàn Pascià (dále jen „Sinànský kapitán Pasha“) - 5:32
5. „Pittima („ Blecha “, hanlivá přezdívka pro daňového úředníka) - 3:43
6. 'Â duménega („V neděli“) - 3:40 (De André [texty], Pagani [hudba])
7. D'ä mê riva („From my shore“) - 3:04

Písničky

Až na výrazné výjimky „Jamin-a“, inspirované De André a Paganiho nedávnými cestami do Afrika a střední východ a „Sidún“ se zaměřením na Válka v Libanonu 1982, všechny písně jsou o Janov. Zejména:

• „Crêuza de mä“ pojednává o těžkém pracovním životě námořníků a rybářů v Janově, ale také ukazuje jejich klidnou náladu při společném setkání na večeři. Texty zmiňují různá tradiční janovská jídla (stejně jako některá nerealistická, vynalezená), která se údajně podávají v „Andrea's house“ [tj. A hospůdka ] - Andrea je fantasy postava „kdo není námořník“, což pravděpodobně představuje samotného De André^[C] jako někdo, kdo je cizí světu námořníků, a v jehož světě se námořníci považují za ztracené. Přístrojové vybavení obsažené v písni je většinou etnické, přičemž Pagani hraje periodicky riff na housle trhal kytarovým trsátkem, označovaný vymysleným názvem 'ndelele; refrén, postavený na polymetrické struktura tří pruhů (5/4, 6/4 a 4/4), zpívají De André a Pagani pomocí nesmyslných slov (eh anda, yey yey anda, yey yey yey anda, ayo), zní spíš jako Sardinský (další oblíbený jazyk De Andrého) než janovský a píseň končí zpěvy a křikem obchodníků s rybami a prodejců mořských plodů, které Pagani živě nahrál na janovském trhu s rybami. v Dentro Faber, Pagani řekl, že měl štěstí na to, že všichni prodejci zpívali perfektně D dur key (klíč hlavní písně), většina z nich bez nejmenší představy o tom, co a klíč je.

Překlad originálních janovských textů „Crêuza de mä“

Úvodní řádek, který definuje náladu celé písně, zní: „Umbre de muri, muri de mainæ / dunde ne vegnî, duve l'è che'anæ?“ [„Stíny tváří, tváře námořníků / odkud jste přišli a kam jdete?“] Jak již bylo zmíněno, ligurský výraz crêuza de mä, v oblasti Janova, definuje cestu nebo mezkovou cestu, někdy vyrobenou z kroků, která obvykle definuje hranice soukromého majetku a spojuje (stejně jako prakticky všechny silnice v Ligurii) vnitrozemí s mořem. Doslovný překlad je tedy „námořní dráha“ nebo, pomocí ligurismu, „námořní přechod“. Texty pojednávají o námořnících, kteří se vracejí z moře - poeticky popsáno jako místo, kde jsou bažiny holé (tj. Nestínané kopci, rostlinami nebo domy) a kde noc ukazuje svůj nůž na hrdla mužů - jít se najíst do Andreiny hospody , pijí u fontány holubů v kamenném domě a přemýšlejí o tom, koho by mohli najít: lidi z Lugana a „nedoporučitelné“ dívky dobré rodiny, na které se můžete dívat bez kondom ". Texty se poté blíže zaměřují na postavu námořníků a jejich životy věčných cestovatelů a přesněji na noční návrat námořníků na břeh, téměř jako cizinců. De André hovoří o svých pocitech, o svých zkušenostech na kůži, o syrovost bytí ve skutečném milosrdenství živlů; v následujícím verši se objevuje ostentativně žertující nedůvěra, kterou lze vidět v sortimentu imaginárního, přijatelného a normálního jídla (nebo téměř pro skutečného námořníka), na rozdíl k jiným pokrmům, jako jsou jehněčí mozky nebo sladkokyselý hash „zajíce dlaždic“ (tj. kočka, vydávaná za jakési králíka), rozhodně a záměrně méně přijatelná; jsou evidentně citovány, aby ironizovaly spolehlivost a vytrvalost Andrey (o které je zdůrazněno, že není námořníkem) a možná celého světa, do kterého vědí, že nepatří.

