Mendelssohn stipendium - Mendelssohn Scholarship
The Mendelssohn stipendium (Němec: Mendelssohn-Stipendium) odkazuje na dvě stipendia udělená v Německu a ve Velké Británii. Oba připomínají skladatele Felix Mendelssohn a jsou udělovány nadějným mladým hudebníkům, aby jim umožnili pokračovat v rozvoji.
Dějiny
Krátce poté, co Mendelssohn smrt jeho členů v roce 1847, skupina jeho přátel a obdivovatelů vytvořila v Londýně výbor, který ustanovil stipendium umožňující hudebníkům studovat na Lipská konzervatoř, kterou Mendelssohn založil v roce 1843. Jejich fundraising zahrnoval představení Mendelssohnova Eliáš v roce 1848, představovat Jenny Lind. Souvislost mezi Londýnem a Lipsko propadl, což mělo za následek dvě Mendelssohnova stipendia.[1][2]
Mendelssohn stipendium v Německu
V Německu bylo Mendelssohnovo stipendium založeno v 70. letech 19. století jako dvě ceny 1500 známek, jedno za složení a jedno za výkon, pro každého studenta hudební školy v Německu, a bylo financováno pruský stát jako součást ujednání, podle kterého Mendelssohnova rodina daroval skladatelovy rukopisy státu.[3] Prvním příjemcem byl skladatel, Engelbert Humperdinck, kdo to použil k cestování do Itálie v roce 1879.
Cena, kterou financovala židovská rodina Mendelssohnů, byla cenou přerušena Nacisté v roce 1934. To bylo oživeno ministerstvem kultury bývalého Východní Německo v roce 1963, v podobě dvou výročních cen za složení a výkon. Nyní jej uděluje Pruská nadace kulturního dědictví.
Příjemci
| |||
Stejně jako Humperdinck patří mezi slavné příjemce i pianista Wilhelm Kempff a skladatel Kurt Weill.
Následuje neúplný chronologický seznam příjemců německého Mendelssohnova stipendia.
1879 až 1934
- 1879 – Engelbert Humperdinck, Josef Kotek, Johann Kruse,[4] Ernst Seyffardt[5]
- 1880 - Marie Soldat,[6] Carl Wolf (složení)[5]
- 1881 – Bernhard Stavenhagen, Andreas Moser,[4] Johann Kruse,[4] Ethel Smyth,[7] Philipp Wolfrum,[6] Adam Alex,[5] Sophie Braun,[5] Fritz Kaufmann (složení),[5] Gotthold Knauth (klavír),[5] Alfred Sormann (klavír)[5]
- 1882 - Marie Soldat (housle),[5] Martin Gebhardt (varhany),[5] Elsa Harriers (hlas),[5] Marie Harzer (hlas),[5] Karl Prill (housle),[5] Arnold Mendelssohn (složení),[5] Carl Schneider (složení)[8]
- 1883 - Alex Adam,[5] Albert Gorter (složení),[5] Marie Harzer (hlas),[5] Hedwig Meyer (klavír),[5] Martha Schwieder (klavír),[5] Ernst Seyffardt (složení),[5] Georg Stoltzenberg (složení),[5] Elise Tannenberg (klavír),[5] Gabriele Wietrowetz (housle),[5] Margarethe Witt (housle)[5]
- 1884 - Carl Grothe (složení),[5] Anna Haasters (klavír),[5] Solma Krause (klavír),[5] Max Puchat (složení),[5] Carl Schneider (složení)[5]
- 1885 – Gabriele Wietrowetz, Ida Beckmann (housle),[5] Marie Mette (hlas),[5] Fanny Richter (klavír),[5] Georg Stoltzenberg (složení),[5] Margarete Will (klavír)[5]
- 1886 - Charles Gregorowitsch (housle; také 1887, 1888),[5] Hermann Kindler (violoncello),[5] Geraldine Morgan (housle; také 1887),[5] Bernhard Pfannstiel (varhany; také 1887, 1888),[5] Olga von Radecke (klavír)[5]
- 1887 - Waldemar von Baußnern,[6] Heinrich van Eyken, Peter Fassbänder, Felix Odenwald[5]
- 1888 - Fanny Richter (klavír), Percy Sherwood (klavír; také 1889), Eduard Behm (také 1890, 1891), Mathieu Neumann, Ewald Strasser, Lucy Campbell (violoncello; také 1890)[5]
- 1890 – Bram Eldering,[6] Carl Markees (housle), Hermann von Roner (housle), Elisabeth Rouge (klavír), August Schmidt (klavír) E. van Dooren (také 1892), Martin Grabert, Friedrich Koch, Max Oppitz (klarinet), Carl Piening (violoncello)[5]
- 1891 - Rudolf Lentz (housle; také 1892, 1893), Mina Rode (housle; také 1894), Betty Schwabe (housle), Felice Kirchdorffer (klavír)[5]
- 1892 - Helene Jordan (hlas), Rosa Schindler (housle), Lina Mayer (klavír)[5]
