Ligue de la patrie française - Ligue de la patrie française

Ligue de la patrie française
Le Rire 1899 no229 - Charles Léandre - Ligue de la patrie française Barrès, Coppée, Lemaître.jpg
1899 karikatura Charles Lucien Léandre zobrazující Barrèse, Coppée a Lemaîtra jako tři vedoucí Ligy
FormaceProsince 1898
Rozpuštěno1909
TypPolitická organizace
Právní statusZaniklý
ÚčelVlastenectví, anti-Dreyfus
Kraj
Francie
Členství (1902)
40,000
Úřední jazyk
francouzština
Prezident
Jules Lemaître

The Ligue de la patrie française (French Homeland League) byl francouzský nacionalista a anti-Dreyfus organizace. Oficiálně byla založena v roce 1899 a sdružovala přední pravicové umělce, vědce a intelektuály. Liga postavila kandidáty v národních volbách 1902, ale byla relativně neúspěšná. Poté to postupně spalo. Bulletin přestal vycházet v roce 1909.

Dějiny

Počátky

Maurice Barrès

Liga vznikla se třemi mladými akademiky, Louis Dausset, Gabriel Syveton a Henri Vaugeois, kteří chtěli ukázat, že dreyfusismus nebyl na univerzitě přijat všemi. Byli proti Liga za práva člověka, a chtěl ukázat, že ne všichni intelektuálové podporovali levici a příčina vlasti byla stejně platná jako příčina Dreyfuse a laické republiky.[1]Po počátečním setkání dne 25. října 1898 v Paříži byla v roce rychle otevřena sekce Lille.[2]Zahájili petici, která zaútočila na Zolu a na to, co mnozí považovali za internacionalistické, pacifistické levicové spiknutí.[3]V listopadu 1898 jejich petice získala podpisy na pařížských školách a brzy byla rozeslána napříč politickými, intelektuálními a uměleckými kruhy v Paříži.[1]

Charles Maurras získal zájem spisovatele Maurice Barrès, a hnutí získalo podporu tří významných osobností: geografa Marcel Dubois, básník François Coppée a kritik a profesor literatury Jules Lemaître.[1]Barres poskytl inspiraci, zatímco Lemaitre se staral o organizaci.[3]Charles Daniélou byl přítomen na posledním setkání mezi Émile Zola a François Coppée během Dreyfusova aféra.Zola se rozhodl zveřejnit své J'accuse ...!, ve kterém prohlásil, že Dreyfus je nevinný, navzdory prosbám Coppée. Daniélou sousedil s Coppée a pomohl založit ligu v prosinci 1898.[4]Konečné rozhodnutí o vytvoření Ligy bylo učiněno 31. prosince 1898.[1]

Aktivní období

François Coppée

Ligue de la patrie française byla založena 4. ledna 1899 s Julesem Lemaîtrem jako jejím nominálním vůdcem.[5]Lemaître uspořádal organizační schůzku dne 19. ledna 1899.[6]Maurice Barrès byl v praxi intelektuální vůdce.[7]Liga byla v souladu s Académie française, armáda, církev, aristokracie a bohaté třídy.[8]Seskupilo velké množství antidreyfusard intelektuálové ukázat, že velká jména dopisů a vědy nepodporovala revizi verdiktu Dreyfusova procesu. Tato konzervativní skupina měla prestiž srovnatelnou s prestiži signatářů Manifeste des intellectuels zahájil Georges Clemenceau.[5]Mnoho známých členů Académie podepsalo smlouvu o zařazení Léon Daudet, Albert Sorel a Jules Verne Malíři Edgar Degas a Pierre-Auguste Renoir podporovalo hnutí. Za první měsíc se přidalo asi 30 000 členů.[3]Pracovníci, řemeslníci a zaměstnanci představovali maximálně 4% členství, zatímco členové literárních, uměleckých, právnických a lékařských profesí tvořili téměř 70%.[9]

