Pir Gohar - Pir Gohar

Pir Gohar
Pir Gohar.jpg
Nativní jméno
پیر گوہر
narozený(1931-12-08)8. prosince 1931
Pirano Daga, Mardan, Khyber Paštunsko
Zemřel4. ledna 2013(2013-01-04) (ve věku 81)
Pirano Daga, Mardan, Khyber Pakhtunkhwa
OdpočívadloHřbitov předků, Pirano Daga, Mardan
Jméno pera
  • Shilmani
  • Silani
  • Shaer-i-Aman
obsazení
  • Básník
  • Kritik
  • Písničkář
  • Aktivista za svobodu
JazykPaštštino
NárodnostPákistánec
VzděláváníMagisterský titul
DobaHnutí za obnovení demokracie
Provoz Fair Play
Vojenské puče v Pákistánu
Žánr
PředmětPolitika, Literatura, Patriotismus
Pozoruhodné cenyPýcha výkonu
Aktivní roky19xx – 2013

Syed Pir Gohar Ali Shah (8. prosince 1931 - 4. ledna 2013), také známý jako Shaer-i-Aman (básník míru), byl pákistánský básník, písničkář, kritik a aktivista za svobodu kdo v první řadě psal básně Paštštino po celý svůj život. Je mu také připisováno, že přispíval do hnutí za nezávislost Pákistánu. Někdy psal články a eseje pod vícenásobným jména pera jako Shilmani a Silani.[1]

Gohar se aktivně účastnil literární aktivity. Sloužil jako předseda literární organizace zvané Mardan Adabi Jirga a kulturní rady zvané Mardan Arts Council. Abdul Wali Khan University Mardan ho popsal jako „prominentní literární osobnost“.[2]

Časný život

Gohar se narodil 8. prosince 1931 v Pirano Daga, Mardan, Khyber Paštunsko. Udělal své hlavní a střední vzdělání během období Britská vláda a magisterský titul poté, co byl národ prohlášen za suverénní stát. Byl spojován s Pákistánská muslimská liga (PML), než začal psát poezii.[3] Jeho život pokrývá afghánský spisovatel Aftab Gul Banrr ve své knize s názvem „Gouhariyat“. Pákistánský básník Ghumgeen Mayari Předpokládá se, že pojala Goharův život ve své knize s názvem „Shaair - Amn Pan Ao Shakhsiyat“.[2]

Literární dílo

Gohar původně zahájil svou kariéru poezií, literaturou, komické příběhy, a beletrie příběhy. Dříve trávil čas vyprávěním toho svého vlastenecký poezie na politických událostech za přítomnosti Muhammad Ali Jinnah a Abdur Rab Nishtar.[1] Byl také zapojen do gazal psaní. Gohar napsal o osmi knihách poezie, včetně „Haq Shaoor“, „Azghun Pasarly“, „Walwaly“, „Polay Lasoona“ a knihy o Súfismus s názvem „Taswaf-e-Noorani“. Jeho paštštino kniha s názvem „Shalghaty“ je uznávána mezi těmi významnými, které vydal. Zatímco byl spojován s rozhlasovými a televizními kanály, aktivně se podílel na psaní dramata které byly vysílány dál Rádio Pákistán a následně na státním vysílacím subjektu Pakistan Television Corporation. Jeho básně byly později přeloženy do deseti jazyků, což vedlo k získání titulu „básník míru“. Armádní diktátor a později prezident Muhammad Zia-ul-Haq možná mu udělen Prezidentská hrdost na výkon jako uznání jeho příspěvku do Pákistánská literatura. Zpočátku byl spojován s politikou země, později se odloučil s odvoláním na „zdroj útlaku chudých“.[2][4]

Gohar zemřel srdeční zástava dne 4. ledna 2013 ve vesnici Pirano Daga v Mardanu. Je pohřben na hřbitově předků.[3]

Reference

  1. ^ A b Dopisovatel, The Newspaper's (4. ledna 2013). „Pashto básník Pir Gohar umírá“. DAWN.COM.
  2. ^ A b C „1931-2013: Poetic peacenik listy literární prázdnotu v Khyber-Pakhtunkhwa“. tribune.com.pk.
  3. ^ A b „Qul pro básníka Pira Gohara dnes“. Zprávy International. 6. ledna 2013.
  4. ^ "مرحوم پیر گوہر (شاعرامن) نے ہمیشہ محبت ، امن ، بھائی چارے اور حب الوطنی کے گیت لکھے -عبدالسبحان خان". UrduPoint.

externí odkazy

Pir Gohar ve společnosti Pakistan Press Foundation