Nyanyi Sunyi - Nyanyi Sunyi

Nyanyi Sunyi
Obálka, třetí tisk
Obálka, třetí tisk
AutorAmir Hamzah
ZeměNizozemská východní Indie
JazykMalajština
ŽánrSbírka poezie
VydavatelPoedjangga Baroe
Datum publikace
Listopadu 1937 (1937-11)
Typ médiaTisk (měkká vazba )
Stránky31 (třetí edice)

Njanji Soenji (Republikánský pravopis: Njanji Sunji; Perfektní pravopis: Nyanyi Sunyi; Indonéština pro „Songs of Samitude“ nebo „Songs of Silence“) je rok 1937 básnická sbírka podle Amir Hamzah. Napsáno nějakou dobu poté, co byl básník nucen oženit se s dcerou Sultan Langkat místo své vyvolené lásky Jáva, tato kolekce se skládá z 24 titulů básně a kousky lyrická próza, z nichž žádný není datován. Nejprve publikováno v časopise Poedjangga Baroe, sbírka byla několikrát znovu vydána jako samostatná kniha.

Analýza Nyanyi Sunyi se zaměřil na téma Boha a jeho vztahu k lidstvu, jakož i na aspekty lidské existence: osud, nespokojenost a útěk. Literární kritici H.B. Jassine a Zuber Usman považujte sbírku za pokus o řešení Amirových světských problémů. Sbírka byla označena jako obtížně čitelná vzhledem k tomu, že v islámské kultuře a malajské historii používá zřídka používané malajské a jávské výrazy a základy. Navzdory tomu Nyanyi Sunyi byl popsán jako svobodnější ve své formě než tradiční malajská poezie, s jakým básníkem Chairil Anwar nazývané „kompaktně násilné, ostré a přesto krátké“[1] věty, které přinesly do indonéského jazyka nový styl.

Pozadí

Pár během jejich svatby
Amir je dohodnutý sňatek je silně ovlivněna Nyanyi Sunyi.

Amir Hamzah (1911–1946) byl holandsky vzdělaný Malajština spisovatel ušlechtilého původu a oddaný muslim. Byl dobře orientovaný v tradičním jazyce Malajská literatura, s oblíbenými, včetně historických textů, jako je Hikayat Hang Tuah, Syair Siti Zubaidah, a Hikajat Panca Tanderan. Amir rovněž četl díla z arabština, Peršan, a Hinduistická literatura.[2] Díky tomu měl rozsáhlou slovní zásobu.[3]

Básník Laurens Koster Bohang považuje básně obsažené v Nyanyi Sunyi jak bylo napsáno v letech 1933 až 1937,[4] zatímco nizozemský vědec indonéské literatury A. Teeuw datuje básně do roku 1936 a 1937.[5] Čas byl pro Hamzaha velkým emocionálním nepokojem, od kterého se vyžadovalo, aby se oženil s dcerou Sultan Langkat, který financoval svá studia v Jáva. V té době se Amir údajně zamiloval do a Jávský při studiu a byla nucena ji opustit.[6]

Obsah

Njanji Sunji Skládá se ze čtyřiadvaceti kusů s názvem a bez názvu čtyřverší.[7] Indonéský literární dokumentarista H.B. Jassine klasifikuje osm děl jako lyrická próza, se zbývajícími třinácti jako básně.[8] Žádná z prací v Nyanyi Sunyi (a ve skutečnosti žádné z Amirových dalších děl) jsou datovány.[9] Na konci knihy je dvojverší s textem „Sunting sanggul melayah rendah / sekaki sajak seni sedih",[10] který americký básník a překladatel Burton Raffel překládá se jako „Květina plovoucí ve volném uzlu vlasů / Zrodila mé smutné básně“.[11]

Básně ve sbírce jsou:[7]

