Vztahy Čína - Papua Nová Guinea - China–Papua New Guinea relations
![]() | |
![]() Čína | ![]() Papua-Nová Guinea |
---|
The Nezávislý stát Papua Nová Guinea a Čína (ČLR) navázala oficiální diplomatické styky v roce 1976, krátce poté, co se osamostatnila Papua Nová Guinea. Obě země v současné době udržují diplomatické, ekonomické a v menší míře vojenské vztahy. Vztahy jsou srdečné; Čína je významným poskytovatelem investic i rozvojové pomoci Papuy-Nové Guineji.
Současným velvyslancem Papuy-Nové Guineje v Číně je Max Rai.[1] Současným velvyslancem Číny na Papui-Nové Guineji je Wei Ruixing.[2]
Pozadí
- podrobný článek: Čínsko-pacifické vztahy
Oceánie je, do Čínské lidové republiky a Čínská republika (Tchaj-wan ), jeviště pro nepřetržité diplomatické soutěže. Osm států v Oceánii uznává ČLR a šest uznává ROC. Tato čísla kolísají, protože národy tichomořského ostrova přehodnocují svou zahraniční politiku a občas přesouvají diplomatické uznání mezi Pekingem a Taipei. V souladu s politikou „jedné Číny“ není možné, aby jakákoli země udržovala oficiální diplomatické vztahy s „oběma Čínami“, a tento faktor „buď / nebo“ vyústil v to, že ČLR a ROC aktivně donucovaly diplomatické zvýhodnění od malých Tichomořské národy.[3][4] V roce 2003 Čínská lidová republika oznámila svůj záměr posílit své diplomatické styky s Fórum tichomořských ostrovů a zvýšit balíček ekonomické pomoci, který této organizaci poskytl. Zároveň delegát ČLR Zhou Whenzhong dodal: „[PIF] by se měl zdržet jakékoli výměny oficiální povahy nebo dialogového partnerství jakékoli formy s Tchaj-wanem“.[5] V roce 2006 čínský premiér Wen Jiabao oznámila, že ČLR posílí svou hospodářskou spolupráci s tichomořskými ostrovními státy. ČLR by poskytla větší ekonomickou pomoc, zrušila cla na vývoz z nejméně rozvinutých tichomořských zemí, zrušila dluh těchto zemí, distribuovala zdarma léky proti malárii a poskytla školení pro dva tisíce vládních úředníků a technických pracovníků tichomořských ostrovů.[6] Také v roce 2006 se Wen stala první čínskou premiérou, která navštívila tichomořské ostrovy, které Taipei Times popsal jako „dlouholeté diplomatické bojiště pro Čínu a Tchaj-wan“. Podobně podle Ron Crocombe, Profesor tichomořských studií na University of the South Pacific „V Číně bylo více návštěv ministrů na tichomořských ostrovech než v jakékoli jiné zemi“.[7]
Historie a současná situace
Stejně jako ostatní tichomořské země i Papuu-Novou Guineji namlouvaly Peking a Tchaj-pej. Do roku 1999 zůstal jednoznačně v souladu s Pekingem. V prvním desetiletí jednadvacátého století byla možnost formálních vazeb mezi Port Moresby a Tchaj-pej přiměla Čínskou lidovou republiku k výraznému posílení vztahů s PNG.
