Shevuot - Shevuot - Wikipedia

Nesmí být zaměňována s židovským svátkem Šavuot.

Shevu'ot nebo Shevuot (hebrejština: שבועות, "Oaths") je kniha Mišna a Talmud. Je to šestý svazek knihy Nezikin. Shevu'ot se zabývá především zákony přísahy v halakha (Židovský zákon).

Mišna

Mishnah to Shevu'ot obsahuje osm kapitol:

  1. V souvislosti s tvrzením, že přísahy lze rozdělit do dvou tříd, které se opět dělí na čtyři, jsou vyjmenovány další akce a podmínky, které jsou podobně rozděleny; např. vnímání poskvrnění, přenášení ze soukromé sféry do veřejné sféry v sobotu a naopak a zdání různých druhů malomocenství (§ 1); další podrobnosti týkající se způsobu rozpoznání nečistoty; způsob provedení smíření různými soukromými nebo obecními oběťmi za trestné činy spáchané vědomě nebo nevědomě ve stavu nečistoty nebo za jiné přestupky proti zákonu (§ § 2-7).
  2. Další podrobnosti týkající se vnímání nečistoty; prohlášení, že osoba, která vstoupí do chrámu v podmínkách nečistoty, musí přinést oběť, je doplněna jedním v tom smyslu, že všechny byty následně přidané do chrámu musí být v tomto ohledu považovány za vlastní chrám; v souvislosti s tím je popsán obřad doprovázející rozšíření chrámu a města.
  3. O čtyřech přísahách a rozdílech v názorech mezi R. Ishmaelem a R. Akibou na toto téma (§ 1–5); pokud osoba přísahá, že bude plnit nebo zanedbávat náboženské povinnosti, není povinna přinést oběť v případě nesplnění svého slibu (§ 6); týkající se bezmyšlenkového slibu („shebu'at biṭṭuy“) a marné přísahy („shebu'at shaw“), např. když člověk potvrdí absurdní prohlášení přísahou, že kámen je zlatý nebo že viděl kámen velbloud létá vzduchem (§§ 7-8); porušení přísahy (§ 9); trest za úmyslné porušení bezmyšlenkovité přísahy a oběť, která musí být nabídnuta v případě neúmyslného porušení (§ 10); trest za přestoupení marné přísahy (§ 11).
  4. Pokud jde o přísahu svědka; pokud osoba požádá dva svědky, aby svědčili v jeho prospěch před soudem, a pod přísahou popřou, že by za něj mohli vydat svědectví, je vinen z porušení přísahy svědka (srov. Lev. v. 1); případy a osoby, na které se vztahuje přísaha svědka; a formy, podle nichž je přísaha podávána svědkům žalobcem, aby mohli být shledáni vinnými z porušení této přísahy tím, že odmítli svědčit.
  5. Přísaha týkající se vkladu („shevu'at ha-pikadon“; srov. Leviticus 5:21 a násl.), Tj. Přísaha složená v případech, kdy byly předměty neoprávněně nebo násilně získány nebo zadrženy; osoby, které jej užívají; a případy, ve kterých je brána v úvahu.
  6. Pokud jde o přísahu složenou soudcem; v občanských věcech jej soudce podá obžalovanému, pouze pokud se částečně přizná ke své vině; předpisy týkající se této přísahy, minima nároku a minima přijetí žalovaného; aby bylo možné z povahy nároku požadovat, aby žalovaný složil přísahu, musí být žalobce dospělou osobou s normální myslí; požadavek musí být definitivně formulován a může odkazovat pouze na peníze, zboží nebo jiné movité předměty; nesmí být vymáhána žádná přísaha v souvislosti s nárokem na nemovitost, otroky nebo směnkami, ani s nárokem na straně Svatyně.
  7. Případy, kdy žalobce složí přísahu a vyhraje svůj případ na základě její síly, např. V případě nájemce nebo skladníka; další případy, kdy může být obžalovaný podezřelý z falešných přísah; vyjmenování případů, ve kterých může být obžalovaný nucen složit přísahu, a to i ve vztahu k neurčitým nárokům; tak může být každý správce odpovědný za majetek nucen skládat přísahu v tom smyslu, že to spravoval věrně a čestně; na přísahě vyvolané jinou přísahou („gilgul shebu'ah“).
  8. Čtyři druhy dozorců (srovnej 2. Mojžíšovu 22: 6–14): neplacení, placení, dlužníci a nájemníci.

Tosefta

Tosefta k tomuto pojednání je rozdělena do šesti kapitol a kromě dodatků k Mišně obsahuje několik zajímavých morálních maxim. R. Eleazar nar. Mattai říká, že je nepříjemné, aby člověk viděl muže páchat trestné činy; ale že osoba má prospěch, má-li to štěstí, že vidí osobu vykonávat ušlechtilé skutky (3: 4). Osoba, která se dopustí činu nevěry vůči svým bližním, se tím dopustila činu nevěry vůči Bohu. Každý zločin je popřením Boha; protože zločinec, který se chystá spáchat zločin, popírá, že by Bůh zakázal všechny nespravedlivé a nemorální skutky (3: 6).

Talmud

Oba Gemarové diskutují a vysvětlují obsah Mišny. Babylónská Gemara obsahuje navíc několik zajímavých učení a komentářů, mimo jiné:

  • Žalm 91 je označován jako „shir shel pega'im“ nebo „nega'im“ (= „žalm ran“; 15b).
  • Zajímavý je výčet jmen, které se v Bibli vyskytují v Bibli a která ve skutečnosti Boha neoznačují, a jiných jmen, která musí být Bohu odkazována, i když se na něj zjevně nevztahují. Tak „Adonai“ v Lotově příběhu (Genesis 19:18) označuje Boha, i když by se mohlo zdát, že Lot oslovoval anděly tímto jménem (35b). V příběhu Micheáše (Soudci 17–18) musí být všechna božská jména, která se vyskytují, odkazována na Boha, i když podle R. Eliezera musí být odkazováno pouze na několik z nich. V Píseň Šalomounova jméno „Solomon“ označuje Boha, kromě jedné pasáže, 8:12 a násl. Za zmínku stojí komentář R. Joshuy ke Soudcům 20 v tom smyslu, že věštba promluvila opravdu třikrát, ale že se lid první a druhé doby neptal, zda zvítězí nad Benjaminem, a že jim to nebylo slíbeno ib.).

Reference

Tento článek včlení text z publikace nyní v veřejná doména: Zpěvák, Isidore; et al., eds. (1901–1906). "SHEBU'OT (" Přísahy ")". Židovská encyklopedie. New York: Funk & Wagnalls.