Básně bez názvu

  1. Bez názvu čtyřverší („Sunyi Itu Duka“; „Ticho je smutek“)

S názvem básně

  1. "Padamu Jua " ("Pro tebe taky")
  2. „Barangkali“ („Možná“)
  3. „Hanya Satu“ („pouze jeden“)
  4. „Permainanmu“ („Vaše hry“)
  5. „Tetapi Aku“ („Ale já“)
  6. „Karena Kasihmu“ („Kvůli tvé lásce“)
  7. „Sebab Dikau“ („Kvůli tobě“)
  8. „Doa“ („modlitba“)
  9. „Hanyut Aku“ („I Float“)
  10. „Taman Dunia“ („světový park“)
  11. „Terbuka Bunga“ („Otevřené květiny“)
  12. „Mengawan“ („Vylézt na nebe“)
  13. "Panji Dihadapanku" ("Bannery v mých očích")
  14. „Memuji Dikau“ („Chválím tě“)
  15. „Kurnia“ („dárek“)
  16. „Doa Poyangku“ („Modlitba mých předků“)
  17. „Turun Kembali“ („Sestoupit znovu“)
  18. "Batu Belah" ("Split Stone")
  19. „Didalam Kelam“ („Ve tmě“)
  20. „Ibuku Dehulu“ („Moje matka, dříve“)
  21. „Insyaf“ („vědom“)
  22. „Subuh“ („Ranní modlitby“)
  23. „Hari Menuai“ („Den sklizně“)
  24. „Astana Rela“ („Palác rezignace“)

Formulář

Básně v Nyanyi Sunyi, na rozdíl od většiny Amirových dřívějších prací, obecně nenásledoval tradiční pantun a syair formát čtyř řádků se čtyřmi slovy.[12] Teeuw konstatuje, že někteří, například „Batu Belah“, následovali tradiční evropské formy, jako např balada.[13] Jiní měli volnější formu a přikláněli se k prozaické poezii.[14]

Amir dikce záleží do značné míry na starých Malajština termíny, které viděly málo moderní použití. Obzvláště si také půjčuje z jiných indonéských jazyků Jávský a Sundanes.[15] Volba slov byla ovlivněna potřebou rytmus a Metr, stejně jako symbolismus související s konkrétními pojmy.[16] Nakonec je však Amir ve svém používání jazyka svobodnější než tradiční básníci.[17] Indonéský kritik Bakri Siregar píše, že výsledkem je „krásná slovní hříčka“.[A][14]

Překladatel John M. Echols píše, že básně jsou „obtížně čitelné i pro Indonésany“,[3] zatímco básník Chairil Anwar popsal díla jako „temnou poezii“, které nemohly pochopit osoby bez pochopení islámu a malajské historie.[1] Indonéský literární vědec Muhammad Balfas konstatuje, že práce má také mnoho narážky k náboženským textům, islámským i křesťanským.[17]

Anwar se domníval, že Amir, skrz Nyanyi Sunyi, přinesl do indonéského jazyka nový styl se svými „kompaktně násilnými, ostrými a přesto krátkými“ větami.[1] V článku z roku 1945 napsal (překlad Raffela): „Než mohl Amir (Hamzah) nazvat starou poezii ničivou silou, ale jaké jasné světlo zářil na nový jazyk“.[1]

Motivy

Náboženství a Bůh jsou v kolekci všudypřítomné, o čemž svědčí první báseň Padamu Jua.[17] Amir často používá slovo „Tuhan“ („Bůh“). Nicméně, na rozdíl od jeho dřívějších básní, které ji používaly podobným způsobem jako „Dewa“ („Božstvo“), v Nyanyi Sunyi slovo je používáno ve smyslu v Abrahamská náboženství, jako je Amirův vlastní islám;[6] Amir ukazuje vlivy od Súfismus.[18] V některých případech, píše Teeuw, Amir zachází s Bohem téměř jako s milencem, přičemž k němu používá známé výrazy jako „engkau“ („vy“).[19] Amir však uznává, že nemůže být jedno s Bohem.[19] Jassin píše, že se zdá, že Amir si je vědom své vlastní maličkosti před Bohem a jedná jako loutka pro Boží vůli;[20] Teeuw poznamenává, že Amir si uvědomuje, že by neexistoval, kdyby to Bůh neudělal.[19]

