Battiscombe Gunn - Battiscombe Gunn

Profesor

Battiscombe Gunn

FBA
Battiscombe Gunn, Egyptologist.jpg
narozený
Battiscombe George Gunn

(1883-06-30)30. června 1883
Londýn, Anglie
Zemřel27. února 1950(1950-02-27) (ve věku 66)
Oxford, Anglie
NárodnostAngličtina
TitulProfesor egyptologie (1934–1950)
Manžel (y)Lillian Florence Meacham
Constance Rogers
DětiJ. B. Gunn
OceněníČlen Britské akademie
Akademické pozadí
VzděláváníUniversity College v Londýně
Akademická práce
Disciplínaegyptologie a Filologie
InstituceEgyptské muzeum, Káhira
Muzeum Penn, Philadelphia
University of Oxford
Pozoruhodné studentyAlec Naylor Dakin
T. G. H. James
OvlivněnoJ. W. B. Barns

Battiscombe George "Zvedák" Gunn, FBA (30 června 1883-27 února 1950) byl Angličan Egyptolog a filolog. Vydal svůj první překlad z egyptštiny v roce 1906. Přeložil nápisy pro mnoho důležitých vykopávek a míst, včetně Fayum, Sakkáře, Amarna, Gíza a Luxor (počítaje v to Tutanchamon ). Byl kurátorem v Egyptské muzeum v Káhira a na Univerzitní muzeum na University of Pennsylvania v Philadelphie. V roce 1934 byl jmenován Profesor egyptologie na University of Oxford, židli, kterou držel až do své smrti v roce 1950.

Časný život a pozadí

Gunn se narodil v Londýně, syn George Gunna, člena Londýnská burza a Julia Alice Philp. Jeho prarodiče z otcovy strany byli Theophilus Miller Gunn FRCS, prominentní londýnský chirurg původem z Mangold a Mary Dally Battiscombe z Bridport. Theophilův otec byl John Gunn, a nekonformní kazatel, bratr Daniel Gunn, původně od Knot ve Skotsku, ale většinu své kariéry strávil v Chardu. Obě strany rodiny byly nekonformní. Jeho neobvyklé křestní jméno pocházelo z dívčího jména jeho babičky.

Byl vzdělaný v Bedalesská škola, Westminsterská škola a Allhallows School, Honiton. Tyto veřejné školy byli liberálnější než konvenční viktoriánské státní školy a poskytovali otevřené prostředí. Bedales v té době přitahoval nekonformisty, agnostiky a liberální Židy. Mělo to spojení s Fabian intelektuální kruhy a Wedgwoods, Darwins, Huxleys a Trevelyans.[1] Ve věku 14 let, když byl ještě ve škole, začal číst hieroglyfy.[2] Poté šel k učiteli Wiesbaden, ale do Londýna se vrátil ve věku 18 let kvůli změně rodinných financí.[3]

Jeho otec očekával, že ho Jack bude následovat po kariéře v Město, ale zjistil, že to nenáviděl. Vyzkoušel bankovnictví, strojírenství, ale nevyhovovaly mu. V letech 1908 až 1911 byl soukromým tajemníkem Pinero, která mu více vyhovovala.[4] V roce 1911 se přestěhoval do Paříže, kde pracoval jako novinář pro Kontinentální denní pošta.[2][5]

Od raného věku prokázal jazykové znalosti a začal s ním pracovat Egyptské hieroglyfy ještě ve škole. I když je často popisován jako zcela samouk, Griffithův institut Archivy říkají, že studoval hieroglyfy na University College v Londýně jako student Margaret Murrayová.[4][6][7]

