Bulharská slovesa - Bulgarian verbs

tento článek vyžaduje pozornost odborníka na toto téma. Přidejte prosím důvod nebo a mluvit parametr k této šabloně pro vysvětlení problému s článkem. Při umisťování této značky zvažte přidružení této žádosti s WikiProject. (Březen 2011)

Bulharská slovesa jsou nejkomplikovanější částí Bulharská gramatika, zvláště ve srovnání s jinými Slovanské jazyky. Bulharská slovesa se skloňují pro osobu, počet a někdy i pohlaví. Také mají lexikální aspekt (dokonalé a nedokonalé), hlas, devět časy, tři nálady,^{[poznámka 1]} čtyři důkazní materiály a šest non-konečný slovní formuláře. Protože předmět slovesa lze odvodit z koncovky slovesa, je často vynechán. Jelikož v současném bulharském jazyce není žádný infinitiv, základní formou slovesa je jeho současný jednoduchý čas singulární formy z pohledu první osoby.

Konjugace

Tam jsou tři konjugace. Konjugace slovesa je určena konečnou samohláskou slovesa ve třetí osobě jednotného čísla přítomného jednoduchého času. Slovesa první konjugace končí v E, druhého v č a třetí v а nebo я.

Aspekt

Bulharská slovesa vyjadřují lexikální aspekt (вид). Slovesa jsou buď imperfektivní (глаголи от несвършен вид) nebo dokonalý (глаголи от свършен вид) aspekt. První popisuje probíhající akce (nedokončené akce) a druhá celé dokončené akce (akce, které mají začátek a konec). Takže v bulharštině, an Angličtina sloveso se obvykle překládá dvěma slovesy (nebo někdy dokonce třemi, viz níže ). Dokonalá slovesa mohou být obvykle vytvořena z nedokonalých pomocí přípon nebo předpony, ale když se používají předpony (nebo velmi zřídka), výsledné sloveso se často významně liší od originálu. Neexistují žádná přísná pravidla a nesrovnalosti jsou velmi časté. Mnoho sloves lze nicméně seskupit podle jejich kmenové změny:

Dokonalý	Imperfektivní	Dokonalý	Imperfektivní	Dokonalý	Imperfektivní
предложа	предлагам	отговоря	отговарям	кажа	казвам
изложа	излагам	изговоря	изговарям	-кажа	-казвам
сложа	слагам	преговоря	преговарям	предскажа	предсказвам
възложа	възлагам	договоря	договарям	докажа	доказвам

Slovesa z jednoho páru jsou například různých konjugací кажа je z první konjugace a казвам od třetího.

V minulosti nedokonalá a přítomná časová dokonalá slovesa nemohou stát osamoceně v nezávislá klauzule, v těchto časech se taková slovesa používají pouze v podřízené věty.

Sekundární nedokonalá slovesa

Velmi často, když je dokonavé sloveso vytvořeno z nedokonavého pomocí předpony (nebo zřídka příponou), lze toto sloveso pomocí přípony znovu učinit nedokonavým. Výsledné sloveso se nazývá sekundární imperfektivní sloveso (вторичен несвършен глагол). Zde je několik příkladů takových sloves:

Slovesa prvního typu popisují nedokončené akce (například sloveso мета lze zhruba přeložit do angličtiny jako zametat), slovesa z druhé popisují celá, dokončená opatření. Slovesa třetího typu jsou kombinací prvních dvou. Ačkoli jsou nedokonalé jako počáteční, zachovávají dokonalý význam druhých sloves, jsou pouze gramaticky nedokonalé.

Následuje vysvětlení nuancí mezi třemi sloupci:

• Počáteční nedokonalý - мета (meta) - Zametám (pokračování akce)
• Dokonalý - е измета / искам да измета – (shte izmeta / iskam da izmeta) - Zametám / Chci zamést (tj. Oznamuji, že akce bude dokončena - dokonalý formulář nemůže v tomto indikativu existovat, protože podle definice odkazuje na dokončenou akci)
• Sekundární imperfektivní - измитам – (izmitam) - Zametám zcela. (Slovesa v tomto sloupci zdůrazňují skutečnost, že akce jsou prováděny v celém rozsahu)

Sekundární nedokonalá slovesa se používají v případech, kdy je gramaticky nesprávné používat dokonalá slovesa (existují časy, například přítomný čas, kdy dokonalá slovesa nemohou stát samostatně v nezávislé klauzi), ale člověk chce použít jejich význam, nebo kde je akce úplné, ale opakované v průběhu času. Vidět níže například.