• „Jamin-a“ je o Arabovi prostitutka, představovaný jako fascinující i zlověstný. Představení skladby ve svých živých vystoupeních z doby, o čemž svědčí Dentro Faber„De André popsal Jaminu jako„ útočiště, bezpečný přístav, kam se námořníci cestující po celém světě měsíce a měsíce budou těšit, až se vrátí, i když vědí, že je může potenciálně zničit. “ ^[6]
• „Sidún“ popisuje zničení Sidona v roce 1982. V textech je město ztělesněno jako žena, která drží novorozené dítě a snaží se ho uspat, i když ví, že umírá. (Podle jiného výkladu, který podali Britové blogger Dennis Criteser ve svém blogu Fabrizio De André v angličtině, obsahující Criteserovy anglické překlady každé písně vydané De André, jsou texty portrétem skutečné libanonské ženy, kterou Pagani a De André potkali v Sidonu, jehož syn byl právě rozdrcen tankem a umíral.^[7]) Po skončení vyprávění jde píseň do a vícestopý, prodlouženo vokalizace sekce, opět znějící spíše jako Sardinian tenorové než cokoli, co souvisí s Janovem, Ligurií nebo Středním východem.
• „Sinàn Capudàn Pascià“ je příběh stejnojmenné postavy, a chvastoun od 1 500 let Janov (historicky známý jako Scipione Cicala nebo Cığalazade Yusuf Sinan Pasha ), který byl zajat Rašeliniště a později upadl do milostí Sultán Mehmed III, nakonec vzrostl na hodnost Velkovezír. Píseň pozoruhodně označuje odklon od De Andrého obvykle vážného, ​​občas pochmurného stylu do lehkého, téměř hraničícího s komedie s jeho opakovaným citátem populárního ligurského refrénu o rybách v moři. Později přijal stejný styl v písních jako falešný operní „Ottocento“, „Mégu megún“ a se silnější satirický „Don Raffaè“, vše z jeho alba z roku 1990 Le nuvole.
• „Pittima“ je hořkosladká píseň, současně pohrdavá a soucitná, o muži, který si jako způsob obživy vybral nepopulární práci. Uspořádání písně je opět postaveno na řadě etnických strunných nástrojů ze Středního východu, na které hraje Pagani.
• „„ Duménega “je vtipná píseň o tom, že prostitutkám je v neděli umožněno volně procházet ulicemi Janova z 19. století, a o tom, že městečko využívá„ příjem “generovaný prostitucí k zaplacení děl v janovském přístavu. V posledním verši De André vtipkuje o starosta být tak úzkoprsý, bigotní muž, že uráží prostitutky, aniž by si uvědomil, že je mezi nimi i jeho vlastní žena. Hudba je psána v rytmu a stylu půstu tarantella, velmi připomínající rané skladby De André. V rozhovoru z té doby De André zdůraznil píseň jako předzvěst Paganiho kompoziční síly, přičemž druhý výslovně řekl prvnímu, že se chystá napsat dílo v „čistém stylu De André“. Pagani zase potvrdil, že veškerou hudbu k písni složil sám, varoval De Andrého, že lidé řeknou: „Ach, jde starodávný Fabrizio!“ o písni.
• „D'ä mê riva“ je lítostivým a nostalgickým nářkem námořníka, který odjíždí z Janova do neznámého cíle, možná navždy, zatímco jeho přítelkyně ho sleduje, jak odpluje od břehu, a mává mu na rozloučenou a drží kapesník. Píseň je jediná na albu, kde De André skutečně hraje na nástroj, konkrétně na jednoduchou arpeggiovaný část na malé vysoce navlečená kytara, označovaný jako oktávová kytara.

Personál

• Fabrizio De André - „Octave guitar“ na „D'ä mê riva“ a vokálech
• Mario Arcari - Shehnai a klarinet na „Jamin-a“
• Aldo Banfi - Synclavier
• François Bedel - Pohárový buben a poklep nástroje
• Francis Biggi - Poradenství ohledně středověkých a etnických nástrojů
• Walter Calloni - Bicí souprava
• Dino D'Autorio - Baskytara na „Sinàn Capudàn Pascià“
• Edo Martin - Yamaha Elektronické piano GS-2
• Franco Mussida - Klasická kytara a elektrické mandolíny na „duménega“
• Mauro Pagani - Oud, bağlama, bouzouki, mandoly, mandolíny, trhané housle [také pojmenovaný 'ndelele v poznámkách k nahrávce], trhal viola, Modul syntetizátoru Roland SPV-335 a zpěv
• Maurizio Preti - perkuse
• Massimo Spinosa - basová kytara, úpravy zvuku
• Domna Samiou - Úvod k „Crêuza de mä“ od Aria per gaida sola [tj. „Aria pro sólo Gaida “, lidová melodie odebraná z Samiouova alba z roku 1976 Il flauto greco („Řecká flétna“)].

Umělecká díla

Obal alba, který v té době viděli italští hudební recenzenti jako současně atraktivní a záhadný, později Pagani odhalil jako fotografii domu v Řecko, natočil americký fotograf Jay Maisel a vybral sám Pagani v souladu s celkovým albem Středomoří téma. Na vnitřní straně brána obálka, je použit také řecký motiv, aby byly texty zarámovány.

Remix / reedice k 30. výročí

V roce 2014, ke svému 30. výročí, album důkladně remixoval Pagani, který se vrátil k původním kazetám a po jejich „odstranění“ (tj. Odstranění všech vrstev digitálního remasteringu provedených v průběhu let, aby získal plochý přenosy), smíchal všechny skladby znovu a vynesl dříve skryté údaje. Výsledek jeho úsilí byl vydán jako 2-disk set krabic. Disk 1 obsahuje remixované album, dříve nevydanou verzi skladby „Jamin-a“ (rychlejší než originál, ve vyšší tónině, s úmyslně napjatým vokálem De André [také dvoukolejný na závěrečném opakovaném verši], který zahrnuje prominentní bicí a žádné perkuse) a tři alternativní mixy skladeb „Sinàn Capudàn Pascià“, „Duménega“ a titulní skladba.^[d] Disk 2 s názvem La mia Genova (tj. Můj vlastní Janov), zahrnuje živá ztvárnění všech skladeb z alba převzatých z turné De André v letech 1984 a 1991, kromě skladeb „D'ä mê riva“ plus „„ â çímma “a„ Mégu megún “z Le nuvole a tři mluvená intra; „D'ä mê riva“, který De André nikdy nevystoupil naživo, je uváděn jako sólové živé vystoupení Paganiho, doprovázejícího bouzouki a představující Andrea Parodi z Tazenda, nahraný v roce 2004 na vlastní živou poctu albu.^[8]

Poznámky

Reference