Padamu Jua - Padamu Jua

Padamu Jua 
podle Amir Hamzah
Poprvé publikováno vListopadu 1937 (1937-11)
ZeměIndonésie
Jazykindonéština
SérieNyanyi Sunyi
ŽánrDuchovní
Čáry28
PředcházetBez názvu čtyřverší („Sunyi Itu Duka“; „Ticho je smutek“)
Následován„Barangkali“ („Možná“)

"Padamoe Djoea" (Republikánský pravopis: "Padamu Djua"; Perfektní pravopis: "Padamu Jua“; Indonéština pro„ To You Alone “) je 28řádková báseň Amir Hamzah který byl zahrnut do jeho sbírky z roku 1937 Nyanyi Sunyi. Hamzahova nejuznávanější práce, četby se obecně zaměřovaly na náboženská témata - hlavně z islámské perspektivy, ačkoli byly navrženy křesťanské vlivy.

Psaní

„Padamu Jua“ napsal Amir Hamzah, a Langkat -narozený Malajština spisovatel, který studoval na nizozemských školách. Báseň není datována (ve skutečnosti žádná z Hamzahových děl není)[1] Básník Laurens Koster Bohang se domnívá, že „Padamu Jua“ vzniklo v letech 1933 až 1937,[2] zatímco nizozemský vědec indonéské literatury A. Teeuw datuje to do roku 1936/1937.[3] Čas byl pro Hamzaha velkým emocionálním nepokojem, od kterého se vyžadovalo, aby se oženil s dcerou Sultan Langkat, který financoval svá studia v Jáva. V té době se Hamzah údajně zamiloval do a Jávský při studiu a byla nucena ji opustit.[4]

Struktura

28řádková báseň se skládá z 84 slov. Dominují mu samohlásky A a u, které se často opakují buď jako dvojhláska au nebo mezera ua; takové kombinace se vyskytují u 35 procent slov a 64 procent řádků. Souhlásky se často opakují a zdůrazňují propojení mezi různými slovy v řádku.[5]

Analýza

Indonéský literární kritik Zuber Usman píše, že báseň popisuje setkání mezi Amirem Hamzahem a Bohem, znázorněné buď jako setkání mezi milenci, nebo mezi služebníkem a jeho Pánem.[6] Píše, že první dva řádky zachycují Hamzahovy pocity poté, co mu bylo řečeno, že se má oženit, jak byly tímto oznámením zničeny všechny jeho naděje do budoucnosti. Následující dvojverší líčí návrat k Bohu a islámu, náboženství, které Hamzah jako dítě zbožně následoval. Následující čtyři řádky, které Usman čte, zachycují Boží světlo, odpověď na prázdnotu, které čelí Hamzah.[7] Hamzah odvrací svou fyzickou lásku a zklamání nad světskými problémy, ale brzy se cítí zklamaný, jako by si s ním Bůh pohrával, jako by mu v záchvatu žárlivosti Bůh nedovolil mít svou pravou lásku. Nakonec není schopen opustit Boha a vrací se, odevzdá se Bohu, který se vznáší „mezi jasností a mlhou“[A][8] Musí však čekat - sám - na návrat Boha.[9] Australský kritik indonéské literatury Keith Foulcher dává podobné čtení,[5] zatímco Jassin báseň čte jako prohlášení, že Hamzah by se rád setkal s Bohem.[10]

Dokumentarista HB Jassin píše, že kritici, jako je Bakri Siregar, viděli vliv Křesťanský bůh, jak je znázorněno v bible. Naznačuje několik aspektů básně, které by takový pohled podporovaly, včetně vyobrazení antropomorfního boha (v ortodoxním islámu není povoleno) a myšlenky na žárlivého boha. Píše, že pojem žárlivý Bůh se nenachází v islámu, ale je v Bibli, cituje Exodus 20: 5 a Exodus 34:14.[10] Jassin to však připisuje umělecká licence,[10] zatímco Foulcher to připisuje dynamickému a nestabilnímu Bohu.[11]

