Sankt-Bach-Passion - Sankt-Bach-Passion
Sankt-Bach-Passion | |
---|---|
Oratorium podle Mauricio Kagel | |
Skladatel v roce premiéry | |
Příležitost | třicátník Bach narození |
Jazyk | Němec |
Na základě | Bachův život v textech z jeho doby |
Provedeno | Listopad 1985 Berlín : |
Bodování |
|
Sankt-Bach-Passion (Svatý Bachův vášeň) je oratorium složeno Mauricio Kagel v roce 1985 u příležitosti třicátého výročí narození Johann Sebastian Bach. Vychází z modelu Bachovy vášně, ale téma není biblické, spíše odkazuje na Bachovu biografii. Text obsahuje dokumenty, jako jsou Bachovy dopisy patronům, a výňatky ze současných životopisů. Práce je rozšířeným oratoriem pro sólisty, sbor a orchestr. Premiéru měl v Berlíně v roce 1985 pod vedením skladatele a krátce nato jej nahráli stejní umělci.
Dějiny
Mauricio Kagel obdržel provizi za Sankt-Bach-Passion v roce 1981.[1] On koncipoval dílo, které následuje model Bachovy vášně, ale s odkazem na Bachovu biografii, která je vyprávěna v současných textech, jako jsou jeho dopisy patronům a výňatky z biografií. Kagel nastavil text jako oratorium pro sólisty (mezzosoprán, tenor, a baryton ), vypravěč, dětský sbor a sbor, varhany a orchestr, který bere aspekty struktury a bodování z Bachova St John Passion.[1][2] Kagel to komentoval: „Nikdo už nevěří v Boha, ale každý věří v Bacha.“[2] Hudba neobsahuje žádné citace ani parodie na Bachovu hudbu. Ve srovnání s Bachovou vášní odraz v árie a chorály je méně rozšířený. Recenzent porovnal závažnost díla s pozdními pracemi od Hanns Eisler a Hindemithovým Mathis der Maler, a shrnul „Toto je uctivý, až pietní pocta od jednoho skladatele k velkému předchůdci“.[3]
Dílo mělo premiéru pod taktovkou skladatele jako součást Berliner Festwochen v Berlínská filharmonie v listopadu 1985,[1] sólisty Anne Sofie von Otter, Hans Peter Blochwitz, Roland Hermann, vypravěč Peter Roggisch varhaník Gerd Zacher, Limburger Domsingknaben, NDR Chor a Südfunk-Chor Stuttgart a Radio Symphony Orchestra Stuttgart. To bylo zaznamenáno krátce nato se stejnými umělci.[4]
Struktura
Text kombinuje současné texty, včetně chorálů, které jsou někdy mírně pozměněny tak, že znamenají Bacha místo Ježíše:[5]
- Vivace - O a (Chorus, baryton)
- Chorál: Für deinen Thron tret 'ich hiemit (Chorus, mezzosoprán, baryton)
- Moderato ma rubato, doprovod - Johann Sebastian Bach, gehöret zu einem (Tenor)
- Chorál: Ach wie flüchtig, ach wie nichtig! (Chorus) - Kehren wir zur unserm Johann Sebastian zurück (Tenor)
- Chorál: Das neugeborne Kindelein (Chorus, Mezzo-soprán)
- Andantino - Zwingt die Saiten v Cythara (Mezzosoprán, dětský sbor, baryton)
- Chorale: Er lasse uns sein Antlitz leuchten (Chorus, Children's Chorus)
- Andante - Johann Sebastian Bach war noch nicht zehen (Tenor, Dětský sbor)
- Chorál: Bach, der uns selig macht (Chorus, baryton)
- Andantino - Nachdem sein Bruder gestorben war (Tenor, Dětský sbor)
- Chorale: Den Vater dort oben (Chorus)
- Larghetto, ma poco rubato - Johann, rucke deine Kahle (mezzosoprán, baryton)
- Andantino - Von Lüneburg aus reisete er zuweilen (tenor)
