Witting polytope - Witting polytope

Witting polytope
Witting polytope.png
Schläfliho symbol3{3}3{3}3{3}3
Coxeterův diagramCDel 3node 1.pngCDel 3.pngCDel 3node.pngCDel 3.pngCDel 3node.pngCDel 3.pngCDel 3node.png
Buňky240 3{3}3{3}3 Komplexní mnohostěn 3-3-3-3-3.png
Tváře2160 3{3}3 Komplexní polygon 3-3-3. Png
Hrany2160 3{} Komplexní trion.png
Vrcholy240
Petrie polygon30-gon
van Oss polygon90 3{4}3 Komplexní polygon 3-4-3. Png
Shephardova skupinaL4 = 3[3]3[3]3[3]3, objednat 155 520
Duální mnohostěnSelf-dual
VlastnostiPravidelný

Ve 4-dimenzionálním komplexu geometrie, Witting polytope je pravidelný složitý mnohostěn, pojmenovaný jako: 3{3}3{3}3{3}3, a Coxeterův diagram CDel 3node 1.pngCDel 3.pngCDel 3node.pngCDel 3.pngCDel 3node.pngCDel 3.pngCDel 3node.png. Má 240 vrcholů, 2160 3{} hrany, 2160 3{3}3 tváře a 240 3{3}3{3}3 buňky. Je to samo-duální. Každý vrchol patří k 27 hranám, 72 plochám a 27 buňkám, což odpovídá Pytlovina mnohostěn vrchol obrázek.

Symetrie

Jeho symetrie o 3[3]3[3]3[3]3 nebo CDel 3node.pngCDel 3.pngCDel 3node.pngCDel 3.pngCDel 3node.pngCDel 3.pngCDel 3node.png, objednat 155 520.[1] Má 240 kopií CDel 3node.pngCDel 3.pngCDel 3node.pngCDel 3.pngCDel 3node.png, objednejte 648 v každé buňce.[2]

Struktura

The konfigurační matice je:[3]

Počet vrcholů, hran, ploch a buněk je vidět v úhlopříčce matice. Ty se počítají podle pořadí skupiny děleného podle pořadí podskupiny odstraněním určitých komplexních odrazů, které jsou níže znázorněny X. Počet prvků k-ploch je vidět v řadách pod úhlopříčkou. Počet prvků na vrcholovém obrázku atd. Je uveden v řádcích nad číslicemi.

L4CDel 3node 1.pngCDel 3.pngCDel 3node.pngCDel 3.pngCDel 3node.pngCDel 3.pngCDel 3node.pngk-tvářFkF0F1F2F3k-postavaPoznámky
L3CDel uzel x.pngCDel 2.pngCDel 3node.pngCDel 3.pngCDel 3node.pngCDel 3.pngCDel 3node.png( )F02402772273{3}3{3}3L4/ L.3 = 216*6!/27/4! = 240
L2L1CDel 3node 1.pngCDel 2.pngCDel uzel x.pngCDel 2.pngCDel 3node.pngCDel 3.pngCDel 3node.png3{ }F132160883{3}3L4/ L.2L1 = 216*6!/4!/3 = 2160
CDel 3node 1.pngCDel 3.pngCDel 3node.pngCDel 2.pngCDel uzel x.pngCDel 2.pngCDel 3node.png3{3}3F288216033{ }
L3CDel 3node 1.pngCDel 3.pngCDel 3node.pngCDel 3.pngCDel 3node.pngCDel 2.pngCDel uzel x.png3{3}3{3}3F3277227240( )L4/ L.3 = 216*6!/27/4! = 240

Souřadnice

Jeho 240 vrcholů má souřadnice v :

(0, ± ωμ, - ± ων, ± ωλ)
(- ± ωμ, 0, ± ων, ± ωλ)
(± ωμ, - ± ων, 0, ± ωλ)
(- ± ωλ, - ± ωμ, - ± ων, 0)
(± ωλ√3, 0, 0, 0)
(0, ± ωλ√3, 0, 0)
(0, 0, ± ωλ√3, 0)
(0, 0, 0, ± ωλ√3)

kde .

Posledních 6 bodů tvoří šestihran díry na jednom ze svých 40 průměrů. Je jich 40 hyperplanes obsahují centrální 3{3}3{4}2, CDel 3node 1.pngCDel 3.pngCDel 3node.pngCDel 4.pngCDel node.png postavy se 72 vrcholy.