To neznamená, že Amir přijímá své nižší postavení ve vztahu k Bohu; v několika případech, píše Jassin, Amir projevuje pocit nespokojenosti s nedostatkem vlastní moci a protestuje proti Boží absolutnosti.[21] Teeuw rovněž konstatuje pocit nespokojenosti v celých básních a píše, že se zdá, že Amir zachází s Bohem jako s entitou, která „jen s lidmi pohrává a umožňuje jim být odsunuta stranou a vymazána“.[b][13] Jinde Teeuw píše, že Amir zpochybňuje osud a potřebu oddělit se od své lásky.[22]

Kromě témat boha a náboženství Amir také ukazuje povědomí o své vlastní lidskosti a uznává své vlastní instinkty a pohony.[23] Jassin píše, že „Amirova píseň je písní lidské duše“,[C] projevovat smutek a radost, které neuznávají třídu ani vyznání.[23] Teeuw zaznamenává pocit nedůvěry, pocit, že - jakmile jednou ztratil svou lásku - není důvod, aby Amir neztratil svého dalšího milence.[13] Indonéský kritik Zuber Usman Mezitím se zabývá tématem lásky ztracené ve vztahu k náboženství a píše, že ztráta jeho jávského milence vedla Amira blíže k Bohu.[24]

Jassin píše, že Amir používá „sunyi“ („ticho“) jako způsob řešení svých světských problémů: ohledně času, své vlastní identity, Boha a lásky. Podle Jassina se fyzická láska na konci kompilace posunula k duchovní, přičemž odpovědi poskytly nadpřirozeno.[6] Nakonec však Jassin dospěl k závěru, že Amirova duše nedosáhla dospělosti; považuje poslední báseň sbírky „Astana Rela“ za dočasný únik.[25] Jassin zjišťuje, že téma náboženství je rovněž chápáno jako únik z Amirových světských zármutků,[26] názor, který zopakoval Usman.[24]

Vydání

Nyanyi Sunyi byla poprvé publikována v listopadu 1937 Poedjangga Baroe, literární časopis, který Amir pomohl založit.[8] Později vyšla jako samostatná kniha a do roku 1949 se dočkala třetího tisku.[27]

V roce 1941 Amir vydal další sbírku básní s názvem Buah Rindu („Ovoce touhy“), která se skládala převážně z jeho dřívějších prací. Jassin konstatuje, že funguje Nyanyi Sunyi vypadají rozvinutější a zralější než v pozdější kolekci[25] Teeuw konstatuje, že pozdější sbírka byla spíše o romantické lásce než o náboženské lásce Nyanyi Sunyi.[28]

Reference

Vysvětlivky

  1. ^ Originál: „... permainan kata jang indah."
  2. ^ Originál: „... hanya memper-main2kan manusia, jang dibiarkanja ter-tunggu2 dan terhapus."
  3. ^ Originál: „Njanjian Amir adalah njanjian djiwa manusia."

Poznámky pod čarou

  1. ^ A b C d Raffel 1970, str. 175.
  2. ^ Vláda města Jakarta, Amir Hamzah.
  3. ^ A b Echols 1956, str. 14.
  4. ^ Jassin 1962, str. 8.
  5. ^ Teeuw 1980, str. 126.
  6. ^ A b C Jassin 1962, str. 13.
  7. ^ A b Hamzah 1949, str. 5–30.
  8. ^ A b Jassin 1962, str. 212.
  9. ^ Jassin 1962, str. 9.
  10. ^ Hamzah 1949, str. 31.
  11. ^ Raffel 1968, str. 15.
  12. ^ Jassin 1962, str. 12.
  13. ^ A b C Teeuw 1955, str. 117.
  14. ^ A b Siregar 1964, str. 116.
  15. ^ Rosidi 1976, str. 45.
  16. ^ Rosidi 1976, str. 46.
  17. ^ A b C Balfas 1976, str. 64.
  18. ^ Jassin 1962, str. 30.
  19. ^ A b C Teeuw 1955, str. 116.
  20. ^ Jassin 1962, str. 26.
  21. ^ Jassin 1962, str. 29.
  22. ^ Teeuw 1980, s. 140.
  23. ^ A b Jassin 1962, str. 32.
  24. ^ A b Usman 1959, str. 231–50.
  25. ^ A b Jassin 1962, str. 14.
  26. ^ Jassin 1962, str. 31.
  27. ^ Hamzah 1949, str. 1.
  28. ^ Teeuw 1955, str. 115.

