Alfredo Diez Nieto - Alfredo Diez Nieto

Alfredo Diez Nieto (nar. La Habana, Kuba, 1918) je kubánský skladatel, dirigent a profesor.[1][2]

Akademické pozadí

Alfredo Diez Nieto studoval zpěv, klavír, hudební historii, kontrapunkt, fugu, skladbu, orchestraci a pedagogiku u profesorů Juany Prendes, Rosario Iranzo, Jaime Prats, Amadeo Roldán a Pedro Sanjuán na Conservatorio Iranzo v Havana. Později se zúčastnil Juilliard School of Music v New Yorku, kde studoval klavír u Edwarda Steuermana, kompozici u Bernarda Wagenaara a orchestrální dirigování u Fritze Mahlera.[1][2][3]

Profesor

Diez Nieto pracoval jako profesor harmonie, orchestrace, klavíru, kontrapunktu a fugy, historie hudby a kompozice v Instituto Musical Kohly, Amadeo Roldán Konzervatoř, Národní umělecké školy (Kuba) a Instituto Superior de Arte v Havana. V roce 1959 byl jedním ze zakladatelů konzervatoře Alejandra Garcíi Caturly v Marianao, Havana.[1][2][3]

Skladatel

Ve skladbách Dieze Nieta je možné pozorovat hledání kubánské identity pomocí využití typických prvků z kubánské lidové hudby. Ačkoli se tyto prvky nikdy nepoužívají v původním stavu, ale transformují se pomocí imaginativního procesu; jak je ukázáno v jeho dílech „Los Diablitos“, založených na afrokubánském tanci Abakuá, nebo „Yo ta pedí un„ aguinaldo “pro hlas a orchestr. Jeho skladby byly uvedeny v Španělsko, Rusko, Bulharsko, Československo, Maďarsko a Polsko.[1][3]

Dirigent

Jedním z nejvýznamnějších příspěvků kubánské hudební aktivity od Maestra Dieza Nieta bylo vytvoření a vedení „Orquesta Popular de Conciertos“ (Populární koncertní orchestr), který integrovali nezávislí hudebníci a další členové několika orchestrů populární hudby. koncerty nabízené tímto souborem v "Iglesia de Paula" v Havana v průběhu roku 1967, stejně jako v divadle „Amadeo Roldán“ ve stejném městě, v roce 1972, jsou památné.[3]Maestro Diez Nieto dirigoval Orquesta Sinfónica de la Escuela Nacional de Música, Orquesta Sinfónica de Camagüey, Orquesta Popular de Conciertos, s nimiž interpretoval skladby z Johann Sebastian Bach, Antonio Vivaldi, George Frederick Handel, Joseph Haydn, Wolfgang Amadeus Mozart, Ludwig Van Beethoven, Felix Mendelssohn, Ignacio Cervantes, Eduardo Sánchez de Fuentes y Alejandro García Caturla; a měl premiéru svého „Koncertu pro varhany a orkestra“, kde sólistou byl Manuel Suárez. Diez Nieto doprovázel sopranistky Lucy Provedo, Yolandu Hernández, Susy Olivu a Emelinu López; klavíristé Roberto Urbay, Julio Hamel, Alberto Joya a Frank Emilio Flynn; houslisté Rafael Lay, Armando Ortega a Celso Valdés Santandreu; flétnisté Richard Egües a Alfredo Portela; hobojistka María de los Ángeles Castellanos; kytarista Flores Chaviano; a klarinetista Rubén Noriega.[1]

Další aktivity

Maestro Diez Nieto vyvinul systematické vyšetřovací práce spolu s renomovaným muzikologem Odiliem Urféem, s nímž založil „Folkloric Invertigations Institute“, který byl od roku 1963 přejmenován na „Seminář populární hudby“.[1]

Práce

Částečný seznam jeho skladeb zahrnuje:[1]

Klavír

  • Estampa núm. 1 y Estampa núm. 2, 1938.
  • Estampa núm. 3, 1939.
  • Tocata, 1947. Impresiones, 1948.
  • Capricho núm. 1 (para dos pianos), 1949.
  • Canto fúnebre, 1974.
  • Gran sonáta, 1978.
  • Preludio, 1979.
  • Danzón (para dos pianos), 1982
  • Sonáta núm. 2, 1987.
  • Intermezzo, 1993. Toque, 1994.
  • Consolación, 1995.
  • Preludio núm. 2, 1996.
  • Quemada, 1999.

