Shakuntala (hrát) - Shakuntala (play)

Shakuntala, také známý jako Uznání Shakuntala, Znamení Shakuntala, a mnoho dalších variant (Devanagari: अभिज्ञानशाकुन्तलम्, IAST: Abhijñānaśākuntalam), je Sanskrtská hra od starověku indický básník Kalidasa, dramatizuje příběh Shakuntala řekl v eposu Mahábhárata. to nejlepší z Kālidāsových děl.[1] Jeho přesné datum je nejisté, ale Kālidāsa je často umístěn ve 4. století našeho letopočtu.[2]
Původ hry Kālidāsa
![]() | Tato sekce potřebuje expanzi. Můžete pomoci přidávat k tomu. (Srpna 2017) |
Pozemky podobné hře se objevují v dřívějších textech. V článku je zmíněn příběh Mahábhárata. Příběh podobné zápletky se objeví v buddhistovi Jataka příběhy také. V Mahábháratě se příběh objevuje jako předchůdce linií Pandava a Kaurava. V příběhu se král Dushyanta a Shakuntala setkají v lese, odcizí se a nakonec se sejdou. Jejich syn Bharata položil základ dynastie, která nakonec vedla k Kauravas a Pánduovci.[3][4][5][6]
Titul
Rukopisy se liší v přesném názvu. Obvyklé varianty jsou Abhijñānaśakuntalā, Abhijñānaśākuntala, Abhijñānaśakuntalam a „gramaticky neobhájitelné“ Abhijñānaśākuntalam.[7] Název v sanskrtu znamená týkající se uznání Shakuntala, takže doslovný překlad by mohl být Shakuntala, který je uznáván. Název se někdy překládá jako Token za uznání Shakuntala nebo Znamení Shakuntala.[Citace je zapotřebí ] Názvy hry v publikovaných překladech zahrnují Sacontalá neboli Fatální prsten a Śakoontalá nebo The Lost Ring.[8][9] Byl vydán novější překlad Barbary Stoler Millerové (1984) Sakuntala a prsten vzpomínky.
Synopse

Protagonista je Shakuntala, dcera mudrce Višvamitra a apsara Menaka. Opuštěná po narození rodiči, Shakuntala je chována v odlehlé pustině mudrce Kanva, a vyroste roztomilá, ale nevinná dívka.
Zatímco Kanva a ostatní starší poustevny jsou na pouti, Dušhyanta, král Hastinapura, přichází lov v lese. Právě když se chystal zabít jelena, Vaikhānas, brání mu mudrc, který říká, že jelen pocházel z poustevny a nesmí být zabit. Zdvořile žádá krále, aby vzal svůj šíp zpět. Král se řídí tím, co řekl mudrc. Mudrc pak informuje, že se chystají sbírat palivové dřevo pro obětní oheň a požádá ho, aby se k nim přidal. Poté zahlédnou poustevnu Sage Kanva a rozhodnou se navštívit poustevníky. Král se však rozhodne jít do tohoto pokání háje oblečený jako obyčejný občan. Vůz také zastaví dál, aby nerušil poustevníky. V okamžiku, kdy vstoupí do poustevny a zahlédne Shakuntala, je jí okouzlen, soudí ji v královském stylu a ožení se s ní. Brzy musí odejít, aby se postaral o záležitosti v hlavním městě. Dostane prsten od krále, který mu nakonec bude muset být předložen, až se objeví u jeho soudu, aby získala své místo královny.
Jednoho dne mudrc náchylný k hněvu Durvasa přijde, když je Shakuntala ztracena ve svých myšlenkách, a když se mu nedokáže věnovat, proklíná ji tím, že začaruje Dushyantu, aby zapomněla na její existenci. Jediným lékem je, aby Shakuntala ukázal králi pečetní prsten že jí dal.
Později cestuje, aby se s ním setkala, a musí překročit řeku. Prsten se ztratí, když jí sklouzne z ruky, když ho hravě ponoří do vody. Po příjezdu král není schopen poznat osobu, kterou si vzal, a proto ji odmítá uznat. Shakuntala je opuštěna svými společníky, kteří prohlašují, že by měla zůstat se svým manželem. Poté se vrátí do poustevny.
