Pbunavirus - Pbunavirus
| Pbunavirus | |
|---|---|
Klasifikace virů  | |
| (bez hodnocení): | Virus |
| Oblast: | Duplodnaviria |
| Království: | Heunggongvirae |
| Kmen: | Uroviricota |
| Třída: | Caudoviricetes |
| Objednat: | Caudovirales |
| Rodina: | Myoviridae |
| Rod: | Pbunavirus |
| Zadejte druh | |
| Virus Pseudomonas PB1 | |
Pbunavirus (synonyma: Pb1likevirus, Pbunalikevirus) je rod viry v pořadí Caudovirales, v rodině Myoviridae. Bakterie slouží jako přirození hostitelé. V současné době existuje sedm druhů tohoto rodu, včetně druhů druhů Fág Pseudomonas PB1.[1][2][3]
Taxonomie
Rozeznávají se tyto druhy:[2]
- Virus Burkholderia BcepF1
- Virus Pseudomonas 141
- Virus Pseudomonas Ab28
- Virus Pseudomonas CEBDP1
- Virus Pseudomonas DL60
- Virus Pseudomonas DL68
- Virus Pseudomonas E215
- Virus Pseudomonas E217
- Virus Pseudomonas F8
- Virus Pseudomonas JG024
- Virus Pseudomonas KPP12
- Virus Pseudomonas KTN6
- Virus Pseudomonas LBL3
- Virus Pseudomonas LMA2
- Virus Pseudomonas NH4
- Virus Pseudomonas PA5
- Virus Pseudomonas PB1
- Virus Pseudomonas PS44
- Virus Pseudomonas SN
Struktura
Pbunaviry jsou bez obalu, s hlavou a ocasem. Hlava má průměr asi 75 nm. Ocas je dlouhý přibližně 140 nm a má křížový vzor, má malou základní desku a je kontraktilní.[1]
| Rod | Struktura | Symetrie | Capsid | Genomické uspořádání | Genomická segmentace |
|---|---|---|---|---|---|
| Pbunavirus | Hlava-ocas | Neobalené | Lineární | Monopartitní |
Genom
Genomy jsou lineární, mají délku přibližně 65-75 kB. Genom kóduje 90 až 130 proteinů.[1] Všech sedm druhů bylo plně sekvenováno a jsou k dispozici u ICTV. Pohybují se mezi 64 000 a 73 000 nukleotidů s 88 až 127 proteiny. Kompletní genomy jsou k dispozici na webu tady.[3]
Životní cyklus
Virová replikace je cytoplazmatická. Virus se připojuje k hostitelské buňce pomocí svých koncových vláken a vysune virovou DNA do hostitelské cytoplazmy kontrakcí ocasního obalu. Transkripce založená na DNA je metoda transkripce. Jakmile jsou virové geny replikovány, je prokapsid shromážděn a zabalen. Ocas se poté sestaví a zralé viriony se uvolní pomocí lýzy. Bakterie slouží jako přirozený hostitel. Přenosové cesty jsou pasivní šíření.[1]
| Rod | Podrobnosti o hostiteli | Tkáňový tropismus | Vstupní údaje | Podrobnosti o vydání | Replikační web | Místo montáže | Přenos |
|---|---|---|---|---|---|---|---|
| Pbunavirus | Bakterie | Žádný | Injekce | Lyza | Cytoplazma | Cytoplazma | Pasivní difúze |
Dějiny
Podle ICTV Zpráva 2010–11, rod Pb1likevirus byl poprvé přijat jako nový rod, ve stejné době jako všechny jeho obsažené druhy. Tento návrh je k dispozici tady. Následující rok (2012) byl název změněn na Pbunalikevirus. Tento návrh je k dispozici tady.[2] Rod byl později přejmenován na Pbunavirus.
Reference
- ^ A b C d „Virová zóna“. EXPASY. Citováno 1. července 2015.
- ^ A b C „Virus Taxonomy: 2019 Release“. talk.ictvonline.org. Mezinárodní výbor pro taxonomii virů. Citováno 3. května 2020.
- ^ A b NCBI. „Pbunalikevirus Complete Genomes“. Citováno 17. února 2015.