Witting konfigurace

Coxeter to pojmenoval Alexander Witting za to, že Witting konfigurace ve složitém projektivním 3prostoru:[4]

nebo

Konfigurace Witting souvisí s konečným prostorem PG (3,22), skládající se z 85 bodů, 357 linií a 85 letadel.[5]

Související skutečný mnohostěn

Jeho 240 vrcholů je sdíleno se skutečným 8rozměrným polytopem 421, CDel nodea.pngCDel 3a.pngCDel nodea.pngCDel 3a.pngCDel branch.pngCDel 3a.pngCDel nodea.pngCDel 3a.pngCDel nodea.pngCDel 3a.pngCDel nodea.pngCDel 3a.pngCDel nodea 1.png. Jeho 2160 3-hran je někdy nakresleno jako 6480 jednoduchých hran, což je o něco méně než 6720 hran 421. Rozdíl 240 tvoří 40 centrálních šestiúhelníků ve 421 jejichž hrany nejsou zahrnuty v 3{3}3{3}3{3}3.[6]

Plást Wittingových polytopů

Pravidelný Wittingův polytop má ještě jednu další fázi jako a 4-rozměrný plástev, CDel 3node 1.pngCDel 3.pngCDel 3node.pngCDel 3.pngCDel 3node.pngCDel 3.pngCDel 3node.pngCDel 3.pngCDel 3node.png. Má Wittingův polytop jako své fazety i vrcholnou postavu. Je sebe-duální a jeho duální se shoduje sám se sebou.[7]

Hyperplánové sekce tohoto plástu zahrnují trojrozměrné plástve CDel 3node 1.pngCDel 3.pngCDel 3node.pngCDel 3.pngCDel 3node.pngCDel 4.pngCDel node.png.

Plást Wittingových polytopů má skutečné zastoupení jako 8rozměrný polytop 521, CDel nodea.pngCDel 3a.pngCDel nodea.pngCDel 3a.pngCDel branch.pngCDel 3a.pngCDel nodea.pngCDel 3a.pngCDel nodea.pngCDel 3a.pngCDel nodea.pngCDel 3a.pngCDel nodea.pngCDel 3a.pngCDel nodea 1.png.

Své f-vektor Počty prvků jsou v poměru: 1, 80, 270, 80, 1.[8] The konfigurační matice pro plástev je:

L5CDel 3node 1.pngCDel 3.pngCDel 3node.pngCDel 3.pngCDel 3node.pngCDel 3.pngCDel 3node.pngCDel 3.pngCDel 3node.pngk-tvářFkF0F1F2F3F4k-postavaPoznámky
L4CDel uzel x.pngCDel 2.pngCDel 3node.pngCDel 3.pngCDel 3node.pngCDel 3.pngCDel 3node.pngCDel 3.pngCDel 3node.png( )F0N240216021602403{3}3{3}3{3}3L5/ L.4 = N
L3L1CDel 3node 1.pngCDel 2.pngCDel uzel x.pngCDel 2.pngCDel 3node.pngCDel 3.pngCDel 3node.pngCDel 3.pngCDel 3node.png3{ }F1380N2772273{3}3{3}3L5/ L.3L1 = 80N
L2L2CDel 3node 1.pngCDel 3.pngCDel 3node.pngCDel 2.pngCDel uzel x.pngCDel 2.pngCDel 3node.pngCDel 3.pngCDel 3node.png3{3}3F288270N883{3}3L5/ L.2L2 = 270N
L3L1CDel 3node 1.pngCDel 3.pngCDel 3node.pngCDel 3.pngCDel 3node.pngCDel 2.pngCDel uzel x.pngCDel 2.pngCDel 3node.png3{3}3{3}3F327722780N33{}L5/ L.3L1 = 80N
L4CDel 3node 1.pngCDel 3.pngCDel 3node.pngCDel 3.pngCDel 3node.pngCDel 3.pngCDel 3node.pngCDel 2.pngCDel uzel x.png3{3}3{3}3{3}3F424021602160240N( )L5/ L.4 = N

Poznámky

  1. ^ Coxeter Pravidelné konvexní polytopy, 12,5 Wittingův polytop
  2. ^ Coxeter, komplexní pravidelné polytopy, str.134
  3. ^ Coxeter, Složité pravidelné mnohostěny, str.132
  4. ^ Alexander Witting, Ueber Jacobi'sche Functionen kter Ordnung Zweier Variabler, Mathemematische Annalen 29 (1887), 157-70, viz zejména s. 169
  5. ^ Coxeter, Složité pravidelné polytopy, str.133
  6. ^ Coxeter, komplexní pravidelné polytopy, str.134
  7. ^ Coxeter, Complex Regular Polytopes, str.135
  8. ^ Coxeter Pravidelné konvexní polytopy, 12,5 Wittingův polytop

Reference

  • Coxeter, H. S. M. a Moser, W. O. J .; Generátory a vztahy pro jednotlivé skupiny (1965), zejména s. 67–80.
  • Coxeter, H. S. M.; Pravidelné složité polytopy, Cambridge University Press, druhé vydání (1991). s. 132–5, 143, 146, 152.
  • Coxeter, H. S. M. a Shephard, G.C .; Portréty rodiny složitých polytopů, Leonardo Vol 25, No 3/4, (1992), str. 239–244 [1]