Naštěstí prsten objevil rybář v břiše ryby a představuje jej na královském dvoře. Dušhyanta si uvědomuje svou chybu - příliš pozdě. Nově moudrý Dushyanta je požádán, aby porazil armádu Asuras, a je odměněn Indra s cestou nebem. Po návratu na Zemi o několik let později, Dushyanta náhodou shakuntala a jejich syna najde a pozná je.
V jiných verzích, zejména ve verziMahábhárata `` Shakuntala se znovu nesetkala, dokud se nenarodil její syn Bharata a nenalezl jej král, který si hraje s lvíčaty. Dushyanta potkává mladého Bharatu a ptá se na jeho rodiče, a zjistí, že Bharata je skutečně jeho syn. Bharata je předchůdcem linií rodu Kauravas a Pánduovci, který bojoval s epickou válkou Mahábháraty. Po této Bharatě dostala Indie jméno „Bharatavarsha“, „země Bharat“.[10]
Recepce
![]() | Tato sekce potřebuje expanzi. Můžete pomoci přidávat k tomu. (Srpna 2017) |
V 18. století se západní básníci začali seznamovat s pracemi indické literatury a filozofie.[Citace je zapotřebí ] Shakuntala byl prvním indickým dramatem přeloženým do západního jazyka autorem Sir William Jones v roce 1789. V příštích 100 letech došlo k nejméně 46 překladům do dvanácti evropských jazyků.[11]
Sanskrtská literatura
Úvod na Západě
Sacontalá neboli Fatální prsten, Překlad Williama Jonese ze hry Kālidāsa, byl poprvé publikován v Kalkatě, následovaný evropskými republikami v letech 1790, 1792 a 1796.[8][12] Německá a francouzská verze Jonesova překladu byly zveřejněny v letech 1791 a 1803.[12][13][14] Goethe publikoval epigram o Shakuntala v roce 1791 a v jeho Faust přijal divadelní konvenci z prologu Kālidāsovy hry.[12] Karl Wilhelm Friedrich Schlegel plán na překlad Shakuntala v němčině se nikdy neuskutečnil, ale vydal překlad překladu Mahábhárata verze Shakuntala příběhu v roce 1808.[15] Goetheho epigram vypadá takto:[16]
Necháš květy jara a plody, které jsou později v sezóně,
Budeš mít kouzla a potěšení, budeš mít sílu a podporu,
Jedním krátkým slovem obklopíš zemi a nebe,
Vše je řečeno, pokud jmenuji jen tebe, [Shakuntala].
Vzdělávání v Britské Indii
Shakuntala byl zamítnut jako text pro studenty škol a vysokých škol v EU Britové Raj v 19. století, jak byla považována populární indická literatura, slovy Charles Trevelyan „být označeni za největší nemorálnost a nečistotu“ a indičtí studenti byli považováni koloniálními správci za nedostatečně morálně a intelektuálně vyspělých na čtení indických textů, které se v Anglii vyučovaly a chválily.[17]
Nedokončené operní projekty
Když se Leopold Schefer stal studentem Antonio Salieri v září 1816 pracoval nejméně deset let na opeře o Shakuntala, projekt, který však nikdy nedokončil.[18] Franz Schubert, který byl studentem Salieriho nejméně do prosince téhož roku, začal skládat své Sakuntala opera, D 701, v říjnu 1820.[18][19] Johann Philipp Neumann na základě libreto pro tuto operu o Kālidāsově hře, kterou pravděpodobně znal prostřednictvím jednoho nebo více ze tří německých překladů, které byly do té doby vydány.[20] Schubert opustil práci nejpozději v dubnu 1821.[18] Krátký výňatek z nedokončeného skóre byl publikován v roce 1829.[20] Taky Václav Tomášek zanechal neúplné Sakuntala opera.[21]
Nové úpravy a vydání
Kaládasa Shakuntala byl vzorem libreta Karl von Perfall První opera, která měla premiéru v roce 1853.[22] V roce 1853 Monier Monier-Williams zveřejnil sanskrtský text hry.[23] O dva roky později vydal anglický překlad hry pod názvem: Śakoontalá nebo The Lost Ring.[9] Baletní verze hry Kālidāsa, Sacountalâ, na libreto od Théophile Gautier as hudbou od Ernest Reyer, bylo poprvé provedeno v Paříži v roce 1858.[21][24] Souhrn spiknutí hry byl vytištěn v partiturovém vydání hry Karl Goldmark je předehra k Sakuntala, Op. 13 (1865).[21] Zikmund Bachrich složený a Sakuntala balet v roce 1884.[21] Felix Weingartner opera Sakuntala, s libretem založeným na hře Kālidāsa, měla premiéru ve stejném roce.[25] Taky Philipp Scharwenka je Sakuntala, sborové dílo na text Carla Wittkowského, vyšlo v roce 1884.[26]
Bengálské překlady:[relevantní? ]
- Shakuntala (1854) od Iswar Chandra Vidyasagar
- Shakuntala (1895) od Abanindranath Thákur
Tamilské překlady zahrnují:[relevantní? ]
- Abigna Sakuntalam (1938) Mahavidwan R. Raghava Iyengar. Přeloženo do stylu sandam.