V roce 1999 vláda vlády Papuy-Nové Guineje Bill Skate krátce poznal Tchaj-wan. Skate ztratil moc o necelý týden později a diplomatické uznání Papuy-Nové Guineje se vrátilo do Číny.[8]
V roce 2003 velvyslanectví ČLR v Port Moresby zveřejnilo prohlášení o obavách v reakci na komentáře v tisku z Papuy-Nové Guineje zpochybňující odůvodnění vztahů PNG s Lidovou republikou. Prohlášení velvyslanectví trvalo na tom, že vztahy mezi oběma zeměmi jsou vzájemně výhodné, potvrdilo tvrzení ČLR vůči Tchaj-wanu a dospělo k závěru: „Je naší upřímnou nadějí, že místní [PNG] média budou informovat o Číně a jejích vztazích s PNG spravedlivým a objektivním způsobem, aby se dále zlepšilo vzájemné porozumění a přátelství mezi národy našich dvou zemí. “[9]

V červenci 2003 generální guvernér PNG, pane Silas Atopare navštívil ČLR, znovu potvrdil, že jeho země dodržuje politiku „jedné Číny“, a podle prohlášení velvyslanectví ČLR „děkuje vládě a lidem v Číně za jejich závazek při poskytování pomoci PNG rozvoj".[10]
V květnu 2008 tchajwanský ministr zahraničí James Huang rezignoval spolu s dalšími dvěma nejvyššími představiteli poté, co promarnil více než 19 milionů EUR neúspěšným pokusem o získání diplomatického uznání Čínské republiky z Papuy-Nové Guineje. Zneužití peněz způsobilo pobouření veřejnosti a donutilo Huangovu rezignaci.[11] Ministr zahraničí Papuy-Nové Guineje Sam Abal následně potvrdil, že jeho země neměla v úmyslu Tchaj-wan uznat.[12]
O několik dní později bylo oznámeno, že členové Obranné síly Papuy-Nové Guineje absolvovalo školení poskytované ČLR. Vojenskou výcvikovou pomoc v Papui-Nové Guineji tradičně poskytovala západní státy, jmenovitě Austrálie, Nový Zéland a Spojené státy.[13]
Čínské společnosti se podílely na přestavbě přístavu a letiště v Lae.[14]
Lidská práva
V červnu 2020 byla Papua Nová Guinea jednou z 53 zemí, které podporovaly Hongkongské právo národní bezpečnosti na Spojené národy.[15]
externí odkazy
Reference
- ^ Velvyslanectví Papuy-Nové Guineje v Severní a Jižní Americe
- ^ „Velvyslanec Wei Ruixing předal pověřovací list generálnímu guvernérovi siru Pauliasovi Matanovi“, Velvyslanectví ČLR v Papui-Nové Guineji, 29. března 2006
- ^ „The Pacific Proxy: China vs Taiwan“ Archivováno 04.11.2007 na Wayback Machine, Graeme Dobell, ABC Radio Australia, 7. února 2007
- ^ Young, Audrey (19. října 2007). „Šekové knížky vydané na pacifickém fóru“. The New Zealand Herald. Citováno 2. listopadu 2011.
- ^ „Čína ohlašuje iniciativy na rozšíření vztahů s členskými zeměmi PIF“, Velvyslanectví ČLR v Papui-Nové Guineji, 24. listopadu 2003
- ^ „Čína nabízí balíček pomoci tichomořským ostrovům“, Čína denně, 5. dubna 2006
- ^ „Čínský premiér Wen navštíví tichomořské ostrovy“, Taipei Times, 3. dubna 2006
- ^ „Utrácení peněz tam, kde to záleží“ Bruce Jacobs, Taipei Times, 14. května 2008
- ^ "Tisková zpráva velvyslanectví", Velvyslanectví ČLR v Papui-Nové Guineji, 7. srpna 2003
- ^ „Generální guvernér PNG navštíví Čínu“, Velvyslanectví ČLR v Papui-Nové Guineji, 28. července 2003
- ^ „Tchajwanský ministr zahraničí rezignuje kvůli diplomatické hrubé chybě“ Jonathan Adams, International Herald Tribune, 6. května 2008
- ^ „PNG odmítá tchajwanské diplomatické kroky“, ABC Radio Australia, 7. května 2008
- ^ „Zájem o PNG při vazbách na výcvik obrany s Čínou“. Radio New Zealand International. 19. května 2008. Citováno 2. listopadu 2011.
- ^ Taylor, Rob; Pannett, Rachel; Page, Jeremy (8. září 2018). „Američané se vracejí na Guadalcanal, tentokrát čelí Pekingu“. The Wall Street Journal. Archivováno z původního 9. září 2018. Citováno 10. září 2018.
Papua-Nová Guinea se v červnu stala první tichomořskou zemí, která se přihlásila k čínské One Belt One Road, iniciativě na vybudování globální sítě přístavů, železnic, silnic a ropovodů. Čínské společnosti pomohly přestavět přístav a letiště ve druhém největším městě Lae.
- ^ Lawler, Dave (2. července 2020). „53 zemí podporujících čínský zákrok proti Hongkongu“. Axios. Citováno 3. července 2020.