Poslední - The Last Ones

Estonský film viz Poslední (film).
Poslední
NapsánoMaxim Gorkij
Původní jazykruština
PředmětÚpadek a pád ruské rodiny ze střední třídy
ŽánrRealistický drama
NastaveníDům Kolomiytseva, vedoucího městského policejního oddělení

Poslední (ruština: Последние, romanized: Posledniye) je drama o čtyřech dějstvích z roku 1908 Maxim Gorkij.[1]

Hra, na které autor začal pracovat v roce 1907, se původně jmenovala Otec (Отец), a později byl přeložen do angličtiny jako Náš otec. Poprvé byl publikován Znaniye kompilace (kniha 22) v Petrohrad a vyšlo současně jako samostatné vydání v roce Berlín prostřednictvím nakladatelů Ivan Ladyzhnikov Publishers.[1]

V dopise ze září 1907 pro Ladyzhnikova se Gorkij zeptal, zda by podle jeho názoru mohla být hra uvedena v Berlíně, protože v Rusku neměla šanci projít zkouškou cenzury. Již v říjnu však informoval vydavatele: „Selhání s„ otcem “mě nerozruší, protože vím sám sebe, pokus je nedůležitý. Nechte tu věc pod bušlí, stěží se k ní vrátím.“ .[2] Gorky přesto pokračoval v práci na hře v listopadu a dokončil ji na jaře 1908 a dal jí nový titul. Poslal to Konstantin Pyatnitský, Znaniye editor, v dubnu. Hra byla zakázána z produkce císařských divadel ze strany Imperial Press Department dne 10. června 1908.[1] V roce 1923 byla poprvé zahrnuta do Kompletního díla Maxima Gorkého a od té doby ji začala produkovat sovětská divadla.

V roce 1972 Moskevské umělecké divadlo Výroba hry byla upravena pro televizi Oleg Efremov, Leonid Pchyolkin a Vladimir Salyuk.

Reference

  1. ^ A b C Komentáře k Последние. Sebraná díla A.M. Gorky, sv. 12 // а базе Собрания сочинений в 30-ти томах. ГИХЛ, 1949-1956. ТОМ 6
  2. ^ Неудача с «Отцом» меня не огорчает, ибо сам знаю, попытка неважная. Оставьте эту вещь под спудом, едва ли я когда-либо возвращусь к ней »(Архив А.М.Горького). Gorkého archiv

externí odkazy