Felix Woyrsch Ztratila se scénická hudba ke hře Kālidāsa složená kolem roku 1886.[27] Ignacy Jan Paderewski by složil operu Shakuntala na libreto od Catulle Mendès, v prvním desetiletí 20. století: dílo však již není uvedeno jako dochované v přehledech skladatelova nebo libretistického díla.[28][29][30][31] Arthur W. Ryder zveřejnil nový anglický překlad Shakuntala v roce 1912.[32] O dva roky později spolupracoval na anglické divadelní verzi hry.[33]
Alfanova opera
italština Franco Alfano složil opera, pojmenovaný La leggenda di Sakùntala (Legenda o Sakùntala) ve své první verzi (1921 ) a jednoduše Sakùntala ve své druhé verzi (1952 ).[34]
Další vývoj
Čínský překlad:[relevantní? ]
- 沙恭达罗 (1956) od Ji Xianlin
Dokončení Schuberta od Fritze Raceka Sakontala bylo provedeno ve Vídni v roce 1971.[20] Další dokončení opery, autor Karl Aage Rasmussen, byla zveřejněna v roce 2005[35] a zaznamenáno v roce 2006.[19] Scénické představení této verze mělo premiéru v roce 2010.[Citace je zapotřebí ]
Norský elektronický hudebník Ametystium napsal píseň nazvanou „Garden of Sakuntala“, kterou najdete na CD Aphelion.[Citace je zapotřebí ][relevantní? ] Podle Philip Lutgendorf, vyprávění filmu Ram Teri Ganga Maili[když? ] rekapituluje příběh Shakuntala.[36][relevantní? ]
v Koodiyattam, jediná přežívající starodávná sanskrtská divadelní tradice, prominentní ve státě Kerala v Indii jsou představení Kālidāsových her vzácná. Nicméně legendární[páv termín ] Kutiyattam umělec a Natyashastra učenec Nātyāchārya Vidūshakaratnam Padma Shri Guru Māni Mādhava Chākyār má choreografii produkce Koodiyattam Uznání Sakuntala.[37]
Produkce režírovaná Tarekem Iskanderem byla uvedena do běhu v londýnském Union Theatre v lednu a únoru 2009.[Citace je zapotřebí ] Hra se také poprvé objevuje na jevišti v Torontu jako součást Harbourfront World Stage program.[ověření se nezdařilo ] Adaptace Magis Theatre Company [1][ověření se nezdařilo ] představovat hudbu indicko-amerického skladatele Rudresh Mahanthappa měla premiéru na La MaMa E.T.C. v New Yorku 11. – 28. února 2010.[Citace je zapotřebí ]
Poznámky
- ^ Quinn, Edward (2014). Kritický společník George Orwell. Publikování na Infobase. str. 222. ISBN 978-1438108735.
- ^ Sheldon Pollock (ed., 2003) Literární kultury v historii: Rekonstrukce z jižní Asie, str. 79
- ^ Debroy, B. (2015). Mahábhárata. Penguin Books Limited. str. 101. ISBN 978-81-8475-388-2. Citováno 2019-07-26.
