Thesálské železnice - Thessaly Railways
Thesálské železnice (řecký: Σιδηρόδρομοι Θεσσαλίας) byla železniční společnost v Řecku, která vlastnila a provozovala měřidlo železniční síť Thesálie a Pelion železnice od roku 1884 do roku 1955, kdy byla společnost pohlcena společností Řecké státní železnice. Dnes se termín obvykle týká úseku hlavní trati mezi Domokosem a Rapsani a jeho dvěma větvemi, větví Západní Thesálie Kalambaka a Volos větev.
Síť a stanice
| Thessaly Railways (1955) | ||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|
| ||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
| ||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
Poznámka 1: Železnice Eretria Chrome Mines, | ||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
Síť Thessaly Railways se skládala z následujících řádků:
- Volos - Velestinon. Linka se táhla od stanice Volos do centra města podél ulice Dimitriados.
- Velestinon - Kalampaka, spojující se se standardním rozchodem tratí Athens-Larissa-Thessaloniki v Palaiofarsalos. Tento úsek měl maximální gradient 3% mezi Velestinon a Aerinon.
- Velestinon - Larissa, končící na stanici Thessaly Railways, vedle hlavní trati (standardní rozchod).
- Volos - Mileai (Pelion železnice )
Stavba byla zahájena v roce 1882 pod obecným vedením hlavního inženýra Evaristo de Chirico. Úsek z Volosu do Larissy, dlouhý 61 km, byl slavnostně otevřen 22. dubna 1884 králem Jiřím I. I. 142 km úsek z Velestinonu do Kalambaky byl dokončen 16. června 1886.
Kolejová vozidla
Parní lokomotivy
Thesálské železnice používaly parní lokomotivy o rozměru 46 metrů různých typů:[1][2] Všichni byli tankovými lokomotivami bez výběrových řízení.
| Fotografie | Čísla | Typ | Množství | Výrobce | Sériová čísla, | Rok | Výkon (hp) | Výkon (kW) | Poznámky |
|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|
| 1–12 | 0-6-2T | 12 | Tubizujte | 1883–1887 | |||||
| 20–24 | 2-6-0T | 5 | Tubizujte | 1908 | 320 | 240 | |||
| 25–27 | 2-6-0T | 3 | J. A. Maffei | 1912 | 320 | 240 | |||
| 28–29 | 2-6-0T | 2 | Tubizujte | 1920 | 320 | 240 | |||
| 31–34 | 0-8-2T | 4 | Saint-Léonard | 1884–1887 | |||||
| 30–34 | 2-6-2T | 5 | Krupp | 1935 | 350 | 260 | |||
| 40–45 | 2-6-2T | 6 | Jung | 1951 | 380 | 280 | Jeden z nich v úložišti v Volos, lze obnovit v provozuschopném stavu. | ||
 | 54 | 0-8-0T | 1 | SLM Winterthur | 1911 | 370 | 280 | Ex CF Yverdon – Ste-Croix č. 4 | |
| 71 | 0-6-0T | 1 | 1911 | ||||||
 | 72 | 0-6-0T | 1 | Krupp | 1935 | 100 | 70 | ||
| 203–205 | 2-6-0T | 3 | SLM Winterthur | 1948–1949 | 250 | 190 | Př Brünigbahn stejná čísla | ||
| 1055, 1058 | 0-6-0T | 2 | SLM Winterthur | 1948–1949 | 250 | 190 | Př Brünigbahn stejná čísla | ||
| A1 | 0-4-0T | 1 | Krauss | 1940 |
Motorové vozy - dieselové jednotky
| Fotografie | Čísla | Typ | Množství | Výrobce | Rok | Modelka | Napájení | Poznámky |
|---|---|---|---|---|---|---|---|---|
| A1 – A14 | Bo-2 | 14 | Breda | 1951 | 145 kW (194 k) |
Kromě toho byly v roce 1976 do Volosu převedeny tři železniční vozy jiného typu Breda z linky Messolongi-Agrinion. Tři Linke-Hofmann DMU-2 byly v roce 1978 převedeny ze sítě Peloponésu.
Čtyři třídy 9401 Mitsumbishi dieselové lokomotivy (čísla 9416 až 9419) byly také použity v Thesálie po roce 1973 a byly použity pro posunování a jako náhrada parních lokomotiv pro nákladní vlaky.
Síť Thesálie po roce 1955
| Thessaly Railways (2020) | |||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|
| |||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
| |||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
The Řecké státní železnice (OSE) absorbovala Thessaly Railways v roce 1955.
V roce 1960 linka z Larissa Volosovi byl přestavěn na normální rozchod a byl spojen v Larisse s hlavní linií z Atén do Soluně. V úseku mezi Latomeio a Volos sleduje trasa standardního rozchodu jinou trasu s dalším zastavením v Melissiatice. Trať standardního rozchodu je fyzicky připojena k hlavní trati Athény-Soluň, což OSE umožňuje provozovat služby do Volosu z Atén a Soluně. Stanice Volos byla přeměněna na dvojí rozchod, aby vyhovovala vlakům obou větví. Části stanice a trati směrem do centra města byly v tomto období jedinečného systému trojitého rozchodu: standardní rozchod pro vlaky Larissa, rozchod pro vlaky Kalambaka a 600 mm rozchod vlaků Pelion.
