Starý Raško - Old Rashko

Starý Raško
narozený
Рашко Колашинац

C. 1770
Stará Hercegovina, Osmanská říše
NárodnostOsmanská, Černohorská, Srbská
Ostatní jménaStařík Raško
obsazeníA srbština vypravěč a gusle hráč (guslar)

Starý Raško nebo Stařík Raško[1] (srbština: Старац Рашко; Старац Рашко Колашинац)[2] byl srbština vypravěč a gusle hráč (guslar) známý jako jeden z nejdůležitějších zdrojů epické poezie zaznamenané Vuk Karadžić.


Životopis

Rashko se narodil C. 1770 v regionu Stará Hercegovina, jako Tešan Podrugović, ale později se přestěhoval do Kolašin.[3][4] Podle některých teorií byl pravděpodobně bratrem Marka, dědečka Svetozar Marković.[5][6] Na začátku První srbské povstání, Rashko přišel do vesnice Sabanta v Jagodina nahiyah.[7] Podílel se na prvním srbském povstání a vyznamenal se v Bitva u Liparu (1804), ve kterém zvedl revoluční vlajka a Bitva o Deligrad (1806).[8][9]

Písně

Starý Raško byl negramotný.[10] Na základě svého zpěvu zaznamenal Vuk Karadžić některé z nejlepších básní s motivy odvozenými ze středověké srbské historie, například Budova Skadaru nebo Uroš a synové z Marnyavy.[11] Jacob Grimm byl zvláště okouzlen Budova Skadaru a popsal to jako „jednu z nejdojemnějších básní všech národů a všech dob“.[12][13] Byl také zdrojem písní Čtyři Uskokové, Budova Ravanica a Panna Margita a vévoda Rajko.[14][15][16] Vuk Karadžić uvedl, že píseň Bitva o Deligrad byl pravděpodobně autorem samotného Rashka.[17] Vuk Karadžić také zaznamenal další verzi písně Manželství krále Vukašina od Raška, ale nebyl zveřejněn, protože to pravděpodobně považoval za horší než ostatní verze.[18] V dopise, který Vuk napsal Miloš Obrenović uvedl, že se mu nepodařilo nahrát dvě krásné písně z Raškova zpěvu: Svatba Iva Senjanina a Tři vězni.[19] Miloš znal Raška osobně, jinak by o něm Vuk takovým způsobem nepsal.[20]

Vuk klasifikoval Raškovy písně do písní z Hercegovina a tato klasifikace způsobila polemiku mezi Svetozarem Matićem, který věřil, že jeho písně byly původně od Srem, ačkoli Raško ve skutečnosti Srem nikdy nenavštívil, a někteří další učenci, kteří potvrdili Vukův názor.[21][22]

Ve svých písních Rashko věnoval velkou pozornost etika, téměř posedlý spravedlivostí, loajalitou a neloajálností.[23][24]

Vuk Karadžić nahrál a vydal deset písní z Raškova zpěvu.[25][26]

  • Budova Skadaru (Зидање Скадра)
  • Budova Ravanica (Зидање Раванице)
  • Smrt Dušana
  • Císař Suleyman a Savo patriarcha
  • Uroš a synové z Marnyavy (Урош и Мрњавчевићи)
  • Čtyři Uskokové (Четири ускока)
  • Bitva o Deligrad - pravděpodobně autorem Raška
  • Panna Margita a vévoda Rajko (Маргита девојка и Рајко Војвода)
  • Svatba knížete Lazara
  • Svatba Grujica Novakoviće
  • Manželství krále Vukašina - nahraná, ale nezveřejněná verze

