Jazyk Askunu - Askunu language

Âṣkuňu (Saňu-vīri) je Jazyk z Afghánistán mluvený Aškun lidé - také známí jako Âṣkun, Ashkun, Askina, Saňu, Sainu, Yeshkun, Wamas nebo Grâmsaňâ - z oblasti střední Pech Valley kolem Wâmâ a v některých východních přítokových údolích horní řeky Alingar v Afghánistánu Provincie Nuristan. Dalšími významnými místy, kde se mluví jazykem Aškunu, jsou provincie Nuristan, údolí Pech v okrese Wama, východní strana dolního údolí Alingar v okresech Nurgaram a Duab, údolí Malil wa Mushfa, Titin, Kolatan a Bajagal.

Je klasifikován jako člen Nuristani podskupina Indo-íránské jazyky.

Demografie

Aktuální stav: V současné době mluví tímto jazykem asi 40 000 etnických lidí. Žádný ze zmíněných lidí není jednojazyčný. Míra negramotnosti u této skupiny lidí se pohybuje kolem 5% - 15%.

Umístění: Část Nuristanu a přilehlých oblastí podél řeky Kábul a jejích přítoků v horské oblasti, která zahrnuje severovýchodní Afghánistán, severní Pákistán a severozápadní Indii

Dialekty / odrůdy: Ashuruviri (Kolata, Titin Bajaygul), Gramsukraviri, Suruviri (Wamai). Není srozumitelný s ostatními Nuristani jazyky.

Dialekty

Âṣkuňu se v jihozápadním Nuristánu mluví několika dialekty. Hlavní tělo kmene Âṣkuňu obývá Askugal (Kolata, Majegal) Údolí, které se vlévá na jihozápad do řeky Alingar. Tito lidé mluví dialektem, který se liší od dialektu jejich sousedů v údolí Titin na jihu (srov. Morgenstierne 1929). Obyvatelé údolí Bajaygol dále nahoře Alingar údajně mluví třetím dialektem. Přes horský hřeben na východ od Âṣkuňu se dvě kmenové skupiny, každá s vlastním dialektem, soustředily na vesnice (Wama) a Gramsaragram (Acanu) u řeky Pec.^[3] Jiné dialekty, ve kterých se tímto jazykem mluví, jsou Ashuruveri, Gramsukraviri, Kolata, Suruviri, Titin Bajaygul a Wamai.

Pravopis

Aškunština je přísně předávána verbálně a nemá žádné písemné zdroje, které by bylo možné dohledat.

Slovní zásoba

Zájmena

Čísla

1: āc̣

2: du

3: tra

4: ćātā

5: põć

6: tak

7: sot

8: oṣṭ

9: Ne

10: dos

Příklady

http://globalrecordings.net/en/program/C16500 Tento odkaz je zvukovým záznamem krátkých zvukových biblických příběhů, evangelizačních zpráv a může zahrnovat písně a hudbu. Vysvětlují spásu a podávají základní křesťanské učení v aškunském jazyce.

Poznámky

Literatura

• Aškun. (n.d.). Citováno 11. února 2016, z https://www.ethnologue.com/language/ask=
• Cardona, G. (2014). Indo-íránské jazyky. Encyklopedie Britannica.
• Grierson, G. A. (1927). Zpráva o jazykové misi v Afghánistánu. Georg Morgenstierne. Oslo: H. Aschehoug and Co. (W. Nygaard). 10 × 6, 98 stran a 3 mapy. Cena 2 s. 9d. Journal of the Royal Asiatic Society of Great Britain & Ireland (New Series), 59(02), 368-375.
• Grierson, G. A. (1927). [Recenze Zpráva o jazykové misi v Afghánistánu]. Časopis Královské asijské společnosti Velké Británie a Irska, (2), 368–375. JSTOR  25221151
• Klimburg, M. (1999). Kafíři Hindúkuše: umění a společnost kafírů Waigal a Ashkun (Sv. 1). Franz Steiner Verlag.
• Morgenstierne, G. (1929). Jazyk aškunských kafirů. Aschehoug.
• Turner, R. L. (1932). Jazyk aškunských kafirů. Autor: G. Morgenstierne. Výňatek z Norsk Tidsshrift pro Sprogvidenskap, Bind ii, 1929. s. 192–289. Journal of the Royal Asiatic Society of Great Britain & Ireland (New Series), 64(01), 173-175.
• Voegelin, C.F., a Voegelin, F.M .. (1965). Jazyky světa: Indoevropský fašikl. Antropologická lingvistika, 7(8), 1–294. JSTOR  30022511
• Kde na Zemi mluví Ashkunem? (2015, 15. listopadu). Citováno 11. února 2016, z http://www.verbix.com/maps/language/Ashkun.html

externí odkazy

• Profil ohrožených jazyků pro Askunu
• Strand, Richard F. (1997-dosud). „Nuristan: Hidden Land of the Hindu-Kush“. Citováno 2012-01-16. Zkontrolujte hodnoty data v: | rok = (Pomoc)
• Strand, Richard F. (1998). „Âṣkuňu, saňu a gřâmsaňâ“. Citováno 2012-01-16.
• Strand, Richard F. (2008). „Saňu-vi: ri Lexicon“. Citováno 2012-01-16.
• Strand, Richard F. (2011). „The Sound System of Saňu-vi: ri“. Citováno 2012-01-16.
• Strand, Richard F. (2010). „Nurestâni Languages“. Encyclopaedia Iranica, online vydání. Archivovány od originál dne 06.11.2016. Citováno 2012-01-16.