Kontrastní nedokonavá, dokonalá a druhotná nedokonavá slovesa

Příslovkové příčestí

• nedokonavé sloveso: Четейки книгата, срещнах непозната дума = "Když jsem četl knihu, narazil jsem na neznámé slovo" (v jediném okamžiku akce jsem narazil na neznámé slovo)
• dokonavé sloveso: žádné příslovečné příčestí
• sekundární nedokonalé sloveso: Прочитайки книгата, научих много нови неща. = "Čtením knihy jsem se naučil spoustu nových věcí" (během celé akce jsem se toho hodně naučil, takže po přečtení knihy jsem věděl spoustu nových věcí)

Přítomný čas

• nedokonavé sloveso:
  • .Ета книга = "Četl jsem knihu, čtu knihu" (nedokončená akce)
  • Когато чета книга, се удремвам = "Když jsem četl knihu, jsem ospalý" (Když jsem uprostřed akce; nedokončená akce)
  • Всеки ден чета книга = "Čtu knihu každý den" (ale to nutně neznamená, že jsem četl celou knihu, jen její část; nedokončená opakovaná akce)
• dokonavé sloveso: Когато прочета книгата, ще ти я върна = "Až dočítám knihu, vrátím vám ji" (když jsem přečetl celou knihu; dokončená akce)
• sekundární nedokonalé sloveso: Всеки ден прочитам една книга = "Každý den čtu celou knihu" (Začnu číst a každý den dočítám knihu; dokončena opakovaná akce)

Minulý nedokonalý

• nedokonavé sloveso:
  • .Етях книга = "Četl jsem knihu", "Četl jsem knihu" (ale ne celou knihu; nedokončená akce)
  • Когато четях книгата, телефонът звънна = "Když jsem četl knihu, zazvonil telefon" (nedokončená akce)
  • Всеки ден четях книга = "Četl jsem knihu každý den" (ale ne celá kniha, nedokončená opakovaná akce)
• dokonavé sloveso: .Ом прочетях нова книга, започвах да се хваля всекиму = "Kdykoli jsem dočetl novou knihu, začal jsem se tím chlubit pro všechny" (dokončena opakovaná akce, všimněte si, že sloveso je v vedlejší věta )
• sekundární nedokonalé sloveso: Всеки ден прочитах една книга = "Četl jsem celou knihu každý den" (Začal jsem číst a končit čtení každý den; dokončena opakovaná akce, všimněte si, že sloveso je v nezávislá klauzule )

Minulý aorist

• nedokonavé sloveso: Вчера четох една книга = "Včera jsem četl knihu" (ale nutně jsem ji nedokončil; nedokončená akce)
• dokonavé sloveso: Вчера прочетох една книга = "Včera jsem dočetl knihu" (přečetl jsem celou knihu; dokončená akce)
• sekundární nedokonalé sloveso: shodné s minulým nedokonalým

Budoucí čas

• nedokonavé sloveso:
  • Е чета книгата = "Budu číst knihu" (ale nemusí to být nutně celá kniha), "Budu číst knihu" (nedokončená akce)
  • Всеки ден е чета книгата = "Knihu budu číst každý den" (to ale nutně neznamená, že budu číst celou knihu, pouze její část; nedokončená opakovaná akce)
• dokonavé sloveso: Е прочета книгата = "Přečtu celou knihu jen jednou" (začnu a dočítám knihu pouze jednou; jediná dokončená akce)
• sekundární nedokonalé sloveso: Е прочитам книгата всеки ден = "Budu číst celou knihu každý den" (začnu a dočítám knihu každý den; dokončená opakovaná akce)

Časy

Přítomný čas (praesens)

Přítomný čas se používá k:

• popsat akci, která se děje v okamžiku mluvení;
• mluvit o věcech, které jsou vždy pravdivé;
• pravidelně hovořit o zvycích nebo věcech;

Nedokonalá a dokonalá slovesa jsou konjugována stejným způsobem.

Slovesa tvoří přítomný čas podle jejich konjugace. Berou následující osobní zakončení:

Vidět Paradigma bulharského slovesa pro úplnou konjugaci.