- Andantino, un poco rubato - Im Jare 1703 kam er nach Weymar, und wurde daselbst Hofmusikus (Tenor)
- Chorál: V allen meinem Taten (Řečník, sbor)
- Moderato - Urlaubsüberschreitung bei der Reise nach Lübeck (Tenor, Speaker, Baritone, Chorus)
- Andantino - Den 17. Říjen 1707, ist der Ehrenwerte Herr Johann Sebastian Bach (Mezzosoprán, Chorus)
- Andantino, un poco rubato - Mühlhausen konnte das Vergnügen nicht haben (tenor)
- Chorál: Herzliebster Johann, byl hast du verbrochen (Chorus, Mezzosoprán, Tenor, Baryton, Dětský sbor)
- Andantino: Magnifice, Hoch und Wohledle (Speaker, Chorus)
- Chorál: Ein feste Burg ist unser Bach (Chorus) - Das 1717. Jahr grab dem bereits beruhmten Bach eien neue Gelegenheit (Tenor)
- Chorál: Der du bist drei v Einigkeit (Chorus, Tenor, Speaker)
- Chorál: O Mensch, bewein dein Sünde groß (Chorus, mezzosoprán, baryton)
- Colla parte: Andante - Staatsarchiv Weimar, Dokument 8995, folio 78 verso (Tenor, baryton)
- Chorál: Ó Traurigkeit, o Herzeleid (Chorus, Mezzosoprán)
- Allegretto - Siebzehnhundertacht, Wilhelm Friedermann (mezzosoprán, řečník)
- Chorale: Das walt 'unser Vater Bach (Chorus, Dětský sbor)
- Vivace - Die Stadt Leipzig erwählte Bach im Jahre 1723 (Tenor, Speaker, Chorus, Baritone)
- Chorál: Erhalt uns, Herr, bei deinem Wort (Chorus, Mezzosoprán, Tenor, Baryton)
- Allegretto - Der Dienst in Leipzig ist bey weitem (Speaker) - Chorale: Du, o schönes Weltgebäude (Sbor, Dětský sbor, Řečník)
- Andantino - Um Jahre 1747 that e eine Reise nach Berlin (Tenor)
- Chorale: Die Nacht ist kommen (Chorus, Tenor, Mezzosoprán, baryton, mluvčí)
- Chorál: O Haupt voll Blut und Wunden (Chorus, mezzosoprán, baryton)
Hodnocení
V roce 2002 porovnal Paul Griffiths nahrávky čtyř pašijí po vzoru Bachových děl, které pro další Bachův rok v roce 2000 zadala Internationale Bachakademie Stuttgart: Osvaldo Golijov je Pasión Según San Marcos, Sofia Gubaidulina je St. John Passion, Wolfgang Rihm je Deus Passus, a Tan Dun je Water Passion After St. Matthew. Nazval Kagelovu práci „doposud nejinteligentnějším pokusem o novou vášeň - a skutečně nejdojemnějším“, protože Kagel „změnil hru tím, že ze samotného Bacha udělal protagonistu utrpení“.[6]
Literatura
- Reich, Wieland: Mauricio Kagel, Sankt-Bach-Passion: Kompositionstechnik und didaktische Perspektiven Pfau Verlag, 1995, 978-3-93-073521-1
Reference
- ^ A b C Herbort, Heinz Josef (22. listopadu 2012). „Berliner Festwochen 1985:„ Sankt-Bach-Passion “von Mauricio Kagel in der Philharmonie uraufgeführt: / Gott Übervater“. Die Zeit (v němčině). Citováno 18. července 2018.
- ^ A b Jack, Adrian (19. září 2008). „Mauricio Kagel (nekrolog)“. Die Zeit (v němčině). Citováno 18. července 2018.
- ^ Whittall, Arnold (červen 1996). „Mauricio Kagel 8“. Gramofon. Citováno 19. července 2018.
- ^ „Kagel: St. Bach Passion“. classicstoday.com. Citováno 18. července 2018.
- ^ „Kagel: Sankt Bach Passion (St. Bach Passion), pro sólisty, sbor a orchestr“. prestoclassical.co.uk. Citováno 19. července 2018.
- ^ Griffiths, Paul (18. srpna 2002). „Music: Recordings; The Passions, Drawn to a Bachian Model“. The New York Times. Citováno 19. července 2018.