V roce 1970 byla síť převzata novým Řecká železniční organizace, nástupce Řeckých státních železnic.
V roce 2001 byl úsek mezi Palaiofarsalos a Kalampaka převeden na normální rozchod a fyzicky propojen v Palaiofarsalos s hlavní tratí z Atén do Soluň. Stanice Volos byla převedena na výlučně standardní rozchod.[3] Část do centra města byla opuštěna a pokryta asfaltem. Zbývající část měřidla (Volos-Velestino-Palaiofarsalos) byla uzavřena v roce 1999.
Nákladní doprava prudce poklesla, když na počátku 90. let skončil státem stanovený monopol OSE na přepravu zemědělských produktů a hnojiv. Mnoho malých stanic v síti s malým provozem cestujících bylo zavřeno, zejména v hlavní trati a mezi nimi Karditsa a Kalampaka. Cestovní časy se však zlepšily a sjednocení rozchodu kolejí umožnilo přímé služby, dokonce Meziměstský služby, k propojení Volos a Kalambaka s Aténami a Soluň.
Nedávno (srpen 2009) společnost TrainOSE S.A. přistoupila k drastickému omezení osobní dopravy na tratích Thessaly.[4] Na trati Larissa-Volos je v každém směru pouze šest místních vlaků a na Palaiofarsalos-Kalambaka jen čtyři. Kromě toho existuje jeden vlak z Atén do Kalambany a zpět (884/885) a jeden Meziměstský vlak z Atén do Volosu a zpět (IC40 / IC41).
Hlavní řada Thesálie byla elektrifikována a některé služby nyní využívají HellasSprinter elektrické lokomotivy a Desiro EMU. Existují návrhy také na elektrifikaci vedlejších tratí, aby bylo možné prostřednictvím služeb od Volosu a Kalampaky přes Soluň.
Zachování
Když organizace Řecké železnice převedla úsek Palaiofarsalos-Kalambaka na standardní rozchod jako větev hlavní trati, úsek měřidla z Velestina do Palaiofarsalos byl odříznut. Tuto část spravuje Museum Railways Company nebo EMOS (řecký: Εταιρεία Μουσειακών Σιδηροδρόμων nebo ΕΜΟΣ). EMOS pracuje v této sekci jako bývalý SPAP Linke-Hofmann DMU, obvykle mezi Velestino a Aerino.
EMOS uchovává řadu kolejových vozidel vlastněných Řecká železniční organizace na základě dlouhodobé půjčky. Nejvýznamnější je ročník Linke-Hofmann DMU-2 (1937), dříve Pireus, Atény a Peloponésské železnice. Mají také dieselovou lokomotivu Nippon Sharyo, dříve Aliveri Coalmines v Public Power Corporation a existují plány na obnovení skladování parní lokomotivy Jung ve Volosu.
Kromě toho se jako turistická atrakce s lehkými železničními vozidly používá stará samostatná linka procházející údolím Tempi, která byla odříznuta od hlavní trati, když byly postaveny nové tunely.
Viz také
Média související s Thessaly Railways metr rozchod na Wikimedia Commons- Média související s Pelion železnice na Wikimedia Commons
Média související s Reference
- ^ I. Zartaloudis, D. Karatolos, D. Koutelidis, G. Nathenas, S. Fasoulas, A. Filippoupolitis, A. (1997). Οι Ελληνικοί Σιδηρόδρομοι (Řecké železnice) (v řečtině). Μίλητος (Militos). str. 263. ISBN 960-8460-07-7.CS1 maint: více jmen: seznam autorů (odkaz)
- ^ * Simms, W.F. (1997). Železnice v Řecku. Wilfried F. Sims. ISBN 0-9528881-1-4.
- ^ Jedna servisní trať, která se nachází v blízkosti dílny, zůstává v rozchodu metru a je stále fyzicky připojena k trati měřidla rozchodu do Velestinonu.
- ^ TrainOSE S.A. „Jízdní řády 1. srpna 2009“, tabulky 4A / B, 5A / B
Další čtení
- I. Zartaloudis, D. Karatolos, D. Koutelidis, G. Nathenas, S. Fasoulas, A. Filippoupolitis, A. (1997). Οι Ελληνικοί Σιδηρόδρομοι (Řecké železnice) (v řečtině). Μίλητος (Militos). 244–263. ISBN 960-8460-07-7.CS1 maint: více jmen: seznam autorů (odkaz)
- Simms, W.F. (1997). Železnice v Řecku. Wilfried F. Sims. ISBN 0-9528881-1-4.
- Voyageur (Anonymous) (únor 1941). „Řecké železnice“. Železniční časopis. London, UK: Railway Publications. 87 (524): 64.
- Organ, J. (2006). Řecko Úzkoměr. Middleton Press. ISBN 1-904474-72-1.
- Hans-Bernhard Schönborn (1997). Vydání Ergasias (ed.). Schmalspurbahnen v Griechenlandu (Peloponnes und Thessalien) (v němčině). ISBN 3-909221-32-7.
- J.D.H. Smith (2011). "Thessalian Railway parní lokomotivy". Citováno 2011-02-14.
- Thessaly Museum Railway: Web společnosti EMOS.
- James Waite. „Železnice Volos“. Mezinárodní stránky Steam. Citováno 2010-09-21.