Rozpor mezi pravopisem a výslovností

Ačkoli slovesa první a druhé konjugace v první osobě jednotného čísla končí -а/я, a ve třetí osobě množného čísla v -ат/ят, když napětí klesne na tyto konce, nejsou výrazné а/© a ат/© ale ъ/© a .т/© namísto.^[1]

Nesprávná výslovnost se považuje za chybu.

Neologismy

Nově přijatá slovesa, zejména z angličtiny, mají tendenci přijímat a –Ирам (–Iram) končící, v takovém případě mají pouze jednu formu (imperfektivní). Jelikož se nejedná o nativní příponu (zapůjčenou z německé slovní přípony -ieren), nedávné hovorové formace preferují nativní přípony –Vам (-vam) a –На (–Na), které tvoří nedokonalý / dokonalý pár. Příklady:

• стартирам (startiram - začít), инициирам (initsiiram - zahájit), нокаутирам (nokautiram - vyřadit), a dokonce страницирам (stranitsiram - stránkovat, s nativním kmenem a německou příponou);
• кликвам / кликна (klikvam / klikna - kliknout), даунлоудвам / даунлоудна (daunloudvam / daunloudna - ke stažení), шеървам / шеърна (shearvam / shearna - sdílení souborů).

Tato slovesa, zejména druhá skupina, jsou extrémně nová a dosud se nedostala do slovníků.

Minulý nedokonalý (imperfectum)

Minulý nedokonalý (Минало несвършено време) se používá k mluvení o dočasné situaci, která existovala v určitém čase v minulosti nebo kolem něj. Vyjadřuje také minulé činy, které byly časté, opakované, trvalé nebo vždy pravdivé. Jeho nejběžnější použití je v vyprávění příběhů, aby poskytlo pozadí dalším akcím, které jsou obvykle vyjádřeny slovesy v minulém aoristovi. V tomto použití to znamená, že akce začala a probíhala, když došlo k dalším akcím, nevíme, zda se zastavila nebo ne.

Nedokonalá i dokonalá slovesa mají minulá nedokonalá. Jsou konjugovány stejným způsobem.

Slovesa tvoří minulý nedokonalý s následujícími konci (jsou stejná pro všechny konjugace):

Tyto zakončení se přidávají k minulému nedokonalému základu. Vidět Paradigma bulharského slovesa pro úplnou konjugaci.

Minulý aorist (aoristus)

Minulý aorist (Минало свършено време) vyjadřuje akci, která se stala v určitou dobu v minulosti. Jak nedokonalá, tak dokonalá slovesa mají takový čas (v jejich konjugaci není žádný rozdíl).

Podobně jako v minulých nedokonalostech mají slovesa minulou aoristickou základnu, ke které se přidávají následující osobní zakončení (jsou stejná pro všechny konjugace):

Vidět Paradigma bulharského slovesa pro úplnou konjugaci.

Nedokonalá a dokonalá slovesa

Ačkoli nedokonalá a dokonalá slovesa jsou v minulém aoristovi konjugována stejným způsobem, existuje rozdíl v jejich významu. Porovnejte věty:

Minulý nedokonalý nebo minulý aorista

Rozdíl mezi těmito dvěma časy je obvykle velmi jasný:

• minulé nedokonalé se používá pro zvyky, věci, které byly vždy pravdivé, činy, které se staly mnohokrát, nebo jako pozadí pro jiné činy.
• minulý aorist se používá pro jednotlivé akce, které mají začátek a konec.

Nedokonalá slovesa jak v minulém nedokonalém, tak v minulém aoristovi však mohou vyjadřovat akce, které mají dlouhé trvání, a proto lze pomocí obou časů říci, že jedna akce se stala ve stejnou dobu jako druhá. Vždy je třeba mít na paměti, že minulý aorista znamená, že akce začala a skončila, a minulá nedokonalá, že akce probíhala. Porovnejte věty (všechny obsahují nedokonavé sloveso играя který vyjadřuje akci s určitou dobou trvání, ale v závislosti na čase mají věty jiný význam):

Present perfect (Perfectum)

Předpřítomný čas (v bulharštině минало неопределено време, minulý neurčitý čas) vyjadřuje akci, která se stala v minulosti, ale není specifikován přesný okamžik, kdy k ní došlo. Není to známé nebo není důležité (na rozdíl od bývalý teoretik ). Důležitý je výsledek akce. Napjatý čas má hodně společného s perfektní přítomností Angličanů.