Počáteční kariéra a zapojení do okultismu

V roce 1905 hrál roli "kněze povodní a bouří" v Theosofická společnost produkce Londýna Svatyně Golden Hawk, napsal a režíroval Florence Farr.[8] V roce 1906 jeho překlad „Pokyn Ptah-Hotepa a Pokyn Ke'Gemni "(z Prisse Papyrus v Paříži) byla vydána jako součást série „Moudrost východu“ ze dne literatura moudrosti.[9] Později považoval překlad za předčasný a řekl: „Svůj překlad Prisseho papyrusu zcela odmítám, pokud lze zapřít, co je v tisku.“[4] Bylo to však považováno za značné zlepšení oproti předchozím překladům a stále je v tisku.[10]

Zdá se také, že byl zapletený s vůdci obou frakcí EU okultní komunita v Londýně v té době: Arthur Edward Waite z magický řád, Zlatý úsvit, a Aleister Crowley, který vytvořil svůj vlastní řád, A∴A∴ poté, co opustil Zlatý úsvit. 10. ledna 1906 byl Gunn uveden do Waiteova „Nezávislého a usměrněného obřadu“.[11] R. A. Gilbertova biografie Waite popisuje Gunna jako „umělce, egyptologa a orientálního lingvistu“ a říká, že v roce 1910 „se velmi obhájil nad správným přepisem hebrejských výrazů používaných v rituálech Grade“.[12] Crowley založil své nové náboženství, Thelema, o překladu Stele of Ankh-ef-en-Khonsu, označovaná také jako „Stele of Reveals“. Původně (1904) jej nechal překládat asistentem kurátora Muzeum Boulaq v Káhiře pod dohledem egyptologa Émile Brugsch. V roce 1912 zařídil další překlad, Gunn a Gardiner.[13]

Crowleyho periodikum, Rovnodennost, obsahoval sérii parodií zaměřených na Waite. Ve dvou z nich se Battiscombe Gunn objevil jako vedlejší postava. V 1. svazku, číslo 8 (září 1912), se Gunn objevuje ve filmu „Waite's Wet“, což je fiktivní zpráva o Waiteově návratu do Crowleyho skupiny: „Waiteovu fotografii, svrchní kabát a všechno, nesl ve svém červeném plyšovém rámu vysoko nahoře Pan Battiscombe Gunn ... ". V 1. svazku, číslo 10 (září 1913), se Gunn v „Dead Weight“ objevuje jako falešný popis Waiteovy smrti (ve skutečnosti žil až do 40. let 20. století): „Pan Battiscombe Gunn rychle revidoval pohřební úpravy umírajícího světce, které navrhl najít na některých neupravených dokumentech Druhá dynastie, což přesvědčivě ukázalo, že posvátný lotos byl ve skutečnosti korzet a Zbraň mužů čt byla knoflíková. “Dopisy od Crowleyho po Gunna naznačují, že to bylo víc než jen příležitostné poznání.[14]

V roce 1918 Gunn ztratil zájem o okultní, ale stal se obdivovatelem dalšího bývalého člena britského Zlatého úsvitu Buddhista Allan Bennett, také známý jako Bhikkhu Ananda Metteyya. Gunn byl zodpovědný za znovuzavedení Bennetta a Clifford Bax[15][16] (Bax byl také přítelem Gunnovy první manželky Meeny a jejího syna Patrick, později Spike, Hughes.[17]). To vedlo k tomu, že Bennett v letech 1919 a 1920 přednesl v Baxově studiu řadu diskurzů o buddhismu. Tyto byly začleněny do Bennettova Moudrost Árijců (1923).

Gunn zažil konflikt mezi vědeckou a sekulární stránkou své profesionální kariéry a jeho duchovními zájmy.[16] Poté obrátil svůj zájem na Freudian psychoanalýza. Do roku 1922,[16] léta trávil (když nebyl na vykopávkách v Egyptě) ve Vídni, kde Meena studovala u Freuda.