- ^ Satyamurti, C .; Doniger, W .; Dharwadker, V. (2015). Mahabharata: Moderní převyprávění. W. W. Norton. str. 49. ISBN 978-0-393-24645-2. Citováno 2019-07-26.
- ^ Automation, Bhaskar (2019-06-13). „महाभारत की शकुंतला और कालिदास के अभिज्ञान शाकुंतलम का किया चित्रण“. Dainik Bhaskar (v hindštině). Citováno 2019-07-26.
- ^ dasa, K .; Vasudeva, S. (2006). Uznání ShakÂœntala. Clay Sanskrit Library. NYU Press. str. 20–21. ISBN 978-0-8147-8815-8. Citováno 2019-07-26.
- ^ Stephan Hillyer Levitt (2005), „Proč jsou sanskrtské tituly divné?“ (PDF), Indologica Taurinensia: 195–232, archivovány od originál (PDF) dne 22.07.2011
- ^ A b Jones 1789.
- ^ A b Monier-Williams 1855.
- ^ Apte, Vaman Shivaram (1959). „भरतः“. Přepracované a rozšířené vydání Prin. V. S. Apte's Praktický sanskrtsko-anglický slovník. Poona: Prasad Prakashan.
- ^ Posouzení z Figueira Translating the Orient: The Reception of Sakuntala in Nineteenth Century Europe na kompletní kontrola webová stránka.
- ^ A b C Evison 1998, str.132–135.
- ^ Jones 1791.
- ^ Jones 1803.
- ^ Figueira 1991, str.19–20.
- ^ Mueller, Max Historie starověké sanskrtské literatury
- ^ Viswanathan, Gauri (1989). Masky dobytí: Literární studie a britská vláda v Indii. Oxford University Press. str. 5–6.
- ^ A b C Manuela Jahrmärker a Thomas Aigner (redaktoři), Franz Schubert (skladatel) a Johann Philipp Neumann (libretista). Sacontala (NSE Řada II Sv. 15). Bärenreiter, 2008, str. IX
- ^ A b Margarida Mota-Bull. Sakontala (8. června 2008) na www
.musicweb-international .com - ^ A b C Otto Erich Deutsch, s revizemi Wernera Aderholda a dalších. Franz Schubert, tématická verzeichnis seiner Werke v chronologischer Folge. (Nové vydání Schubert Series VIII: Supplement, Vol. 4). Kassel: Bärenreiter, 1978. ISBN 9783761805718, 411–413
- ^ A b C d Bostonský symfonický orchestr Dvacátá třetí sezóna, 1903–1904: Program – 125–128
- ^ Allgemeine Zeitung, No. 104 (čtvrtek 14. dubna 1853): str. 1662
- ^ Monier-Williams 1853.
- ^ Gautier 1858.
- ^ Hubbard, William Lines (1908). Opery, Sv. 2 in: Americká historie a encyklopedie hudby. Irving Squire, str. 418
- ^ § „Práce bez čísla opusu“ seznamu děl Philippa Scharwenky na webových stránkách IMSLP
- ^ Felix Woyrsch - Werke na webových stránkách Pfohl-Woyrsch-Gesellschaft
- ^ Riemann, Hugo (editor). Musik-Lexikon , 7. vydání. Lipsko: Hesse, 1909, str. 1037
- ^ Seznam děl Ignacyho Jan Paderewski na IMSLP webová stránka
- ^ Małgorzata Perkowska. „Seznam děl Ignacyho Jana Paderewského“ v Polský hudební deník, Sv. 4, č. 2, zima 2001
- ^ Catulle Mendès na www
.artlyriquefr .fr - ^ Ryder 1912.
- ^ Holme & Ryder 1914.