Přítomný dokonalý je tvořen slovesem съм, konjugované v přítomném čase, a minulé aktivní aoristické příčestí hlavního slovesa. Nejen osoba (první, druhý, třetí) a číslo, ale také Rod je třeba vzít v úvahu v procesu konjugace. Jinými slovy, odpovídající neurčité tvary příčestí (mužský, ženský, střední, singulární, množné) se používají podle pohlaví a počtu subjektu. Pro pozici slovesa съм vidět slovosled.

Příklad (чета, číst):

Na rozdíl od angličtiny lze v bulharštině (velmi zřídka) použít současnou dokonalost, i když je určen okamžik, kdy k akci došlo. V takových případech je zdůrazněna důležitost akce nebo jejího výsledku:

• Снощи до два часа съм гледал телевизия и тази сутрин съм станал в шест, затова съм изключително = "Včera v noci jsem sledoval televizi do 2 hodin a dnes ráno jsem vstával v šest, takže jsem extrémně vyčerpaný."

Předminulý

Předminulý (v bulharštině минало предварително време, "minulý předběžný čas") vyjadřuje akci, která se stala před jinou minulou akcí. Skládá se z minulého času съм a minulé aktivní aoristické příčestí hlavního slovesa. Opět jako v předpřítomný čas účastník souhlasí v počtu a pohlaví s subjektem. Pro pozici slovesa съм vidět slovosled.

Příklad (чета, číst):

Zřídka lze použít minulou dokonalost pro akce, které se staly v neurčitém čase v minulosti, ale velmi dávno, zejména ve větách obsahujících frázi „někdo někdy řekl“:

• Някой някога беше казал, че любовта ще спаси света. = "Někdo kdysi řekl, že láska zachrání svět."

Budoucí čas (futurum primum)

The budoucí čas (v bulharštině бъдеще време) je tvořen s částice .е (odvozeno od slovesa .а, „chtít“) a přítomný jednoduchý čas (.е vždy stojí před současnými formami). Na rozdíl od ostatních časů není negace s částicemi vyjádřena не, ale s konstrukcí няма да + přítomný čas. Formuláře s не jsou také možné, ale nacházejí se hlavně v poezii.

Příklad (чета, číst):

Sloveso съм tvoří budoucnost dvěma způsoby. První se svým přítomným časem a druhý se svou speciální budoucí formou - бъда. Druhá možnost je častější:

Budoucí dokonalost (futurum secundum exactum)

Budoucnost dokonalá (v bulharštině бъдеще предварително време, budoucí předběžný čas) vyjadřuje akci, která má proběhnout v budoucnosti před další budoucí akcí. Skládá se z budoucího času slovesa съм (v tomto napjatém tvaru s бъда je méně časté než obvykle) a minulé aktivní aoristické příčestí hlavního slovesa, které souhlasí v počtu a pohlaví s předmětem.

Příklad (чета, číst):

Minulý budoucí čas

Minulý budoucí čas nebo budoucnost v minulosti (v bulharštině бъдеще време в миналото, budoucí čas v minulosti) vyjadřuje akci, která měla být dokončena v minulosti, ale byla budoucí, pokud jde o jinou minulou akci. Skládá se z minulé nedokonalé slovesa .а „bude, chtít“, částice да „do“ a přítomný čas hlavního slovesa. Negace je vyjádřena konstrukcí нямаше да + přítomný čas, i když se tvoří s не jsou také možné, ale nacházejí se hlavně v poezii.

Příklad (чета, číst):

Sloveso съм tvoří budoucnost v minulosti dvěma způsoby. První s přítomným časem a druhý s бъда (щях да съм a щях да бъда). Druhá možnost je častější.

Minulá budoucnost perfektní

Minulá budoucí dokonalá nebo budoucí dokonalá v minulosti (v bulharštině бъдеще предварително време в миналото, budoucí předběžný čas v minulosti) vyjadřuje minulou akci, která je budoucí vzhledem k minulé akci, která sama předchází další minulou akci. Skládá se z minulé nedokonalé z .а „bude, chtít“, částice да „to“, přítomný čas slovesa съм "být" (jinými slovy minulý budoucí čas z съм, ale ne formulář s бъда) a minulé aktivní aoristické příčestí hlavního slovesa, které souhlasí v počtu a pohlaví s předmětem.