Ve třicátých letech se Gunn obrátil úplně proti okultismu. Byl velmi nepřátelský Frederic H. Wood, který tvrdil, že dávno mrtvá egyptská princezna mluvila ve staroegyptštině skrze „Rosemary“. Tato forma „mluvení v jazycích“ je známá jako xenoglossy. Rosemaryiny výroky byly zaznamenány foneticky a egyptolog, pan Hulme, tvrdil, že Rosemaryina řeč odpovídala staroegyptskému jazyku a mohla být přeložena do angličtiny. V červnu 1937 vyšlo Journal of Egyptian Archaeology Gunn tvrdil, že Hulme zmanipuloval přepisy tak, aby odpovídaly jeho vlastním očekáváním toho, co by podle jeho názoru měl znít jako staroegyptský.[18] Pozdější zkouška John D. Ray (tehdejší profesor egyptologie sira Herberta Thompsona na univerzitě v Cambridge) potvrdil, že „nemůže dojít k omylu Hulmovy nekompetentnosti“.[19] Gunn i Ray dále poukázali na to, že Rosemaryiny vize velbloudů jako domácí přepravy byly nekonzistentní, protože velbloudi se nepoužívali pro přepravu v Egypt 18. dynastie. Woodova kniha na toto téma, Egyptský zázrak, opakuje hanlivé odkazy na Gunna, včetně „Také komentář našeho protivníka Battiscombe Gunna v roce 1950 lze zaznamenat s komentářem, De mortuis nil nisi bonum.“[20]

Profesionální kariéra

Než odešel do Paříže v roce 1911, setkal se Alan Gardiner. Zůstali celoživotními přáteli a Gardiner byl jmenován ve své vůli koordinovat dispozice svých odborných prací. V roce 1913 navštívil Egypt poprvé epigrapher na zaměstnance Flinders Petrie Výkop v Haragehu poblíž Fayum, pracovat s Reginald Engelbach.[21] Vypuknutí první světová válka mu zabránil v návratu na následující sezónu. Po návratu do Anglie narukoval do Umělci pušky, ale byl invalidní ven v roce 1915.

V letech 1915 až 1920 pracoval jako asistent Gardinera, zejména v lexikografické práci, která vedla k vydání knihy z roku 1947 Staroegyptská Onomastica. V tomto období Gardiner řekl: „Byl to skutečný Čech a většina jeho výzkumu probíhala ve vlastních noclezích v noci.“[22] Série článků napsaných při práci s Gardinerem vedla v roce 1924 k vydání jeho hlavní publikace, Studie egyptské syntaxe.[23] V této knize identifikoval neobvyklý syntaktický vztah mezi negací a časem, nyní známý jako Gunnova vláda. Gunnovo pravidlo se stále objevuje v moderních učebnicích.[24]

V zimě 1921 až 1922 byl členem týmu vedeného Thomas Eric Peet a Leonard Woolley hloubení v Amarna.[25] Poté byl jmenován (1922–1928) do štábu Service des antiquités de l'Égypte (služba starožitností egyptské vlády). Během této doby pracoval s Cecil Firth při vyšetřování pyramidy v Teti. Pomáhal při překladu ostraky z hrobky Tutanchamon. Pomocí polních brýlí dokázal jméno přečíst Sneferu v hrobce, která se nakonec ukázala jako hrobka Hetepheres I.

Stal se pomocným konzervátorem Egyptské muzeum v Káhira v roce 1928, v roce, kdy jeho syn J. B. Gunn byl narozen. Během doby, ve které žil Maadi mimo Káhiru experimentoval s výrobou papyrus, pěstování rostliny ve své zahradě. Porazil nakrájené stonky papyru mezi dvěma vrstvami plátna a vytvořil úspěšné příklady papyru, z nichž jeden byl vystaven v Egyptské muzeum v Káhiře.[26][27]

Přestěhoval se do Univerzitní muzeum na University of Pennsylvania v Philadelphie v roce 1931 jako kurátor egyptské sekce. V roce 1934 získal čestný magisterský titul v Oxfordu, aby mohl být jmenován profesorem egyptologie na University of Oxford, židli, kterou držel až do své smrti. Byl jmenován Fellow of Queen's College, a byl zvolen Fellow na Britská akademie v roce 1943.

