Chaoui lidé - Chaoui people

Chaoui (Shawiya)
Chaouia flag.svg
Vlajka Chaoui
Celková populace
2,87 milionu [1]
Jazyky
Shawiya
Náboženství
Sunnitský islám[2]
Královna Kahina

The Chaoui lidé nebo Shawia (Alžírská arabština: الشاوية‎, Tachawit: Išawiyen) jsou Amazigh (Berberská) populace v Alžírsko obývající Aurès oblast, která zahrnuje Batna a Khenchla, Oum El Bouaghi, Biskra provincie nacházející se a obklopené Pohoří Aurès. Oni také žijí v Tébessa a další části východní Alžírsko coextensive with ancient Massylii z Numidia, stejně jako několik přilehlých měst v Tunisko. Říkají si Išawiyen/Icawiyen (výrazný [iʃawijən]) a mluvit Jazyk Shawiya.

Dějiny

Historicky Pohoří Aurès sloužil jako útočiště pro Berberské národy, tvořící základ odporu proti římská říše, Vandalové, Byzantská říše a Arabové. Aurès byl také okres Alžírska, který existoval během a po Alžírská válka od roku 1954 do roku 1962. Právě v tomto regionu zahájili válku berberscí bojovníci za nezávislost.

Madghacen pohřeb Numidias králové

Předpokládá se, že patriarcha Berberů je Madghacen, společný předchůdce Zenata a také Botri. Ibn Khaldun identifikoval Zenata jako Berbers. Moderní historici řadí tuto berberskou oblast do skupiny Numidians a Gaetuli nebo mnohem starodávnější, jako je Meshwesh, Maesulians a Mazaxes, z nichž vytvořili Zenata, hlavní obyvatelé Aurès v Středověk. Klan Chaoui známý Ibn Khaldounem byli Ifren, Maghrawa, Djerawa, Abdalwadides, Howara a Awarba.

Podle de Slane, překladatel knih Ibn Khalduna, termín Chaoui / Shawi znamená „pastýř "a označuje Zenata Berbers.[3]

Po získání nezávislosti na Alžírsku zůstali Chaouiové lokalizováni hlavně v aureské oblasti. Jedná se o druhou berbersky mluvící skupinu, pokud jde o počet řečníků, z nichž první je Kabyle.

Jazyk

Hlavní článek: Jazyk Shawiya

Chaoui tradičně mluví Jazyk Shawiya (Berber: Tachawit). Patří k Berberský pobočka Afroasijský rodiny a je to řada Zenati jazyky.

Shawiya je úzce související shluk dialektů, kterými se mluví v oblasti Aurès (Berber: Awras) z východního Alžírska a přilehlých oblastí včetně Batna, Khenchela, na jih Sétif, Oum El Bouaghi, Souk Ahras, Tébessa a severní část Biskra.

Nedávno byl jazyk Shawiya společně s Kabyle jazyk, začal díky kulturním a politickým hnutím Berberských ostrovů v Berlíně dosahovat určité kulturní důležitosti Alžírsko.

Kultura a umění

Hudba Chaoui je specifickým stylem Berberská hudba. Shawia tanec se nazývá Rahaba; muži a ženy tančí na svatbách. Existuje mnoho zpěváků 20. století, jako např Aïssa Djermouni, Ali Khencheli, Massinissa, Ishem Boumaraf, Djamel Sabri, Houria Aïchi atd.

Mezi malíře a sochaře Chaoui (kterých je mnoho) patří Cherif Merzouki, Abdelkhader Houamel, Hassane Amraoui, Adel Abdessemed, a Mohamed Demagh.

The fantazie je tradiční výstava jezdectví v České republice Aurès provádí během kulturních festivalů.

Chaoui byli vystupoval v Amor Hakkar film z roku 2008 La Maison jaune.

Viz také: Chaoui hudba
Příklady řemesel Chaoui
  • Bendir s nástrahami

    Bendir s nástrahami.

  • Chaoui šperky, Muzeum člověka, Paříž, během výstavy Germaine Tillion.

    Chaoui šperky, muzeum člověka, Paříž, během výstavy Germaine Tillion.

  • Chaoui chléb.

    Chaoui chléb.

  • Dívka, která nosí tradiční berbère chaoui

    Žena nosí tradiční šaty chaoui.

  • Dívka, která nosí tradiční alžírský chaoui

    Alžírská dívka, která nosí tradiční šaty chaoui.

Reference

  1. ^ „Centre de Recherche Berbère - Chaouia“. www.centrederechercheberbere.fr.
  2. ^ "Shawiya z Alžírska". joshuaproject.net. Citováno 11. září 2012.
  3. ^ Khaldûn, `Abd al-Raḥman b Muḥammad Ibn (1856). Histoire des Berbères et des dynasties musulmanes de l'Afrique septentrionale (francouzsky). Přeložil de Slane, William McGuckin. str.495.

