Paulj Matejić - Paulj Matejić - Wikipedia

Pavle Matejić (Srbská cyrilice: Павле Матејић; C. 1770–1816), známý jako Paulj (Пауљ Матејић), byl Srbský revolucionář který se účastnil První srbské povstání (1804–13). Začínal jako kapitán pod velením Petar Dobrnjac, Paulj byl povýšen na vojvoda (obecně) v oblasti Gornja Mlava po prokázání své odvahy. Podílel se na úspěšných kampaních ve východních částech EU Bělehrad Pashaluk a kampaň, která se má uskutečnit Niš (1809).

Život

Narodil se ve vesnici Melnica,[1] v té době součást Požarevac nahiya v Sanjak ze Smedereva („Bělehradský pašaluk“).

Stal se buljubaša (kapitán) již na začátku povstání, jmenován Petar Dobrnjac.[1] Pro svou odvahu a další skvělé vlastnosti byl později jmenován vojvoda (obecně) v Gornja Mlava.[1] Paulj Matejić se účastnil vítězství ve východních částech ostrova Bělehrad Pashaluk to posílilo držení rebelů.[2]

Povstalecká armáda vedená veliteli Miloje Todorović, Petar Dobrnjac, Ilija Barjaktarović, Paulj Matejić, Stevan Sinđelić a Veljko Petrović dorazil 27. dubna [OS 15 dubna] 1809 venku Niš.[3] Během příprav na převzetí Niš Paulj provedl a příkop nad vesnicí Kamenica.[1] Příkop nad kostelem měl dvě děla.[4] Byl to jeden z jedenácti nebo dvanácti povstaleckých příkopů po městě.[5] 31. května [OS 19. května], kdy Osmané spěchal na kopec Čegar bránil Stevan Sinđelić, a vojvoda Miloje nedovolil, aby jim někdo pomohl, Paulj se rozhodl proti velení a vydal se za Čegarem.[1] Paulj nedosáhl včas; když Osmané obklíčili a předjeli Sinđelićův příkop, rozhodl se vyhodit do povětří zásobník střelného prachu a zabít všechny na kopci.[1] Paulj a jeho malá jednotka byli poraženi a nuceni ustoupit, stejně jako ostatní, do Deligrad.[6] Poté většinou zůstal v Deligradu.[7] The Srbská vládnoucí rada jmenoval Paulje prvním stálým velitelem Gurgusovac (Knjaževac) po Smlouva Bukurešti (1812).[8]

V letech 1812–13 Protokol z Karadjordje, pro Paulje je napsáno deset čísel.[7] V roce 1813 uprchl do Habsburská monarchie zatímco ho Rakušané poslali, aby tam zůstal Leoben na nějaký čas.[7] V roce 1815 se vrátil do Srbska a zemřel ve své rodné vesnici.[7]

Prosil o ruku dcery Momir z Lučice pro jeho syna Budimíra,[9] a vzali se.

Dědictví

Po něm je pojmenováno srbské kulturní sdružení. V jeho rodné vesnici Melnica byla v roce 2004 postavena jeho socha. Dnes je uznávaný vodní mlýn v jeho vlastnictví kulturní památka.

Viz také

Reference

  1. ^ A b C d E F Milićević 1888, str. 331.
  2. ^ Stojančević 2004, str. 37.
  3. ^ Stojančević 2004, str. 121.
  4. ^ Mirčetić 1994, str. 68.
  5. ^ Mirčetić 1994, str. 61.
  6. ^ Milićević 1888, str. 331–332.
  7. ^ A b C d Milićević 1888, str. 332.
  8. ^ Stojančević 1983, str. 40.
  9. ^ Milićević, Milán (1901). Додатак поменику од 1888. Знаменити људи у српскога народа који су преминули до краја 1900 г. (v srbštině). Srpska kraljevska štamparija. str. 180.CS1 maint: ref = harv (odkaz)

Zdroje