- 1893 - Carl Thiel,[6] Leo Schrattenholz, Louis Saar, Nellie Kühler (klavír), Amelia Heineberg (klavír), Olga von Lerdahely (housle), Kati Macdonald (klavír), Lizzie Reynolds (klavír)[5]
- 1894 - Heinrich Bendler (klavír), Dietrich Schäfer (klavír), Toni Tholfus (klavír), May C. Taylor (skladba)[5]
- 1895 – Elsie Stanley Hall,[2]
- 1896 – Paul Juon, Walter Bachmann (klavír), Juanita Brockmann (housle; také 1899, 1904)[5]
- 1889 – Percy Sherwood[9]
- 1900 – Karl Klingler[10]
- 1901 – Elly Ney
- 1902 – Alfred Sittard[6]
- 1902 – Wladyslaw Waghalter
- 1904 - Eugenie Stoltz[11] (čestné uznání)
- 1904 – Mae Doelling (1888–1965), klavír
- 1905 - Eugenie Stoltz[12]
- 1906 - Sara Gurowitsch[13]
- 1909 – Dr. Samuel A. Lieberson[14]
- 1910 & 1913 – Ernst Toch
- 1912 – Licco Amar[6]
- 1913 – Hans Bassermann,[6] Mischa Levitzki, Max Trapp
- 1913 & 1918 – Erwin Schulhoff[15]
- 1915 –
- 1917 – Wilhelm Kempff, Emil Peeters
- 1918 – Pancho Vladigerov
- 1919 – Kurt Weill
- 1920 – Pancho Vladigerov
- 1925 – Berthold Goldschmidt, Max Rostal
- 1926 – Ignace Strasfogel,[16] Ernst Pepping
- 1928 – Hans Humpert
- 1928 - Grete von Zieritz[17]
- 1928 – Wilhelm Stross
- 1929 - Herbert Marx[6]
- 1930 – Ludwig Hölscher[6]
- 1931 - Kurt Fiebig,[6] Roman Totenberg, Artur Balsam
- 1932 – Norbert von Hannenheim, Harald Genzmer
- 1933 – Werner Trenkner, Bernhard Heiden
- 1935 – Fritz Werner, Johannes Schneider-Marfels
Od roku 1963
- 1969 - Peter Herrmann
- 1966 – Walter Steffens
- 1974/75 - Gabriele Kupfernagel
- 1976/77 - Reinhard Wolschina
- 1978/80 – Walter Thomas Heyn
- 1981 - Bernd Franke
- 1985 - Rolf Fischer
- 1987 - Olaf Henzold
- 1988 – Steffen Schleiermacher
- 1988/89 – Caspar René Hirschfeld
- Carola Nasdala
- Michael Schönheit
- Michael Stöckigt
- Matthias Henneberg
Mendelssohn stipendium ve Velké Británii
Finanční prostředky získané na koncertě v roce 1848 byly investovány a mohly se akumulovat až do roku 1856, kdy Arthur Sullivan byl zvolen prvním učencem. Od té doby je čas od času udělován, spravován Mendelssohnovou stipendijní nadací, která je spojena s Královská hudební akademie. Nadace byla vytvořena svěřeneckou listinou v roce 1871. Mezi jejími správci jsou skladatelé Anthony Payne a Justin Connolly a ředitel Královské hudební akademie, Jonathan Freeman-Attwood; a jeho charitativní objekty jsou „Pro vzdělávání studentů hudby obou pohlaví ve smyslu záměrů zakladatelů“.[18]
Příjemci
Mezi příjemce patří skladatelé Frederick Corder, George Dyson,[19] Malcolm Arnold a Kenneth Leighton.[20]
Následuje neúplný chronologický seznam příjemců britského Mendelssohnova stipendia.
- 1856 – Arthur Sullivan
- 1865 – Halda Charlese Swinnertona[1]
- 1871 – William Shakespeare
- 1873 – Eaton Faning
- 1875 – Frederick Corder
- 1879 – Maude Valérie White
- 1881 – Eugen d'Albert
- 1884 - Marie Wurm[21]
- 1890 - S P Waddington[22]
- 1905 - George Dyson
- 1935 - Daniel Jones
- 1948 - Malcolm Arnold
- 1951 - Kenneth Leighton
- 1954 - Francis Burt[23]
- 1956 - John Exton
- 1960 - David Blake
- 1962 - Richard Stoker
- 1964 - Patric Standford
- 1968 - Brian Ferneyhough
- 1969 - Jonathan Lloyd[23]
- 1972 – Nicola LeFanu
- 1974 – Richard Blackford
- 1979 – Lionel Sainsbury[24]
- 1985 – James Harley[25]
- 1986 – Javier Alvarez[26]
- 1988 – Martin Butler
- 1997 – Richard Causton
- 2000 – Luke Bedford
- 2002 – Cheryl Frances-Hoad
- 2004 - Oliver Searle[27]
- 2006 - Nadja Plein[27]
- 2008 - Steven Daverson[27]
- 2010 - Samuel Bordoli[27]
- 2012 - Christian Mason[27]
- 2014 - Arne Gieshoff[27]
- 2016 - Nicholas Moroz[27]
- 2018 - Nicholas Morrish,[28] Angela Slater[27]
Reference
- ^ A b Slovník hudby a hudebníků Sir George Grove, Sv. 2, Londýn, 1900
- ^ A b "Německé stipendium Mendelssohn" (PDF)., New York Times, 7. listopadu 1895
- ^ „Tisková zpráva o ceně 2006 od Stiftung Preussischer Kulturbesitz“ (PDF) (v němčině). Archivovány od originál (PDF) dne 19. července 2011.