Bibliografie

  • Basset A., Atlas linguistique des parlers berbères, Alger, 1936 a 1939 (+ karty).
  • Basset A., „Présentation de cartes linguistiques berbères“, Comptes Rendus du Groupe Linguistique d’Études Chamito-Sémitiques, 1-2, 1934/1937, s. 42 / str. 81-82.
  • Basset, A., "Sur la toponymie berbère et spécialement sur la toponymie chaouïa Aït Frah", Onomastica, 1948, s. 123-126.
  • Basset A., Textes berbères de l'Aurès (Parler des Aït Frah), Paříž, vyd. de l'Institut d'Etudes Orientales, 1961.
  • Basset R., Loqmân berbère ..., Paříž, 1890 (15 textů de l’Aurès).
  • Basset R., „Notice sur le chaouïa de la Province de Constantine (Sedrata)“, Časopis asiatique, 1896, 36s.
  • Boughida B.K., Bibliographie sur l’Aurès de 1830 à 1880, 103s., 2cartes, 760 réf. Bibl.:Mémoirede License Institut de bibliothéconomie Univ. De Constantine.
  • Boulhaïs, N., „Recherches sur l'Aurès, bibliographie ordonnée“, Etudes et Documents Berbères 15-16 (1998), str. 284–312.
  • Chaker S., „Chaoui / Chaouia (linguistique / littérature)“, Encyclopédie berbère, XII, Aix-en-Provence, Edisud, 1993, s. 1875-1877.
  • Chaker S., "Aurès (linguistique)", Encyclopédie berbère, VIII, Aix-en-Provence, Edisud, 1989–1990, s. 1162-1169.
  • Dejeux J., "La Kahina: de l’Histoire à la fiction littéraire. Mythe et épopée", Studi Magrebini, 15, 1983, s. 1-42.
  • Dejeux J., „Le bandit d’honneur en Algérie, de la réalité et l’oralité à la fiction“, Études et Documents Berbères, 4, 1988, s. 39–60 (deux poèmes sur Ben Zelmat, s. 56–7).
  • Dejeux J., Les femmes d’Algérie; légendes, tradice, histoire, littérature, Paříž, la Boîte à documents, 1987, 347 s.
  • {Djarallah A.}, "Un conte chaouï: Hend utteγyult", Awal, Cahiers d’études berbères, 1, 1985, s. 163-175.
  • Djarallah A., „Bayyay, un conte chaouï“, Awal, Cahiers d’études berbères, 3, 1987, s. 198-201.
  • Djarallah A., „Un conte dans le parler des Aït Abdi (Aurès méridional)“, Études et Documents Berbères, 4, 1988, s. 139-142.
  • Djeghloul A., Éléments d’histoire culturelle algérienne, Alger: ENAL, 1984, 244 s.
  • Faublée J. „A propos de Thérèse Rivière (1901-1970) et de ses missions dans l’Aurès“,Études et Documents Berbères, 4, 1988, 94-102.
  • Fery R., „Aurès (Le Haf)“, Encyclopédie Berbère(43), 1988, 1 s.
  • Galand L., "Libyque et berbère", Annuaire EPHE (Část IVe), 1977–1978, s. 199-212.
  • Gaudry M., La femme chaouïa de l’Aurès, Étude de sociologie berbère, Paříž, P. Geuthner, 1929 (texte poétique, s. 274-279).
  • Hamouda N., „Les femmes rurales de l’Aurès et la production poétique“, Peuples méditerranéens, 22-23, 1983, str. 267-269 (texte poétique).
  • Huyghe R.P., Dictionnaire français-chaouïa (Qamūs rūmi-caui), Alger, Jourdan, 1906, 750 s.
  • Huyghe R.P., Dictionnaire chaouïa-arabe-kabyle- français, Alger, 1907, 571 s.
  • Joly A., Le chaouiya des Ouled Sellem, suivi d’un vocabulaire, Alger, 1912, 88 s. (= Revue africaine, 1911-4, s. 441-449 a 1912-2, s. 219-266).
  • Lafkioui M. & Merolla D., Contes berbères chaouis de l'Aurès d'après Gustave Mercier. Köln, Köppe, 2002.
  • Maougal M., „L’arabisation des Chaouïa“, Nedjma, Paříž, 1, 1981, s. 20-42.
  • Maougal M., „Une étude sociolinguistique en pays chaouïa“, Nedjma, Paříž, 6, 1984, s. 35-50.
  • Masqueray, E., Comparaison d’un vocabulaire des Zenaga avec les vocabulaires korespondenti des dialectes Chawia et des Beni Mzab, Paříž, Imprimerie Nationale, (Archives des missions scientifiques et littéraires 3/5), 1879, s. 473-533.