Citované práce

  • „Amir Hamzah“. Encyklopedie Jakarta (v indonéštině). Vláda města Jakarta. Archivovány od originál dne 26. prosince 2011. Citováno 26. prosince 2011.
  • Balfas, Muhammad (1976). „Stručná moderní indonéská literatura“. V L. F., Brakel (ed.). Handbuch der Orientalistik [Příručka orientalistiky]. 1. Leiden, Nizozemsko: E. J. Brill. ISBN  978-90-04-04331-2. Citováno 13. srpna 2011.CS1 maint: ref = harv (odkaz)
  • Echols, John (1956). Indonéské psaní v překladu. Ithaca: Cornell University Press. OCLC  4844111.CS1 maint: ref = harv (odkaz)
  • Hamzah, Amir (1949). Njanji Sunji [Píseň ticha] (v indonéštině). Jakarta: Pustaka Rakjat. OCLC  65112881.CS1 maint: ref = harv (odkaz)
  • Jassin, H.B. (1962). Amir Hamzah: Radja Penjair Pudjangga Baru [Amir Hamzah: Král básníků Pudjangga Baru] (v indonéštině). Jakarta: Gunung Agung. OCLC  7138547.CS1 maint: ref = harv (odkaz)
  • Raffel, Burton (1968) [1967]. Vývoj moderní indonéské poezie (2. vyd.). Albany, NY: State University of New York Press. ISBN  978-0-87395-024-4.CS1 maint: ref = harv (odkaz)
  • Raffel, Burton (1970). Kompletní próza a poezie Chairila Anwara. Albany: State University of New York Press. ISBN  978-0-87395-061-9.CS1 maint: ref = harv (odkaz)
  • Rosidi, Ajip (1976). Ikhtisar Sejarah Sastra Indonésie [Přehled dějin indonéské literatury] (v indonéštině). Bandung: Binacipta. OCLC  609510126.CS1 maint: ref = harv (odkaz)
  • Siregar, Bakri (1964). Sedjarah Sastera Indonésie [Dějiny indonéské literatury]. 1. Jakarta: Akademi Sastera dan Bahasa "Multatuli". OCLC  63841626.CS1 maint: ref = harv (odkaz)
  • Teeuw, A. (1955). Pokok dan Tokoh [Principy a čísla] (v indonéštině). 1. Jakarta: Pembangunan. OCLC  428077105.CS1 maint: ref = harv (odkaz)
  • Teeuw, A. (1980). Sastra Baru Indonésie [Nová indonéská literatura] (v indonéštině). 1. Ende: Nusa Indah. OCLC  222168801.CS1 maint: ref = harv (odkaz)
  • Usman, Zubere (1959). Kesusasteraan Baru Indonesia dari Abdullah Bin Albdalkadir Munshi sampai kepada Chairil Anwar [Moderní indonéská literatura od Abdullaha Bin Albalkadira Munshiho po Chairila Anwara] (v indonéštině). Jakarta: Gunung Mas. OCLC  19655561.CS1 maint: ref = harv (odkaz)

Další čtení

  • Umar Junus (1968). Nyanyi Sunyi (Amir Hamzah): Ulasan dan Kajian [Nyanyi Sunyi (Amir Hamzah): Popis a analýza] (v malajštině). Kuala Lumpur: Pustaka Melayu Baru. OCLC  63260744.