Klavír a orchestr

  • Concierto, 2000.

Soprán a klavír

  • El paje, 1986.
  • La castellana, 1986.
  • La esclava, 1986.
  • La princesita, 1986.

Housle

  • Sonata, para violín solo, 1971.
  • Fiesta con tambores, 1974, para violín solo.

Hlas a orchestr

  • Yo tá pedí aguinaldo, 1968.
  • Sudor y látigo, 1981.
  • La castellana, 1986.
  • La esclava, 1986.
  • El paje, 1986.
  • La princesita, 1986.

Kytara

  • Cuarteto, 1983
  • Sonata, 1989
  • Lilian (preludio)
  • Sonáta

Kapela

  • 90 aniversario, 1989.
  • Recuerdos de España, 1990.
  • Evocaciones de España, 1991.

Orgán

  • Preludio.

Komorní hudba

  • Quinteto núm. 1. 1960, para flauta, hoboj, klarinet, fagot y trompa.
  • Elegía, 1962, para orquesta de cuerdas y corno.
  • Sueño fugitivo, 1967, para flauta y piano.
  • Preludio, 1972, para viola y piano.
  • Capricho núm. 2, para klarinet a klavír 1973.
  • Fiesta, para dos trompetas y piano, 1973.
  • Movimiento, 1974, para tres contrabajos.
  • Trío, 1975, para dos klarinetes y fagot.
  • Cuarteto, para saxofony. Capricho núm. 3, 1981.
  • Para clarinete y piano. 1981.
  • Quinteto núm. 2, para flauta, hoboj, klarinete, fagot y corno y Capricho núm. 4, para fagot y piano, 1982.
  • Concertino, 1983, para fagot (solista), orquesta de cuerdas, flauta, hoboj, klarinet, corno, trompeta, vibráfono y percusión.
  • Sonata, 1984, para flauta y piano.
  • Cuarteto núm. 1, para dos violines, viola y violoncello. Pieza, 1985.
  • Para hoboj a piano. Cuarteto, 1986.
  • Para cuerdas. Capricho núm. 5, 1989.
  • Para trombón y piano. Quinteto, 1998.
  • Para orquesta de cuerdas. Cuarteto núm. 2, 2001, para saxofony.

Orquesta sinfónica

  • Estampa núms. 1, 2 y 3, y Sinfonía núm. 1, 1943.
  • In Memoriam, 1967.
  • Los diablitos (Estampa núm. 5), 1969.
  • Danzón centenario, 1981
  • Para piano y orquesta In Memoriam, 1992.
  • Dos verze, 1993.

Uznání

Diez Nieto získal řadu uznání za své příspěvky k výuce a rozvoji hudby na Kubě, mezi nimiž můžeme zmínit následující:

  • Premio Nacional de Música (National Music Award) (2004)
  • Premio Nacional de Enseñanza Artística (National Award of Artistic Teaching) (2005)[1][3]

externí odkazy

Viz také

Hudba Kuby

Reference

  1. ^ A b C d E F G h EcuRed: Alfredo Diez Nieto: https://www.ecured.cu/Alfredo_Diez_Nieto
  2. ^ A b C Angulo, Héctor: Orovio, Helio: uban Hudba od A do Z, DukeUniversity Press, Durham, USA, 2004
  3. ^ A b C d E http://www.cadenahabana.icrt.cu/premios-musica/alfredo-diez-nieto-20181205/

externí odkazy