  • Masqueray, E., Formation des cités chez les populace sédentaires de l’Algérie. Kabyles du Djurdjura, Chaouia de l’Aourâs, Beni Mezâb. (Réed.) Aix-en-Provence, Edisud, 1886–1983, 374 s. (Archives maghrébines, CRESM) (Fac-sim. Del’éd. De Paris, Leroux, 1886).
  • Masqueray, E., "Le Djebel-Chechar", Revue africká, 22, 1878, str. 26-48, 129-145, 202-214, 259-281, 1885, str. 72-110.
  • Masqueray, E., „Traditions de l’Aourâs oriental“, Bulletin de Correspondance africaine, 3/185, s. 72-110.
  • Masqueray, E., „Voyage dans l’Aourâs“, Bulletin de la Société de Géographie, juillet 1876 (texte, s. 55-56).
  • Mercier G., Cinq textes berbères en dialecte chaouïa, Paříž, Imprimerie Nationale, 1900. (Journal asiatique).
  • Mercier G., „Étude sur la toponymie berbère de la région de l’Aurès“, Actes du XIe Congrès International des Orientalistes, Paříž, 1897, sect. „Egypte et langues africaines“, str. 173-207.
  • Mercier G., Le chaouïa de l'Aurès (dialecte de l'Ahmar-Khaddou) (Étude grammaticale, texte en dialecte chaouïa) Paříž, Publications de la Faculté des Lettres d'Alger, 1896, 326 s. (Bulletin de korespondence africaine 17).
  • Mercier G., „Les noms des plantes en dialecte chaouïa de l’Aurès“, XVIe Congrès International des Orienatlistes, Alger, 1905, 2/4, str. 79-92.
  • Merolla D., „Il„ Tempo di Roma “in alcuni racconti orali dei gruppi berberofoni chaouia dell Aures (Algéria)“, Studi e materiali di Storia delle religioni54 (12-1), 1988, s. 133-150.
  • Morizot J., L’Aurès ou le mythe de la montagne rebelle, Paříž, l’Harmattan, 1991, 273 s.
  • Všimněte si znepokojujícího les Aoulad-Daoud du Mont-Aurès (Aourâs), Alger, A. Jourdan, 1879
  • Papier A., ​​„De l’étymologie des mots employedés par les Grecs, les Romains, les Arabes pour désigner le Djebel Aurès“, Revue de l’Afrique française, 1887.
  • Penchoen Th.G., Etude syntaxique d'un parler berbère (Ait Frah de l'Aurès), Napoli, Istituto Universitario Orientale (= Studi magrebini V), 1973, 217s.
  • Plault, "Études berbères, La langue berbère dans la commune mixte de Barika", Revue africká1946, str. 194-207, (slovník, hovězí dobytek).
  • Riviere Th., „Coutumes agricoles de l’Aurès“, Études et Documents berbères, 3, 1987, s. 124-152 (informace sur les documents recueillis par Th. R., Cinq textes de chansons, s. 148-152).
  • Servier J., Chants de femmes de l’Aurès, Thèse complémentaire pour le doctorat des Lettres, Paříž, 1995 (Inédite).
  • Sierakowsky A., Das Schaui, ein Beitrag zur berberischen Sprach- und Volkskunde, Dresde, Kraszewski, 1871, 137 s.
  • Sorand C., „La Fibule berbère: le type chaouïa“, AWAL č. 3, Paříž, 1987 a CNRS: http://cat.inist.fr/?aModele=afficheN&cpsidt=11906904
  • Stricker B.H., „Compte rendu de: A. Basset, Textes berbères de l’Aurès, 1961", Kroniek van Afrika, Leyde, 1967, s. 122-125.
  • Stuhlmann F., Die Kulturgeschichtlicher Ausflug in den Aures, Atlas von Süd-Algerien, Hamburg, Friederichsen, 1912, XII / 205 s., Obr.
  • Stumme H., Arabische und berberische Dialekte, Berlín, 1928, s. 14-19.
  • Tafsut (série normale, Tizi-Ouzou), 4, 1982, s. 24-28: Dihya, neγ tigγri n Wawras (Dihya, ou l’appel des Aurès), (texte berbère sur une chanteuse aurésienne).
  • Vycichl W., "Un probléme de cartographie historique: Claude Ptolémée et la cartographie de la Tunisie actuelle", Polyphème (Genève), 1, 1969, 31-33. (dénomination des points cardinaux).

externí odkazy