Během pobytu v Oxfordu se věnoval svým žákům a třídám na úkor vlastního výzkumu. Byl redaktorem časopisu Journal of Egyptian Archaeology od roku 1934 do roku 1939 a byl v aktivní korespondenci s velkým počtem dalších egyptologů po celém světě. V době druhá světová válka několik jeho studentů (včetně Alec Naylor Dakin ) pracoval na rozbití kódu v Bletchley Park. Mezi další studenty patří Ricardo Caminos, Warren Royal Dawson, Peter Lewis Shinnie,[1] Paul E. Kahle a T. G. H. James.

Agatha Christie detektivní román z roku 1944 Smrt přichází jako konec, stanovené v Thebes v Střední říše, je založen na sérii dopisů, které přeložil.

Pro knihu Země zaklínačů: Egyptské povídky od nejstarších dob po současnost, publikovaný v roce 1947, poskytl anglický překlad staroegyptského a Koptský příběhy.[28] Přepracované vydání vyšlo v roce 2002.

Osobní život

Rodinný snímek z roku 1935 Zadní řada: Charles S. Meacham (chemik, sládek, malíř), Florence Meacham (malíř) Druhá řada: Battiscombe Gunn, zeť (egyptolog), Wendy Wood, dcera (skotský nacionalista), Meena Gunn, dcera (freudovský psychoanalytik) Třetí řada: Mary Barnish, vnučka, s Meeniným psem, Spike Hughes, vnuk (hudebník, kritik), vnučka Bobbie Hughes Čtvrtá (přední) řada: J. B. Gunn, vnuk (fyzik), Angela Hughes, pravnučka.

V roce 1915 se Jack zapletl s Meenou Hughesovou, odcizenou manželkou hudebníka a sběratelky irských písní Herbert Hughes. Narodila se jako Lillian Meacham v Maidstone v Kentu, ale většinu svých dospívajících let strávila v Kapském Městě v Jižní Africe, kde její otec, CS Meacham, byl manažerem pivovaru a podnikovým chemikem v Ohlssonově pivovaru.[17] Dostala přezdívku Meena Orage, která řekla, že mu to její blonďaté pletence připomínaly Princezna Wilhelmina. V pozdním mladistvém věku se vrátila do Londýna, aby studovala hru na klavír u Královská hudební akademie. Její mladší sestrou byla Gwendoline Meacham, která se stala skotskou nacionalistkou, a změnila si jméno na Wendy Wood.

Kromě hry na klavír, za kterou získala 2 zlaté medaile a poté přestala hrát, se stala součástí kruhu kolem G. B. Shaw a H. G. Wells. Byla členkou Fabianova společnost a zúčastnili se Teosofie přednášky. V roce 1907, krátce před svatbou s Hughesem, měla krátký poměr se sochařem, grafikem a typografem Eric Gill, se kterými ona i Jack byli celoživotními přáteli.[29] Jack si v létě roku 1919 pronajal chatu v Ditchlingu, kde se nacházela Gill, a Jack, Meena a Pat tam zůstali.[17]

V roce 1915, uprostřed první světové války, byla Meena v italské Florencii a navštívila dalšího nápadníka, „bohatého Američana“. Jack doprovodil svého sedmiletého syna Patricka Hughese (později Spike Hughes ) z Londýna do Florencie a poté se vrátil. Ve své autobiografii „Opening Bars“ Pat popisuje svůj podíl na jejím rozhodnutí vrátit se do Anglie a oženit se s Jackem.[17] Její rozvod s Herbertem Hughesem však nebyl dokončen až do roku 1922.[30]