- ^ A b C „Stipendien (1879–1934)“. Felix Mendelssohn Bartholdy Hochschulwettbewerb (v němčině). Citováno 16. června 2018.
- ^ A b C d E F G h i j k l m n Ó p q r s t u proti w X y z aa ab ac inzerát ae af ag ah ai aj ak al dopoledne an ao ap vod ar tak jako v Ute Hansen, Felix-Mendelssohn-Bartholdy-Preis: Geschichte, Satzung, Wettbewerbsrichtlinien, Preisträger, Stipendiaten (Berlín: Stiftung Preussischer Kulturbesitz, 2001)
- ^ A b C d E F G h i j k Schenk, Dietmar (2004). Die Hochschule für Musik zu Berlin: Preussens Konservatorium zwischen romantischem Klassizismus und neuer Musik, 1869-1932 / 33. Pallas Athene. Beitrage zur Universitats- und Wissenschaftsgeschichte (v němčině). Franz Steiner Verlag. p. 318. ISBN 978-3-515-08328-7. Citováno 14. listopadu 2010.
- ^ „Stipendien (1879–1934)“. Felix Mendelssohn Bartholdy Hochschulwettbewerb (v němčině). Citováno 16. června 2018.
- ^ Ute Hansen, Felix-Mendelssohn-Bartholdy-Preis: Geschichte, Satzung, Wettbewerbsrichtlinien, Preisträger, Stipendiaten (Berlín: Stiftung Preussischer Kulturbesitz, 2001).
- ^ Vydání CD Esej v klasice Toccata Classics je k dispozici online ve formátu pdf
- ^ Karl Klingler, vstup na Deutsche Biographie (v němčině)
- ^ Wenzel, Silke (25. dubna 2019). "Artikel" Eugenie Stoltz-Premyslav"". MUGI. Musikvermittlung und Genderforschung: Lexikon und multimediale Präsentationen.
- ^ Wenzel, Silke (25. dubna 2019). „Eugenie Stoltz-Premyslav“. MUGI. Musikvermittlung und Genderforschung: Lexikon und multimediale Präsentationen.
- ^ Mendelssohnova cena, dopis zveřejněný v New York Times, 6. listopadu 1910
- ^ "Poe Club slyší instruktora hudební školy v centru". De Paulia. De Paul University, Chicago, Illinois. 17: 1. 9. prosince 1938.
- ^ Ledbetter, Steven. „Ervín Schulhoff: Koncert pro smyčcové kvarteto s dechovým orchestrem“ (PDF). Bostonský symfonický orchestr. Citováno 5. října 2012.
- ^ Ignace Strasfogel, 84 let, pianista a dirigent, nekrolog v New York Times, 10. února 1994
- ^ Grete von Zieritz na www.fembio.org
- ^ Mendelssohn Scholarship Foundation Archivováno 7. července 2011 v Wayback Machine, na Charitativní komise webové stránky
- ^ „Na druhou stranu“, Hudební názor, duben 1932, s. 590 výňatek z článku Havergala Briana, získaný z www.havergalbrian.org dne 5. září 2010
- ^ Životopis Fredericka Leightona na webových stránkách Edinburgh University
- ^ Slovník hudby a hudebníků Sir George Grove, sv. 4, Londýn, 1900
- ^ Banfield, Stephen (2007). „Směrem k dějinám hudby v britském impériu: tři exportní studie“. In Darian-Smith, Kate; Grimshaw, Patricia; Macintyre, Stuart (eds.). Britství v zahraničí: mezinárodní hnutí a imperiální kultura. Akademické monografie. p. 85. ISBN 978-0-522-85392-6.
- ^ A b Europa Publications, ed. (2003). International Who's Who v klasické hudbě 2003. International Who's Who v klasické hudbě. 19. Routledge. ISBN 978-1-85743-174-2.
- ^ ggbooks, Evan Senior, Hudba a hudebníci, Svazek 28
- ^ James Harley životopis Archivováno 17 prosince 2009 na Wayback Machine, na webových stránkách Státní univerzita v Minnesotě Moorhead
- ^ Web Javiera Alvareze: http://www.temazcal.co.uk
- ^ A b C d E F G h Webové stránky UK Mendelssohn Scholarship Foundation, zpřístupněno 26. dubna 2015
- ^ Webové stránky Nicholas Morrish: https://nicholasmorrish.com
externí odkazy
Oficiální webové stránky britské nadace Mendelssohn Scholarship Foundation