Unus pro omnibus, omnes pro uno - Unus pro omnibus, omnes pro uno

„Jeden za všechny, všichni za jednoho“ přeadresuje tady. Album Galneryus viz Jeden za všechny, všichni za jednoho.
Heslo ve střední části kopule Federální palác (vidět celou kopuli )

Unus pro omnibus, omnes pro uno je latinský fráze, která znamená Jeden za všechny, všichni za jednoho. Je to neoficiální motto z Švýcarsko. Francouzská verze, Un pour tous, tous pour un, proslavil Alexandre Dumas v románu z roku 1844 Tři mušketýři.

Časné použití

V roce 1594 William Shakespeare používá to ve své básni Znásilnění Lucrece charakterizovat lidi, kteří velmi riskují, včetně darebného krále násilníků básně, Tarquin hrdý:

Cílem všeho je jen ošetřovat život
Se ctí, bohatstvím a lehkostí v ubývajícím věku;
A v tomto cíli je takový mařící spor,
Že jeden za všechny nebo všichni za jednoho měříme;
Jako život pro čest v zuřivém boji;
Čest pro bohatství; a to bohatství často stojí
Smrt všech a všichni společně ztraceni.

Mnoho Shakespearových současníků ho poznalo ne pro hry jako Osada a Macbeth, ale básně jako Lucrece a Venuše a Adonis. Jeho použití tedy mohlo přispět k širšímu využití, protože tyto básně byly v jeho době komerčními úspěchy.

Na setkání v roce 1618 mezi vůdci české, katolické a protestantské komunity, které vyústilo v třetí defenestrace Prahy, zástupce protestantů přečetl dopis potvrzující: „Jelikož také absolutně zamýšleli pokračovat v popravě proti nám, dospěli jsme mezi sebou k jednomyslné dohodě, že bez ohledu na ztráty na životech a končetinách, cti a majetku budeme stát pevně, všichni za jednoho a jeden za všechny ... ani bychom nebyli podřízeni, ale raději bychom si navzájem věrně pomáhali a chránili se před všemi obtížemi. ““[1]

Tři mušketýři

Hlavní článek: Tři mušketýři

Un pour tous, tous pour un (Jeden za všechny a všichni za jednoho; také obráceně Všichni za jednoho a jeden za všechny) je motto tradičně spojován s titulárními hrdiny románu Tři mušketýři napsáno Alexandre Dumas père, poprvé publikováno v roce 1844. V románu to bylo heslo skupiny Francouzů mušketýři pojmenovaný Athos, Porthos, Aramis a d'Artagnan kteří zůstali věrní jeden druhému.[2][3]

30. listopadu 2002, v komplikovaném, ale slavnostním průvodu, šest Republikánské gardy odnesl rakev Dumase z původního pohřebiště v Cimetière de Villers-Cotterêts v Aisne do Panteon. Rakev byla zahalena v modrém sametu s nápisem s heslem.[4]

Tradiční motto Švýcarska

Pamětní list k revizi švýcarské federální ústava dne 19. dubna 1874 E. Conradem, ca. 1874

Švýcarsko nemá oficiální motto definované v jeho ústavních nebo legislativních dokumentech.[5] Fráze v němčině (Einer für alle, alle für einen), Francouzština (un pour tous, tous pour un), Italština (Uno per tutti, tutti per uno) a Romansh (In na tututs, tututs per in) verze, se široce používaly v 19. století. Po podzimních bouřích způsobily rozsáhlé povodně v švýcarské Alpy koncem září a začátkem října 1868 zahájili úředníci kampaň na pomoc pod tímto sloganem,[6] záměrně jej použít k navození pocitu povinnosti a solidarity a národní jednoty v populaci mladého národa. Švýcarsko se stalo federální stát jen o 20 let dříve a poslední občanská válka mezi kantony, Sonderbundskrieg, bylo v roce 1847. Ve všech částech země se zobrazovaly reklamy v novinách, které používaly motto výzvy k daru.[7]

Fráze byla stále více spojována s zakládající mýty Švýcarska, které jsou často také ústředním tématem solidarity, do té míry, že „Unus pro omnibus, omnes pro uno“ byl dokonce napsán v kupole Federální palác Švýcarska v roce 1902.[8] Od té doby byla považována za motto země. Politici všech stran a regionů to uznávají jako heslo Švýcarska.[9][10][11][12][13]

Viz také

Reference

  1. ^ Helfferich, Tryntje (2009). Třicetiletá válka: Dokumentární historie. Indianapolis: Hackett Publishing Company. str. 16.
  2. ^ Tři mušketýři na Projekt Gutenberg, ch. 9: „„ A nyní, pánové, “řekl d'Artagnan, aniž by přestal Porthosovi vysvětlovat své chování,„ všichni za jednoho, jeden za všechny - to je naše motto, že? ““
  3. ^ Les Trois Mousquetaires na Projekt Gutenberg, ch. 9: „Et maintenant, messieurs, dit d'Artagnan sans se donner la peine d'expliquer sa conduite à Porthos, tous pour un, un pour tous, c'est notre devise, n'est-ce pas?“
  4. ^ Dumas au Panthéon (ve francouzštině)
  5. ^ „La fraternité“ (PDF) (francouzsky). Spolkový nejvyšší soud ve Švýcarsku. Června 2003. str. 2. Archivovány od originál (PDF) dne 2006-03-27. Tradiční heslo „jeden za všechny, všichni za jednoho“ nemá ústavní ani právní základ."URL naposledy navštěvováno 18. ledna 2006.
  6. ^ Pfister, Ch. (18. ledna 2005). „Die Geburt der Schweiz aus der Katastrophe“ (PDF). Tages-Anzeiger (v němčině). Archivovány od originál (PDF) 27. března 2006. Citováno 23. ledna 2006.
  7. ^ Summermatter, S .; Pfister, Ch. (eds.) (2004). „Zoll der Sympathie — Die Bewältigung der Überschwemmungen von 1868 mit Hilfe der Eidgenössischen Spendensammlung in: Katastrophen und ihre Bewältigung. Perspektiven und Positionen " (PDF) (v němčině). Bern: Verlag Paul Haupt. ISBN  3-258-06758-9. Archivovány od originál (PDF) 27. března 2006. Citováno 23. ledna 2006.CS1 maint: další text: seznam autorů (odkaz)
  8. ^ Federální shromáždění - Švýcarský parlament: architektura, na oficiálních stránkách švýcarského parlamentu. URL naposledy přístupné 18. ledna 2006.
  9. ^ Ruth Dreifuss, Prezident Švýcarské konfederace. Adresa Švýcarského národního dne, 1. srpna 1999. K dispozici v Němec Archivováno 2006-02-11 na Wayback Machine, francouzština Archivováno 2006-02-11 na Wayback Machine a italština Archivováno 2006-02-10 na Wayback Machine. Adresy URL byly naposledy navštíveny 18. ledna 2006
  10. ^ Yves Christen, mluvčí organizace Národní rada. parlament.ch. 18. března 2003. URL naposledy navštívena 18. ledna 2006.
  11. ^ Max Binder, mluvčí Národní rada. parlament.ch. 1. srpna 2004. URL naposledy navštívena 18. ledna 2006.
  12. ^ Thérèse Meyer, mluvčí národní rady. parlament.ch 24. března 2005. URL naposledy navštívena 23. ledna 2006.
  13. ^ Samuel Schmid, Prezident Švýcarské konfederace. vbs.admin.ch Archivováno 2006-03-23 ​​na Wayback Machine 23. září 2005. URL naposledy navštívena 23. ledna 2006.