Na počátku 20. let 20. století, když Jack během sezóny pracoval v Egyptě, strávila Meena poměrně hodně času ve střední Evropě a Jack tam trávil léta. V roce 1924 studovala Meena psychoanalýzu u Sigmund Freud ve Vídni a Sándor Ferenczi v Budapešti. Během této doby byl Jack požádán, aby navštívil Freuda a prohlédl si jeho egyptské starožitnosti. Freudovi nikdy nic neřekl, ale byl přesvědčen, že téměř všechny z nich jsou padělky.[31] Meena byla praktikující psychoanalytička následujících 45 let, do svých 80. let. Zatímco Jack byl profesorem egyptologie na Oxfordu, Meena udržovala psychoanalytickou praxi Harley Street v Londýně. Po druhé světové válce úzce spolupracovala Anna Freud V 60. letech praktikovala v USA

Poté, co absolvovala psychoanalytický výcvik, doprovázela Meena Jacka během jeho práce v Egyptě a v roce 1928 jejich syna J. B. Gunn Iain (později fyzik) se narodil v Káhiře.

V roce 1940 se Meena a Jack rozvedli, protože se chtěla oženit s Alexem Gray-Clarkem, mladým lékařem z Harley Street.

V roce 1948 se Jack oženil s Constance Rogersovou, knihovnicí v Ashmolean Museum.

Jackově smrti počátkem roku 1950 předcházela charakteristická poslední slova. Poslal pro svého syna Iaina a Iainovu snoubenku, a když ležel na smrtelné posteli, přednesl moudrý a otcovský malý projev o výhodách manželství a dal oběma mladým požehnání. Potom se obrátil ke své ženě a řekl: „Budu vypadat jako krvavý blázen, když poté nezemřu, že?“ A během několika okamžiků zemřel. “[31]