Liga nejdříve nezaujala antisemitský postoj, ačkoli Lemaitre na lednovém organizačním setkání tvrdil, že za posledních dvacet let se Židé, protestanti a zednáři spikli, že budou řídit Francii.[3]Liga se odmítla angažovat v rozhodné obraně církve. Liga se zajímala o nastolení pořádku, nikoli však o nastolení autoritářského režimu.[9]Na rozdíl od Ligue des Patriotes a další populistické ligy, přičemž Lemaître jako prezident Ligue de la patrie française odmítla násilí a vyhýbala se hrubému jazyku, a byla tedy přijatelnější pro střední třídy.[6]

V únoru 1899 si liga vyžádala 40 000 členů.[6]Přestože byla organizace dobře financována a zastoupena po celé Francii, byla slabá.[6]Liga byla rozdělena mezi republikánské umírněné Ferdinand Brunetière kteří jen chtěli ukončit narušení způsobené Dreyfusovou aférou a antisemitskými nacionalisty, jako je Barrès, kteří chtěli záminku k svržení republiky.[3]François Coppée měl bonapartistické sklony a byl pro převrat.[10]V roce 1899 Maurice Pujo a Henri Vaugeois opustil ligu a založil nové hnutí, Akce Française a nový deník Revue de l'Action française.[11]Charles Maurras se brzy připojil k Action Française, jejíž vůdci kritizovali plachou povahu Ligy a nedostatek jasných cílů. Revue de l'Action française vyjádřil radikálnější názory a byl anti-republikán.[12]Maurras si myslel, že by měla být obnovena Bourbonská monarchie, v případě potřeby by měl použít násilí.[13]

Liga měla v pařížských komunálních volbách v roce 1900 určitý úspěch, ale brzy se začala rozpadat. Ukázalo se, že antidreyfusismus není dostatečně silným důvodem, aby držel pohromadě členy, kteří měli radikálně odlišné názory na jiné subjekty.[14]Kandidáti Ligy v zákonodárných volbách v roce 1902 si mimo Paříž vedli špatně.[6]Většina aktivistů Ligy to opustila ve prospěch Albert Gauthier de Clagny je[A] Républicains plébiscitaires nebo Jules Méline Fédération républicaine.[16]Pokladník Ligy Gabriel Syveton byl v roce 1902 zvolen poslancem za Seinu.[16] Setkání, které Liga a Ligue des Patriotes uspořádala 7. března 1903 v Lille, dokázalo přilákat 5 000 lidí, včetně studentů, mladých katolíků, duchovních a reakčních významných osobností.[2]Po porážce v komunálních volbách v roce 1904 však hnutí rychle upadlo.[10]

Jules Lemaître

Pozdější roky

Všeobecné Louis André, militantní antiklerikální ministr války od roku 1900 do roku 1904, použil zprávy od Zednáři vybudovat obrovský index karet na veřejných činitelích, který podrobně popisuje ty, kteří byli katolík a zúčastnili se Hmotnost, s cílem zabránit jejich propagaci.[17]V roce 1904 Jean Bidegain, náměstek ministra Grand Orient de France, prodal výběr souborů Gabrielovi Syvetonovi za 40 000 franků.[18]V listopadu 1904 získal Syveton proslulost, když ve shromáždění fyzicky zaútočil na generála Andrého v debatě o spisech.[16]Syveton zemřel dne 9. prosince 1904, den před tím, než měl vystoupit před soudním soudem. Nacionalisté tvrdili, že nespáchal sebevraždu, ale byl zavražděn zednáři.[16]The Affaire Des Fiches skandál vedl přímo k rezignaci předsedy vlády Émile Combes.[18]

Poté, co Lemaitre opustil ligu, Louis Dausset ujal se prezidentského úřadu. Ten zase rezignoval v roce 1905.[16]The Bulletin officiel de la Ligue de la Patrie française Zdá se, že přestal vycházet v roce 1909.[19]

Výkonný

Výkonný ředitel ligy zahrnoval:[20]

Členové

Mezi první členy ligy patřili také:[20]