Viz také

Reference

  1. ^ Willem G. Weststeijn (1994). Holandské příspěvky k jedenáctému mezinárodnímu kongresu slavistů, Bratislava, 30. srpna - 9. září 1993: Literatura. Rodopi. p. 10. ISBN  978-90-5183-657-8. Citováno 4. března 2013.
  2. ^ Radosav Medenica (1975). Nasa narodna epika i njeni tvorci. Obod. p. 94. Citováno 3. března 2013.
  3. ^ Novak Kilibarda (1972). (Poezija i istorija). p. 91. Citováno 1. března 2013. Старац Милија, Тешан Подруговић a старац Рашко поријеклом су из пограничних крајева према Црној
  4. ^ Alan Dundes (1996). Zděná žena: Případová kniha. Univ of Wisconsin Press. str.3ff. ISBN  978-0-299-15073-0. Citováno 1. března 2013. Karadžič zaznamenal jednu verzi balady od jednoho ze svých informátorů cen, muže jménem Old Rashko, který se narodil ve staré Hercegovině, ale který později přišel do Srbska, konkrétně do města Kolasin. Balada byla poprvé publikována v roce 1815.
  5. ^ Vuk Stefanović Karadžić; R. Aleksić (1958). Pjesme junačke najstarije. Prosveta. p. 665. Citováno 4. března 2013. Рашков брат Марко, који је тада пребегао заједно са Рашком, јесте деда познатог социјалисте српскса
  6. ^ Božidar Kovačević (1949). Iz prošlosti. Srpska književna zadruga. p. 156. Citováno 3. března 2013. Због тога би се могло претпо- ставити да је породица Марковића прешла у Србију из некога краја северно од Таре и западно од Ибра, ако се докаже да је Вуков „старац Рашко“ доиста брат Марка, Светозарева деде.
  7. ^ Vuk Stefanović Karadžić (1833). Narodne srpske pjesme. U štampariji Brejtkopfa i Eršla. p. 17. Citováno 3. března 2013.
  8. ^ Miodrag Popović (1987). Vuk Stef. Karadžić: 1787-1864. Nolit. p. 158. Citováno 1. března 2013. У ствари сам спевалац Старац Рашко, устаник из доба Кара- ђорђа и борац у шанцу на Делиграду
  9. ^ Rajko Petrov Nogo (1990). Srpske junačke pjesme: antologija. BIGZ. p. 408. Citováno 1. března 2013. Тако је, на пример, Старац Рашко 1804. развио устанички барјак на Липару, а 1806. бранио Делиград.
  10. ^ Bogdan Popović; Jovan Skerlić (1908). Srpski književni glasnik. p. 467. Citováno 1. března 2013. Па и Вукову полагању рачуна у предговору од 1833 године не треба веровати, јер је међу записиваче () убројао и неписмене људе као што су „старац Рашко од Колашина и Рово, момак господара Јована Обреновића“.
  11. ^ Svetozar Koljević (1998). Postanje epa. Srpska akademija nauka i umetnosti, Ogranak u Novom Sadu. p. 301. Citováno 1. března 2013. Али вриједи примијетити да је Старац Рашко - пјевач неколиких најбољих пјесама с мотивима из средњовјековне српске историје, попут сјајне, иако изузетно контроверзне пјесме „Зидање Скадра“ ​​и опште признате „Урош Ø Мрњавчевићи“
  12. ^ Alan Dundes (1996). Zděná žena: Případová kniha. Univ of Wisconsin Press. str.3 –. ISBN  978-0-299-15073-0. Citováno 1. března 2013.
  13. ^ Paul Rankov Radosavljevich (1919). Kdo jsou Slované?: Příspěvek k rasové psychologii. Jezevec. p.332. Citováno 1. března 2013. skadar.
  14. ^ Zbornik Matice srpske za književnost i jezik. Матица српска. 2000. str. 540. Citováno 3. března 2013. Старац Рашко и у песми Чешири ускока (Вук III, 47) прерушава своjе jунаке на сличан начин. кат ко ^ и овакво „одело" или, тачн ^ е, маска може да изазове
  15. ^ Vuk Stefanović Karadžić; Milne Holton; Vasa D. Mihailovich (1997). Píseň srbského lidu: ze sbírek Vuka Karadžiće. University of Pittsburgh Press. p. 102. ISBN  978-0-8229-3952-8. Citováno 4. března 2013. „Budova Ravanica“; kratší verze zde přeložená (Karadzic ii, 35), kterou Vuk zpíval Old RaSko
  16. ^ Dragutin A. Stefanović; Vukašin Stanisavljević (1962). Pregled jugoslovenske književnosti: Narodna književnost, feudalna književnost, dubrovačko-dalmatinska književnost i racionalizam. Zavod za izdavanje udžbenika Narodne Republike Srbije. Citováno 4. března 2013.
  17. ^ Referati i saopštenja - Naučni sastanak slavista u Vukove dane. Međunarodni slavistički centar. 1972. str. 237. Citováno 3. března 2013. По свој прилици је Рашко ову последњу песму сам спевао у логору на Делиграду, јер је ја ни од кога тако по реду нисам могао чути, као од њега, а и они
  18. ^ Zbornik Matice srpske za književnost i jezik. Матица српска. 1953. str. 58. Citováno 4. března 2013.
  19. ^ Radovan Samardžić (1994). Pisci srpske istorije. Prosveta. p. 49. Citováno 4. března 2013. „А и код Рашка су ми остале двије лијепе пјесме не преписате: о Женидби Иве Сењанина, и о три суњ
  20. ^ Naš jezik. Lingvističko društvo. 1959. str. 95. Citováno 4. března 2013. Да Рашко ни) е био познат и близак Милошу, не би Вук могао тако писати.
  21. ^ Prilozi za književnost, jezik, istoriju i folklor. Државна штампарија Краљевине Срба, Хрвата и Словенаца. 1965. str. 273. Citováno 4. března 2013.
  22. ^ Zbornik Matice srpske za književnost i jezik. Матица српска. 1953. Citováno 4. března 2013. Нека Рашко и није био у Срему, ипак је ову песму створио срем- ски певач
  23. ^ Летопис Матице српске. У Српској народној задружној штампарији. 1987. s. 217. Citováno 3. března 2013.
  24. ^ Ljubiša Rajković Koželjac (1970). Članci iz jezika i književnosti. Tehnički školski centar. p. 39. Citováno 4. března 2013. Старац Рашко, тај велики поборник правде
  25. ^ Zbornik Matice srpske za književnost i jezik. Матица српска. 1953. str. 58. Citováno 4. března 2013.
  26. ^ Referati i saopštenja - Naučni sastanak slavista u Vukove dane. Međunarodni slavistički centar. 1972. str. 237. Citováno 4. března 2013.