Příklad (чета, číst):

Hlas

The hlas v bulharských přídavných jménech se uvádí nikoli pomocným slovesem, jako je to v angličtině („I mít snědený "- aktivní;" I byl jedl - pasivní), ale spíše koncem na příčestí minulé; pomocný zůstane съм ("být"):

• Aktivní - ударил съм ... - udaril součet... - Zasáhl jsem ...
• Pasivní - ударен съм - udaren součet - Byl jsem zasažen

Viz také Příčestí níže.

Nálada

Modální rozdíly v podřízených větách se nevyjadřují prostřednictvím slovesných zakončení, ale volbou doplňkovač - че (che) nebo да (da) (což by mohlo být přeloženo s relativní zájmeno "že"). Slovesa zůstávají nezměněna.^{[poznámka 2]} Tím pádem:

• Orientační - че -
  • např. знам, че си тук - znam, che si tuk - Vím, že jsi tady;
• Spojovací způsob - да -
  • např. настоявам да си тук - nastoyavam da si tuk - Trvám na tom, abyste tu byli.

The rozkazovací způsob má vlastní konjugaci - obvykle přidáním -и nebo - (-i nebo -ay) ke kořenu slovesa:

• např. sedět - сядам → сядай (syadam → syaday – imperfektivní ), nebo седна → седни (sedna → sedni – dokonalý ).

Podmíněná nálada

Takzvaný podmíněný označuje možnou akci, která je obvykle úmyslná a pod kontrolou subjektu.^[2] Je tvořen speciální formou^{[Poznámka 3]} pomocného 'съм' (bude) a aorist aktivní příčestí hlavního slovesa:^[3]

Důkazy

Bulharská slovesa se skloňují nejen pro aspekt, čas a modalita, ale také pro důkaznost, tj. zdroj informací, které zprostředkovávají. Mezi neoznačenými (orientačními) formami existuje čtyřcestný rozdíl, což znamená, že řečník byl svědkem události nebo ji zná jako obecnou skutečnost; inferenční, který signalizuje obecné informace bez svědků nebo informace založené na závěru; renarativa, což znamená, že informace byla řečníkovi nahlášena někým jiným; a dubitativní, který se používá pro hlášené informace, pokud mluvčí pochybuje o jejich pravdivosti.^[4][5] To lze ilustrovat čtyřmi možnými způsoby, jak v bulharštině vykreslit anglickou větu „Pes jedl rybu“ (zde AORPT označuje aktivní příčestí aoristy):

Orientační:

Ку̀чето

kuče-to

Pes-DEF

изя̀де

izjad-e

jíst-AOR.3 sg

рѝбата

riba-ta

Ryba-DEF

Ку̀чето изя̀де рѝбата

kuče-to izjad-e riba-ta

pes-DEF jíst-AOR.3sg ryby-DEF

„Z vlastního pozorování vím, že pes ryby snědl.“

Inferenciální:

Ку̀чето

kuče-to

Pes-DEF

е

E

být.3 sg

изя̀ло

izjal-o

jíst.AORPT-N.SG

рѝбата

riba-ta

Ryba-DEF

Ку̀чето е изя̀ло рѝбата

kuče-to e izjal-o riba-ta

pes-DEF be.3sg jíst. AORPT-N.SG ryby-DEF

„Pes musel jíst ryby.“ (Řečník toho nebyl svědkem, ale vyvodil to například ze skutečnosti, že ryby chyběly a v chovatelské stanici byla hromada rybích kostí.)

Renarativní:

Ку̀чето

kuče-to

Pes-DEF

изя̀ло

izjal-o

jíst.AORPT-N.SG

рѝбата

riba-ta

Ryba-DEF

Ку̀чето изя̀ло рѝбата

kuče-to izjal-o riba-ta

pes-DEF jíst.AORPT-N.SG ryby-DEF

„Bylo mi řečeno, že pes jedl rybu.“

Dubitativní:

Ку̀чето

kuče-to

Pes-DEF

било̀

bil-o

být.AORPT-N.SG

изя̀ло

izjal-o

jíst.AORPT-N.SG

рѝбата

riba-ta

Ryba-DEF

Ку̀чето било̀ изя̀ло рѝбата

kuče-to bil-o izjal-o riba-ta

pes-DEF be.AORPT-N.SG jíst.AORPT-N.SG ryba-DEF

„Bylo mi řečeno, že pes jedl rybu, ale pochybuji o tom.“ (Alternativně z toho lze vyvodit, že mluvčí o tom slyšel od někoho jiného, ​​který zase nebyl svědkem události).