Publikace

Časopisy

  • Almanach de la Patrie Française (ve francouzštině), Paříž, 1900–1901, ISSN  2417-9949CS1 maint: periodikum bez názvu (odkaz) – archiv
  • La Grand'garde (ve francouzštině), Lille, 1901, ISSN  2128-9565CS1 maint: periodikum bez názvu (odkaz)
  • Annales de la Patrie Française (ve francouzštině), Paříž, 1900–1905, ISSN  1149-4190CS1 maint: periodikum bez názvu (odkaz)
  • Bulletin Officiel de la Ligue de la Patrie Française (ve francouzštině), Paříž, 1905–1909, ISSN  1149-4220CS1 maint: periodikum bez názvu (odkaz)

Smíšený

  • Maurice Barrès (1899), Ligue de la patrie française (ed.), La terre et les morts sur quelles réalités fonder la conscience française (ve francouzštině), Paříž: bureaux de "La Patrie française", s. 36
  • Ligue de la patrie française (1900), Société anonyme des annales de la patrie française ... Statuts (ve francouzštině), Paříž: zobr. Maulde: Doumenc, str. 20
  • Maurice Barrès (1900), Ligue de la patrie française (ed.), L'Alsace et la Lorraine (ve francouzštině), Paříž: bureaux de "La Patrie française", s. 34
  • Jules Lemaître (1900), Ligue de la patrie française (ed.), Ligue de la "Patrie française" Discours de M. Jules Lemaître v Grenoble (ve francouzštině), Angers: zobr. de Germain et G. Grassin
  • Jules Lemaître (1900), Ligue de la patrie française (ed.), L'action républicaine et sociale de la Patrie française: discours prononcé à Grenoble le 23 décembre 1900 (ve francouzštině), Paříž: bureaux de "la Patrie française", s. 45
  • Charles Bernard; Godefroy Cavaignac; Jules Lemaître; Auguste Mercier (1902), Ligue de la patrie française (vyd.), Conférence de M. Jules Lemaître, ... Nancy, 1er décembre 1901 (ve francouzštině), Nancy: A. Crépin-Leblond, str. 62
  • Ligue de la patrie française (1903), Fédération des comités de la "Patrie française", de la Ligue des patriotes, Républicain-nationaliste et Républicain-socialiste français de la 2e circonscription du lve arrondissement de Paris. La Candidature Maurice Barrès (ve francouzštině), Paříž: la Fédération, s. 1 64
  • Maurice Barrès (1907), Ligue de la patrie française (ed.), Les mauvais instituteurs: conférence prononcée à Paris, le 16 mars 1907 à la grande réunion de la Salle Wagram (ve francouzštině), Paříž: bureaux de "La Patrie française", s. 32

Poznámky

  1. ^ Albert Gauthier de Clagny (1853–1927) byl v letech 1889–1910 poslancem za alianci républicaine démocratique - fédération révisionniste. Byl viceprezidentem Ligue des patriotes.[15]
  1. ^ A b C d Pierrard 1998, str. 180.
  2. ^ A b Condette 1999, str. 209.
  3. ^ A b C d E Conner 2014, str. 160.
  4. ^ Gourlay 1996, str. 102.
  5. ^ A b Sternhell 1972, str. 338.
  6. ^ A b C d E Ligue de la patrie française - Larousse.
  7. ^ Pierrard 1998, str. 121.
  8. ^ Sternhell 1972, str. 274.
  9. ^ A b d'Appollonia 1998, str. 136.
  10. ^ A b Hrobky 2003, str. 143.
  11. ^ Rémond 2006, str. 8.
  12. ^ d'Appollonia 1998, str. 145.
  13. ^ d'Appollonia 1998, str. 151.
  14. ^ Pierrard 1998, str. 181.
  15. ^ Veselá 1960–1977.
  16. ^ A b C d E d'Appollonia 1998, str. 138.
  17. ^ Franklin 2006, str. 9.
  18. ^ A b Číst 2012, str. 339–340.
  19. ^ Bulletin officiel de la Ligue ... BnF.
  20. ^ A b Lemaître 1900.

Zdroje