- ^ Pozadí opery od The Opera Critic na webu theoperacritic.com. Vyvolány 8 May 2013
- ^ Sakontala (skóre) na Vydání Wilhelm Hansen webová stránka
- ^ Ram Teri Ganga Maili Archivováno 2011-12-28 na Wayback Machine na Poznámky k indickému populárnímu filmu autor: Philip Lutgendorf
- ^ Das Bhargavinilayam, Mani Madhaveeyam„Archivovaná kopie“. Archivovány od originál dne 2008-02-15. Citováno 2008-02-15.CS1 maint: archivovaná kopie jako titul (odkaz) (biografie Guru Mani Madhava Chakyar ), Ministerstvo pro kulturní záležitosti, vláda Kéraly, 1999, ISBN 81-86365-78-8[ověření se nezdařilo ]
Reference
- Evison, Gillian (1998). „Sanskrtské rukopisy sira Williama Jonese v Bodleianově knihovně“. V Murray, Alexander (ed.). Sir William Jones, 1746-1794: Vzpomínka. Oxford University Press. str. 123–142. ISBN 0199201900.
- Figueira, Dorothy Matilda (1991). Translating the Orient: The Reception of Sakuntala in Nineteenth Century Europe. SUNY Stiskněte. ISBN 978-0-7914-0327-3.
- Gautier, Théophile (1858). Sacountalâ: ballet-pantomime en deux actes, Tiré du Drame Indien de Calidasá. Paříž: Vve Jonasi. Další on-line verze: Projekt Gutenberg
- Holme, granát; Ryder, Arthur W. (1914). Shakuntala: Herecká verze ve třech dějstvích. Berkeley: University of California Press. Další on-line verze: Hathi Trust – Hathi Trust
- Jones, William (1789). Sacontalá neboli Fatální prsten: indické drama od Cálidása v překladu z původního sanskrtu a prakritu. Kalkata: J. Cooper. On-line verze:
1792 (3. vyd., Londýn): Internetový archiv
1807 (str. 363–532 ve svazku 9 ze dne Díla sira Williama Jonese, editoval Lord Teignmouth, Londýn: John Stockdale): Frances W. Pritchett (Columbia University)
1870 dotisk Londýn: Sacontalá; nebo Fatální prsten na anglickém Wikisource- Jones, William (1791). Prsten Sakontala oder der entscheidende. Přeloženo Forster, Georgu. Mainz: Fischer.
- Jones, William (1803). Sacontala, ou l'Anneau fatální. Přeloženo Bruguière, Antoine. Paříž: Treuttel et Würtz.
- Monier-Williams, Monier (1853). Śakuntalá, neboli: Śakuntalá uznaná Prstenem, sanskrtské drama, v sedmi dějstvích, od Kálidásy; Devanágarí Recension textu (1. vyd.). Hertford: Stephen Austin. Další on-line verze: Internetový archiv – Internetový archiv – Knihy Google – Hathi Trust
- Monier-Williams, Monier (1876). Śakuntalā, sanskrtské drama, Sedm dějství, autor: Kālidāsa: Deva-Nāgari Recension of the Text (2. vyd.). Oxford: Clarendon Press. Další on-line verze: Internetový archiv – Internetový archiv – Internetový archiv – Knihy Google – Hathi Trust
- Monier-Williams, Monier (1855). Śakoontalá aneb Ztracený prsten: indické drama přeložené do anglické prózy a poezie ze sanskritu Kálidásy (1. vyd.). Hertford: Stephen Austin. OCLC 58897839. Další on-line verze: Hathi Trust
1856 (3. vydání): Internetový archiv – Internetový archiv – Hathi Trust
1872 (4. vydání, Londýn: Allen & Co.): Internetový archiv – Knihy Google – Knihy Google – Knihy Google
1885 (New York: Dodd, Mead & Co.): Internetový archiv – Hathi Trust – Hathi Trust – Johns Hopkins
1895 (7. vydání, London: Routledge): Internetový archiv- Monier-Williams, Monier (1898). Śakoontalá aneb Ztracený prsten: indické drama přeložené do anglické prózy a poezie ze sanskritu Kálidásy (8. vydání). London: Routledge. Další on-line verze: Projekt Gutenberg
- Ryder, Arthur W. (1912). Kalidasa: Překlady Shakuntala a další díla. Londýn: J.M.Dent & Sons. Další on-line verze:
1920 dotisk: Internetový archiv – Online knihovna svobody
1928 dotisk: Projekt Gutenberg
2014 (Plovoucí tisk, ISBN 1776535138): Knihy Google