Publikace a recepce

"Padamu Jua" byl poprvé publikován v listopadu 1937 Poedjangga Baroe, literární časopis, který Hamzah pomohl založit spolu se zbytkem Nyanyi Sunyi.[12] Později vyšla jako první báseň v samostatné knize; sbírka se do roku 1949 dočkala třetího tisku.[13] Anglický překlad Sutan Takdir Alisjahbana, Sabina Thornton a Burton Raffel byla zveřejněna v roce 1967.[14] "Padamu Jua" byl použit v několika učebnicích pro výuku indonéštiny na vyšších úrovních středních škol.

„Padamu Jua“ je Hamzahovým nejuznávanějším dílem.[11] Holandský vědec indonéské literatury A. Teeuw popsal báseň jako nejcennější, s „nejpřímější, nejmocnější, nejpřesnější a nejvhodnější formulací vztahu mezi Bohem a lidmi“.[b][15]

Reference

Vysvětlivky

  1. ^ Originál: „antara terang dan samar-samar."
  2. ^ Originál: ... perumusan yang paling langsung, paling bertenaga, paling tepat, dan paling sesuai dengan zaman, tentang hubungan antara Tuhan dengan manusia."

Poznámky pod čarou

  1. ^ Jassin 1962, str. 9.
  2. ^ Jassin 1962, str. 8.
  3. ^ Teeuw 1980, str. 126.
  4. ^ Jassin 1962, str. 13.
  5. ^ A b Foulcher 1991, str. 109.
  6. ^ Usman 1959, str. 232–233.
  7. ^ Usman 1959, str. 234.
  8. ^ Usman 1959, str. 235–237.
  9. ^ Usman 1959, str. 237.
  10. ^ A b C Jassin 1962, str. 33–34.
  11. ^ A b Foulcher 1991, str. 107.
  12. ^ Jassin 1962, str. 212.
  13. ^ Hamzah 1949, str. 1.
  14. ^ Raffel 1968, s. 26–27.
  15. ^ Teeuw 1980, str. 143.

Citované práce

  • Foulcher, Keith (1991). Pujangga Baru: Kesusasteraan dan Nasionalisme di Indonesia 1933–1942 [Pujangga Baru: Vysoká literatura a nacionalismus v Indonésii 1933-142] (v indonéštině). Jakarta: Girimukti Pasaka. OCLC  36682391.CS1 maint: ref = harv (odkaz)
  • Hamzah, Amir (1949). Njanji Sunji [Píseň ticha] (v indonéštině). Jakarta: Pustaka Rakjat. OCLC  65112881.CS1 maint: ref = harv (odkaz)
  • Jassin, H.B. (1962). Amir Hamzah: Radja Penjair Pudjangga Baru [Amir Hamzah: Král básníků Pudjangga Baru] (v indonéštině). Gunung Agung. OCLC  7138547.CS1 maint: ref = harv (odkaz)
  • Raffel, Burton (1968) [1967]. Vývoj moderní indonéské poezie (2. vyd.). Albany, NY: State University of New York Press. ISBN  978-0-87395-024-4.CS1 maint: ref = harv (odkaz)
  • Teeuw, A. (1980). Sastra Baru Indonésie [Nová indonéská literatura] (v indonéštině). 1. Ende: Nusa Indah. OCLC  222168801.CS1 maint: ref = harv (odkaz)
  • Usman, Zubere (1959). Kesusasteraan Baru Indonesia dari Abdullah Bin Albdalkadir Munshi sampai kepada Chairil Anwar [Moderní indonéská literatura od Abdullaha Bin Albalkadira Munshiho po Chairila Anwara] (v indonéštině). Jakarta: Gunung Mas. OCLC  19655561.CS1 maint: ref = harv (odkaz)