V teoretické rovině existují alternativy zacházet s těmito formami jako se čtyřmi členy jediného důkazu kategorie. Například Kutsarov představuje samostatnou kategorii, kterou nazývá „typ promluvy“ (вид на изказването), ke kterému patří pouze rozdíl mezi formami vyjadřujícími vlastní výroky mluvčího (orientační, inferenční) a formami, které převyprávějí výroky jiného (renarrativní, dubitativní).^[6] Inferenciální se pak považuje za jednu z nálad,^[7] a dubitativní - jako renarrativní inferenciál, jehož dubitativní význam, i když častější, je pouze sekundární.^[8] Další pohled předkládá Gerdzhikov - v jeho léčbě jsou dva charakteristické funkce zúčastněné - subjektivita a renarrativita. Indikátor není u obou označen, zatímco u inferenčního je označen u subjektivity, u renarativu u renarrativity a u diktativního u subjektivity i renarrativity.^[9]

formuláře

Evidenční pro daný čas je vytvořen převzetím minulého aktivního příčestí slovesa (nebo pomocného, ​​pokud existuje) příslušného indikativního času a přidáním formy pomocného slovesa съм (být). U inferenčního a renarativního je to jeho přítomná napjatá forma, která je však ve 3. osobě renarativního vynechána;^[10] proto inferenční a renarrativní formy se obecně nerozlišují v 1. a 2. osobě.^[11] Dubitativní je tvořeno z renarativu přidáním minulého aktivního příčestí slovesa съм (být).^[12] Příklad paradigmatu je uveden v následující tabulce.^[13] Pro referenci jsou uvedeny některé časy indikativu (jedná se o nedokonalý, aoristický, dokonalý, budoucnost v minulosti a budoucí dokonalost v minulosti). Kdykoli se jedná o příčestí, jsou dána v jejich mužské podobě, ale pro tři rody v jednotném čísle mají různé podoby.^{[poznámka 4]}

Kromě toho existuje také několik vzácné formy pro některé z budoucích časů. V některých případech existují méně běžné formy, ve kterých pomocné .е zůstává neosobní, místo aby byl skloňován pro osobu a číslo; tedy pro inferenciální a renarativní budoucnost / budoucnost v minulosti vzácné formy typu ще съм четя̀л jsou možné spolu s běžnějšími formami typu щя̀л съм да чета̀,^[14][15] pro pekelnou budoucnost perfektní v minulosti - ще съм бѝл чѐл vedle obvyklých щя̀л съм да съм чѐл,^[16] a pro dubitativní budoucnost / budoucnost v minulosti - vzácné formy tohoto typu ще съм бѝл четя̀л in addition to the more common forms of the type щя̀л съм бѝл да чета̀.^[17] Also, the negative form of the dubitative future perfect/future perfect in the past can be either ня̀мало било̀ да съм чѐлnebo ня̀мало съм бил да съм чѐл.^[18]

Příčestí

Past active aorist participle

Past active aorist participium (минало свършено деятелно причастие) is used to form the present perfect, in the renarrative a podmíněná nálada and as an adjective. It is formed by adding -л (this is its mužský neurčitý form) to the past aorist basis (first person singular past aorist tensе but without the final х), but additional alterations of the basis are also possible. The neurčitý ženský, neutrum a množný forms take respectively the endings -а, -о a -č after the masculine form. The určitý forms are formed from the indefinite by adding the určité články -ят/я for masculine participles, та for feminine participles, то for neuter participles and те for plural participles

Viz také Hlas výše

Vidět Bulgarian verb paradigm for the full conjugation.

Poznámky

Reference

Bibliografie

• Gerdzhikov, Georgi (2003) [1984], Преизказаването на глаголното действие в българския език (in Bulgarian), Sofia: St. Kliment Ohridksi University, ISBN  954-07-1834-1
• Kutsarov, Georgi (2007), Теоретична граматика на българския език. Морфология (in Bulgarian), Plovdiv: Paisiy Hilendarski, ISBN  978-954-423-376-1
• Nitsolova, Ruselina (2008), Българска граматика. Морфология (in Bulgarian), Sofia: St. Kliment Ohridksi University, ISBN  978-954-07-2738-7

externí odkazy