Reference

  1. ^ A b García, Juan Carlos Moreno (2009). Herausgegeben von Martin Fitzenreiter (ed.). „Od Drákula k Rostovtzeffovi aneb: Nehody ekonomických dějin v rané egyptologii“ (PDF). IBAES. London: Golden House Publications. X.
  2. ^ A b Barns, John (prosinec 1950). „Battiscombe George Gunn“. Journal of Egyptian Archaeology. 36: 104–105. doi:10.1177/030751335003600115. JSTOR  3855102.
  3. ^ Gunn, James (1998), Předci a potomci Ingrama Gunna (1737–1800) z Wicku
  4. ^ A b C Dawson, Warren R. „Battiscombe George Gunn 1883 - 1950“. Sborník Britské akademie. Londýn: Geoffrey Cumberlege. XXXVI.
  5. ^ „Obituary profesor B. G. Gunn - jazyk starověkého Egypta“. Časy. 2. března 1950.
  6. ^ Archiv Griffithova institutu: Gunn MSS
  7. ^ Margaret S. Drower (2004). Getzel M. Cohen; Martha Joukowsky (eds.). Průlom: Průkopnické ženy archeologky. Michiganská univerzita. ISBN  0-472-11372-0.
  8. ^ Rada federace (1905), TRANSAKCE DRUHÉHO VÝROČNÍHO KONGRESU FEDERACE EVROPSKÝCH SEKCÍ TEOSOFICKÉ SPOLEČNOSTI V LONDÝNU 6., 7., 8., 9. a 1. ROKU 1905, Londýn, s. 21
  9. ^ Battiscombe G. Gunn (1906). The Wisdom of the East: The Instruction of Ptah-Hotep and The Instruction of Ke'Gemni: The Oldest Books in the World - Translated from the Egyptian with an Introduction and Annex. Londýn: John Murray, Albemarle Street.
  10. ^ Battiscombe G. Gunn (2010). The Wisdom of the East: The Instruction of Ptah-Hotep and The Instruction of Ke'Gemni: The Oldest Books in the World - Translated from the Egyptian with an Introduction and Annex. Kessinger Publishing, LLC. ISBN  978-1-161-35851-3.
  11. ^ Kuntz, Darcy (1996). Zlatý úsvit Sourcebook. Edmonds, Washington, USA: Holmes. p. 191.
  12. ^ Gilbert, R. A. (1987). A. E. WAITE - KOUZEL MNOHÝCH ČÁSTÍ (PDF). Denington Estate, Wellingborough, Northamptonshire NN8 2RQ: Crucible, Thorsons Publishing Group Limited. ISBN  1-85274-023-X.CS1 maint: umístění (odkaz)[trvalý mrtvý odkaz ]
  13. ^ Sr. Lutea (listopad 2009). „Kdo a jaké jsou ty egyptské odkazy v Liber Resh?“. Golden Lotus Oasis.
  14. ^ Vinson, Steven (2014), PŘEDNÁŠKA: Studie esoterické syntaxe: Tajemné přátelství Battiscombe Gunna a Aleistera Crowleyho, Oriental Institute, Chicago, USA: Americké výzkumné středisko v Egyptě, archivováno z originál dne 4. března 2016, vyvoláno 30. března 2014
  15. ^ Bax, Clifford (1951). Některé jsem věděl. London: Phoenix House Ltd.
  16. ^ A b C Bax, Clifford (1925). Vnitrozemí daleko. Londýn: William Heinemann Ltd.
  17. ^ A b C d Hughes, Spike (1946), Otevření pruhů - zahájení autobiografie, Londýn: Pilot Press
  18. ^ "Poznámky a zprávy". Journal of Egyptian Archaeology. 23 (1): 123. června 1937. JSTOR  3854467.
  19. ^ Peter and Elizabeth Fenwick (1999). Past Lives - vyšetřování reinkarnačních vzpomínek. New York: Berkley books - Penguin Books. ISBN  978-1-1012-0390-3.
  20. ^ Wood, Frederic H. (2003). Egyptský zázrak. Kessinger Publishing, LLC. p. 6. ISBN  978-0-7661-4010-3.[mrtvý odkaz ]
  21. ^ Reginald Engelbach, Battiscombe G Gunn (1923), Harageh, Britská škola archeologie v Egyptě a egyptský výzkumný účet. Dvacátý rok, 1914. [Publikace XXVIII], London: British School of Archaeology in Egypt
  22. ^ Gardiner, Sir Alan (1962). Moje pracovní roky. London: Coronet Press Limited.
  23. ^ Gunn, Battiscombe (1924). Studie v egptské syntaxi (PDF). 13 Rue Jacob VIe, Paříž: Librairie Orientaliste Paul Geunther. Archivovány od originál (PDF) dne 21. července 2011.CS1 maint: umístění (odkaz)
  24. ^ Collier, Mark; Manley, Bill (2003) [1998]. Jak číst egyptské hieroglyfy: průvodce krok za krokem, který vás bude učit. Berkeley a Los Angeles: University of California Press. p. 146. ISBN  0-520-23949-0.
  25. ^ Peet, T. E.; Wooley, C. L. Město Achnaton, část I. 38. monografie Egyptské průzkumné společnosti.
  26. ^ Černý, Jaroslav (1947). Papír a knihy ve starověkém Egyptě. London: H. K. Lewis & Co. Ltd.
  27. ^ Lucas, A. (1934). Staroegyptské materiály a průmyslová odvětví, 2. vyd. London: Edward Arnold and Co.
  28. ^ Bernard Lewis, vyd. (1948). Země zaklínačů - egyptské povídky od nejstarších dob po současnost. Dolní Belgrave Street, Londýn: The Harvill Press.
  29. ^ McCarthy, Fiona (1989). Eric Gill: Hledání milence po umění a Bohu. E.P. Dutton.
  30. ^ Hughes, Angela (2008). Chelsea Footprints: A Thirties Chronicle. London: Quartet Books.
  31. ^ A b Hughes, Spike (1951), Druhý pohyb - pokračování autobiografie, Londýn: Museum Press

externí odkazy